disk

Časopis Disk, číslo 14 ke stažení

Obsah:

Disk 14 (prosinec 2005)

Od začátku se v tomto časopise snažíme vidět problémy spjaté s dramatickým či scénickým uměním nejenom v kontextu celkové problematiky umění (a v poslední době zejména problému umělecké invence a…

Posted in Disk 14 | Tagged | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Disk 14 (prosinec 2005)

Emoce a scénický cit

Studie zkoumající problematiku citů a pocitů v psychologii a scénologii S emocemi jsou problémy. Dělají nám radost, pokud jsou příjemné, a starost, když nás trápí. V každém případě se emocím…

Posted in Disk 14 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Emoce a scénický cit

Chat jako divadlo

Recenze analyzuje dvě inscenace pražského Divadla Archa. V divadelní sezoně 2003–2004 uvedlo Divadlo Archa dvě inscenace na téma internetové komunikace: Chat – Nebezpečně snadné známosti (premiéra 15. 12. 2003) a…

Posted in Disk 14 | Tagged , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chat jako divadlo

Mezi kalkulačkou a magií

Problematika preference obrazu a slova v nových, interaktivních médiích „Pocit, že všechno už tu vlastně bylo, je nebezpečný a může vést k hérostratovským počinům podnikaným v úsilí zničit celou minulou…

Posted in Disk 14 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mezi kalkulačkou a magií

Text a scénování 1 (Plzeňské střípky)

Studie zabývající se problematikou vztahu mezi textem a scénováním na příkladu analýzy inscenace Cyrana z Bergeraku Slovenského národního divadla v Bratislavě a některých dalších inscenací uvedených na letošním plzeňském festivalu…

Posted in Disk 14 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Text a scénování 1 (Plzeňské střípky)

Dramata Lenky Lagronové

Analýza díla výlučné autorky je příležitostí k hledání a objevování citové potence dramatických textů – ledání a objevování, která jsou zárukou chápavé dramaturgicko-režijní interpretace. […] Lenka Lagronová napsala první dramatický…

Posted in Disk 14 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dramata Lenky Lagronové

Maska v tradiční africké kultuře

Masky v černé Africe – Typologie masek – Masky a iniciace – Maska a smrt – Maska a současní Afričané […] Nejcharakterističtějším projevem tradičního afrického umění jsou masky. Vystoupení v…

Posted in Disk 14 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Maska v tradiční africké kultuře

Divadlo v paměti, paměť v divadle: teoretické aspekty vztahu

Jak široká je škála vztahů a spojitostí mezi pamětí a divadlem (dramatem)? Drama jako druh kulturní paměti, paměť jako téma divadla. [úryvek] Cílem tohoto příspěvku je podat možný náhled na…

Posted in Disk 14 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Divadlo v paměti, paměť v divadle: teoretické aspekty vztahu

O smyslu operní režie

Obsáhlá studie analyzuje režijní koncepce a jevištní realizace operních děl uváděných v Drážďanech, Berlíně a Vídni (mj. kompletní hudební program Wiener Festwochen 2005) [úryvek] […] Důraz na významový smysl inscenace…

Posted in Disk 14 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O smyslu operní režie

Na jevišti Japonsko: záměrná i bezděčná scéničnost Země vycházejícího slunce

Kdo a co všechno Vás může potkat cestou po Japonsku: O specifických i nespecfických projevech scéničnosti Země vycházejícího slunce a jejích obyvatel, v nichž cítíme stopy tradičního japonského umění. Důmyslné…

Posted in Disk 14 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Na jevišti Japonsko: záměrná i bezděčná scéničnost Země vycházejícího slunce

Česká trojjediná…

Recenze výstavy „Česká fotografie 20. století“ Bez ohledu na neplánovanou ‘bienální’ roztržku by zcela určitě výstava „Česká fotografie 20. století“ byla ještě o něco významnější, kdyby se – podle původních…

Posted in Disk 14 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Česká trojjediná…

Gliwice – pět scénologických postřehů z jedné cesty

O vazbách mezi světem divadla, či šířeji scénické vizualizace, a světem architektury Muzeum v polských Gliwicích patří podle některých názorů v současné době ve středoevropském kontextu k těm nejambicióznějším a…

Posted in Disk 14 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Gliwice – pět scénologických postřehů z jedné cesty

