disk

Position Paper

Úvaha nad teoretickým dílem předního českého divadelníka Iva Osolsobě.

„Američané – a snad i Angličané – užívají někdy termín position paper. Říkají tak sdělením, která přinášejí věci problematické, zdaleka ne skálopevně ověřené, hraniční, z ne zcela prozkoumaných oblastí vědy, sdělením, která přinášejíce pozici, volají po opozici, kladouce tezi,

Venezuela: ibero-africké a indiánské scénické tradice

Autor článku je důvěrně obeznámen s venezuelskými fiestami a procesími, tančícími démony, ďábly z Yare i indiánským kultem Marie Lionzy, což dokládá i bohatým fotografickým doprovodem.

[…]

Fiesty a procesí

Když se zeptáte na významné živé kulturní venezuelské tradice, těch několik málo experimentálních režisérů v Caracasu radí navštívit

Chorégies d’Orange 2012: Turandot a živoucí tradice divadla

Mezi reportáží, recenzí a úvahou o smyslu a poslání divadla se po-hybuje autorčino sugestivní líčení zážitku z derniéry inscenace Pucciniho Turandot na slavném operním festivalu.

Západ slunce. Na nebi blednou žhavé barvy do chladnější duhy modrozelených odstínů, a dál je zalévá temnota noci, proniknutá drobnými zářivými zprávami z 

Scéničnost v literární a orální tradici

Scénické aspekty Egilovy ságy, Ruských byliny a orální kultury národa Bagandy.

(úryvek)

Bez větších diskusí lze jistě přijmout tvrzení, že psaná literatura, event. písemný záznam vyprávění, a vedle toho vyprávění samo, tedy živá řeč, vykazují rozdíly ve struktuře jazyka i v podobě a síle působení na čtenáře, resp.

Scénický cit architekta Jana Letzela

Portrét slavného architekta vytvořený prostřednictvím Letzlových zážitků z cest do Egypta a Japonska, jak je vylíčil v dopisech své matce.

(úryvek)

„Byli jsme totiž onehdy v arabském divadle a jindy zase šli jsme se podívat na zvláštnost čistě arabskou: na břišní tanec. Již zajímavá je místnost, kde se

Prolegomena k metodologii výzkumu edukačního dramatu 2

Druhá část výkladu několika základních úhlů pohledu na výzkum spjatý s dramatickou výchovou.

[…]

Výzkum tvůrčích procesů při přípravě i realizaci divadelního představení nebo edukační dramatické struktury

Začněme u zkoumání práce umělce‑profesionála. Využijme jako ukázku takového výzkumu práci J. Vostrého o P. Čepkovi (Vostrý 1996). Pokud bychom chtěli

Rituál, tradice a energie – další příspěvek ke zkoumání japonského vnímání prostoru

Analýza problematiky prostoru za pomoci textu nejstarší dochované japonské písemné památky – kroniky Kodžiki – nabízející i zamyšlení nad otázkami týkajícími se kultu šintó.

(úryvek)

„Žádný pokrok by nebyl možný, kdybychom zarytě trvali na zachování tradic. Stejně tak ale neexistuje pokrok, jehož základem by nebyly tradice.“

(Hasegawa 1966: 

Všichni jsme básníky

Úvodní poznámka překladatelky k další z her nó o legendární paní Komači.

(úryvek)

Koncem 13. století měly v Japonsku různé formy hudebních, tanečních a pantomimických výstupů a prvotních pokusů o divadelní představení za sebou šest století (víceméně zaznamenaného) vývoje ovlivňovaného společenským postavením hrajících i obecenstva, proměnami dobového vkusu,

Velké divadlo a potřeba odstupu

V souvislosti s mimořádnou inscenací Čechovova Ivanova, kterou v ostravském Národním divadle moravskoslezském režíroval Štěpán Pácl, autor znovu otevírá téma tzv. velkého divadla a zamýšlí se nad jeho konstitutivními rysy, které souvisejí s otázkou bezprostředního prožitku divadelního dění a odstupu.

(úryvek)

Štěpán Pácl inscenoval Ivanova v ostravském Národním

Modernismus v nás

Nad knihami After Modern Art od Davida Hopkinse a Saving the Modern Soul. Therapy, Emotions and the Culture of Self Help od Evy Illouz se autor stati zamýšlí nad často proklamovanými názory týkajícími se možného konce i možných východisek (moderního) umění – a vlastně modernity vůbec.

[…]

Na

Prolegomena k metodologii výzkumu edukačního dramatu 1

První část výkladu několika základních úhlů pohledu na výzkum spjatý s dramatickou výchovou.

(úryvek)

Naše existence může být vyjádřena dvěma kruhy. Vnitřní kruh tvoří naše impulzy, náš tajný život, který nelze vidět ani sledovat. Vnější kruh představuje společenský život: naše vztahy k druhým, práce, rekreace. Divadlo celkem vzato

Efemérní architektura pro Ji.hlavu

Ukázka mimodivadelní scénografie doprovázená bohatou obrazovou přílohou.

