POD TĚŠÍNSKÝM NEBEM
Myšlenka vytvořit představení o Těšíně na základě písní „barda“, který toto nevelké, avšak starobylé město na řece Olši/Olze v současnosti patrně nejvíce proslavil, je stará několik let. V roce 1994 začala Renata Putzlacher, těšínská básnířka a dramaturgyně polské scény Těšínského divadla, překládat pro polskou televizi písně Jaromíra Nohavici. Později oba společně dospěli k nápadu inspirovanému známým wroclavským Festivalem herecké písně – nastudovat hudební divadelní inscenaci, v níž by polští herci nově interpretovali Nohavicovy písně.
V České republice existuje jediná profesionální scéna, která mohla tento zajímavý záměr uskutečnit – Těšínské divadlo, v němž pod jednou střechou už přes padesát let vedle sebe pracují dva činoherní soubory: český a polský. Také proto byla prvotní idea režisérem Radovanem Lipusem rozvinuta do společné dvojjazyčné podoby. K intenzivním rozhovorům na toto téma pak byli přizváni další umělci, kteří mají blízký osobní vztah k Těšínskému Slezsku: hudebník Tomáš Kočko, scénograf Marek Pražák, výtvarnice Kostýmů Eva Kotková a choreograf František Blaťák. Tak vznikl česko-polský divadelní projekt Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe, který si ani v nejmenším nekladl za cíl vytvořit dramatickou historickou fresku ze spletitých dějin Těšínského knížectví, ale naopak chtěl pohlédnout na události současné i minulé s nostalgií, humorem a zavzpomínat na pravdivé i mytické postavy svázané s oním pozoruhodným koutem střední Evropy. A právě písničky Jaromíra Nohavici se staly základem této sentimentální tramvajové rallye.
Zmizelá těšínská tramvaj je totiž nejen dominantním výtvarným prvkem celého představení, ale i výmluvným symbolem po staletí jednotného města na dvou březích řeky, sugestivní společné atmosféry a teskně zaniklého světa; něčeho, co tady nepřehlédnutelně bylo a co jakoby zároveň Těšín řadilo mezi významná evropská centra. Vždyť toto hraniční město, ležící na křižovatce důležitých cest a železničních tratí, bylo po staletí vždy mnohojazyčné a multikulturní. Kromě Čechů a Poláků zde žili Němci, Židé a pak i Slováci, Romové či Vietnamci. Těšín je tiše karnevalové město a věci, které jsou na první pohled viditelné, jsou ve skutečnosti jenom jakousi zástěrkou nebo spíše kostýmem toho, co je skryté, neviditelné a tajené. Víme například, že tady na Starém trhu stávala všem na očích zdánlivě nevýrazná mariánská soška, která byla ještě do nedávné doby považována za poměrně bezcennou polychromovanou anonymní plastiku z XIX. století, než se z ní při renovaci pod mohutnými vrstvami barev nečekaně vyklubala převzácná gotická parléřovská madona. Víme také, že tady dlouho trůnil na Zámeckém návrší klasicistní pavilon, který v sobě ve skutečnosti ukrýval kompletní starobylou románskou rotundu svatého Mikuláše a Václava. Víme, že tady je spousta turistů, kteří se sice tváří jako turisté, ale jsou tady vlastně za úplně jiným účelem a přenášejí spousty různých roztodivných předmětů ze strany na stranu. Z jednoho břehu na druhý. Jedním mostem tam a druhým zpět, neboť oba mosty (Přátelství i Svobody) byly po nekonečná desetiletí po druhé světové válce navzdory svým patetickým názvům absurdně leč striktně jednosměrné. Součástí toho tichého karnevalu je i Studna tří bratří, o které všichni víme, že se u ní reálně žádní tři bratři nikdy nesešli. Ale ona legenda je tak krásná a studna tak malebná, že to stojí za všechna fakta a za všechnu historii.
Ne náhodou se pod magickým těšínským nebem sešli i realizátoři tohoto projektu Češi, Moravané, Slezané a Poláci a dočkali se dva týdny před premiérou zázraku. Od 1. května 2004 je Těšín zase jedním městem na dvou březích řeky a oba mosty se znovu staly místem, kde se lidé mohou opět potkávat.
PRVNÍ část
Na scénu vchází Muž a zpívá slezskou lidovou píseň.
Muž
Lata moje lata
kajście sie podziały?
Nie wiedziały nożki moje
jako chodzić miały
Chodziłyście strojnie
tańczyłyście dumnie
a teraz już nie bydziecie
choć wóm grajóm szumnie
Dzieci moje dzieci
coście mie obsiadły
Nie nasiołech nie nasadził
coście dzieci jadły?
Dívá se pak nostalgicky na děti, které si hrají. Polka a Čech se točí a zpívají dětskou písničku, později se připojí Němka a Žid.
Polka
Mało nas, mało nas
do pieczenia chleba
Tylko nam, tylko nam
ciebie tu potrzeba!
Čech Komm, Greta! (Greta se připojí)
Mało nas, mało nas do pieczenia chleba
Tylko nam, tylko nam ciebie tu potrzeba!
Čech Pojď, k nám, Arone!
Žid Nein… Jo móm szabes.
Polka No dobre. Tak sie bedymy bawić na Cieszyn, ja? (dělá rukama jako ve hře „Wszystko leci co mo piyrzi“)
Cieszą cieszące cieszącej cieszący
cieszyć cieszyła cieszyło cieszyły
pocieszyć pocieszyciel Cieszyn.
