disk

Position Paper

Úvaha nad teoretickým dílem předního českého divadelníka Iva Osolsobě.

„Američané – a snad i Angličané – užívají někdy termín position paper. Říkají tak sdělením, která přinášejí věci problematické, zdaleka ne skálopevně ověřené, hraniční, z ne zcela prozkoumaných oblastí vědy, sdělením, která přinášejíce pozici, volají po opozici, kladouce tezi,

Scéničnost v literární a orální tradici

Scénické aspekty Egilovy ságy, Ruských byliny a orální kultury národa Bagandy.

(úryvek)

Bez větších diskusí lze jistě přijmout tvrzení, že psaná literatura, event. písemný záznam vyprávění, a vedle toho vyprávění samo, tedy živá řeč, vykazují rozdíly ve struktuře jazyka i v podobě a síle působení na čtenáře, resp.

Scénologie mluvního projevu

Studie věnovaná – na příkladu herectví – problematice zvukově realizovaného psychofyzického prožitku promluv, které tvoří nejen důležitou součást hercova celkového tělesného prožitku, ale také významný bezprostřední (organický) impulz jeho konkrétního scénického chování/jednání. „Jde tu, obecně vzato, o prožitek samotných slov a jejich spojení nebo – v případě zdařilého …

Hlas jako zvon

Jestliže je pohled projevem zraku a dotek projevem hmatu, který smysl se projevuje hlasem? ptá se autorka ve stati přesvědčivě dokládající zásadní význam kultury dnes tak zanedbávaného mluvního projevu.

(úryvek)

Víme, že se obyčejný (neškolený) promlouvající lidský hlas projevuje na škále od šepotu ke řvaní a že každá

Hledání Věci Makropulos

V souvislosti s různým pojetím hlavní postavy Čapkova díla v různých inscenacích se autorka studie zabývá zejména žánrovým určením hry.

(úryvek)

V nedávné době zažila česká jeviště explozi inscenací Věci Makropulos, která zčásti rozmetala názor o nesoučasnosti dramatických děl Karla Čapka. Vlnu zájmu o tuto hru bychom

Synu, jenom jednou otevři ještě svoje milostidechá ústa…

Analýza inscenace Tylova dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kterou inscenoval v ostravském Národním divadle moravskoslezském Štěpán Pácl.

(úryvek)

Poté, co se činohra Národního divadla moravskoslezského rozhodla pozvat k hostování režiséra Štěpána Pácla, dala mu vybrat, na jakém titulu by rád pracoval. Pácl se rozhodl pro

Divadelnost a/či scéničnost (Scénická událost v divadelněvědném konceptu Andrease Kotteho)

Při příležitosti vydání českého překladu knihy Theaterwissenschaft švýcarského teatrologa Andrease Kotteho zamýšlí se český editor nad jedním z hlavních pojmů Kotteho divadelněvědného konceptu: Profesor bernské univerzity dochází při svém zkoumání k podobným poznatkům jako pražští scénologové, když za základ divadelní činnosti považuje „scénickou událost“, jejíž „základní jednotky či …

Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti

Podnětem ke studii o problematice scéničnosti a scénování byla prof. Císařovi kniha M. Vojtěchovského a J. Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění).

(úryvek)

Marvin Carlson v Dějinách divadelních teorií mluví o „explozi teorie v posledních letech“ minulého století. Způsobila ji řada důvodů. Carlsonova

Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)

Definice 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu.

(úryvek)

O ‘scénovaném vzdychání’

Byla jednou jedna sborovna v jisté škole. A v té sborovně jistého školního roku, v prvním pololetí, vždy v úterý o 3. a 4. hodině, sedával učitel češtiny a 

Psychologické souvislosti scénické tvorby

Prozatímní výsledky empirické sondy, pro niž si autor vybral Rorschachův test a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců.

(úryvek)

[…]

Neurčitost / Rorschachův text

Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období

Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry

Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.

(úryvek)

Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem

Mimos a logos: autorský text a herecká interpretace

Nestálo a nestojí něco z toho, co tvoří podstatu mimu a mimování – a to je rozpoutání motorické aktivity a tělesné tvořivosti spojené se schopností proměny – i u pramenů psaného dramatu?

