Sympozium o japonském a čínském tradičním divadle

Druhý ročník sympozia o japonském a čínském divadle, které se konalo ve dnech 9. a 10. listopadu 2005, proběhl tentokrát na půdě DAMU a zaměřil se zejména na hudební a pohybovou složku dramatické produkce tradičních divadelních forem Japonska a Číny. Jeho součástí byla i zajímavá diskuse, v níž se spojily dva divadelní světy dohromady – zazněly tu poukazy na určitou podobnost divadla nó a antického dramatu, diskutovalo se o vlivu japonského tradičního divadla na západní avantgardu, o způsobu předávání hudby z generace na generaci bez použití vnější pomůcky v podobě notového zápisu19 i o způsobech dialogu mezi hudebním nástrojem a hercem (ten jsme nejzřetelněji zaznamenali při workshopu věnovaném deklamačnímu stylu tokiwazu s doprovodem šamisenu). Právě tento dialog mezi jednotlivými složkami synteticky pojatého divadla se i dnes (znovu) stává součástí experimentálních forem západního jevištního umění, jaké u nás pěstují například Viliam Dočolomanský se svým souborem Farma v jeskyni či Jiří Heřman se svým studiem In spe (oba také zajišťují zapojení těchto sdružení do činnosti Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU a jeho prostřednictvím do Centra základního výzkumu Akademie múzických umění a Masarykovy univerzity v Brně, zaměřeného zejména na problematiku vztahu umění a techniky v širokém smyslu včetně problematiky médií). Otevřena byla i otázka estetických principů uplatňovaných v japonských tradičních divadelních formách: že by výzva pro další ročník sympozia?