(úryvek)

Je to zvláštní druh architektury. Druh s jepičím životem. Dům se staví minimálně na desetiletí (než se změní potřeby a prodělá úpravy), interiér obchodu na roky, scénografie umírá spolu se svou inscenací. Architekturu pro filmový festival v Jihlavě jsem si

Scénologie mluvního projevu

Studie věnovaná – na příkladu herectví – problematice zvukově realizovaného psychofyzického prožitku promluv, které tvoří nejen důležitou součást hercova celkového tělesného prožitku, ale také významný bezprostřední (organický) impulz jeho konkrétního scénického chování/jednání. „Jde tu, obecně vzato, o prožitek samotných slov a jejich spojení nebo – v případě zdařilého …

Hlas jako zvon

Jestliže je pohled projevem zraku a dotek projevem hmatu, který smysl se projevuje hlasem? ptá se autorka ve stati přesvědčivě dokládající zásadní význam kultury dnes tak zanedbávaného mluvního projevu.

(úryvek)

Víme, že se obyčejný (neškolený) promlouvající lidský hlas projevuje na škále od šepotu ke řvaní a že každá

Meze a krajnosti

Nad inscenacemi Krále Leara a Enron činohry pražského ND si autor pokládá otázku hranic i možných podob současného scénování.

(úryvek)

Myslel jsem si, že poté co laskavostí a péčí Ústavu dramatické a scénické tvorby divadelní fakulty AMU vyšel soubor mých statí z tohoto časopisu věnovaný některým současným problémům

Postmodernismus mezi námi

Při příležitosti loňské výstavy Postmodernism: Style and Subversion 1970–1990, pořádané v londýnském Victoria and Albert Museu, se autor prostřednictvím několika příkladů z architektury zamýšlí nad vztahem moderny a postmoderny.

(úryvek)

V londýnském Victoria and Albert Museu probíhala od 24. září minulého roku do 15. ledna tohoto roku výstava:

Muzikálový Berlín

Recenze úspěšných inscenací muzikálů z domácí dílny (Hinterm Horizont) a německo-americké autorské spolupráce (Tanz der Vampire Jima Steinmana a Michaela Kunzeho).…

Fenomén ‘český’ muzikál

Svérázná podoba ‘českého’ či ‘pražského’ muzikálu je výsledkem proslulých, ale v současnosti specificky tržně aktualizovaných malých českých poměrů. Autoři přičítají vliv kulturní uzavřenosti minulého režimu, nedostatečné připravenosti na tento druh produkce i finančnímu a ekonomickému provozu souvisejícímu s oficiálním hodnocením úlohy tohoto druhu divadla v našem kulturním rámci.…

Krejčovo divadlo

Zasvěcenou charakteristiku tvorby předního českého divadelníka druhé poloviny 20. století podává jeho nejbližší spolupracovník – významný český dramaturg. Studie vychází z příspěvku proneseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu2011 v Městské knihovně v Praze.…

Bílá nemoc jako problém dramaturgický

Reflexe specifického Čapkova scénického smyslu reviduje obvyklé žánrové zařazení Bílé nemoci k dramatu chápanému především jako literární druh. Poukazuje na mimický potenciál hry vnímaný v rámci komediální tradice vedoucí od Shawa k Dürrenmattovi.

Když se Karel Čapek rozhodl ve druhé polovině třicátých let vrátit k dramatické tvorbě –

Měsíc nad řekou jako problém dramaturgický

Řekněme to rovnou, dramaturgický problém inscenace Šrámkova Měsíce nad řekou v Moravském divadle Olomouc spočívá v absenci dramaturgie. Ta se nakonec omezila právě jen na výběr textu a přípravu programu (noční můra absolventa tohoto oboru). Třebaže nechci dát průchod rozpakům ze setkání s panem režisérem Zdeňkem Černínem, který …

Marná oběť? Petrolejové lampy a Utěšitel v Jihočeském divadle

Analýza dvou pozoruhodných inscenací českých textů v divadle, které šťastně spojuje možnosti výborného hereckého ansámblu s průbojnou a tvořivou dramaturgií.

[…]

Utěšitel

Zcela jiný zážitek, i když podobně silný (pro jiné pak silně kontroverzní), přináší zhlédnutí hry Utěšitel autorů Martina Glasera a Olgy Šubrtové; jde o inscenaci[1] natolik

Od teatri(sti)ky ke scénologii?

Autorova konfrontace s názory formulovanými na konferenci pořádané „ad honorem prof. PhDr. Ivo Osolsobě“ Divadelní fakultou JAMU a publikovanými ve sborníku vydaném v roce 2010.

(úryvek)

Otázka hranic

To, čemu říkáme scénologie, si pochopitelně nelze odmyslet od aktuálních „tendencí v současném myšlení o divadle“. Dávám poslední část úvodní

Přítomnost ducha na scéně

Komentář ke hře nó Komači papouškuje.

Podle nejnovějších výzkumů je v Japonsku doloženo kolem tří tisíc textů‑libret ke středověkým hrám sarugaku (později ). „Z tohto počtu sa v repertoári […] objavujú hry z ustáleného komplexu len zhruba 240 hier ‘vnútorneho okruhu’ (genko‑kjoku‚ ‘v súčasnosti hrané

Koncept kotodama aneb o japonské ‘duši slov’

O víře starých Japonců v sílu slov: Zvuky mohou magicky ovlivňovat objekty a použití rituálních výrazů může mít přímý vliv na prostředí, tělo, mysl i duši.