(úryvek)

Měl jsem už v tomto časopise (Disk 26 a 27) příležitost upozornit na souvislost scénologické

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 3 (fikce)

Závěrečná část studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

[…]

Histrionství[1]

Po jistém váhání zařazujeme histrionství zcela samostatně, neboť jde o specifický typ životního scénování. Specifický především tím, že je zahrnut mezi poruchy osobnosti

Mýty, ságy, scéničnost

Analýza potenciální scéničnosti příběhu o Egilovi a Thorgerdě.

[…]

Mýty, ságy a pohádky jsou zhuštěnou zkušeností lidstva. Obrážejí kritické okamžiky a jejich řešení. Podobnou myšlenku můžeme najít v Jungových konceptech archetypů. Mytologická archetypičnost je velmi bohatá a při troše snahy v ní můžeme objevit i pravzory psychologických reakcí,

Výzva

Při příležitosti recenze knihy Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století se Jan Císař zamýšlí nad zvolenou metodou zkoumání, která spojením diachronie a synchronie nabízí a realizuje zcela jiné pohledy na zdánlivě známou fázi dějin českého divadla.

(úryvek)

Pokládám knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. 

Jev, výjev skrytý za znakem

Příspěvek ke ‘scénologii slova’ týkající se vztahů ‘obrazové’ a ‘znakové’ roviny i psané, mluvené, a myšlené (i cítěné, resp. zakoušené) podoby slova na příkladu užití čínského písma při zápisu japonských slov.

(úryvek)

Pohled na čínský znak (ideograf)[1] vede jeho uživatele k artikulaci, nikoli však izolované hlásky, ale celého

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 2 (důvody a způsoby)

Pokračování studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

(úryvek)

Toto pokračování[1] bude věnováno příčinám či důvodům (motivům apod.) našich životních scénických akcí, tedy rozhodně otázce ‘proč’. Budeme se jí zabývat v prvé části článku.

Periferie: Langerova hra o slovu a o slovo

Analýza dramatického a scénického účinku slova na příkladu jednoho z nejvýznamnějších děl meziválečného českého dramatu.

Místo

„Co zde chcete?“ ptá se Anna na samém začátku Periferie neznámého muže, který právě bez zaklepání vstoupil do jejího bytu a tím i do života a až do jeho konce v nich

Zápisky české herečky

Eliška Pešková (1832–1895) – originální umělecký zjev: slavná komediální herečka, autorka, překladatelka, pedagožka, divadelní podnikatelka, manželka zakladatele smíchovské scény Pavla Švandy ze Semčic, nezapře nezdolný temperament a energickou činorodost ani při líčení vlastních divadelních a životních peripetií.

(úryvek)

I.

Matinka moje měla čtrnácte let, když si ji můj

Vcítění a distance

Vcítění a distance jsou přes relativně samostatný vývoj ve své podstatě jevy velmi blízké a tvoří – zejména bereme-li v potaz jejich vzájemnou vazbu – dobrý předpoklad jak pro teoretické pochopení umělecké tvorby, tak pro její vnímání.

(úryvek)

[…]

Vcítění a abstrakce

Snad se i na základě našeho

Dvojí poetika středověkých divadelních textů jókjoku

Libreto zpěvně-recitativních her nó – jókjoku – jako svébytné literární dílo, které divadelním tvůrcům vnuká představu budoucího jevištního ztvárnění, ale pro čtenáře má hodnotu literárního textu umožňujícího vytvořit si o podobách postav, o místech, kde se dramatický příběh udál, a o dalších okolnostech vlastní představu.

(úryvek)

Poetika libreta

Obřad slova v díle Josefa Topola

V souvislosti se zkoušením hry Josefa Topola Konec masopustu vznikla studie zabývající se jazykem a sdělováním, slovem jako skutečným základem scénické existence postav – tedy tématy, která se objevují v Topolových hrách od jeho prvotiny Půlnoční vítr.

