(úryvek)
Vzpomínám si na příhodu z jedné dávné jazzové maškarády. Dospělý muž přestrojený za vlka neúnavně honil člověka v masce zajíce, kterého mezi ostatními náhodně objevil, a když ho dostihl, choval se k němu tak agresivně, až to vyvolávalo obavy, že mu skutečně ublíží. Člověk v masce zajíce to zřejmě považoval za součást hry, několikrát se mu vymkl a zdárně unikal až do chvíle, kdy v nečekaném okamžiku vběhl muži v masce vlka rovnou do náruče. Nastala prekérní situace, ve které hrozilo, že ‘vlk zabije zajíce’. To vyprovokovalo ostatní masky, aby se postavily na jeho obranu. Byl to zřejmě okamžik, kdy už i ‘zajíci’ došlo, že tady končí veškerá maškaráda, a v náručí masky‑vlka udělal záchranné gesto – veřejně se odhalil. Muže‑vlka tato proměna situace evidentně zaskočila. Po zbytek večera přicházel za mužem‑zajícem a už bez masky se mu opakovaně omlouval.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněl při pročítání přehledné knihy o maskách Víta Erbana Maska a tvář, ve které autor mimo jiné uvádí, že maska chrání svého nositele před překročením mezí určených maskou a zachovává vědomí role masky (Erban 2010: 144). Maska nejenom že zachovává, ale dává vědomí role. Svým přímým výrazem je určujícím prostředkem při vytváření představy o roli či postavě, kterou protagonistovi nebo herci nabízí. Nasazením masky se člověk stává jakoby někým jiným. Změny jednání a chování, které by byly v rozporu s výrazem nebo s tím, co maska představuje, by u herce znamenaly vypadnutí z role, u tanečníka‑šamana dokonce narušení samotného rituálu nebo obřadu. Pokud nasazením masky dochází u protagonisty k magickému okamžiku proměny, není ani žádná ochrana potřebná, protože se dá předpokládat, že vědomí role nebo postavy, které mu maska propůjčuje, trvá, dokud ji protagonista nesundá. Autor citované knihy v tomto kontextu také rozvíjí názor Richarda Schechnera, který v rámci divadelně antropologického pojetí vychází z tzv. ontologické akrobacie, kdy protagonistovo já se vlivem masky mění od ne‑já až k ne‑ne‑já. Nejsem si zcela jistý, jestli toto zcizení lze při rituálech a obřadech obecně prokázat. To, že se protagonista přes masku a pohyb nebo tanec dostává do transu, ještě neznamená, že se svému já zcizuje. Možná se dokonce více produchovňuje a nalaďuje, aby mu byl umožněn přestup do jiného světa a on sám se tak stal tím, o co usiluje, totiž součástí nadpřirozených sil. John W. Nunley a Cara McCarthy ve své knize Masks – Faces of Culture uvádějí pozoruhodný názor. Podle nich si už lidé v prehistorické době – zmiňují dokonce neandrtálce – uvědomovali své sounáležitosti s jinými silami, což je nakonec dovedlo k masce, protože jejím prostřednictvím se tyto síly mohly manifestovat. Své pojetí, související s pocitem prehistorických lidí, formulují v anglické větě I am not mysef, které lze rozumět ve smyslu: Nejsem pouze takový, jak se jevím – a to ve významu nikoliv psychologickém, ale v souvislosti s vědomým spojením se silami, kterých je člověk součástí a které neovládá, protože ho přesahují. Zmíněný obrat od já k ne‑ne‑já způsobený maskou – ať v rámci rituálu nebo herecké hry – zmiňuje v antropologických a kulturologických studiích více autorů (Napier, Emigh). V jistých souvislostech to může být oprávněné. Jde o ty okamžiky proměny, kdy herec, který si nasazuje masku, může připomínat přírodního člověka při maskování v rituálu. Musíme ale mít na paměti, že zatímco v rituálu dochází ke ztotožnění se s tím, co maska[1] představuje, tj. s nějakou vyšší silou nebo zvířetem, herec se v postavě nebo v roli proměňuje jenom jakoby: ne sice ve smyslu předstírání, jak se toto ‘jakoby’ také dá chápat, ale tak, že tato proměna je důsledkem jeho tvůrčí dovednosti, tedy hereckého umění. Proto nelze hraní herce přirovnávat k transu.
[…]
[1] Výraz maska pochází pravděpodobně z arabského maskhara a znamená předstírat nebo proměnit se ve zvíře, monstrum, podivína. Od Egypťanů známe slovo msk, která odkazovalo ke kůži nebo k ‘druhé kůži’. Je dost pravděpodobné, že se dostalo do arabštiny jako msr a pro muslimy znamenalo ‘egypťanizovat se’ nebo ‘nosit masku jako staří Egypťané’. V italštině se slovo proměnilo v mashera a v angličtině mask. Maska označuje objekt umístěný na tváři nebo takový, který pokrývá celou hlavu a tvář je více nebo méně zakrytá. Výraz masquerade označuje rituální představení osob s maskou a taktéž divadelní představení s maskami a kostýmovanými herci. A také jako veřejnou událost maškarádu s hudbou, jídlem, dramatem, vyprávěním na jevišti nebo s jinými rekvizitami (viz Nunley / McCarthy 2000: 15).
