disk

Časopis Disk, číslo 30 ke stažení

Obsah:

Charisma a jeho herec

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Charisma a jeho herec

Scénický New York

O scéničnosti základního ‘půdorysu’ i jednotlivých míst a staveb proslulé megapole včetně ‘scenic points’, z nichž lidé s neutuchajícím zájmem pozorují jak město samo, tak jeho život.
[…]

The High Line

Zmiňoval-li jsem se v pasáži věnované zahuštěnému manhattanskému teatrálnímu trsu rovněž o nebývalé kumulaci zdejších dopravních systémů,

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Scénický New York

Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry

Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.

(úryvek)

Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry

Psychologické souvislosti scénické tvorby

Prozatímní výsledky empirické sondy, pro niž si autor vybral Rorschachův test a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců.

(úryvek)

[…]

Neurčitost / Rorschachův text

Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Psychologické souvislosti scénické tvorby

Osiřelý americký sen Spaldinga Graye

Cesta amerického performera od divadelního herectví k monologickému vyprávění.

(úryvek)

Bylo to divadlo, co Spaldingovi Grayovi pomohlo zbavit se osobních nesnází. Od prvního školního představení Curious Savage (Zvědavý divoch) Johna Patricka, ve kterém po tolika žákovských neúspěších v učení exceloval, stalo se mu životním společníkem. Možná dokonce i 

Posted in Disk 30 | Tagged , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Osiřelý americký sen Spaldinga Graye

Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)

Definice 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu.

(úryvek)

O ‘scénovaném vzdychání’

Byla jednou jedna sborovna v jisté škole. A v té sborovně jistého školního roku, v prvním pololetí, vždy v úterý o 3. a 4. hodině, sedával učitel češtiny a 

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)

Rozbor divadelních inscenací na základě aktualizace a scénografie: čtyři hry Henrika Ibsena v režii Thomase Ostermeiera

Ostermeierovo a Pappelbaumovo pojetí Nory, Heddy Gablerové a Johna Gabriela Borkmana v berlínské Schaubühne a Stavitele Solnesse ve vídeňském Akademietheateru.

(úryvek)

Thomas Ostermeier, jeden z hlavních přestavitelů současné německé divadelní režie, vyhrazuje ve své repertoárové politice přednostní místo dramatice Henrika Ibsena. V posledních letech inscenoval čtyři dramata norského

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozbor divadelních inscenací na základě aktualizace a scénografie: čtyři hry Henrika Ibsena v režii Thomase Ostermeiera

Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti

Podnětem ke studii o problematice scéničnosti a scénování byla prof. Císařovi kniha M. Vojtěchovského a J. Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění).

(úryvek)

Marvin Carlson v Dějinách divadelních teorií mluví o „explozi teorie v posledních letech“ minulého století. Způsobila ji řada důvodů. Carlsonova

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti

Tylovy herečky Anna Forchheimová-Rajská a Anna Kolárová-Manetínská (Žena v divadle J. K. Tyla 2)

Druhá část studie o herecké dramaturgii J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.

(úryvek)

Zatímco v první části této studie jsem se zabývala postavami matek, psanými pro Magdalénu Skalnou a Magdalénu Hynkovou, nyní se dostávám k Tylovým postavám

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tylovy herečky Anna Forchheimová-Rajská a Anna Kolárová-Manetínská (Žena v divadle J. K. Tyla 2)

Od náznaku v japonské tradiční poezii waka ke scénám moderní haiku

O scénických prvcích v japonské poezii.

(úryvek)

Nejstarší japonská poezie a estetické principy období Heian

Japonská tradiční poezie je založena na střídání veršů o pěti a sedmi slabikách (přesněji řečeno mórách), což je rytmus, o němž Japonci odedávna věřili, že zní libě uším božstev. Nejstarší básně byly pravděpodobně

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Od náznaku v japonské tradiční poezii waka ke scénám moderní haiku

Globální divák

Zamyšlení nad důvody a druhy diváckého zájmu, který i v Česku vyvolávají přímé přenosy představení newyorské Metropolitní opery a londýnského Národního divadla.

(úryvek)

Od roku 2006 pořádá Metropolitní opera z Lincoln Centra v New Yorku přímé přenosy operních inscenací. Dnes už do více než 850 (převážně) kinosálů po

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Globální divák

Zkoumání těla a tělesnosti v Indii

Recenze nového čísla časopisu Paragrana, vydávaného berlínskou Freie Universität.…

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zkoumání těla a tělesnosti v Indii

Novinky londýnské muzikálové scény v roce 2009

Konvenční versus nové a neznámé cesty při muzikálovém zpracování populárních činoherních či filmových předloh: Spring Awakening, Priscilla Queen of the Desert a Sister Act v londýnském West Endu.…

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Novinky londýnské muzikálové scény v roce 2009

Francouzský příspěvek k Roku Grotowského

Zpráva o programu oslav v rámci Roku Grotowského a 50. výročí vzniku Teatru Laboratorium, pokračujících tentokrát v Paříži za účasti teatrologických odborníků i širší veřejnosti.…

Posted in Disk 30 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Francouzský příspěvek k Roku Grotowského

