Franz Lang, narozený 7. září 1654 v bavorském městečku Aibling v rodině místního starosty a hostinského Jakoba Langa, začal jako desetiletý studovat na jezuitském gymnáziu v Mnichově. Zařadil se tak mezi statisíce jiných chlapců, kteří během prvních dvou století působení Tovaryšstva Ježíšova získali středoškolské vzdělání v ústavech provozovaných právě tímto řádem. Jejich volba, či spíše volba jejich rodičů, byla pochopitelná: ačkoliv školství původně vůbec nepatřilo k oblastem, v nichž se jezuité hodlali angažovat, tento stav se velmi rychle změnil a jezuité se v Evropě brzy stali nejvýznamnějšími provozovateli škol poskytujících střední a vyšší vzdělání.
Může se to zdát paradoxní, ale neodmyslitelnou součást pedagogického systému jezuitů představovalo divadlo, tedy z církevního hlediska naprosto světská činnost. Jezuité však měli pro jeho provozování dobré důvody. Svou roli zde jistě sehrál vliv doby – první jezuitská gymnázia vznikala na sklonku humanismu, epochy, v níž se školské divadlo zrodilo. Jezuité tak převzali tehdejší praxi, nejspíš i proto, že se museli v konkurenci ostatních škol prosadit a divadlo představovalo výborný prostředek nejen k propagaci školy, ale v oblastech s převážně protestantským obyvatelstvem také k šíření katolictví. Uvědomíme-li si, že hlavním a prakticky jediným vyučovacím předmětem na jezuitských gymnáziích byla latina a výuka si navíc kladla za cíl rozvinout u žáků obecné řečnické schopnosti, a připravit je tak na praktický život – výmluvnost a dokonalé vystupování na veřejnosti musel ovládat nejen kazatel, ale i soudce, úředník aj. –, je zřejmé, že divadlo mělo velký význam i z hlediska pedagogického. […]
Franciscus Lang a jezuitské divadlo
Úvodní studie k Langově „Pojednání o hereckém umění“, věnovaná jezuitskému divadlu.
