Setkání

[…]
Dva na place

Osoby: Gwen, Kwen

Scéna je prázdná, je šero. Někde v prostoru jsou dvě postavy, které snad ani samy nevědí, kde to jsou, proč tam jsou a jak by tam měly být.
Kwen Já se chci jen na něco zeptat. (Zarazil se. Jako by říkal: „Já pouze procházím, prosím.“ Odpoví mu někdo? Ticho…) Jak je, chaso? (Zní to prázdně)
Gwen Jsem tu sáááám. (A nechává to znít. Patrně chce, aby se aspoň zvuk chvíli udržel v prostoru) Sáááááááám. (A chvíli se zvukem experimentuje)
Kwen Tak jak je, človíčku?… Jo, pravda… není nijak… vůbec nijak nenííííííí. (Také zkouší, jak to může znít. Pohne se, překulí se) A kde jste?
Gwen Kde jsem, kde jsem… copak já vím? Ani nevím, jestli vůbec jsem. (Opatrně zkouší různá gesta do prostoru kolem, tápe, zkouší prostupnost…) Ale tak to je asi psáno, tak to má být. Mají se prostě objevit dvě osoby… a zažít něco …. Vypadá to jako záměr docela slibně… A co z toho?
Kwen Paskvil, človíčku, úplný paskvil! Však já vím. (A také se opatrně snaží vyznat v prostoru kolem, vlastně ho nějak vnímat) Človíčku, tady není vůbec nic. Ani žádná bedna, praktikábl nebo blbý štokrle… nic.
Gwen No vždyť jo, no… Je to tak dané, poslouchejte: „Scéna je prázdná, je šero. Někde v prostoru jsou dvě postavy, které snad ani samy nevědí, kde to jsou, proč tam jsou a jak by tam měly být.“ A víc nic není. Ti dva tady zůstali. Vlastně my. (Chvilku dumají) Já jsem… Co jsem? Já jsem Gwen. Asi jméno nic moc, co? A vy jste?
Kwen Kwen.
Gwen No… vždyť jsem to říkal, tady to máte (teď se rozčílí) Gwen… Kwen… To je skoro to samé. Jako bláá … blééé. Blbééééé. A z toho by měly být dvě postavy, jo? Tedy z nás…? Jste chlap, nebo ženská? Já… jo, jsem chlap. A vy? (Ten druhý se pomalu vydal na prozkoumávání prostoru. Tápe, zkoumá, hledá, ale nemá se čeho chytit. Čichá do vzduchu. Soustřeďuje se na svoje okolí) Povídám, halóóóóó…
Kwen Nojo, neřvěte tak. (Chvíli ticho. Kwen pořád sahá do prostoru) Vlastně jo, zařvěte. Dělejte, zařvěte!
Gwen (jen středně) Halóóóóó!
Kwen Pořádně, chlape!
Gwen (tedy pořádně zařve) Halóóóóóóóóóóó!
Kwen (se lekne, prudce sebou škubne, překulí se a rukama se zapře o ‘zeď’, kterou vyhmátne, otočí se k ní zády a sesune se podle ní do sedu. Úlevně vzdychne) Úúúúúúf!
Gwen Co je?
Kwen Zeď. Zídka… pevná, konečně…
Gwen (začíná také tápat, hledat… a také najde, hladí ji, plácá do ní, vztyčuje se proti ní, opírá se o ni, sedá si atd.) Já taky! Zeď! A teď zjistíme, kde máme kout, koutek. To je taky móóóc důležité, mít se kam schovat, kdyby něco…
Oba hledají… a skutečně vyhmátnou v prostoru místo, kde se zdi sbíhají. Teď se přetlačují, skoro perou, kdo bude mít kout pro sebe, křičí při tom, až se unavují a sesunou se na zem, každý blízko konce jedné zdi, kout je mezi nimi.
Gwen (ještě oddychuje, funí) No… jako blázni… pereme se o místo v koutě. Je tady pro nás oba, ne? (Ale není si moc jistý) Ale že to byl kravál… Já teď dejchám jak…
Kwen Taky funím… cítím každý sval v těle. Vlastně docela dobrý… Ještě by to něco chtělo.
Gwen Copak?
Kwen Je tu skoro tma.
Chvíli je ticho a pak se jako na domluvu oba téměř vymrští vzhůru a vykřiknou.
Oba Světlóóóó!
Postupně se rozjasní. Gwen i Kwen začnou pobíhat, honit se jako děti a jako by se v tom světle koupali.
Kwen A sem víc! (Na místo, kam ukazuje, se zaměří bodový reflektor)
Gwen A teď sem! (A opět se to stane) Máme zdi a světlo… a šero… a tmu… a vidíme se… a potkáme se.