(úryvek)

Japonsko je ostrovní země ležící mimo kontinentální Asii, a jakkoli jeho obyvatele ovlivnila čínská kultura, vytvořili si své vlastní kulturní hodnoty

Maska – prostředek scénování duchovních obrazů světa

Jaká je vlastně funkce masky? O mnohoznačném vztahu člověka a masky, který nelze vtěsnat do kolonek jednoho oboru.

(úryvek)

Vzpomínám si na příhodu z jedné dávné jazzové maškarády. Dospělý muž přestrojený za vlka neúnavně honil člověka v masce zajíce, kterého mezi ostatními náhodně objevil, a když ho dostihl,

Činoherní němota

Analýza scénického přístupu, jakým se vyznačují Wilsonova inscenace Čapkovy Věci Makropulos a Pitínského jevištní transformace textu Milady Součkové Historický monolog (Zpověď presidenta Háchy) v pražském Národním divadle.

[…]

Historickém monologu se na počátku představí dvě zvláštní sochy‑herecké postavy, které mají tváře pokryté maskou ze sádry. Karel Steigerwald

Jak profouknout zeď (Brno: Buranteatr & Stadion)

Dva aktuální brněnské fenomény, které spolu úzce souvisejí: Pozoruhodný divadelní soubor Buranteatr tvořený mladými talentovanými umělci se spolu s dalšími profesionálními a amatérskými divadly ‘bez střechy nad hlavou’ usídlil na počátku sezony v novém multikulturním centru Stadion, vybudovaném manažerem Tomášem Kadlecem v prostorách sokolské funkcionalistické památky.

(úryvek)

„Centrum

Opony jako scénologický fenomén

Recenze knihy Malované opony divadel českých zemí, reprodukující a důkladně komentující podobu a proměny malovaných opon, jejichž emblematika a tematika leccos vypovídá o sebescénování české společnosti i o českém divadle a jeho historickém postavení v české kultuře.

(úryvek)

Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě,

vzdává se nejnázornějšího

Němečtí herečtí virtuosové: od romantismu k moderně

V cyklu věnovaném vývoji evropského herectví se autor vedle romantických herců J. F. Flecka a L. Devrienta zabývá umělci, kteří začínali v 70. letech 19. století (F. Mitterwurzerem, L. Barnayem a E. Possartem ), a největší pozornost pak kromě neoromantika A. Matkowského zaměřuje na nejvýznamnějšího herce té doby …

Otýlie Sklenářová-Malá: cesta na jeviště

Studie o velké české herečce zařazované mezi představitelky deklamačního herectví, jež ovládlo české jeviště zhruba od šedesátých do osmdesátých let 19. století.

(úryvek)

České profesionální divadlo jako základní součást rodící se národní kultury stvořil s geniálním scénickým citem a nadlidským úsilím ve čtyřicátých letech 19. století Josef Kajetán

Pronikání muzikálu (První zahraniční muzikály na československých divadelních scénách na přelomu 50. a 60. let)

Mapování historie českého zábavněhudebního divadla se Pavel Bár věnuje na stránkách časopisu Disk pravidelně: tentokrát sleduje svéráznou ‘žánrovou transformaci’ v podmínkách ideologických tlaků, jejichž postupné zeslabování zejména od začátku 60. let minulého století mělo zásadní vliv na zdomácnění převzatého žánrového útvaru.

(úryvek)

Ve stejných dnech, kdy v Moskvě

Krajinná scéna, nebo scény v krajině? (Storm King Art Center)

Zajímavá sonda do oblasti scénologie zahrad a přírodních parků, tedy určitého typu budování krajiny. Autor při popisu ‘přírodní galerie’ ve státě New York interpretuje z hlediska scénologie některé její konstitutivní prvky.

[…]

Jeden z přírodních uměleckých výtvorů, který v poslední době upoutal moji pozornost, je Storm King Art

Akce Kameny – StB a fiktivní státní hranice

Stať se ze scénologického hlediska zabývá známou akcí někdejší Státní bezpečnosti z podzimu 1948.

(úryvek)

„Tohle všechno, co tady vidíte, to je vlastně jenom jako. Proč bychom měli složitě chytat lidi, kterým se nelíbí naše lidově demokratické zřízení, někde v Německu nebo v Rakousku. Tak jsme si postavili

Lékařství a umění: role se obracejí?

Autorka klade otázku, nakolik pouze esteticky motivované zásahy do vnějšího vzhledu člověka souvisejí s jeho identitou, a to v obecném rámci „rozostření hranic mezi tím, co je reálné, a tím, co je pouhou představou či iluzí“; s tímto rozostřením máme přece co dělat „jak v oblasti dnešní plastické …

Dramatická škola a Marie Laudová-Hořicová

Článek rekapitulující úsilí významné české herečky, členky Národního divadla v letech 1890–1915, formulovat základy a prosadit hlavní pedagogické zásady a cíle herecké výchovy.

Kdo chce být hercem, nechť cvik má též v řeči.

Mluvidla nesmí se stáhnout jak v křeči.

Nevíš, kde cvičení řeči máš brát,

nechceš‑li básnická

Veřejné/soukromé a scénické

Stať zabývající se hledáním zdrojů, ze kterých mohl Samuel Beckett čerpat inspiraci pro svou tvorbu, a problematikou vztahů mezi vnějším a vnitřním i veřejným a soukromým ze scénologického hlediska.

