disk

Re: Pinocchio (hra)

Hra současného bosenského autora poprvé publikována v českém překladu Zuzany Perůtkové a Hasana Zahiroviće.

(úryvek)

Postavy

Chlapec/Pinocchio

Otec

Matka/Víla Modrovláska

Mluvící Cvrček/Duch svědomí

Pasáže z Collodiho Pinocchiových dobrodružství byly použity v překladu Jana a Marie Holických.

V Knížectví hlupanském

Na scéně sedí Otec a Matka.

Vchází Chlapec, který

Scéničnost v literární a orální tradici

Scénické aspekty Egilovy ságy, Ruských byliny a orální kultury národa Bagandy.

(úryvek)

Bez větších diskusí lze jistě přijmout tvrzení, že psaná literatura, event. písemný záznam vyprávění, a vedle toho vyprávění samo, tedy živá řeč, vykazují rozdíly ve struktuře jazyka i v podobě a síle působení na čtenáře, resp.

Scénický cit architekta Jana Letzela

Portrét slavného architekta vytvořený prostřednictvím Letzlových zážitků z cest do Egypta a Japonska, jak je vylíčil v dopisech své matce.

(úryvek)

„Byli jsme totiž onehdy v arabském divadle a jindy zase šli jsme se podívat na zvláštnost čistě arabskou: na břišní tanec. Již zajímavá je místnost, kde se

Prolegomena k metodologii výzkumu edukačního dramatu 2

Druhá část výkladu několika základních úhlů pohledu na výzkum spjatý s dramatickou výchovou.

[…]

Výzkum tvůrčích procesů při přípravě i realizaci divadelního představení nebo edukační dramatické struktury

Začněme u zkoumání práce umělce‑profesionála. Využijme jako ukázku takového výzkumu práci J. Vostrého o P. Čepkovi (Vostrý 1996). Pokud bychom chtěli

Rituál, tradice a energie – další příspěvek ke zkoumání japonského vnímání prostoru

Analýza problematiky prostoru za pomoci textu nejstarší dochované japonské písemné památky – kroniky Kodžiki – nabízející i zamyšlení nad otázkami týkajícími se kultu šintó.

(úryvek)

„Žádný pokrok by nebyl možný, kdybychom zarytě trvali na zachování tradic. Stejně tak ale neexistuje pokrok, jehož základem by nebyly tradice.“

(Hasegawa 1966: 

Komači smývá tuš (Sóši arai Komači)

Libreto hry nó přeložila Zdenka Švarcoová.

(úryvek)

Postavy

mae šite (hlavní postava v první půli hry):                Ono no Komači

noči šite (hlavní postava v druhé půli hry):               Ono no Komači

cure (druhá hlavní postava):                                     Ki no Curajuki

tačišú (další postavy):                                               básníci a básnířky

kogata (dětská role):                                                císař

mae

Všichni jsme básníky

Úvodní poznámka překladatelky k další z her nó o legendární paní Komači.

(úryvek)

Koncem 13. století měly v Japonsku různé formy hudebních, tanečních a pantomimických výstupů a prvotních pokusů o divadelní představení za sebou šest století (víceméně zaznamenaného) vývoje ovlivňovaného společenským postavením hrajících i obecenstva, proměnami dobového vkusu,

Velké divadlo a potřeba odstupu

V souvislosti s mimořádnou inscenací Čechovova Ivanova, kterou v ostravském Národním divadle moravskoslezském režíroval Štěpán Pácl, autor znovu otevírá téma tzv. velkého divadla a zamýšlí se nad jeho konstitutivními rysy, které souvisejí s otázkou bezprostředního prožitku divadelního dění a odstupu.

(úryvek)

Štěpán Pácl inscenoval Ivanova v ostravském Národním

Modernismus v nás

Nad knihami After Modern Art od Davida Hopkinse a Saving the Modern Soul. Therapy, Emotions and the Culture of Self Help od Evy Illouz se autor stati zamýšlí nad často proklamovanými názory týkajícími se možného konce i možných východisek (moderního) umění – a vlastně modernity vůbec.

[…]

Na