Scénická přítomnost v zrcadle historie

Recenze knihy Jane Goodallové Stage Presence (Scénická přítomnost).…

Posted in Disk 30 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Scénická přítomnost v zrcadle historie

O setkání jarryologů na univerzitě v Ostravě

Posted in Disk 30 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O setkání jarryologů na univerzitě v Ostravě

Všude dobře, nejlépe tam, tam-tam

(úryvek)

Na scéně je jednoduchá postel s mosazným rámem, křeslo, malý pracovní stůl s rozházenými knihami, židle a starý cestovní kufr. Je slyšet zvuky kroků po stoupajících dřevěných schodech. Na scénu s velkým rámusem vbalancuje muž. Batoh, šálu, čepici a kabát odhodí na zem a hodí se na

Posted in Disk 30 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Všude dobře, nejlépe tam, tam-tam

Herecká schopnost fascinace se často uvádí do souvislosti s obecnější problematikou charismatu; o ní pojednává první studie tohoto čísla, jejímž autorem je dramaturg a překladatel doc. Jan Hančil (1962), pedagog katedry autorské tvorby a pedagogiky a v současné době děkan Divadelní fakulty AMU. Rekapituluje hlavní novodobé koncepce charismatu od Maxe Webera po Charlese Lindholma a na jejich základě definuje dynamiku charismatu jako vztahu založeného na vzájemném naplňování potřeb. Takto pojaté charisma je jedním z nejdůležitějších hybatelů společenských změn. Autor varuje před démonizací charismatického vztahu, která v reakci na hitlerismus do jisté míry dominuje novodobému sociologickému chápání charismatu, a hledá příklady „obyčejného charismatu“ a charismatu v mediální sféře, jehož specifickým případem je to, co se dnes pod pojmem charisma nejčastěji rozumí, tedy právě charisma herecké. S využitím dvou koncepcí pojmu, které podává Max Weber – charisma pravé (individuální) a charisma institucionální –, ukazuje, jak herecké charisma osciluje mezi oběma typy, často zesíleno právě fenoménem performačního typu (role-ikon). V tomto smyslu chápe hercovo charisma jako často zástupné (reprezentující institucionální charisma postavy a zesílené působením média). Pravé charisma, které je oním společenským hybatelem, je pak u herců spíše vzácné a nezřídka působí paralelně vedle jejich hereckého šarmu. Jako typický příklad herce‑aktivisty uvádí autor Paula Robesona, u něhož obě dráhy – herecká a aktivistická – byly spíše souběžné než propojené. K úvahám o zdrojích herecké schopnosti fascinovat má co říct i kniha Jane Goodallové Stage Presence (Scénická přítomnost) z roku 2008, kterou recenzuje v tomto čísle rovněž Jan Hančil a která zkoumá samu povahu jakoby zesílené bytostné existence herce v přítomném okamžiku a její nazírání z historického hlediska počínaje renesancí přes období stuartovské restaurace v Anglii po romantismus až k současným podobám.

Scénický New York: Režisér Radovan Lipus, Ph.D. (1966), autor knihy Scénologie Ostravy (3. sv. velké řady edice Disk) a stálý přispěvatel tohoto časopisu, se v Centru základního výzkumu AMU v Praze a Masarykovy univerzity Brno zabývá zejména nespecifickou scéničností a scénovaností, a to speciálně ve vztahu k prostoru města a života jeho obyvatel. Autor ukazuje při analýze knihy proslulého nizozemského architekta Rema Koolhaase (Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan) i na základě své vlastní zkušenosti na různé aspekty scénické tváře této megapole, které jsou současně důležitými aspekty scénologie prostoru k životu. V tomto rámci se věnuje scéničnosti základního ‘půdorysu’ tohoto prostoru, scéničnosti staveb a jejich vztahů navzájem i k symbolickému ‘dalšímu’ prostoru (stavba z figurativního hlediska, resp. stavba jako metafora ambicí člověka apod.) i scéničnosti speciálních elementů prostoru moderního města (např. výtah); od ní a přes ni se pak dostává ke scéničnosti součástí města přímo určených ‘k dívání’, a to nejen svým ‘zevnějškem’, ale i funkcemi (zábavní parky a další místa určená často přímo k realizaci různých podívaných, místa, která otevírají vděčné pole pro výzkum takového zaměření na diváka a která jako taková stojí na švu scéničnosti specifické i nespecifické); upozorňuje přitom na ‘scenic points’, z nichž lidé s neutuchajícím zájmem pozorují jak město samo, tak jeho život, a připomíná i scénický potenciál obrazových reflexí místa ve spojení s dramatickými osudy lidí (fotografie). Opět z jiné strany a na jiném materiálu tak ukazuje důležitost uchopení místa a městského prostoru jako velice vlivné scény lidských osudů.