V roce 1964 natočil Samuel Beckett film se stejným názvem (Film). Scénář obsahuje úvodní text nazvaný „Obecné“,

Prostor a čas v japonském konceptu ma

Pokus o definici ‘meziprostoru’ (případně jen ‘mezi’) coby základního prvku japonského umění, ale i každodenní komunikace.

Chceme‑li se pokusit alespoň zhruba pochopit význam principu ma, musíme si především uvědomit, jaký jazyk je japonština. Každý cizinec, který se učí japonsky, může potvrdit, jak je obtížné postihnout jemné nuance

K diváckým strategiím dialogického jednání

Na základě zkušeností z pěstování specifické psychosomatické disciplíny si autor studie všímá diváka jako účastníka scénické události a procesu recepce takové události i obecně.

Pojímá‑li Ivan Vyskočil studium herectví v první řadě jako studium veřejného vystupování a působení, pak také diváctví v tomto kontextu je diváctvím jiného druhu

Trojice italských virtuosů druhé poloviny 19. století

Studie pojednává o slavných hercích druhé poloviny 19. století – A. Ristoriové, E. Rossim a T. Salvinim, kteří jezdili se svými postavami – především ze Shakespearových dramat – po celé Evropě, obou Amerikách, Austrálii i Egyptě. Krátce sleduje jejich uměleckou kariéru a poté se věnuje i metodám a …

Komedianti na českém jevišti – V&W

Co bylo ‘vnitřním smyslem’, tématem Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, co spojovalo všechny prvky hry dvou jedinečných klaunů a autorů legendárních písní a svébytných divadelních textů?

Jan Werich (1905–1980), který měl tolik pochopení pro humor a improvizační umění Vlasty Buriana, se spolu se svým partnerem z Osvobozeného divadla 

Scény a obrazy

Scénologická analýza se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování; tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky nimž se člověk a jeho výtvory jistým způsobem jeví.

Scénologie se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování, tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky

Plzeňské kontakty

O post-postmodernismu v současné činohře aneb jak se inscenace pozvané na 18. ročník mezinárodního festivalu Divadlo vyrovnávají s dědictvím postmodernismu?
[…]

Aby divák vnímal to, co se mu divadlem předvádí jako umělecký výtvor, musí zaujmout estetický postoj. Ten vzniká jako vztah člověka a věci, kdy člověk reaguje pozitivně

Nové pařížské scénologické inspirace

‘Měšťanská scéna sui generis’, jak ji představuje pařížský palác Jacquemart André, Descolova koncepce výstavy La Fabrique des images v muzeu Quai Branly, ‘zapeklitý naturalista’ P. H. Emerson, nová inscenace Tří sester v Comédii Française…

(úryvek)

Na ulici jako na scéně[1]

Se scénou životů obyvatel nějakého konkrétního ne zrovna

Vycpaná zvířata

Příspěvek o speciálním odvětví scénování, které představuje taxidermie, a o inspiracích, z nichž vychází Damien Hirst.

(úryvek)

Tyhle věci, protože jsou falešné,

jsou nekonečně mnohokrát blíž pravdě.

Charles Baudelaire

Co je taxidermie

Asi první, co si člověk vybaví, když se řekne taxidermie, jsou expozice vycpaných zvířat ve 

Metody subjektivního (percepčního) popisu vlastností hlasu a popisované parametry

Příspěvek ke zkoumání typologie hlasových dovedností a postupů jejich hodnocení, která by propojovala jak hlasy patologické, tak hlasy umělecké.

(úryvek)

Popis hlasu a subjektivní hodnocení hlasové kvality se stále těší velké pozornosti odborníků z různých oborů. Za účelem sumarizace poznatků o hodnocení kvalitativních vlastností hlasu byly zpracovány dostupné

Příspěvek k hlasové práci herce Eduarda Vojana (1853–1920)

Stať předkládající bohatý materiál o jednom z dominantních výrazových prostředků legendární postavy českého jeviště.

(úryvek)

[…]

Eduard Vojan nastoupil do Národního divadla roku 1888, kdy tu oslňoval největší český krasořečník staré gardy, Jakub Seifert, který měl libozvučný, pěvecky školený baryton vždy příjemného témbru a vzornou vokalizaci v duchu

Slovo na jevišti a ve filmu

Studie z roku 1937 od režiséra a teoretika meziválečného avantgardního divadla o problematice mluveného slova na českém jevišti.

(úryvek)

Prvá antinomie

Teorie, která bude odvozovat vznik řeči z výkřiku bolesti, strachu nebo radosti, bude v rozporu s teorií, jež ztotožňuje dějiny myšlení a představování s dějinami řeči. Tento

Jiří Hálek v původních hrách Činoherního klubu 60. let

Studie o vztahu hereckých možností a příležitostí, které souvisejí i se vztahem herce a konkrétního ansámblového divadla.

(úryvek)

[…]

Začátek: Smočkův Piknik

Jirka Hálek mě okamžitě upoutal svou osobností, tím, co z něj šlo, jaká silná a hlavně zajímavá osobnost z něj vycházela celou tu dobu toho

Komedianti na českém jevišti: Vlasta Burian

Komediantský typ Vlasty Buriana a zdroje jeho herectví.

