disk

Časopis Disk, číslo 3 ke stažení zde

Obsah:

Disk 3 (březen 2003)

Nepsané pravidlo říká, že nové číslo časopisu se druhou částí článku uveřejněného už v minulém čísle – až na výjimečné případy – nezačíná. Výjimečný případ je ovšem právě ten náš: nejenže…

Posted in Časopis Disk, Disk 3, Ročník 2003 | Tagged | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Disk 3 (březen 2003)

Ansámblové herectví včera a dnes, 2. Dnes

Současný stav nazíraný nejen z pozice herců, ale také režisérů na příkladech inscenací v Národním divadle, Divadle pod Palmovkou, Švandově divadle, Činoherním klubu a Spolku Kašpar.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ansámblové herectví včera a dnes, 2. Dnes

Hry s hercem v poválečných diskusích, 1. Diskuse o režisérismu

Ke sporům o podobu poválečného českého divadla.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hry s hercem v poválečných diskusích, 1. Diskuse o režisérismu

Od podívané ke scénickému obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla), 2. část

Vicenza a návrat ke klasice – Od přednesu k rozehrání do hloubky jeviště – Od intermédia k opeře, od renesance k baroku, z Itálie do celé Evropy.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Od podívané ke scénickému obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla), 2. část

Zázrak neoživení mrtvé hmoty (Několik poznámek k předmětnému divadlu)

Problematika vztahu herce a předmětu v loutkovém (a nejen loutkovém) divadle.

Posted in Disk 3 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zázrak neoživení mrtvé hmoty (Několik poznámek k předmětnému divadlu)

Česká operní režie 90. let: hledání stylu

Stať shrnující vývoj české operní režie.

Posted in Disk 3 | Tagged , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Česká operní režie 90. let: hledání stylu

Duende v teorii a v praxi

Překlad eseje slavného španělského básníka.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Duende v teorii a v praxi

Španělská inspirace

Zamyšlení mladého režiséra nad problematikou tvůrčího procesu při vzniku inscenace Sonety temné lásky, inspirované španělským duende.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Španělská inspirace

U Emila Františka Buriana…

Deníkové zápisy ve světle dnešních komentářů přibližují spolupráci mladého herce s velkým českým režisérem.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem U Emila Františka Buriana…

Co je režisérismus?

Příspěvek do diskuse o podobě poválečného českého divadla, původně otištěný v Divadelním zápisníku 1945–1946.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co je režisérismus?

Z hercových zápisků

Úryvek úvahy o podobě poválečného českého divadla, původně otištěný v Divadelním zápisníku 1945–1946.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Z hercových zápisků

Brigitte Jaquesová zkouší Corneillova Sertoria: Analýza divadelních rukopisů

Sledování ‘písemné přípravy a průpravy’ francouzské režisérky před i v průběhu zkoušek divadelní inscenace.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Brigitte Jaquesová zkouší Corneillova Sertoria: Analýza divadelních rukopisů

Dvě americké publikace o českém divadle

Posted in Disk 3 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dvě americké publikace o českém divadle

East cool nepřináší jen šok

Posted in Disk 3 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem East cool nepřináší jen šok

Setkání ke smutnému výročí

Posted in Disk 3 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Setkání ke smutnému výročí

Ve vězení jsem se neobrátil k bohu, ale k trojúhelníku. Cesta s Miroslavem Jiráskem

Rozhlasový dokument – rozhovor s bývalým tajemníkem prezidenta Beneše a politickým vězněm.

Posted in Disk 3 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ve vězení jsem se neobrátil k bohu, ale k trojúhelníku. Cesta s Miroslavem Jiráskem

Úspěšný prorok (rozhlasová hra)

Rozhlasová hra.

Posted in Disk 3 | Tagged , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úspěšný prorok (rozhlasová hra)

Jaromír Pleskot a Národní divadlo

Vývoj Národního divadla od konce 50. do 80. let 20. století v zrcadle uměleckého osudu a činnosti významného českého režiséra.

