disk

Protentokrát zbohatnem

Gaunerská komedie se zpěvy a tanci.

(úryvek)

Část první

Obraz 1 (Prolog)

Na počátku druhé poloviny osmdesátých let.

Na posteli leží Gába, statnej pětašedesátník, prošedivělé vlasy, do půl těla svlečenej. Je noc. Obličej má nasvícený rudou hvězdou, která svítí odněkud naproti oknem na počest nějakého nejasného úspěchu. Vedle

Scénický prostor kabuki a divadlo Kabuki-za

O problémech financování a institucionalizace umělecké činnosti na příkladu historie jedné slavné divadelní budovy.
[…]

Společnost pro zlepšení divadla zanikla spolu s pádem prvního Itóova kabinetu v r. 1888, avšak od samého počátku se v ní ozývaly hlasy po novém divadle. Prvním, kdo tyto hlasy vyslyšel, byl Fukuči

Scénická dimenze v performanci: O divadle a sportu

Hledání styčných bodů mezi dvěma druhy performancí.
[…]

Lidské chování je běžně vyjádřeno ve formě performance (výkonu, provedení), zatímco korespondující kompetence je postižitelná pouze kvantitativně. To znamená, že ji můžeme podrobit zkouškám a testům, avšak ani ty nezaručují, že kompetenci v její kompletní podobě by bylo možné objektivně

Maska a tvář

Analýza Chiarelliho grotesky z hlediska životního sebescénování.
[…]

Jakkoliv je Paolo ústředním nositelem fikční scénovanosti, máme tu ještě další – v konečném důsledku nikoliv okrajové – postavy, které též nabízejí další ‘hesla’ do oné na začátku zmíněné encyklopedie scénování, v tomto případě zejména scénování klamavého.[1]

V Chiarelliho hře

Operetní revoluce?

Poválečná situace v operetě na příkladu ojedinělé inscenace tohoto žánru v případě Frimlova Krále tuláků v režii E. F. Buriana a Radokovy adaptace Lehárovy Veselé vdovy.
[…] Tehdejší oficiální názor na operetu prezentoval s patřičným ideologickým nadhledem dramatik Peter Karvaš v projevu na bratislavské konferenci divadelníků v roce

Les monstres sacrés

Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.

(úryvek)

V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,

Komedianti na českém jevišti: Dědicové Šamberkovi?

Portréty F. F. Šamberka, Františka Rolanda a Saši Rašilova.
[…]

V Hilarově Gogolovi „smích a slzy“, v Holbergovi „citové a duševní odstíny“. Přestože Rašilov nedostává v divadle (a nebude tomu ani ve filmu, jak ještě uvidíme) mnoho příležitostí překročit hranice vymezené komediálními typy a charaktery, stále častěji je

Herec mezi rolí a vlastní tělesnou přítomností

V pokračování reflexe knihy Andrease Kotteho Divadelní věda. Úvod se autor tentokrát zabývá autorovým pojetím herectví, nazíraným v souvislosti se současnými tendencemi jeho vnímání

(úryvek)

Od znaku k tělu

Ve své knize Divadelní věda (Úvod) klade Andreas Kotte otázku, zda „v moderním divadle nevzniká nejsilnější účinek z diference

Synu, jenom jednou otevři ještě svoje milostidechá ústa…

Analýza inscenace Tylova dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kterou inscenoval v ostravském Národním divadle moravskoslezském Štěpán Pácl.

(úryvek)

Poté, co se činohra Národního divadla moravskoslezského rozhodla pozvat k hostování režiséra Štěpána Pácla, dala mu vybrat, na jakém titulu by rád pracoval. Pácl se rozhodl pro

Kreativní průmysly: Rozvoj kultury, nebo nová tržní totalita?

Slouží takzvané kreativní průmysly, které se zaměřují na sociálně-ekonomický potenciál kultury a umění, k jeho rozvoji, nebo se projeví jako nová tržní totalita? Dostanou se pod kontrolu všepohlcující nadvlády trhu nejrůznější projevy lidské aktivity – vedle ‘vysokého’ umění třeba i spontánní občanské akce, usilující o prosté zachování základních