Kwen Co jste to řek? Potkáme se? To by šlo, poslyšte. My se máme potkat. O tom to celé je. Já a vy. Vy a já. Abych nezapomněl – jsem taky chlap. (A podává mu ruku)
Gwen No teď to vidím, ne? (Na podanou ruku nereaguje) I když vlastně nemám co vidět. Nikde to není napsané. Jenom „Osoby: Kwen a Gwen“…
Kwen Tak se ještě můžete rozhodnout, že jste třeba ženská. Můžu vám říkat Gwena. Docela dobré jméno. Ale já zůstanu chlapem. Jsem chlap!
Gwen Neblbněte mně tady, heleďte. Já jsem taky chlap. Vím to… a jsem si za to zodpovědnej. Dva chlapi na place, kolem jsou pořádný zdi, dobře postavený, je tu světlo…
Kwen Stůůůůl! (A ukazuje na jedno místo)
Gwen A dvě židlééé! (A také ukazuje do středu prostoru)
Na chvíli se zatmí, a když je opět vidět, tak na tom místě je obyčejný stolek a dvě židle. Oni jako bleskem přiskočí, zasednou, zaklesnou ruce a začnou s přetlačováním… Opět funí, brunátní, ale žádný evidentně není výrazně silnější.
Gwen (náhle svoji ruku vyškubne) Dost! Nechci, abyste prohrál.
Kwen Ne, já nechci, abyste prohrál vy. (Chvíli mlčí a pak se začnou chechtat a chechtají se…)
Gwen Ježíši, to jsou kecy, my jsme volové. Já jsem vůl…
Kwen To jo!
Gwen (rychle je zase v opozici) Tak hele, bacha, jo?
Chvíli zase mlčí a pak se usadí na zem před stůl, opřeni zády k sobě.
Kwen Normálně by si chlapi už asi začali tykat.
Gwen No tak…
Kwen …si budeme vykat.
Gwen Je to vznešenější.
Kwen Máme svoji hrdost. Právě proto, že jsme chlapi. (A vychutnávají si to další své rozhodnutí) Dva chlapi na place. Dva chlapi, co se potkali na place.
Gwen To je ono. Stop! My jsme se tady opravdu měli potkat. Je to docela obyčejné. Možná že…
Kwen Jo, možná že to tak má být, abychom se potkali, aby to bylo setkání a…
Gwen A chce se po nás, abychom nebyli jen loutky. Abychom si to vymysleli, jak to chceme my. Abychom se tady uvnitř nějak… sestavili, udělali, dodělali, domysleli… (Prudce vyskočí, až se ten druhý lekne) Světlo sem!
Bodové světlo mezi ně, rozdělí se tím výrazně ozářené místo a temno kolem. Oba teď stojí mimo výrazné světlo.
Gwen (pomalu vsune ruku do kuželu světla a natáhne ji k podání) Pane!
Kwen udělá totéž, natáhne ruku, aby uchopil Gwenovu. Ten ji však těsně před stiskem prudce stáhne.
Kwen Zrada, pane!
Oba oběhnou kolem světelného kužele, potom proti sobě, udělají kotoul ve světle podél sebe.
Gwen Boj, pane!
Několikrát proti sobě vběhnou do nasvíceného místa, podobně jako když vyjíždějí rytíři s dřevci. Nakonec se asi unaví a s oddychováním se složí na zem. Do světla vysunou jen hlavy a část trupu.
Kwen Už mám, pane, boje plné zuby. (A čistí si je slyšitelně jazykem)
Gwen (chechtá se, převaluje se na záda a dívá se v této otevřené, jakoby bezbranné pozici s mírně vyvrácenou hlavou na Kwena) Tak tedy…
Kwen (udělá to samé, napřáhne vleže ruce ke Gwenovi) Tak tedy… tak tedy mír!
Pružně se zvednou a zůstanou sedět, opřeni zády, ještě trochu oddychují.
Gwen Něco vám řeknu. Leda houby „Dva na place“. To se jmenuje „Jak se dva potkali“.
Kwen Potkali se u Kolína. To už tady bylo, to nejde.
Gwen Tady se potkali dva lidi.
Kwen Jo, to je dobrý. (Pomalu, nechává to vyznít, zatímco oba se zvedají na nohy) Tady se potkali dva lidi… Kde vlastně?
Gwen Tady, tady, všude, kam se koukáte. Tady se jen tak potkali dva lidi… A byli to náhodou dva dobrý chlapi.
Kween Potkali se a…
Gwen A? A to je všechno. To snad stačí.
Kwen Trochu škoda. Potkali se…
Oba A šli zase dál… (Podají si ruce, až to práskne, chvíli je drží a je to pevné chlapské držení, potom se už beze slova otočí a jde každý jinam)
[…]