Otec Dobré ráno, Ivánku. Táňu jsi nepřivezl? A co Péťa? (Bere hasák) Originál Solingen to ovšem není. (Odloží hasák na stolek mezi talíře a šálky) Nemáš hlad? Ale pozor – tohle nedoporučuju. Je to zhřívaný. A studený.
Dušan Má žena podává jídlo čerstvý a teplý.
Otec Zhřívaný a studený.
Dušan (zařve) Čerstvý a teplý.
Matka (silným hlasem, aby odvrátila hrozící se střetnutí) Nechte toho. Stojíš, Edo, před problémem daleko zásadnějším.
Otec Jistě. (Odloží příruční kufřík na zem) Kde budeme čtyři týdny brát vodu.
Ivan (Otci) Proč čtyři?
Otec Protože jestli nebudou mít originální baterii Bosch (vysloví „boš“) – a oni ji mít nebudou a já jinou nechci…
Dušan Půjde ji koupit tam, kde ji nemají.
Otec …trvá dodání z Německa čtyři týdny. Co říká?
Dušan Správná výslovnost je ne „boš“, ale „bosch“.
Otec Co říká?
Ivan (mávne rukou) Debiluje.
Dušan Slavný malíř fantasmagorií Hieronymus Bosch (vysloví „bosch“), jak vědí vzdělanci, nebyl Němec, ale Nizozemec.
Otec (Dušanovi) Nemáš, Ivánku, cisternu?
Dušan Na vodu? Kolik jich potřebuješ? Deset?
Otec Máš?
Dušan Plnou ložnici, zbytek v kuchyni a v obýváku.
Otec Tak přivez. Pro jistotu. Kdyby firma Bosch naplnila má špatná očekávání. Maličko – neuzříte mě. Maličko – uzříte mě. (Odchází dveřmi číslo čtyři)
Dušan Jako vždycky, když o něco jde.
Otec Co říká? (Vrátí se, Matce) Kdyby přijel Dušan, připomeň mu, kdo je Křenař.
Dušan Kdo?
Otec Darebák. Vyděrač. Skopčák.
Dušan Dokonce skopčák.
Otec (Matce) Pokud jde o Šárku, něco jsme si slíbili. (Odchází dveřmi číslo čtyři)
Matka (volá za ním) Nezapomeň si to nejnutnější. Pro ostatní si podle všeho pošleš.
Otec se vrátí k příručnímu kufříku, ale mávne rukou, a aniž si kufřík vezme, odejde dveřmi číslo čtyři a nechá je otevřené.
Viťka (vejde dveřmi číslo dvě, vypadá úzkostně a vyděšeně, průvan uvolní skříňové dveře zakrývající cihlovou stěnu) Maminko, vůbec neodpovídá. Něco si udělala.
Matka Dobře, Viťko, běž pro něj. Běž.
Viťka vyběhne ven dveřmi číslo čtyři, nezavře je za sebou.
Ivan Pro souseda? To vás táta pochválí. (Zavírá dveře skříně, ale průvan je zase otevře) Vidí přes dveře. Viťka – jasnoviďka.
Dušan Bod za slovní vtip. Josef se překonává.
Ivan Máti, ještě jednou mně řekne „Josef“, a vyrazím mu zuby.
Matka Dušane, snažně tě prosím.
Dušan Co se chce po mně? Josef je normální jméno. Rozhodně poctivější než ta slovanská křeč: „Ivan.“ „Dušan.“ Josef byl děda Polák z Boskovic. Josl. Bohužel Žid.
Ivan Proč, máti, tajíte, že jsme Židi? Teď se za Židy vydávají i ti, co Židi nejsou.
Matka Ještě ty s tím začni.
Dušan Jestli jsme Židi, to je právě otázka.
Ivan Všichni myslí, že jsme.
Dušan Není vždycky pravda, co si myslí všichni. Důkaz? Máti přečkala válku doma.
Ivan Protože ji táta podržel. Nerozvedl se. Choval se jako chlap.
Matka Obraťte list, ano?
Ivan (Matce) Je to pořád tabu? Tak promiň.
Dušan Po matce jsme Židi. Po otci ne. Ale je tu ještě jedna verze. Podle ní nejsme Židi ani po matce. Jsou na to doklady.
Ivan Jaký? A kde?
Dušan Řekni si o ně. Jenže pozor. Zkusil jsem to. Je to skoro na den dva roky. A jak to dopadlo? Vyrazil mě z domu.
Matka Jiný otec by tě přizabil.
Dušan A co jsem řekl? Že poslal švagra před popravčí četu. Nebyla to pravda? Byla.
Viťka vchází dveřmi číslo čtyři, za ní Soused, přes rameno brašnu s nářadím, mluví s Viťkou, která za ním zavírá dveře.
