disk

Zápisky české herečky

Eliška Pešková (1832–1895) – originální umělecký zjev: slavná komediální herečka, autorka, překladatelka, pedagožka, divadelní podnikatelka, manželka zakladatele smíchovské scény Pavla Švandy ze Semčic, nezapře nezdolný temperament a energickou činorodost ani při líčení vlastních divadelních a životních peripetií.

(úryvek)

I.

Matinka moje měla čtrnácte let, když si ji můj

Borův Štěpánek

O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným představitelem české divadelní režie meziválečného období.

(úryvek)

Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.

Otázky moci v pařížských divadlech: teorie a praxe

Moc coby téma pařížských inscenací G. Cassierse a Ch. Marthalera,, ale i v podobě praktických otázek spojených s řízením a financováním kultury, jak se projevují v ministerských zásazích do francouzského divadelnictví.

(úryvek)

[…]

V zákulisí: triptych mocných

Pařížské Théâtre de la Ville, kde se Triptych moci uváděl letos

Vcítění a distance

Vcítění a distance jsou přes relativně samostatný vývoj ve své podstatě jevy velmi blízké a tvoří – zejména bereme-li v potaz jejich vzájemnou vazbu – dobrý předpoklad jak pro teoretické pochopení umělecké tvorby, tak pro její vnímání.

(úryvek)

[…]

Vcítění a abstrakce

Snad se i na základě našeho

Dvojí poetika středověkých divadelních textů jókjoku

Libreto zpěvně-recitativních her nó – jókjoku – jako svébytné literární dílo, které divadelním tvůrcům vnuká představu budoucího jevištního ztvárnění, ale pro čtenáře má hodnotu literárního textu umožňujícího vytvořit si o podobách postav, o místech, kde se dramatický příběh udál, a o dalších okolnostech vlastní představu.

(úryvek)

Poetika libreta

Japonský tradiční dům a problematika scénického prostoru (nejen v Japonsku)

Na základě názorů významného japonského režiséra Tadaši Suzukiho a s využitím důležitých informací o nespecificky scénickém uspořádání tradičního japonského obydlí dokládá autorka, jak životní prostor člověka – sakrální i profánní – fungujev Japonsku coby předobraz prostoru jevištního.

(úryvek)

Scénologie japonského domu a symbolické souvislosti prostoru k obývání

Všude

Obřad slova v díle Josefa Topola

V souvislosti se zkoušením hry Josefa Topola Konec masopustu vznikla studie zabývající se jazykem a sdělováním, slovem jako skutečným základem scénické existence postav – tedy tématy, která se objevují v Topolových hrách od jeho prvotiny Půlnoční vítr.

(úryvek)

[…]

Odvaha vzít za Konec

Zdá se, že v Konci

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (1. část)

Dva prameny divadla a herectví – mimický a literární – ve světle vzájemných vztahů divadla a kultury, divadla a dramatu, mluveného resp. psaného a improvizovaného slova.

(úryvek)

Zvolil jsem pro tyto úvahy název „Divadlo a slovo“, a nikoli třeba „Divadlo a literatura“, i když půjde také o vztah