(úryvek)
První herecká škola
Dne 10. 11. 1939 v časopise A‑Zet vyšel inzerát, který oznamoval:
„Potřeba nových mladých sil nezatížených
Nový cirkus je umělecký fenomén, který v České republice nebyl doposud terminologicky ani metodologicky uchopen. Vzniklo několik prací, které se novým cirkusem zabývají,[1] ale žádná z nich nepojednala o novém cirkuse
Tato studie si neklade za cíl prozkoumat všechny cesty, jimiž se Stanislavského myšlenky dostávaly na západ. Měla by být pouze orientační mapkou těch nejdůležitějších
[…]
Vedle Jiřiny Štěpničkové
Do vinohradského souboru angažoval Natašu Gollovou ředitel Bedřich Jahn „na lyrický obor“, který považoval za její nejvlastnější doménu. Kultivovaná dívka z dobré rodiny „velké inteligence a jemného cítění“, jak
(úryvek)
[…]
Tendenci hrát mladé milovníky střízlivě a s odstupem – tendenci souznějící s Haasovým psychofyzickým typem – je možno přičítat nástupu jevištního
(úryvek)
České profesionální divadlo jako základní součást rodící se národní kultury stvořil s geniálním scénickým citem a nadlidským úsilím ve čtyřicátých letech 19. století Josef Kajetán
Kdo chce být hercem, nechť cvik má též v řeči.
Mluvidla nesmí se stáhnout jak v křeči.
Nevíš, kde cvičení řeči máš brát,
nechceš‑li básnická
Jan Werich (1905–1980), který měl tolik pochopení pro humor a improvizační umění Vlasty Buriana, se spolu se svým partnerem z Osvobozeného divadla
(úryvek)
[…]Eduard Vojan nastoupil do Národního divadla roku 1888, kdy tu oslňoval největší český krasořečník staré gardy, Jakub Seifert, který měl libozvučný, pěvecky školený baryton vždy příjemného témbru a vzornou vokalizaci v duchu
(úryvek)
Prvá antinomie
Teorie, která bude odvozovat vznik řeči z výkřiku bolesti, strachu nebo radosti, bude v rozporu s teorií, jež ztotožňuje dějiny myšlení a představování s dějinami řeči. Tento
(úryvek)
[…]Henry Irving, vlastním jménem John Henry Brodribb, se narodil
(úryvek)
[…]Začátek: Smočkův Piknik
„Jirka Hálek mě okamžitě upoutal svou osobností, tím, co z něj šlo, jaká silná a hlavně zajímavá osobnost z něj vycházela celou tu dobu toho
(úryvek)
Vlasta Burian (1891–1962) jeví se Jindřichu Vodákovi v roce 1935 ve studii o kořenech českého komediálního herectví představitelem syntézy obou základních typů české komiky, jak je kritik vymezuje na příkladech F. F. Šamberka a Jindřicha Mošny. Díky schopnosti nemilosrdně
(úryvek)
V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,
V Hilarově Gogolovi „smích a slzy“, v Holbergovi „citové a duševní odstíny“. Přestože Rašilov nedostává v divadle (a nebude tomu ani ve filmu, jak ještě uvidíme) mnoho příležitostí překročit hranice vymezené komediálními typy a charaktery, stále častěji je
(úryvek)
Od znaku k tělu
Ve své knize Divadelní věda (Úvod) klade Andreas Kotte otázku, zda „v moderním divadle nevzniká nejsilnější účinek z diference
(úryvek)
[…]V Gardzienicích nikdo nedostává do rukou noty, zpěv znamená od začátku partnerství, hlasová cvičení a později písně
(úryvek)
Zatímco v první části této studie jsem se zabývala postavami matek, psanými pro Magdalénu Skalnou a Magdalénu Hynkovou, nyní se dostávám k Tylovým postavám
(úryvek)
Bylo to divadlo, co Spaldingovi Grayovi pomohlo zbavit se osobních nesnází. Od prvního školního představení Curious Savage (Zvědavý divoch) Johna Patricka, ve kterém po tolika žákovských neúspěších v učení exceloval, stalo se mu životním společníkem. Možná dokonce i
(úryvek)
[…]Neurčitost / Rorschachův text
Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období
(úryvek)
Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem
(úryvek)
Rozdíl není ve velikosti, ale v intenzitě.
Vždycky mám rád divadlo, které je žité.
Ta velká jsou jako zaoceánské lodi,
ne každý náklad posádce se hodí.
Menší divadla jsou čluny a
(úryvek)
Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější
(úryvek)
[…] Sezonou 2007/2008 skončilo Berndu Wilmsovi sedmileté období ve funkci intendanta berlínského Deutsches Theater. Tento(úryvek)
Na konci 19. století (od druhé poloviny 80. let) se v české dramatické literatuře a na českých jevištích událo cosi pozoruhodného. Na scénu vstoupily podivné ženské bytosti, divoké
[…]
4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů a
(úryvek)
V druhé polovině 19. století se i divadlo stalo součástí svobodného kapitalistického podnikání. Například v Anglii ztratila svůj monopol tradiční divadla Drury Lane a Covent Garden
(úryvek)
Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.
