Prchavý svět japonské měšťanské společnosti

„Images du Monde Flottant“ (obrazy prchavého světa, případně života) je francouzské označení japonského umění období Tokugawa – ukijoe. Výstava nesoucí tento název byla v době od 29. září 2004 do 3. ledna 2005 k vidění v pařížském Grand Palais a představila evropskému publiku na 50 maleb a 150 dřevořezů reprezentujících tento žánr, vypůjčených z pařížského Musée Guimet des Arts Asiatiques i ze zahraničních sbírek – zejména z Japonska.
V Japonsku nastala v prvních desetiletích 17. století stabilizace po dlouhém období vnitřních válek a nepokojů – zemi tehdy sjednotil pod svou skutečnou vládou vojenský rod Tokugawa. Oficiální hlavou státu byl sice i nadále císař, který sídlil v císařském paláci v Kjótu, skutečnými vládci v zemi však byli šógunové z rodu Tokugawa.
Tokugawové vybudovali v roce 1603 v Edu své sídlo a zároveň tam vytvořili centrum mocenského administrativního aparátu, který formou vojenské diktatury spravoval Japonsko více než 250 let. Japonský politický i ekonomický systém byl v té době díky minimálním stykům s cizinou dostatečně chráněný před vnějšími tlaky a obyvatelé japonských ostrovů si postupně přestávali uvědomovat, že kromě jejich vlasti existuje i nějaký jiný svět.
Mír a pořádek s sebou přinesly rychlý hospodářský rozvoj a významný růst počtu obyvatel, takže zde vznikl jedinečný prostor také pro novou kulturu, jež velice úzce souvisí s tehdejším rozvojem měst. A v ovzduší svobody se objevuje i nový malířský styl nazývaný ukijoe – „obrazy prchavého světa“. Díla tohoto žánru jsou těsně spojena s životem měšťanských kruhů a jejich náměty věrně obrážejí životní filozofii tehdejší společnosti – kult krásy a zábavy. Výraz ukijoe přitom označuje malířský styl, který vzniká během 17. století na pozadí starších malířských škol a postupně nachází široké uplatnění. V počátečním období převažuje v umění ukijoe malba, v 18. století se však do popředí zájmu dostává dřevořez.