Čech Já budu překládat!
Němka Was?
Polka Ja, Greta, nas.
Němka Was? Ich verstehe nicht…
Polka Nie wadzi. Ty tu… sztehe… i fersztehe. Ja?
Němka Gut.
Polka(k Židovi) Ty też zustóń. My wiymy, że mosz szabes, ale stoć możesz, ni?
Žid Tak ja…
Polka No, zaczynej. Mómy napisać cosi o Cieszynie…
Němka Was?
Žid No Hausaufgabe…
Čech … úkol čeká nás. (Oslovuje kamarády) Těší mě… Nic mě netěší… Těšit se čemu? Dobrému zdraví, důvěře, vážnosti. Těšit čím? Slovy, sliby, nadějí. Těšitel, těšitelka, těšivý. Těšín, těšínský, těšínská jablíčka – čili plané sliby…
Polka Poczkej, cieszyński jabłuszka? Tak to u nas nie rośnie. Dej słownik… (Vytáhne ho z aktovky) Těšínská jablíčka – to sóm obiecanki cacanki?
Žid(oživí se a směje se) Obiecanki cacanki, obiecanki cacanki…
Polka Tak poczkej, Aron, obiecywali wóm Ziymie Obiecanóm?
Žid Ja…
Polka A mocie co?
Žid Psińco…
Polka Ni, těšínská jablíčka!
Němka Was?
Polka Was, was – nas uż to `was‘ nie bawi!
Němka Ich verstehe nicht…
Čech Nám je to ganc egal, Grétko, protože my dva si rozumíme, že jo, Baško ?
Polka Sto razy ci mówiłach, że Baška je kole Frydku, a jo je Baśka. Porzóndek musi być…
Němka Ja, ordnung must sein…
Polka a Čech(nakonec se oba posmívají) Vater, muter, buch do futer!
Němka(otrávená, chce odejít) Komm, Aron…
Polka Poczkejcie! A Hausaufgabe? Cieszynianka – mieszkanka Cieszyna. To je jo.
Němka Ich auch!
Polka(pauza) No dobre, Greta, tyś też je piekne kwiotko…
Němka Wirklich, ich bin schöne Blume… Schöne Blume, schöne Blume…
Polka Móm aji cosi o kwiotku: cieszynianka to je po łacinie hacquetia epipactis…
Žid(posmívá se) Epipactis, epipactis…
Čech Těšíňanka… Tak to kvítko znám! A ještě pušky těšínky!
Polka(čte) Cieszynit: ciemna magmowa skała żyłowa, występująca na śląsku Cieszyńskim. To je dobre! Choroba cieszyńska – zaraźliwa, często śmiertelna choroba świń, spotykana głównie w okolicach Cieszyna…
Žid Je, świnie w Cieszynie! Hihihi!
Němka Schweine, schweine!
Žid(ukazuje, že nemůže vepřové) Keine Schweine…
Němka(otrávená, chce odejít) Komm, Aron…
PolkaPoczkej, Greta, no tak teraz ty powiydz cosi po waszymu, bo sie Aron nudzi.
Žid Bitte, Greta…
Němka Die Stadt Teschen, an der Grenze Polens und der Tschechischen Republik gelegen, kann sich mit einer alten und verwickelten Historie rühmen.
Polka Teraz sie uż nudzym aji jo. Pepo, powiydz to po naszymu…
Čech Město Těšín, které leží na hranici Polska a České republiky, se může pochlubit velice dlouhou a spletitou historií…
Objeví se postavy, které mají na hlavách makety významných staveb: Studna tří bratří, Rotunda, Piastovská věž, Radnice, Prochaskova tiskárna, Kostel Nejsvatějšího Srdce Ježíšova, Teatr Mickiewicza… Tyto postavy a budovy budou od této chvíle vstupovat do Nohavicových písní.
Píseň Těšínská 1)
Čech
Kdybych se narodil před sto lety
v tomhle městě
u Larischů na zahradě trhal bych květy
své nevěstě
Moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamińskich odněkud ze Lvova
kochałbym ją i pieścił
chyba lat dwieście
Polák
Na Sachsenbergu mieszkalibyśmy
u żyda Kohna
ja i mój piękny klejnot cieszyński
ma narzeczona
Mówiłaby po polsku po czesku
trochę gwarą i ciut po niemiecku
bo raz na sto lat cud się zdarza
zázrak se koná
Němec
Wäre ich vor hundert Jahren geboren
Wäre ich ein Buchbinder
Würde bei Prochazka von fünf bis fünf malochen
Und sieben Gulden würde ich bekommen
Ich hätte eine schöne Frau und drei Kinder
Ich wäre Gesund und wäre ungefähr dreissig
Das ganze lange Leben vor mir
Das ganze schöne zwanzigste Jahrhundert.
Žid
Hajim hajiti nolad lifné mea šanim
Bezmanim acherim
Began šel mišpachat Lariš
Hajiti kotef avurech prachim
Chašmalit hajta nosaal
Meal hanahar lemalala
Hašemeš hajta merima mach som gvuli
Umihachalon jaca reach šel
Arucha chagigit
Všichni
Wieczorem śpiewałbym z Mojżeszem
o minionych dawnych wiekach
bylo by léto tisíc devět set deset
za domem by tekla řeka
Widzę wyraźnie tamtego siebie
z żoną i dziećmi w cieszyńskim niebie
Ještě že člověk nikdy neví co ho čeká
1) Překlad do němčiny Miroslav Zelinský, do ivrit Petr Bachrach.