Nové knihy – malá řada edice Disk

Soubor studií Júlia Gajdoše Od techniky dramatu ke scénologii Z hlediska pojmu dramatická situace sleduje autor několik linií teorie dramatu, jak se vyvíjely v průběhu posledních dvou století, včetně současných…

Posted in Disk 14 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nové knihy – malá řada edice Disk

Človlk

Rozhlasová hra Nejdřív je slyšet, jak zvíře žere: chtivě mlaská, drtí kosti v zubech, chroptí hladem po dalším soustu, odfrkuje, mručí. Zvuky jsou snímány ve velkém detailu; teprve po chvíli…

Posted in Disk 14 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Človlk

Profesor a slepice

Podobenství pro rozhlas Autor Jen pojďte, posaďte se. A jestli máte chvilku času (třičtvrtě hodinky, víc vás nezdržím), představte si pana profesora Jůzu. Může mu být kolem padesáti, vlasy má…

Posted in Disk 14 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Profesor a slepice

Od začátku se v tomto časopise snažíme vidět problémy spjaté s dramatickým či scénickým uměním nejenom v kontextu celkové problematiky umění (a v poslední době zejména problému umělecké invence a techniky), ale zejména v kontextu kultury. Kulturu přitom chápeme takříkajíc zásadně jako opak lidské omezenosti. Tedy také a zejména jako opak citové a pocitové chudosti, v jejímž rámci jako by city a pocity souvisely ve světě ovlivňovaném zásadně svým vlastním obrazem v masových médiích pouze s nejzákladnějšími potřebami a impulsy, mezi nimiž ty nejvýznamnější jako by navíc byly ty nejnižší. Není tedy žádný div, že se i tváří v tvář citovému a pocitovému chudnutí současné umělecké či pseudoumělecké produkce (viz citát na 4. straně obálky) obracíme ve studii, uveřejněné hned na stránkách následujících po tomto úvodu, k problematice emocí. Čtenář stati Emoce a scénický cit od Jiřího Šípka a Jaroslava Vostrého se ostatně přesvědčí, že od zmíněné stránky věci není ke speciální problematice `umění a techniky‘ vůbec daleko, naopak.

Od emocí a jejich `scénologického‘ uplatňování, viděných z hlediska úrovně kultury, která je s úrovní citů a pocitů do značné míry totožná, nemá samozřejmě daleko ani problematika `chatu‘, zvlášť když ji lze sledovat jako námět divadelního zpracování. To činí ve svém článku Chat jako divadlo Jana Horáková, která analyzuje dvě inscenace pražského Divadla Archa. Jedná se o tituly Chat – Nebezpečně snadné známosti (režie: Jana Svobodová) a Nickname mladého režisérského tandemu SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka). Prostřednictvím analýzy a srovnání výrazových prostředků využitých v těchto autorských inscenacích a jejich zasazením do kontextu myšlení kyberkultury dochází autorka k odhalení tendence k sebe-scénování a k pseudo-komunikaci on-line chatu, která je v případě první inscenace pouze prezentována a scénována, zatímco v případě inscenace Nickname je dovedena až k uměleckému obrazu konfrontujícímu on-line chatování se scénickým jednáním a prožitkem herce v roli.

Nová či interaktivní média jsou také námětem studie Júlia Gajdoše (Mezi kalkulačkou a magií), který se nad nimi zamýšlí z hlediska vztahů starého a nového. Právě v prostoru těchto médií se totiž znovu objevuje na scéně problematika preference obrazu, nebo (slovního) textu, resp. zápasu o dominanci jednoho či druhého. Autor konfrontuje argumenty dvou stran, totiž skupiny tzv. strukturalistů a skupiny počítačových grafiků, používané v rámci tohoto zápasu. Zápasu, který už po dvě desetiletí jako by kopíroval historii vztahu slova a obrazu v divadle. Gajdoš se také věnuje postavení čtenáře v oblasti nových médií a sleduje jeho proměnu v uživatele nebo přímo účastníka. Poukazuje na nebezpečný postoj ke všemu novému jako k něčemu, co tady už jednou bylo, protože jeho součástí může být paušální odmítání všeho nově vznikajícího. ­Zdůrazňuje ale také falešnost přesvědčení o absolutní novosti současných vynálezů v oblasti interaktivních médií: ztráta vědomí kořenů vede vždycky k nabubřelosti a arogantnímu postoji, který nemá s kulturním využíváním technického pokroku nic společného.

