(úryvek)
[…]Chicago
V roce 1977 se v divadle Cambridge uskutečnila premiéra prvního londýnského nastudování muzikálu autorů Johna Kandera, Freda Ebba a Boba Fosseho Chicago. Před dvěma lety byla právě do tohoto divadla z divadla Adelphi[1] přenesena nová inscenace Chicaga, která je kopií inscenace broadwayské.[2] Její nastudování iniciovala choreografka Ann Reinking, někdejší spolupracovnice a přítelkyně choreografa a spoluautora libreta Chicaga Fosseho. Broadwayská verze byla oceněna šesti cenami Tony, divadelními obdobami filmových Oscarů, a to za režii, choreografii, světelný design, nejlepší herecký výkon a cenou byla odměněna také inscenace jako celek v kategorii nejlepší nové nastudování muzikálu. Za výjimečnou muzikálovou inscenaci obdržela Cenu Laurence Oliviera i verze londýnská.
Mistrovské dílo Kandera a Ebba, dobře známé i u nás nejen z filmového zpracování, je přes veškerý svůj vtip a využití kabaretních prvků především hudebním dramatem o korupci, síle médií a jejich snadné zneužitelnosti.[3] Inscenace režiséra Waltera Bobbieho nepodléhá soudobému trendu nákladných výprav a velkolepých efektů. Veškerý účinek vytváří dokonalá herecká akce, perfektní zpěv a bezchybné taneční provedení choreografie Ann Reinkingové. Základním scénografickým prvkem je čtrnáctičlenný orchestr, umístěný ve velkém rámu na několika stupních přímo na jevišti. Režisér se scénografem tak využívají značného scénického efektu, který orchestr umístěný na odiv divákům přináší. Orchestr zabírá téměř celou plochu jeviště, ve zbývajícím prostoru po jeho bočních stranách jsou umístěné židle, na nichž sedí členové company[4] ve chvílích, kdy nehrají. Ve zhruba pětimetrovém prostoru mezi orchestrem a okrajem jeviště se odehrává příběh vražedkyň Roxie a Velmy a jejich touhy po slávě, výmluvného advokáta Billyho Flynna a manipulovatelné reportérky Mary Sunshine.
Nejpozoruhodnější součástí inscenace je choreografie Ann Reinkingové, jež se nechala inspirovat stylem Boba Fosseho, číslo Hot Honey Rag je dokonce celé v původní Fosseho choreografii. Pohlední tanečníci a svůdné tanečnice s nepostradatelným sex-appelem tančí oděni pouze do spodního prádla nebo upnutých kostýmů s nevídanou vytříbeností a elegancí. Náročná a nápaditá choreografie dokonale koresponduje s Kanderovou jazzovou hudbou.
Inscenace Chicaga funguje stejně jako většina londýnských muzikálových produkcí jak ‘dobře namazaný stroj’. Přestože po jedenácti letech uvádění muzikálu odešly jeho původní hvězdy a obsazení se několikrát proměnilo, všechno ‘šlape’ bezchybně dál. Ani dnes hlavní představitelé nepostrádají vysoké kvality, jejich výkony jsou ohromující především svou bezchybnou precizností. V současném obsazení exceluje zejména charismatická Rachel McDowall v roli Velmy Kellyové. Její výkon je svrchovanou ukázkou muzikálového herectví, plně integrujícího zpěv, tanec a ‘činoherní’ herectví jako samozřejmé vyjadřovací prostředky, přičemž přechody mezi nimi jsou zcela přirozené a nenásilné.[5] Naopak, pokud některý z herců nedosahuje vysoké úrovně svých kolegů, ihned to lze v celku inscenace rozpoznat (Simone Sault jako understudy[6] role ‘Mamy’ Morton).
Chicago je ideální ukázkou prostého divadla bez všech speciálních efektů, postaveného ‘pouze’ na dokonalém muzikálovém herectví. Přesto – nebo právě proto – může každého diváka nadchnout více než mnohé nákladné produkce. Zatímco broadwayská verze inscenace je se svými téměř pěti tisíci reprízami na 8. místě tamějšího žebříčku nejúspěšnějších muzikálů, londýnská verze je na místě šestém a má i prestižní pozici nejdéle uváděného amerického muzikálu v historii West Endu.
[…][1] Premiéra 18. 11. 1997 v Divadle Adelphi, první představení v Divadle Cambridge 28. dubna 2006.
[2] Premiéra 14. 11. 1996 v Richard Rodgers Theatre, New York.
[3] Česká premiéra 1978 v Divadle bratří Mrštíků Brno, 1979 Divadlo ABC, 1990 Státní divadlo v Ostravě, 2002 Hudební divadlo Karlín (nominace na Cenu Thálie 2002 pro L. Županiče za roli Billyho Flynna). Naposledy titul nastudoval se skvělým výsledkem operetní a muzikálový soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni v prosinci 2007. Filmové zpracování Chicaga (2002) režíroval Rob Marshall.
[4] Company – muzikálový sbor, jehož členové zpívají i tančí, někteří také hrají malé role.
[5] Teorie muzikálového herectví je u nás málo zpracovaná. Toto herectví v sobě plně integruje tři vyjadřovací prostředky: zpěv, tanec a ‘činoherní’ herectví. Nedosahují-li však integrity a nejsou-li samozřejmým vyjadřovacím prostředkem umělce, nejedná se o skutečné muzikálové herectví, ale spíše o herectví typické pro operetu či o hru se zpěvy. Muzikálové herectví vyžaduje kromě mimořádného talentu i kvalitní školení herců a jejich trénink. V České republice je vzdělávání v tomto oboru stále nedostatečné, a to jak herecké, tak režisérské (muzikálové herectví na vysokoškolské úrovni pouze na JAMU v Brně, obor muzikálová režie u nás neexistuje). Čeští producenti ve svých inscenacích muzikálové herectví obvykle nevyžadují, při konkurzech bývají rozhodující pěvecké kvality, případně i taneční schopnosti (česká muzikálová scéna má i řadu dalších odlišností od muzikálové scény za hranicemi).
[6] Understudy – vedlejší nastudování role. Do inscenací bývá obsazený jeden herec jako hlavní, hraje většinu představení, soustředí se na něj reklama; herec, který provedl understudy, zastupuje hlavního herce jen ve výjimečných případech, nejedná se tedy o klasickou alternaci. Současným domácím příkladem je obsazení titulní role v muzikálu Carmen (Hudební divadlo Karlín, 2008): do role Carmen je obsazena Lucie Bílá, understudy Carmen je zpěvačka Dasha.