Už Hančilův příspěvek nazvaný „Charisma a jeho herec“ souvisí svým vznikem se sympoziem nazvaným ‘Herectví v mediálním věku’, které uspořádal koncem září Ústav dramatické a scénické tvorby Divadelní fakulty AMU. Jeho náplň tvořily ty aspekty současné situace, vzhledem ke kterým jako by docházelo k všeobecnému rozmytí hranic herectví. V tomto čísle tiskneme kromě citované Hančilovy stati především esej doc. Jana Hyvnara (1941), teatrologa, který se (i v tomto časopise) soustavně zabývá antropologickými souvislostmi herectví, nazvanou „Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry“. Z příspěvku předneseného na tomto sympoziu a v návaznosti na studie uveřejněné v 26.–28. čísle Disku vznikla stať doc. Josefa Valenty (1954) z katedry pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který učí i na katedře výchovné dramatiky DAMU: jmenuje se „Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’“ a její náplň blíže naznačuje podtitul „Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit“; autor tu definuje 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu. Prof. Július Gajdoš (1951) z Ústavu umění a designu Západočeské univerzity představil na sympoziu žánrové spektrum současného performančního umění, zatímco ve stati otištěné v tomto čísle pod názvem „Osiřelý americký sen“ se věnuje speciálně Spaldingu Grayovi, který se vzhledem ke svému stále jasnějšímu zaměření na monologické vyprávění zvlášť názorně vyhraňoval vůči divadelnímu herectví, jímž začínal. Z přednášky na zmíněném sympoziu vznikla i studie doc. Jiřího Šípka (1950) nazvaná „Psychologické souvislosti scénické tvorby. Empirická sonda“: jde o prozatímní shrnutí této sondy, pro niž si autor vybral materiál Rorschachova testu a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců. – Pokud jde o historii českého herectví, tiskneme v tomto čísle 2. část studie doktorandky v oboru scénická tvorba a teorie scénické tvorby (DAMU) MgA. Lenky Chválové (1979) s tématem „Žena v divadle J. K. Tyla“: tentokrát jde o vzájemnou inspiraci dramatika a hereček Anny Forchheimové-Rajské a Anny Kolárové-Manetínské.

Příspěvek Radovana Lipuse se týká zejména nespecifické scéničnosti. V rámci problematiky, o které pojednává Mgr. Alexandr Gregar (1943) ve stati „Globální divák“, pohybujeme se ještě víc na hranici specifického a nespecifického scénování, pro současnost tak typické: autorovi jde o důvod a druh diváckého zájmu, který i v Česku vyvolávají přímé přenosy představení newyorské Metropolitní opery do (kino)sálů v celém světě; poukazuje přitom na specifičnost diváckého zážitku, který umožňují moderní přenosové technologie, i na zvláštní ‘scénování’ přenosů jakožto ‘události’ svého druhu. Důležitý příspěvek k teoretickému uchopení problematiky scéničnosti a scénování představuje studie známého teatrologa a pedagoga DAMU prof. Jana Císaře (1932) „Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti“, ke které mu dala podnět kniha Miroslava Vojtěchovského a Jaroslava Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění). O scénických prvcích v japonské poezii pojednává stať japanoložky ing. Mgr. Denisy Vostré (1966) „Od náznaku v japonské tradiční poezii waka ke scénám moderní haiku“. Ing. Mgr. Lubomír Ondračka (1967), vědecký pracovník Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, recenzuje v tomto čísle nový ‘sešit’ časopisu Paragrana, vydávaného Mezinárodním centrem historické antropologie berlínské Freie Universität, který se věnuje pojetí těla a tělesnosti v Indii.

Pokud jde o současné zahraniční divadlo, věnuje se Mgr. Jitka Pelechová (1980), teatroložka působící ve Francii – v návaznosti na svou stať pojednávající o dramaturgii uměleckého šéfa berlínské Schaubühne Thomase Ostermeiera z Disku 27 – tentokrát speciálně ibsenovským inscenacím tohoto předního současného německého režiséra; doktorand Mgr. Pavel Bár (1983) informuje zase o novinkách londýnské muzikálové scény. V minulém čísle referoval Július Gajdoš o sympoziu pořádaném v rámci Roku Grotowského na univerzitě v Kentu (v článku „Ze sympozia do divadla“); v tomto čísle píše Jan Hyvnar o tom, co k Roku Grotowského a 50. výročí vzniku Teatru Laboratorium připravili francouzští pořadatelé ze Sorbonny a Collège de France, a to jak pro širokou veřejnost v Centre Pompidou a v Brookově divadle Bouffes du Nord (tamní pořad byl věnovaný zejména nejslavnějšímu herci Teatru Laboratorium Ryszardovi Cieślakovi), tak na dvou vědeckých konferencích pro odborníky. Jan Hyvnar také recenzuje sborník Alfred Jarry et la culture tchèque/Alfred Jarry a česká kultura, vydaný Filozofickou fakultou Ostravské univerzity: publikuje 20 referátů přednesených na stejnojmenné mezinárodní konferenci, kterou FF OU pořádala v říjnu 2007. – V příloze tohoto čísla uveřejňujeme monodrama Júlia Gajdoše „Všude dobře, nejlépe tam, tam-tam“; z cyklu ‘Tři úlety a jeden let’ tohoto autora je to ‘Úlet druhý’, první jsme pod názvem „Tancem až do nebe“ otiskli v Disku 29.