(úryvek)

Vlasta Burian (1891–1962) jeví se Jindřichu Vodákovi v roce 1935 ve studii o kořenech českého komediálního herectví představitelem syntézy obou základních typů české komiky, jak je kritik vymezuje na příkladech F. F. Šamberka a Jindřicha Mošny. Díky schopnosti nemilosrdně

Hledání Věci Makropulos

V souvislosti s různým pojetím hlavní postavy Čapkova díla v různých inscenacích se autorka studie zabývá zejména žánrovým určením hry.

(úryvek)

V nedávné době zažila česká jeviště explozi inscenací Věci Makropulos, která zčásti rozmetala názor o nesoučasnosti dramatických děl Karla Čapka. Vlnu zájmu o tuto hru bychom

Scénologie slova a Zeyerova hra o Radúzovi a Mahuleně

Na rozboru konkrétních prozodických vlastností Zeyerova textu autor ozřejmuje, jak se básnické kvality podobných textů vlastně rovnají jejich kvalitám scénickým.

(úryvek)

Básnickost a scéničnost

S povahou a možnostmi jazyka Zeyerovy hry má české divadlo potíže. Už povědomí o jejím spojení se Sukovou hudbou odvádí pozornost od hudebních či

Scénický prostor kabuki a divadlo Kabuki-za

O problémech financování a institucionalizace umělecké činnosti na příkladu historie jedné slavné divadelní budovy.
[…]

Společnost pro zlepšení divadla zanikla spolu s pádem prvního Itóova kabinetu v r. 1888, avšak od samého počátku se v ní ozývaly hlasy po novém divadle. Prvním, kdo tyto hlasy vyslyšel, byl Fukuči

Scénická dimenze v performanci: O divadle a sportu

Hledání styčných bodů mezi dvěma druhy performancí.
[…]

Lidské chování je běžně vyjádřeno ve formě performance (výkonu, provedení), zatímco korespondující kompetence je postižitelná pouze kvantitativně. To znamená, že ji můžeme podrobit zkouškám a testům, avšak ani ty nezaručují, že kompetenci v její kompletní podobě by bylo možné objektivně

Maska a tvář

Analýza Chiarelliho grotesky z hlediska životního sebescénování.
[…]

Jakkoliv je Paolo ústředním nositelem fikční scénovanosti, máme tu ještě další – v konečném důsledku nikoliv okrajové – postavy, které též nabízejí další ‘hesla’ do oné na začátku zmíněné encyklopedie scénování, v tomto případě zejména scénování klamavého.[1]

V Chiarelliho hře

Operetní revoluce?

Poválečná situace v operetě na příkladu ojedinělé inscenace tohoto žánru v případě Frimlova Krále tuláků v režii E. F. Buriana a Radokovy adaptace Lehárovy Veselé vdovy.
[…] Tehdejší oficiální názor na operetu prezentoval s patřičným ideologickým nadhledem dramatik Peter Karvaš v projevu na bratislavské konferenci divadelníků v roce

Les monstres sacrés

Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.

(úryvek)

V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,

Komedianti na českém jevišti: Dědicové Šamberkovi?

Portréty F. F. Šamberka, Františka Rolanda a Saši Rašilova.
[…]

V Hilarově Gogolovi „smích a slzy“, v Holbergovi „citové a duševní odstíny“. Přestože Rašilov nedostává v divadle (a nebude tomu ani ve filmu, jak ještě uvidíme) mnoho příležitostí překročit hranice vymezené komediálními typy a charaktery, stále častěji je

Herec mezi rolí a vlastní tělesnou přítomností

V pokračování reflexe knihy Andrease Kotteho Divadelní věda. Úvod se autor tentokrát zabývá autorovým pojetím herectví, nazíraným v souvislosti se současnými tendencemi jeho vnímání

(úryvek)

Od znaku k tělu

Ve své knize Divadelní věda (Úvod) klade Andreas Kotte otázku, zda „v moderním divadle nevzniká nejsilnější účinek z diference

Synu, jenom jednou otevři ještě svoje milostidechá ústa…

Analýza inscenace Tylova dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kterou inscenoval v ostravském Národním divadle moravskoslezském Štěpán Pácl.

(úryvek)

Poté, co se činohra Národního divadla moravskoslezského rozhodla pozvat k hostování režiséra Štěpána Pácla, dala mu vybrat, na jakém titulu by rád pracoval. Pácl se rozhodl pro

Kreativní průmysly: Rozvoj kultury, nebo nová tržní totalita?

Slouží takzvané kreativní průmysly, které se zaměřují na sociálně-ekonomický potenciál kultury a umění, k jeho rozvoji, nebo se projeví jako nová tržní totalita? Dostanou se pod kontrolu všepohlcující nadvlády trhu nejrůznější projevy lidské aktivity – vedle ‘vysokého’ umění třeba i spontánní občanské akce, usilující o prosté zachování základních …

Gardzienice – moje zkušenost

Za pomoci deníkových záznamů reflektujících herecký, fyzický a vokální trénink i zkoušení inscenací přibližuje autorka v jedné z kapitol své disertační práce činnost proslulého Centra divadelních aktivit W. Staniewského.

