disk

Hluboce nahoru, vysoce dolů

Třetí část z autorova cyklu monodramat Úlety.

(úryvek)

V prázdném prostoru scény je umístěné otočné oboustranné zrcadlo na kolečkách, takže ho lze přemisťovat. Muž ho pomalu otevírá jako dveře, vstoupí, uvidí se v něm, ustoupí, zavře ho a vstoupí druhou stranou. Situace se několikrát opakuje, pak odsune zrcadlo

Vltavínky

Nová hra mladé české autorky, uvedená v loňském roce ve Studiu Beseda v královéhradeckém Klicperově divadle.

(úryvek)

1. MY NA TO MÁME! – rok 2015.

Lenka vstoupí do místnosti plné světel. Moderátor s papírem v ruce si zkouší svůj výstup, je to muž s precizním přístupem k práci,

Dvě knihy o uměleckém managementu

V edici Disk vyšla vedle dlouho očekávaného českého překladu příručky nizozemského profesora Giepa Hagoorta Umělecký management v podnikatelském stylu i publikace Daniela Hrbka Budování divadla, věnovaná jeho cestě z CD 94 do Švandova divadla.…

Gardzienice – moje zkušenost

Za pomoci deníkových záznamů reflektujících herecký, fyzický a vokální trénink i zkoušení inscenací přibližuje autorka v jedné z kapitol své disertační práce činnost proslulého Centra divadelních aktivit W. Staniewského.

(úryvek)

[…]

Gardzienicích nikdo nedostává do rukou noty, zpěv znamená od začátku partnerství, hlasová cvičení a později písně

Od fotografie k performanci a instalaci

Příspěvek věnovaný scéničnosti a scénovanosti tzv. tableaux vivants, usilujících o zachycení „okamžiku čisté přítomnosti“, poukazuje na příbuzné vývojové tendence v inscenované fotografii i postmoderním performančním umění.

(úryvek)

Rád se vracím ke knize Rolanda Barthese Světlá komora a s požitkem pročítám její kapitoly, ale nikoliv proto, že bych ve

Divadelnost a/či scéničnost (Scénická událost v divadelněvědném konceptu Andrease Kotteho)

Při příležitosti vydání českého překladu knihy Theaterwissenschaft švýcarského teatrologa Andrease Kotteho zamýšlí se český editor nad jedním z hlavních pojmů Kotteho divadelněvědného konceptu: Profesor bernské univerzity dochází při svém zkoumání k podobným poznatkům jako pražští scénologové, když za základ divadelní činnosti považuje „scénickou událost“, jejíž „základní jednotky či