Článek Text a scénování 1 (Plzeňské střípky) je první částí studie Jana Císaře, která se zabývá problematikou vztahu mezi textem a scénováním v jednom proudu českého – a nejen českého – divadla. Podle Císaře tkví inspirace těchto tendencí až někde v teorii chaosu a jejím hledání nových pohledů na uspořádání skutečnosti. Analýza inscenace Rostandova Cyrana z Bergeraku z bratislavského Národního divadla i připomínka některých dalších představení uvedených na plzeňském mezinárodním festivalu Divadlo 2005 se snaží ukázat, že setkání divadelní poetiky založené na podobném principu s `dobře udělanou hrou‘ porušuje rozhodující princip textu, který stojí na organickém propojení slova a scénování a vytváří tak divadelní deixi poukazující dramatickým rozvrhem ke komplexnímu smyslu. Rozpojení textu a scénování vytváří ruptury, trhliny, které zamlžují, zatemňují smysl a směřují skutečně k chaosu.

Mimo Císařovu teoreticky motivovanou argumentaci si může divák citovaných představení samozřejmě klást otázku, nakolik jsou výsledkem schopnosti režisérů zacházet s citově a pocitově bohatou látkou a nakolik je tato schopnost či neschopnost ani ne tak věcí talentu, jako vcítění a jeho mezí, ať už je klade dobová atmosféra, nebo si je z různých důvodů klade režisér sám. Toto vcítění rozhodně nechybí Tereze Dlaskové, která studií (Dramata Lenky Lagronové) věnovanou svým způsobem jistě výlučné autorce, jakou je Lenka Lagronová, dokazuje, že ani nejmladší generaci divadelníků není vůbec vzdálené takové chápání dramaturgie (jde totiž o text psaný právě z pozice dramaturga), které vidí v této činnosti, dnes ve svém pravém poslání nikoli náhodou dosti přehlížené, příležitost k hledání a objevování citové potence dramatických textů: právě ony totiž tvoří zásadně důležitý předpoklad jejich úspěšné scénické realizace; mluvíme-li o citové potenci, je v tomto případě také na místě připomenout, jak blízko má v češtině výraz `cit‘ k výrazu `smysl‘.

Vztahem inscenace a předlohy, tentokrát v oblasti opery, se zabývá ve své rozsáhlé stati O smyslu operního divadla Josef Herman. Stať analyzuje dvanáct operních inscenací z Berlína, Drážďan a z Vídně (mj. kompletní hudební program Wiener Festwochen) z března až června 2005. Autor rozebírá zejména režijní koncepty a jevištní realizaci inscenací ve vazbě k operním partiturám, tedy sleduje interpretaci operního díla jevištními prostředky. Analýza vychází z premisy, že tendence hudební interpretace partitury a jevištní tvorby inscenace jsou protikladné – hudební interpretace usiluje o co nejvěrnější realizaci notového zápisu hudby jako projektu akustické podoby hudební skladby, jevištní (režijní) tvorba naopak usiluje o současnou tematickou výpověď, realizovanou současnými jevištními prostředky. Prakticky ve všech sledovaných případech došlo k žádoucímu vyrovnání protikladných zájmů, což je jedním z předpokladů soudobého operního divadla.

Z oblasti na pomezí specifické a nespecifické scénologie vycházejí stati Jany Jirouškové Maska v tradiční africké kultuře a Denisy Vostré Na jevišti Japonsko: záměrná i bezděčná scéničnost Země vycházejícího slunce, ale i poznámka Radovana Lipuse (Gliwice – pět scénologických postřehů z jedné cesty). Problematiky starého a nového a jejich vztahu, který je námětem citované Gajdošovy studie, se ze speciálního (a především teoretického) hlediska dotýká stať Zdeňky Brandejské Divadlo v paměti, paměť v divadle. O monumentální výstavě Česká fotografie 20. století včetně jejích scénologických aspektů píše Miroslav Vojtěchovský (Česká trojjediná…). Dvěma rozhlasovými bajkami Človlk a Profesor a slepice přispěl k obohacení obsahu tohoto čísla Disku Přemysl Rut.