[…]
Jeden z přírodních uměleckých výtvorů, který v poslední době upoutal moji pozornost, je Storm King Art Center ve státě New York.[1] Nenazval bych ho krajinným parkem ani zahradou, i když je také jejich potomkem. Vhodnější název by možná byl lesopark, ale je to také muzeum a galerie v přírodě. H. Peter Stern, jeden ze zakladatelů, ho nazval „králem parků soch“ (Stern 2000: 29), ale protože to zní trochu nadneseně, mluvil bych raději o velkolepé krajinné scéně uměleckých děl. Storm King Art Center začal vznikat v padesátých letech minulého století díky iniciativě dvou mužů, Ralpha E. (Teda) Ogdena a H. Petera Sterna, kteří se rozhodli na ploše 180 akrů[2] spojit přírodní sílu tamní krajiny s monumentálními sochařskými díly, a tak vytvořit velký dramatický prostor. Hned od začátku pracovali bez předem připravených architektonických návrhů, protože se obávali, že příliš jasná koncepce by mohla ochudit jejich vizi a celý prostor by se mohl stát rigidní. Rozhodli se pro průběžný postup, a to jak zásahem do krajiny a její úpravou, tak výběrem a osazením uměleckých děl. Vždy ale v souladu s původním záměrem harmonizovat dvě složky: krajinu a sochy. K tomu je inspiroval samotný charakter krajiny, což jistě svědčí o schopnosti obou zakladatelů najít a identifikovat takový vhodný prostor.
Sídlem Storm King Art Center je Vermont Hatch, zámek v normanském stylu, stojící na náhorní plošině nad zeleným údolím, které lemují dvě pohoří: Schunnemunk a Storm King Peaks. Údolí se stalo ideálním prostorem pro venkovní galerii. Zámek slouží také jako vnitřní galerie a umožňuje návštěvníkům vidět sochy ve venkovním prostoru z dostatečné perspektivy, tedy i v určitém scénickém a situačním rozmístění. Pro veřejnost se Storm King Art Center otevřel v roce 1960, po instalování prvních soch v exteriéru. V rané fázi vytváření Art Center upoutalo Ralgha Ogdena rakouské sochařství. První socha, kterou tam umístil, je dílem Josepha Pillhofera (1921–2010): Man in Quarry (Muž v kamenolomu, 1961), pak následovaly další: Walking Man (Kráčející muž, 1963) od Fritze Votruby (1907–1975), Large Bather (Velké koupání, 1963) italského sochaře Emilia Grecy (1913–1995) a Golgotha (1963) Alfreda Hrdlicky (1928–2009). Kubistické bronzové sochy Pillhofera a Votruby odkazují jak svým figurálním řešením tak velikostí a rozmístěním spíše k tradicím anglických parků a naznačují, že Storm King Art Center se v 60. letech minulého století začínal vyvíjet v tradičním duchu. Ano, počáteční představa parku vycházela z klasického pojetí: figurální objekty umísťované v estetickém souladu s okolní krajinou. Protože se všechno vytvářelo za pochodu bez předem připravené koncepce, v průběhu pěti let dochází ke změně. Když Ogden objevil na zahradě amerického sochaře Davida Smithe třináct soch rozmístěných ve venkovním prostoru, dochází k obratu. K současnému dotvoření Art Center bylo ještě potřeba několika proměn, ale abstraktní sochy Davida Smithe z různých kovových materiálů k takovému dotvoření výrazně přispěly. Také proto byly nejdříve umístěné ve skupině blízko zámku a představovaly jakýsi základní koncept směřování, jasně postřehnutelný z jeho centra. Postupně s nově přibývajícími objekty byly roztroušeny po okolí a dotvářejí jednotlivé prostory a scenerie.
[…]
[1] Storm King Art Center (viz obrazová příloha na str. 41–48) se nachází asi sto kilometrů od New Yorku po dálnici New York State Thruway v prostředí Appalačského pohoří (Appalachian Mountains).
[2] 1 akr (acre) – 4047 m2.