Soused Stoprocentně, paní. Otevřít se dá každej zámek. Říkají zloději. Dobrýtro, paní doktorová. Kdepak máme ten zázrak?
Matka Manžel tam dal německej, pane Křenař. Aby se nedal odvrtat.
Soused Německej neněmeckej, odvrtáme ho ajncvaj. (Jde za Viťkou do dveří číslo dvě, za nimi Dušan)
Ivan Upozorňuju, že s tím nesouhlasím. (Vejde do dveří číslo dvě a zavře za sebou)
Matka Pane Bože, buď při nás. (Tiše se modlí, je slyšet zvuk elektrické vrtačky, až dozní)
Dušan (vejde dveřmi číslo dvě, nechá je otevřené) Konec.
Matka Maria Panno, co je s ní?
Dušan Konec legrace.
Ivan (přichází dveřmi číslo dvě a nechá je otevřené) Co jsem říkal? Zámek na hadry – a planej poplach.
Dušan Vzala prášky. Půl tuby.
Ivan Chtěla vzít. Za řeč to nestojí.
Matka vstane.
Dušan Nechoď tam. Zvrací.
Ivan Blbost. Nemá co. Je zneurotizovaná.
Soused (přichází dveřmi číslo dvě) Hotovo, paní doktorová. A kdyby něco, stačí říct. Myslel jsem…, no, já ji přinesu. (Všimne si Matčina strachu a odejde dveřmi číslo čtyři)
Ivan Ať nedolejzá.
Dušan (mluví k Matce) Řekne někdo konečně, co proti němu máte?
Ivan Táta ví svoje. To mně stačí.
Dušan Je to kvůli tomu, že mohl pomoct, a nepomohl?
Ivan Kdo komu? A kdy?
Dušan Za války. Řekl si za to pětadvacet tisíc.
Matka (Dušanovi) Kdes k tomu přišel?
Ivan Tomu nerozumím.
Dušan Dostal jsem anonym. Sloužili ve vlakové četě. Křenař a jeho táta. Celou válku. Jezdili na Slovensko. Za každýho Žida, co ho převezli přes hranice, brali předem pětadvacet tisíc. Jenže strejda partyzán je neměl. Myslíte, že mu někdo půjčil? Hádejte.
Viťka (vchází dveřmi číslo dvě, vede Šárku, objímá ji kolem ramen. Za nimi vchází Taťána) Šárka se rozhodla, maminko. Dušane, startuj. Jedem.
Šárka Napište do Heidelbergu. Konec iluzí. Doktorát nebude.
Matka To neříkej. Napíšeš sama.
Šárka Proč? Nic se nezmění. Jsem kripl.
Viťka Nejsi.
Šárka Ostuda rodiny. Široko daleko premianti, doktoři, ministři, a mezi nima vejškrabek. Degenerát.
Taťána Já mám jen maturitu. S odřenejma ušima. Co jsem potom já? Ivan říká: Nejhorší písařka na okresním soudě.
Šárka Jsi máma. Zatímco já? Vtělená katastrofa. Prosím vás, nenuťte mě. Nestačím na to.
Matka Kdo tě k čemu nutí?
Šárka Nepostarám se o sebe. Natož o ni.
Matka Nechceš Markétu? To slyším poprvé. Dobře. Nedostaneš ji.
Šárka Říkáš teď. Jenže za chvíli řekneš něco úplně jinýho. Přišijou mně ji. Podplatí soudkyni.
Dušan Kdo? Tatínek?
Šárka Hlavně Ivan.
Dušan Hlavní slovo budeš mít doufám ty.
Šárka Tobě se to mluví. Na tebe nemůžou. Já jsem na ně odkázaná.
Taťána Šárko, co to povídáš?
Ivan Kdo ti to navykládal?
Šárka Všecko vím. Všecko jsem pochopila.
Ivan Opakuješ cizí rozumy.
Taťána Přece se nevzdáš děcka.
Šárka Prosím vás, odvezte mě. Přímo tam, kam patřím. (Zvedne tašku)
Soused (zaklepe na dveře číslo čtyři a vstupuje dovnitř) Měl jsem ji doma. (Ukazuje chromovanou baterii ke kuchyňskému vodovodu) Žádnej Bosch. Myjava. Použitá. Ale chvilku vydrží. Já bych ji namontoval. Kdyby pan doktor dovolil.
Viťka Děkujeme, pane Křenař. My si poradíme.
Soused Vážně? Jste instalatér?
Viťka Nevyučenej, ale zkušenej.
Soused Jak je ctěná libost. Tady je těsnění a koudel. Nahoru vazelína. (Klade baterii, plechovku s vazelínou a koudel na zem poblíž stolku)
Viťka Bez starosti.
Soused A ještě něco: starý trubky nesnášejí změnu tlaku. Když se voda zavře – a zas pustí, rády praskají. Abyste se nelekla.