(úryvek)

[…]

Gardzienicích nikdo nedostává do rukou noty, zpěv znamená od začátku partnerství, hlasová cvičení a později písně

Od fotografie k performanci a instalaci

Příspěvek věnovaný scéničnosti a scénovanosti tzv. tableaux vivants, usilujících o zachycení „okamžiku čisté přítomnosti“, poukazuje na příbuzné vývojové tendence v inscenované fotografii i postmoderním performančním umění.

(úryvek)

Rád se vracím ke knize Rolanda Barthese Světlá komora a s požitkem pročítám její kapitoly, ale nikoliv proto, že bych ve

Divadelnost a/či scéničnost (Scénická událost v divadelněvědném konceptu Andrease Kotteho)

Při příležitosti vydání českého překladu knihy Theaterwissenschaft švýcarského teatrologa Andrease Kotteho zamýšlí se český editor nad jedním z hlavních pojmů Kotteho divadelněvědného konceptu: Profesor bernské univerzity dochází při svém zkoumání k podobným poznatkům jako pražští scénologové, když za základ divadelní činnosti považuje „scénickou událost“, jejíž „základní jednotky či …

Globální divák

Zamyšlení nad důvody a druhy diváckého zájmu, který i v Česku vyvolávají přímé přenosy představení newyorské Metropolitní opery a londýnského Národního divadla.

(úryvek)

Od roku 2006 pořádá Metropolitní opera z Lincoln Centra v New Yorku přímé přenosy operních inscenací. Dnes už do více než 850 (převážně) kinosálů po

Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti

Podnětem ke studii o problematice scéničnosti a scénování byla prof. Císařovi kniha M. Vojtěchovského a J. Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění).

(úryvek)

Marvin Carlson v Dějinách divadelních teorií mluví o „explozi teorie v posledních letech“ minulého století. Způsobila ji řada důvodů. Carlsonova

Rozbor divadelních inscenací na základě aktualizace a scénografie: čtyři hry Henrika Ibsena v režii Thomase Ostermeiera

Ostermeierovo a Pappelbaumovo pojetí Nory, Heddy Gablerové a Johna Gabriela Borkmana v berlínské Schaubühne a Stavitele Solnesse ve vídeňském Akademietheateru.

(úryvek)

Thomas Ostermeier, jeden z hlavních přestavitelů současné německé divadelní režie, vyhrazuje ve své repertoárové politice přednostní místo dramatice Henrika Ibsena. V posledních letech inscenoval čtyři dramata norského

Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)

Definice 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu.

(úryvek)

O ‘scénovaném vzdychání’

Byla jednou jedna sborovna v jisté škole. A v té sborovně jistého školního roku, v prvním pololetí, vždy v úterý o 3. a 4. hodině, sedával učitel češtiny a 

Osiřelý americký sen Spaldinga Graye

Cesta amerického performera od divadelního herectví k monologickému vyprávění.

(úryvek)

Bylo to divadlo, co Spaldingovi Grayovi pomohlo zbavit se osobních nesnází. Od prvního školního představení Curious Savage (Zvědavý divoch) Johna Patricka, ve kterém po tolika žákovských neúspěších v učení exceloval, stalo se mu životním společníkem. Možná dokonce i 

Psychologické souvislosti scénické tvorby

Prozatímní výsledky empirické sondy, pro niž si autor vybral Rorschachův test a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců.

(úryvek)

[…]

Neurčitost / Rorschachův text

Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období

Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry

Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.

(úryvek)

Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem

Scénický New York

O scéničnosti základního ‘půdorysu’ i jednotlivých míst a staveb proslulé megapole včetně ‘scenic points’, z nichž lidé s neutuchajícím zájmem pozorují jak město samo, tak jeho život.
[…]

The High Line

Zmiňoval-li jsem se v pasáži věnované zahuštěnému manhattanskému teatrálnímu trsu rovněž o nebývalé kumulaci zdejších dopravních systémů,

Japonsko a jeho tradiční divadlo v tvorbě Emila Orlika

Portrét česko-německého kosmopolity, významného představitele japonismu v evropském výtvarném umění.

(úryvek)

Malíř a grafik Emil Orlik, přední německo‑český kosmopolita, patřil mezi umělci své doby ve střední Evropě k výjimkám díky tomu, že důkladně poznal Japonsko. Ačkoliv japonismus v evropské výtvarné kultuře kolem roku 1900 právě kulminoval, jen málokterý

Týden vody a světla

Esej věnovaná dvěma pražským výstavám: „Labyrint světla“ koncipovali v Ekotechnickém muzeu Petr Nikl a Ondřej Smeykal, Museum Kampa představilo tvorbu Václava Ciglera.

(úryvek)

Měl jsem původně v úmyslu v jedné ‘pracovní’ sobotě stihnout dvě výstavy a spojit tak milou povinnost s něčím, co se jevilo už na první

Slovácký divadelní úkaz

Zpráva o aktuální situaci Slováckého divadla při příležitosti recenze Lipusovy inscenace nejnovější hry Lenky Lagronové Křídlo.

(úryvek)

Rozdíl není ve velikosti, ale v intenzitě.

Vždycky mám rád divadlo, které je žité.

Ta velká jsou jako zaoceánské lodi,

ne každý náklad posádce se hodí.