Posted in Disk 3 | Tagged , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jaromír Pleskot a Národní divadlo
disk3_titul
Nepsané pravidlo říká, že nové číslo časopisu se druhou částí článku uveřejněného už v minulém čísle – až na výjimečné případy – nezačíná. Výjimečný případ je ovšem právě ten náš: nejenže je druhá část Císařovy studie o ansámblovém herectví, obhlížející tentokrát jeho současný stav, do značné míry samostatná; představuje hlavně nejvhodnější vstup do problematiky, kterou se zabývají i další články a studie: většina totiž s tímto tématem – nazíraným ovšem nejenom z hlediska herců, ale i z hlediska režisérů – souvisí. Ani historické souvislosti, o kterých psal Císař v minulém čísle, tu nezůstávají mimo pozornost; to je patrné už z názvu Hyvnarovy studie Hry s hercem v poválečných diskusích, z jejíchž dvou částí uveřejňujeme v tomto čísle první, týkající se ‘diskuse o režisérismu’ (druhá se týká diskuse o novém realismu). Mimořádnou citlivostí ve vztahu k hercům se vždy vyznačovala aktivita jednoho z nejvýznamnějších režisérů nastupujících zhruba v roce 1945, jímž je Jaromír Pleskot: zatímco v minulém čísle sledovala Zuzana Sílová jeho ‘léta mládí a zrání’, tentokrát jde o dramatické peripetie jeho mnohaleté spolupráce s hereckým souborem Národního divadla v nelehkých podmínkách pátého až osmého desetiletí minulého století. Vlastně v rámci i mimo rámec materiálů zasvěcených spolupráci vynikajících herců z generace ‘roku 1945’ s nejvýznamnějšími režiséry různých generací (viz rozhovory sledující partnerství Jaroslavy Adamové s Frejkou v 1. čísle Disku a Marty Kučírkové s E. F. Burianem ve 2.) otiskujeme v tomto čísle z mnoha důvodů výjimečný text Otomara Krejči: pojednává o herecké spolupráci tohoto (tehdy teprve ‘budoucího’) slavného režiséra 2. poloviny 20. století s tak slavným režisérem předchozí generace, jakým byl E. F. Burian. Krejčův text spojuje deníkové zápisy z tehdejší doby (šlo o divadelní sezonu 1945-46, kdy bylo Krejčovi pětadvacet) s dnešním komentářem a je významným příspěvkem nejenom k tématu spolupráce režiséra a herce, ale i k poznání složité osobnosti E. F. Buriana. Také tato spolupráce Krejču tenkrát inspirovala k osobitému příspěvku do diskuse o režisérismu, o které píše Hyvnar; otiskujeme zde tuto jeho pozoruhodnou stať znovu i s úryvkem z dalšího Krejčova příspěvku do Trägrova Divadelního zápisníku, zasvěceným stejnému problému. Říct něco zajímavého k práci režiséra na textu a k jeho ‘autorství’ s ohledem na přínos jeho spolupracovníků, co nesouvisí jen s nároky studia teatrologie (otiskovaná práce byla odevzdána ještě v rámci autorčina doktorského studia konaného v Paříži a v Praze), umožnilo Daniele Jobertové sledování ‘písemné přípravy a průpravy’ francouzské režisérky předcházející začátek zkoušek, ale provázející i práci při zkouškách na inscenaci díla francouzského klasika.

Když jsme u režisérů: shrnující statí Radmily Hrdinové o vývoji operní režie v 90. letech bychom si chtěli otevřít dvířka (nejenom) ke sledování samotné opery, ale zejména k všestrannějšímu využití materiálu z této oblasti při analýze dramatického a scénického umění jako celku. Jinou ‘speciální’ problematiku, jíž se zabývat je k získávání takového všestrannějšího náhledu nezbytné, sleduje i druhá část studie o vzniku italské scénografie a odlišných tendencích (dokládajících dialektiku ‘dramatičnosti’ a ‘scéničnosti’, ‘reálnosti’ a ‘umělosti’ i ‘odstupu’, způsobeného oddělením hlediště, a jevištní ‘iluze‘), se kterými sama a které s ní souvisí. Problematika vztahu herce a předmětu v loutkovém (a samozřejmě nejenom loutkovém) divadle poskytuje Karlu Makonjovi nejméně stejnou příležitost k nahlédnutí stejně tak specifické jako konstitutivní problematiky, v tomto případě dokonce problematiky hojně diskutované v souvislosti s praxí posledních desetiletí.

Je vynikající vlastností Krejčova textu, že nedává jen nahlédnout do procesu vzniku inscenace, ale také do nejosobnějšího tvůrčího zápasu, a to takříkajíc se vším, co k němu v divadle patří. Nad problematikou tvořivého procesu v nejlepším smyslu ‘hloubá’ ve své studii Španělská inspirace také režisér nejmladší generace, nedávný absolvent JAMU, dnes doktorand DAMU Viliam Dočolomanský. A není to (u režiséra pochopitelně) hloubání takříkajíc platonické: Lorkův výklad ‘duende’ upoutal Dočolomanského jako inscenátora Sonetů temné lásky. Oba texty, Krejčův i Dočolomanského, které vlastně (viz Krejčovy deníkové záznamy z roku 1945 a 1946) psali oba autoři v přibližně stejném věku, vyznačuje přes veškerou odlišnost, danou jistě nejenom generačně, podobná divadelní vášeň a hloubavost; tak se i v tomto srovnání ukazuje, jak si zkušenost opřená o vykonané dílo a odhodlanost takové dílo vytvořit spojují v péči o to, aby oheň, kterým se tato díla živí, nezhasl.