(úryvek)

[…]

Odvaha vzít za Konec

Zdá se, že v Konci

Karel Hugo Hilar a jevištní řeč

Studie upozorňuje na zásadní význam auditivní a hudební stránky Hilarova inscenačního způsobu a polemizuje se s názory Jindřicha Honzla na Hilarovu práci s hercem.
[…]

Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)

Redukce a amplifikace

Problematika interpretace soustředěná na dva různé postupy, které patří k různým způsobům myšlení a vidění světa: pojmovému a obraznému. (Na příkladech inscenací Molièrova Dona Juana v pražském ND a Marivauxova Experimentu v Divadle v Dlouhé.)

(úryvek)

Ty dva pojmy v názvu jsou polárně protikladné; ve všech úvahách o

Krejčův Lorenzaccio v Divadle za branou

Kapitola z knihy Musset et le théâtre intérieur od francouzského teatrologa se věnuje důkladnému rozboru Krejčovy inscenace ve srovnání s pojetím T.N.P. Jeana Vilara.

Perspektivy[1]

V závěrečné kapitole nepůjde v pravém slova smyslu o rozbor šesté režijní realizace [Mussetova Lorenzaccia]. Tím méně o její reklamní propagaci. Nezaměříme se

Proč příběh?

Profesorská přednáška se zabývá tendencí příběhu diferencovat se v množství variant a stávat se součástí „většího příběhu“. Tato tendence se ovšem nedá odmyslet od „touhy po smyslu“, ze které vyprávění příběhů vyvěrá…
[…]

Naděje, budoucnost příběhu spočívá v jeho schopnosti brát na sebe v nových ústech nových generací

Sedmero svědectví textu

Úvaha překladatelky nad Zeamiho hrou Komači od kláštera Sekidera.

Začátek 15. století. V Zeamiho spisu O hlasových modulacích je uveden jako jeden z příkladů určité modulace nápěv ze hry Komači touží a vzpomíná. Tato zmínka je považována za jediný soudobý odkaz na hru Komači od kláštera Sekidera. Za

Divadelní poiesis

Pitínského inscenace Goethova románu Spříznění volbou v Dejvickém divadle podle autora navazuje na poetické divadlo E. F. Buriana a rozvíjí tuto tradici v podmínkách postmoderny.
(úryvek)
[…] Společným jmenovatelem – Mukařovského sémantickým gestem jako systematizací složek (viz Mukařovský 1982: 518) – je ve Spřízněních volbou mytické. Benjamin (1979:

Scénologie Brechtovy Krejcarové opery

Analýza Brechtova scénického smyslu na příkladu jedné z neúspěšnějších her 20. století.

Scénolog Brecht
Máme-li uvažovat o ‘praktické scénologii’ moderní doby i samotného modernismu – a bez toho jistě není možné identifikovat prameny i podoby dnešní praktické scénologie – sotva lze pominout takový fenomén, jaký představuje scénolog Brecht.

Scéna a vyprávění: Masacciova lekce scénologie

Analýza Masacciovy fresky „Peníz daně“ je příležitostí položit otázky týkající se širší problematiky vztahu času a prostoru, příběhu a obrazu, scéničnosti a dramatičnosti i děje a smyslu jak v malířství, tak v divadle a dramatu.

[…]
Prostor a čas
Spojení původních dvou míst v jednom prostoru, do kterého

Tanizakiho divadelní představivost

Studie kanadského japanologa ukazuje vliv divadla na beletristickou tvorbu Tanizakiho Džun’ičiróa

U Džun’ičiróa Tanizakiho tomu bylo stejně jako v případě dvou dalších významných japonských spisovatelů 20. století, Izumiho Kjóky a Jukia Mišimy – jeho úspěch na poli prózy zastínil slibnou kariéru dramatika. Coby dramatik přitom působil více než …

Cesty za paní Komači

Překlad hry nó s komentářem. Překlad a doslov Zdenka Švarcová

Úvodní hudební motiv. Za doprovodu flétny přichází mnich v roli waki, zaujme místo v popředí, kde se představí.

