disk

Dramatická škola a Marie Laudová-Hořicová

Článek rekapitulující úsilí významné české herečky, členky Národního divadla v letech 1890–1915, formulovat základy a prosadit hlavní pedagogické zásady a cíle herecké výchovy.

Kdo chce být hercem, nechť cvik má též v řeči.

Mluvidla nesmí se stáhnout jak v křeči.

Nevíš, kde cvičení řeči máš brát,

nechceš‑li básnická

Veřejné/soukromé a scénické

Stať zabývající se hledáním zdrojů, ze kterých mohl Samuel Beckett čerpat inspiraci pro svou tvorbu, a problematikou vztahů mezi vnějším a vnitřním i veřejným a soukromým ze scénologického hlediska.

V roce 1964 natočil Samuel Beckett film se stejným názvem (Film). Scénář obsahuje úvodní text nazvaný „Obecné“,

Prostor a čas v japonském konceptu ma

Pokus o definici ‘meziprostoru’ (případně jen ‘mezi’) coby základního prvku japonského umění, ale i každodenní komunikace.

Chceme‑li se pokusit alespoň zhruba pochopit význam principu ma, musíme si především uvědomit, jaký jazyk je japonština. Každý cizinec, který se učí japonsky, může potvrdit, jak je obtížné postihnout jemné nuance

K diváckým strategiím dialogického jednání

Na základě zkušeností z pěstování specifické psychosomatické disciplíny si autor studie všímá diváka jako účastníka scénické události a procesu recepce takové události i obecně.

Pojímá‑li Ivan Vyskočil studium herectví v první řadě jako studium veřejného vystupování a působení, pak také diváctví v tomto kontextu je diváctvím jiného druhu

Trojice italských virtuosů druhé poloviny 19. století

Studie pojednává o slavných hercích druhé poloviny 19. století – A. Ristoriové, E. Rossim a T. Salvinim, kteří jezdili se svými postavami – především ze Shakespearových dramat – po celé Evropě, obou Amerikách, Austrálii i Egyptě. Krátce sleduje jejich uměleckou kariéru a poté se věnuje i metodám a

Komedianti na českém jevišti – V&W

Co bylo ‘vnitřním smyslem’, tématem Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, co spojovalo všechny prvky hry dvou jedinečných klaunů a autorů legendárních písní a svébytných divadelních textů?

Jan Werich (1905–1980), který měl tolik pochopení pro humor a improvizační umění Vlasty Buriana, se spolu se svým partnerem z Osvobozeného divadla 

Scény a obrazy

Scénologická analýza se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování; tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky nimž se člověk a jeho výtvory jistým způsobem jeví.

Scénologie se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování, tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky

Plzeňské kontakty

O post-postmodernismu v současné činohře aneb jak se inscenace pozvané na 18. ročník mezinárodního festivalu Divadlo vyrovnávají s dědictvím postmodernismu?
[…]

Aby divák vnímal to, co se mu divadlem předvádí jako umělecký výtvor, musí zaujmout estetický postoj. Ten vzniká jako vztah člověka a věci, kdy člověk reaguje pozitivně