První otištění nové hry české autorky.
[…] Jul Ale kdepak… to všechno jste vy, filosofka, nadaná intuicí a spoustou dalších úžasných věcí, to všechno jste vy.Etty pozoruje za prosklenými dveřmi pohlazení.
Pokouší se rychle něco psát.
Pero psát nechce, ona škrábe po papíře…
Etty Myšlenky v mé hlavě jsou tak jasné a průzračné, pocity tak hluboké…
ale pořád ještě se mi je nedaří zachytit.
Za prosklenými dveřmi se odehrává možná jakýsi zápas… Etty to chvíli pozoruje.
Myslím, že je to především ostych.
Zábrany.
Netroufnu si vydat své myšlenky…
kdesi hluboko ve mně zůstává něco pevně uzavřeno.
…dokážu všechno vycítit a zachytit…
…budím dojem silného člověka…ale kdesi…kdesi v hloubi mého nitra … knedlík… KNEDLIK… KNEDLIK… KNEDLIK…
Etty pozoruje za prosklenými dveřmi konec zápasu. Ozve se Jul.
Jul Ano, vy máte všechny ty krásné vlastnosti…
Máte radost?
Máte radost?
Etty se pokouší psát, škrábe perem, dívá se k proskleným dveřím.
Etty Tvář nikoli smyslná, typ neholandský… a přesto nějak blízký… ale nijak zvlášť sympatický.
Moudré, neuvěřitelně moudré, šedé oči… těžká ústa…
Šarmantní muž.
Šarmantní úsměv navzdory spoustě zkažených zubů…
Bouchnutí dveří za prosklenými dveřmi. Muž v pokoji sám…
Otevírají se dveře na jeviště. Muž, čtyřiapadesátiletý Jul, vchází, protahuje se… pokouší se podívat za závěs…
Etty se snaží psát… pero škrábe, nepíše…
Etty Mrcha!…
Etty zatřese perem.
Na závěsu se opět objeví kaňky od inkoustu.
Jul se otočí k Etty, která bouchá rukou do stolu.
Etty ukazuje Julovi pero.
Etty Nepíše! Nepíše mi pero.
Etty opět bouchne perem o stůl. Opět nové kaňky na závěsu.
I Etty je celá špinavá od inkoustu. Zvláště její prsty jsou modré.
Etty Nejsem ani příliš přesvědčená o svém nadání…
[…]
