Úvodní hudební motiv. Za doprovodu flétny přichází mnich v roli waki, zaujme místo v popředí, kde se představí.
Waki (za doprovodu flétny, směrem k publiku):
Jsem mnich a trávím letní čas
v horské osadě v Jase
Den co den, kdoví odkud
přichází ke mně neznámá paní
Po těch slovech se mnich odebere na místo vyhrazené postavě waki a posadí se.
Nástupní píseň ‘šidai’. Za doprovodu hudby přichází druhá hlavní postava cure, mnichův protihráč, v tomto případě mladá žena. Usedá na místo vyhrazené postavě cure. Na ruce má zavěšený košík.
Cure (zpívá si pro sebe):
To posbírané chrastí nevoní
ach, nevoní mi posbírané chrastí
a moje rukávy, ach, nevoní
už nevoní
Představuje se směrem k publiku.
Jsem žena, co bydlí kousek odtud
na kraji planiny Ičihara
Když se teď u nás v Jase
usadil ctihodný mnich,
nosím mu, co zraje na stromech
a roští posbírané ze země
Navštívím ho i dnes
Po těch slovech se odebere na místo uprostřed jeviště a posadí se. Současně osloví mnicha a začíná rozhovor, během kterého přebírá některé repliky sbor.
Cure:
Nevím, jak se vám omluvit,
přicházím ale znovu…
Waki:
Dnes jste se opozdila. Proč asi?
Nevadí, to se stává.
Jen mi teď, prosím, povězte,
jak že se jmenují všechny ty plody,
které mi přinášíte
ve svém košíku?
Cure (zpívá):
Copak to mám,
co jsem to našla na zemi?
Džiutai – sbor:
Copak to má,
Co posbírala pod stromy?
Následuje ‘saši’ (zpěvná pasáž; v případě této hry je následující úryvek považovaný za pozdější přídavek k textu). Žena jej zpívá jakoby pro sebe na jednoduchý nápěv, verše místy spíš rytmicky deklamuje.
Stydím se za neskromné přirovnání
Když velký Šákjamuni
opustil rodný panský dům
a město, jemuž jeho otec kraloval,
klestil si cestu strmě do kopce
k severní Hoře odříkání
sbíraje byliny bral vodu do dlaní
kdejaký klacek vzal, přiložil na oheň
Ve službách poustevníka pak
bezpočet strastiplných chvil
Proč nemohla bych já
posloužit mnichovi
tou trochou kořínků a bylin
Dávno je umím sbírat
nehodná ubožačka bez jména
chudobná nemám nic, lehká tak,
že ani nůše dříví neztíží můj krok
Ne všechna současná vydání textů jókjoku tuto pasáž obsahují. Stejně tak nebývá součástí standardních inscenací.
Cure (k mnichovi):
Potěš se křehkým sladkým žaludem
k zemi jej strhla vichřice
Něčím mi lehký kočár připomněl
už je to dávno, stával
před naším domem
Džiutai:
Ovocný strom u domu básníkova
Cure:
Kakinomoto no Hitomaro se jmenoval
u vysokého plotu strom
obtěžkán plody kaki
Jamabe no Akahito
na horském úbočí má hrob
na hrobě lísku s oříšky
Džiutai:
Slivoň pod oknem
Cure:
Broskvoně v sadu
Džiutai:
A bájná hrušeň
na mořském břehu v Ó, v kraji Ise
blizny lnu vlnám na dosah
lnu, co má jméno sakurový
dub šarlatový, velkokvětý
a s mnoha plody
velké a malé citrusy
zlatavé citrusy
větvička oranžovníku
sladká vzpomínka na dávnou lásku
vonný květ – hana tačibana, jediná
jediná větvička