Návštěva pozoruhodné výstavy „Autoportrét v českém umění 20. a 21. století“, kterou uvedla Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, se autorovi recenze stala podnětem pro uvažování o funkci vizuálního předvedení vlastní tváře v herectví, v němž materiálem, z něhož vzniká herecká postava, je neskrývané a přirozené lidské …
Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)
Scéničnost nebývá jen poklidnou podívanou, pokojným zátiším. Spíše naopak. Scéničnost v sobě obsahuje dynamiku vztahů všech přítomných sil (reprezentovaných přítomnými osobami, objekty,
(úryvek)
Na první pohled může vzbuzovat údiv, že se filozofická antropologie zabývá i hercem. Avšak mnohem podivnější je fakt, že doposud tak většinou nečinila. Herec představuje člověka. Jeden člověk ztělesňuje jiného. Něco takového
(úryvek)
Herectví si většinou spojujeme s charakteristickou podvojností, která vychází ze dvou plánů, které najdeme mezi hercem a postavou, živým člověkem a fikcí, přítomností herce i jeho nepřítomností atd. J. Derrida by řekl, že slovo ‘herec’ je „indécidable“ – nerozhodnutelné, neboť
Co je herecká dramaturgie a jak ji chápat v nezužující formulaci, jak ji lze uplatňovat nejen v divadelní, ale i v pedagogické praxi?[1]
Dramaturgie jako „činnost prostředkující vztah
(úryvek)
[…]„Vlastní lidské území [jeho] umění jsou ty podivné hlubiny lidského srdce, v nichž
(úryvek)
Při vzpomínce na hnutí studiových divadel 70.–80.
Obnova silou věcnosti
Pro jasnější porozumění Grossmanovu promýšlení principů divadla a herectví bude dobré citovat z jeho studie Kafkova divadelnost?, otištěné původně v časopise Divadlo (1964, 9): „Forma je trvanlivější než obsah. Uchováváme zvyky, konvence,
[…]
II. V Národním divadle
Do Národního divadla opakovaně zval Otomara Krejču několik let Jindřich Honzl. „Ale vždyť tady má dobrý živobytí, ne? Zůstal tady a půjdeme tam spolu,“ smál se prý vždycky na Vinohradech Frejka, když
I.
Co je to herectví a o jeho přednostech
O přednostech herectví je zbytečné dlouze rozkládat, vždyť se mu dostává nejvyšší chvály nejen od zkušených odborníků, ale i na základě přirozeného úsudku a obecné
Franz Lang, narozený 7. září 1654 v bavorském městečku Aibling v rodině místního starosty a hostinského Jakoba Langa, začal jako desetiletý studovat na jezuitském gymnáziu v Mnichově. Zařadil se tak mezi statisíce jiných chlapců, kteří během prvních
[…] Krejčova koncepce herectví je ovšem umělecky náročná a zakládá se
Jak vypadá dnešní Comédie-Française? – O současných inscenacích (Lhář, Cid, Cyrano) a jejich protagonistech. V rámci pozornosti, kterou Disk soustavně věnuje ansámblovému divadlu spjatému s jistým pojetím dramaturgie, zabývá se autorka zásadami, jimiž se řídí Comédie-Française, a tím, jak se tyto zásady projevují v jejím současném repertoáru a …
Improvizované úvahy velkého francouzského herce o vztahu k režiséru Otomaru Krejčovi, k dramatikům i partnerům na jevišti.
[…]Měli jsme tři týdny, něco málo přes tři týdny, abychom nazkoušeli hru. Zkoušeli jsme v jedné místnosti, kde byly postaveny dekorace, v jedné takové velké hale zrušené továrny, nebo v něčem…[…] Vztah herce a režiséra, jak vidíme, tvoří základ moderního divadla i v případě `zábavní‘ instituce, jakou byla Ornestova MDP. Ve většině případů její hladké fungování zajišťovalo kultivované jevištní předvádění člověka v různých situacích: hlavní vliv přitom měla dramatická či komediální kvalita těchto situací, daných textem hry, a
[…] Tato žhavá úpornost vyznat se v sobě tvoří jádro Macháčkova zpola monologického stylu. Jde o to úplné, zanícené angažmá osobnosti ve své `veřejné samotě‘, ve svém zmateném snažení a dokonale ztěžklém rozhodování. Aniž to figurám ubírá na jejich odlišnosti, Macháček do obou rolí vstupuje s podobným vrásněním
Analýza hereckých kreací Martina Huby v Süskindově monodramatu Kontrabas hraném bratislavským Štúdiem L+S, Mariána Labudy v titulní postavě Brechtova Pana Puntily z inscenace brněnského Národního divadla a Bronislava Poloczka v Turriniho monodramatu Hotovo, konec! v Divadle Kolovrat) z pohledu režiséra těchto inscenací.…