Menší divadla jsou čluny a 

Jevrejnovova apologie divadelnosti

Studie věnovaná významnému představiteli ruské divadelní moderny a jeho koncepci totální teatralizace života a panludismu.

(úryvek)

Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější

Okamžiku, prodli jen! Z pařížských a berlínských scén 2

Druhá část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na berlínských inscenacích Jürgena Gosche (Bůh masakru v Berliner Ensemble), Michaela Thalheimera (Faust, 1. díl) a Christiana Petzolda (Osamělá cesta) v Deutsches Theateru.

(úryvek)

[…] Sezonou 2007/2008 skončilo Berndu Wilmsovi sedmileté období ve funkci intendanta berlínského Deutsches Theater. Tento

Komedianti na českém jevišti 2 (Dědicové Mošnovi)

Druhá část studie věnovaná tvůrcům moderního českého herectví: tentokrát těm umělcům, kteří se na cestě od předvádění komických typů k modernímu individuálnímu charakteru věnují především zpodobování tzv. malého člověka.

(úryvek)

Stav, vývoj a podobu českého herectví vždy ovlivňovala a dodnes ovlivňuje dramaturgie ve smyslu výběru a skladby repertoáru 

Mimos a logos: autorský text a herecká interpretace

Nestálo a nestojí něco z toho, co tvoří podstatu mimu a mimování – a to je rozpoutání motorické aktivity a tělesné tvořivosti spojené se schopností proměny – i u pramenů psaného dramatu?

(úryvek)

Měl jsem už v tomto časopise (Disk 26 a 27) příležitost upozornit na souvislost scénologické

Ze sympozia do divadla

Při příležitosti sympozia věnovaného významnému divadelnímu reformátorovi „Grotowski: After – Alongside – Around – Ahead“, které v červnu 2009 pořádala Univerzita v Kentu, a při příležitosti návštěvy několika londýnských činoherních inscenací zamýšlí se autor nad odkazem „alternativních“ i „tradičních“ postupů v divadle a herectví.

(úryvek)

V úvodní diskusi

Kultura jangčouských rezidenčních zahrad

Článek významné české sinoložky a japanoložky o čínských zahradách jako promyšlené scéně pro širokou škálu estetických vjemů

[…]

Chang-čou je proslulé svými jezery a horami, Su-čou svými městskými ulicemi a obchody a Jang-čou svými zahradami.

 

Čínské zahrady jsou esteticky vytříbená díla, která mají filozofickou náplň vypovídající o vztahu

Herectví jako umění: Z pařížských a berlínských scén 1

První část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na pařížských inscenací Claudelova Saténového střevíčku v Odéonu , Horváthova Kazimíra a Karolíny v Théâtre de la Ville i adaptace Dostojevského Idiota v Théâtre de Chaillot, si především klade otázku, proč a díky čemu lze významný a úspěšný proud …

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 3 (fikce)

Závěrečná část studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

[…]

Histrionství[1]

Po jistém váhání zařazujeme histrionství zcela samostatně, neboť jde o specifický typ životního scénování. Specifický především tím, že je zahrnut mezi poruchy osobnosti

V. F. Komissarževská: herečka ‘stříbrného věku’

Studie věnovaná slavné ruské herečce z období modernismu a symbolismu, která se pokoušela paralelně s úsilím K. S. Stanislavského utvářet nový herecký styl a reformovat ruské herectví.

[…]

4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů

Estetizující rebelství Karen Finleyové

Analýza performance Karen Finleyové The Return of the Chocolate-Smeared Woman upozorňuje na složitější otázky, které budí performerčin přístup k událostem, které ztvárňuje, stejně jako způsoby, které k tomu volí.
[…]

V roce 1998 uvedla Karen Finleyová svoji performanci The Return of the Chocolate-Smeared Woman.[1] Jejím základem se

Mýty, ságy, scéničnost

Analýza potenciální scéničnosti příběhu o Egilovi a Thorgerdě.

[…]

Mýty, ságy a pohádky jsou zhuštěnou zkušeností lidstva. Obrážejí kritické okamžiky a jejich řešení. Podobnou myšlenku můžeme najít v Jungových konceptech archetypů. Mytologická archetypičnost je velmi bohatá a při troše snahy v ní můžeme objevit i pravzory psychologických reakcí,

Komedianti na českém jevišti: Od Svobody k Zakopalovi

Problematika komediálního herectví a jeho vliv na utváření tradice moderního českého divadla.

[…]

„Když víš co, víš jak,“ pamatuje si dávná žačka konzervatoře Antonie Hegerlíková poučku Jiřího Frejky, který vedl její první kroky na profesionálním jevišti. Snad i ti, kdo právě zkoušejí Molièra, přijdou na to,

Scénické působení a zrcadlové neurony

Ve světle toho, co píše Giacomo Rizzolatti a jeho spolupracovníci o objevu tzv. zrcadlových neuronů, se potvrzují teze, ze kterých ve své Estetice dramatického umění (1931) vycházel Otakar Zich. I podle něho je pro divácké vnímání příznačné, že tu „vedle zrakové a sluchové složky vystupuje jako podstatná též …

Zbavitelovo světové dílo o bengálské literatuře

Obsáhlá recenze české verze knihy Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi.