Waki (za doprovodu flétny, směrem k publiku):

Jsem mnich a trávím letní čas
v horské osadě v Jase
Den co

Text a scénování 2 (Na okraj pěti inscenací Divadla Na zábradlí)

Teoretik ‘dramatické situace dramatu’ pochybuje o aktuálnosti dramatu a dramatičnosti: Pokračování studie zabývající se problematikou vztahu mezi textem a scénováním, tentokrát na příkladu analýzy režijního přístupu Jana Nebeského k Jandlově hře Z cizoty a rozboru dalších inscenací Divadla Zábradlí, uvedených v rámci cyklu Československé jaro.
[…]. V 70.

Aktuální téma: prostor!

V rámci studií scénologie na pražské DAMU rekapituluje mladý operní režisér své snahy o „transmisi hudebnědramatických děl do prostoru“ a zkušenosti s inscenováním oper Samson a Dalila, Bludný Holanďan, Lamenti a Řeka Sumida.

[…]Vracím-li se na počátek svého uvažování o prostoru v hudebnědramatickém díle, činím tak proto, že

Divadlo v paměti, paměť v divadle: teoretické aspekty vztahu

Jak široká je škála vztahů a spojitostí mezi pamětí a divadlem (dramatem)? Drama jako druh kulturní paměti, paměť jako téma divadla.

[úryvek]

Cílem tohoto příspěvku je podat možný náhled na komplikované vztahy mezi pamětí a divadlem, potažmo pamětí a dramatem. Jedním z důvodů, který může částečně osvětlit tato

Dramata Lenky Lagronové

Analýza díla výlučné autorky je příležitostí k hledání a objevování citové potence dramatických textů – ledání a objevování, která jsou zárukou chápavé dramaturgicko-režijní interpretace.

[…]

Lenka Lagronová napsala první dramatický text Nevím kudy kam roku 1988. Od té doby uplynulo 17 let a seznam jejích prací má prozatím

Chat jako divadlo

Recenze analyzuje dvě inscenace pražského Divadla Archa.

V divadelní sezoně 2003–2004 uvedlo Divadlo Archa dvě inscenace na téma internetové komunikace: Chat – Nebezpečně snadné známosti (premiéra 15. 12. 2003) a Nickname (premiéra 15. 10. 2004). Obě inscenace vznikly v rámci dlouhodobého projektu Divadla Archa, Archa.lab. a jsou součástí

O českém alexandrínu – nejen jevištním

Alexandrín vnímáme v českém literárním kontextu většinou jednak jako verš primárně překladový, a to hlavně jevištní, jednak jako typ verše orientovaného na západoevropskou, především francouzskou tvorbu. Své počátky má opravdu ve Francii. Samotného názvu `alexandrín‘ se sice začalo užívat až v 15. století, ale jeho původ je mnohem

Obraznost v díle Jukia Mišimy

O metafoře vůbec a Mišimově zvlášť
[…] V literatuře se metafora nevyskytuje jen v jednotlivých slovech či větách, metaforické jsou i románové postavy a metaforické vyznění má často celé literární dílo; metaforické mohou být samozřejmě i postoje nebo činy autora, jejichž smysl se mnohdy velmi intenzivně vyjeví právě

Scénologická lekce Jana Vermeera

Na scénologickém rozboru obrazu Dívka, která čte dopis u otevřeného okna, nazíraného v příslušných kulturních souvislostech, autor postupně ukazuje, jak se v měšťanském umění v rámci jeho přestěhování do pokoje vytvářelo umění ‘podtextu’.…

Má ještě smysl pěstovat teorii dramatu?

V analýze vývoje od ‘dobře napsané hry’ k aktančnímu modelu poukazuje Gajdoš na přetrvávající upřednostňování literárního textu, spojené ve vztahu k divadlu s podřízeností ostatních složek. Volá po rozvíjení koncepce založené na tom, co už Otakar Zich nazýval dramatickou situací, a po takovém pěstování teorie dramatu, které ji …

Stejný nápad

Srovnání námětově obdobných textů Ladislava Smočka a Ivana Vyskočila má co říci ke zkoumání tradice literárního mimu.…

Režie jako funkce metajazyková

Autor definuje pojem metajazyka v divadelním tvoření a ukazuje na úlohu režie při jeho konstituování v každém jednotlivém díle, tj. při zajišťování podmínek dorozumění mezi jevištěm a hledištěm, neodmyslitelných od jeho konvencionality.