(úryvek)

Na sklonku loňského roku se na pultech českých knihkupectví objevila nová publikace Dušana Zbavitele nazvaná Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi (Praha: ExOriente, 2008). Jde o původní vědeckou monografii (převedenou z anglického

Scénické podoby snového světa Laurie Andersonové (Krátké zamyšlení nad knihou Stories from the Nerve Bible)

Přístupy a postupy, zdroje a inspirace tvorby performerky Laurie Andersonové.

(úryvek)

Pokud jsem se v minulém článku s titulem „Příběh v performančním umění“, uveřejněném v Disku 26, věnoval právě Laurii Andersonové, performerce, která má k slovesnosti a literatuře nejblíže, a neodvolal se na její knihu Stories from Nerve

Výzva

Při příležitosti recenze knihy Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století se Jan Císař zamýšlí nad zvolenou metodou zkoumání, která spojením diachronie a synchronie nabízí a realizuje zcela jiné pohledy na zdánlivě známou fázi dějin českého divadla.

(úryvek)

Pokládám knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. 

Jev, výjev skrytý za znakem

Příspěvek ke ‘scénologii slova’ týkající se vztahů ‘obrazové’ a ‘znakové’ roviny i psané, mluvené, a myšlené (i cítěné, resp. zakoušené) podoby slova na příkladu užití čínského písma při zápisu japonských slov.

(úryvek)

Pohled na čínský znak (ideograf)[1] vede jeho uživatele k artikulaci, nikoli však izolované hlásky, ale celého

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (2. část)

Literární a orální; Jungmann a Tyl. Mimus a literatura. Diderotova reforma – intelektuálové a divadlo. Literárnost a scéničnost. Dostojevskij dramatik. Dramatikové a divadlo.

(úryvek)

Literární a orální; Jungmann a Tyl

Složitost vztahů jednotlivých tendencí i samotného formování oficiální kultury dobře ukazuje vztah ideálně zakotveného a jen v Jungmannových

Repertoár Thomase Ostermeiera: Několik úvah a souvislostí

Vývoj berlínské Schaubühne a jejího současného uměleckého šéfa.

(úryvek) Thomas Ostermeier, jeden z předních představitelů současné evropské režie, vstoupil na scénu německého divadla na konci minulého století a to současné uvítal v čele jednoho z nejprestižnějších divadelních domů Německa, berlínské Schaubühne. S postem uměleckého ředitele této instituce přijal

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 2 (důvody a způsoby)

Pokračování studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

(úryvek)

Toto pokračování[1] bude věnováno příčinám či důvodům (motivům apod.) našich životních scénických akcí, tedy rozhodně otázce ‘proč’. Budeme se jí zabývat v prvé části článku.

Dvě herecké virtuosky z dob fin de siècle (Kapitoly z dějin moderního evropského herectví 1)

Srovnání hereckého umění Sáry Bernhardtové a Eleonory Duseové – představitelek dvou nejcharakterističtějších tendencí ve vývoji herectví v období moderny nebo secese.

(úryvek)

V druhé polovině 19. století se i divadlo stalo součástí svobodného kapitalistického podnikání. Například v Anglii ztratila svůj monopol tradiční divadla Drury Lane a Covent Garden

Periferie: Langerova hra o slovu a o slovo

Analýza dramatického a scénického účinku slova na příkladu jednoho z nejvýznamnějších děl meziválečného českého dramatu.

Místo

„Co zde chcete?“ ptá se Anna na samém začátku Periferie neznámého muže, který právě bez zaklepání vstoupil do jejího bytu a tím i do života a až do jeho konce v nich

Podoby současného dramatického divadla

Problematika aktualizace klasického textu na příkladu devíti inscenací z Paříže (Fantasio, Magická komedie a Figarova svatba v Comédii-Française), Berlína (Procitnutí jara v Berliner Ensemble, Strýček Váňa a Racek v Deutsches Theater) a Prahy (Tři sestry v Divadle na Fidlovačce, Měsíc na vsi ve Švandově divadle a Ptákovina v …

Borův Štěpánek

O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným představitelem české divadelní režie meziválečného období.

(úryvek)

Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.

Otázky moci v pařížských divadlech: teorie a praxe

Moc coby téma pařížských inscenací G. Cassierse a Ch. Marthalera,, ale i v podobě praktických otázek spojených s řízením a financováním kultury, jak se projevují v ministerských zásazích do francouzského divadelnictví.

(úryvek)

[…]

V zákulisí: triptych mocných

Pařížské Théâtre de la Ville, kde se Triptych moci uváděl letos

Vcítění a distance

Vcítění a distance jsou přes relativně samostatný vývoj ve své podstatě jevy velmi blízké a tvoří – zejména bereme-li v potaz jejich vzájemnou vazbu – dobrý předpoklad jak pro teoretické pochopení umělecké tvorby, tak pro její vnímání.

(úryvek)

[…]

Vcítění a abstrakce

Snad se i na základě našeho

Dvojí poetika středověkých divadelních textů jókjoku

Libreto zpěvně-recitativních her nó – jókjoku – jako svébytné literární dílo, které divadelním tvůrcům vnuká představu budoucího jevištního ztvárnění, ale pro čtenáře má hodnotu literárního textu umožňujícího vytvořit si o podobách postav, o místech, kde se dramatický příběh udál, a o dalších okolnostech vlastní představu.

(úryvek)

Poetika libreta