disk

Pronikání muzikálu (První zahraniční muzikály na československých divadelních scénách na přelomu 50. a 60. let)

Mapování historie českého zábavněhudebního divadla se Pavel Bár věnuje na stránkách časopisu Disk pravidelně: tentokrát sleduje svéráznou ‘žánrovou transformaci’ v podmínkách ideologických tlaků, jejichž postupné zeslabování zejména od začátku 60. let minulého století mělo zásadní vliv na zdomácnění převzatého žánrového útvaru.

(úryvek)

Ve stejných dnech, kdy v Moskvě zasedal historický XX. sjezd KSSS, na němž generální tajemník ústředního výboru Chruščov vyhlásil kritiku kultu osobnosti a mnohých prvků Stalinovy zločinné politiky, končilo v Praze devítidenní hostování amerického souboru Everyman Opera s Gershwinovou „lidovou operou“ Porgy and Bess. Obě události pochopitelně nelze poměřovat, ačkoliv jejich náhodná časová shoda působí v souvislosti s tématem této práce téměř symbolicky. Na hostování amerického černošského souboru v komunistickém Československu se dnes již téměř zapomnělo, ovšem tehdy znamenalo skutečnou kulturní senzaci. Zároveň se pro československou veřejnost stalo první příležitostí k seznámení se s opravdovým muzikálovým dílem v originální americké produkci.

Černošský soubor Everyman Opera vznikl v roce 1952 v USA, odkud podnikal svá turné nejen po USA a Kanadě, ale také po Evropě či jižní Americe. Na své třetí evropské cestě v polovině 50. let zavítal i do tří zemí ‘východního bloku’: Sovětského svazu, Polska a Československa. Hostování amerického souboru uprostřed komunistické Evropy souviselo s pomalým pootevíráním ‘železné opony’. ‘Východ’ a ‘Západ’ se opatrně pokoušely navázat vzájemné styky a prostřednictvím kultury a umění mírnit panující napětí. Soudě podle desítek článků, které během návštěvy Everyman Opery vyšly, komunistické vlády tohoto hostování současně využily i k vlastní propagandě a kritice USA. Zároveň tuto ‘kulturní výměnu’ vydávaly frazeologií sobě vlastní za krok komunistických zemí k mezinárodnímu přátelství a míru. Československý tisk neopomenul náležitě zdůraznit chválu amerických herců na náš tehdejší divadelní systém, v němž existenci divadel, jejich provoz a finanční i sociální zajištění umělců garantoval stát, samosprávy či centrální instituce.

Po veřejném ohlášení návštěvy amerického souboru se o jeho představení strhl nebývalý zájem. Ačkoliv do Státního divadla v Karlíně přišlo neuvěřitelných 80 tisíc objednávek, většina z 18 tisíc vstupenek byla okamžitě rozdělena úřadům a podnikům. Do volného prodeje se tak dostalo pouhých 400 lístků, které se prodaly takřka okamžitě během prvního dne.[1]

Od 11. února 1956 uvedla Everyman Opera během devíti dnů 12 představení Porgy and Bess. Prvního z nich se zúčastnili také mnozí ministři včetně Alexeje Čepičky nebo Václava Kopeckého, americký velvyslanec i jiní členové pražského diplomatického sboru a další představitelé režimu i kulturního života.

Pamětníci hostování Američanů se s tehdejšími kritiky shodují, že všechna představení sršela energií, byla naprosto dokonale provedená po stránce herecké, pěvecké i taneční a obsahovala také náročné akrobatické výstupy. Herci sklidili úspěch u diváků i kritiky, chvály v tisku se dočkali i členové inscenačního týmu, zejména režisér Robert Breen. Četná nadšená vyjádření recenzentů snad nejlépe shrnul L. M. v bratislavském časopise Kulturný životV predstavení černošských umelcov bolo všetko, čo robí divadlo divadlom. Bola tu Gershwinova hudba, […] podmaňujúca najmä v niektorých piesňach. Boli tu mimoriadne hlasové fondy väčšiny sólistov i sboru. Bolo tu vysoké herecké majstrovstvo všetkých členov súboru, priam ideálne skĺbenie štylizovaného hereckého prejavu s živelnou a spontánnou bezprostrednosťou, ktorá vedela dodať predstaveniu strhujúci spád a nikdy nezadŕhajúci rytmus. Do nejnepatrnejších detailov premyslená režijná práca vytvorila predstavenie plné pohybu a životnosti. Obecenstvu sa zdalo, že sa díva na baletné predstavenie – a v skutočnosti pohybová zložka predstavenia bola ostatným rovnocennou a spoluvytvárala konečný veľký dojem, ktorý si divák odnášal. Napokon citlivá výtvarníkova práca, ktorá vykúzlila na javisku predstavu nádvoria v starej černošskej rybárskej štvrti, či morského nábrežia. […] Starostlivé, citlivo premyslené kostýmovanie každej osoby v jednotlivých scénach, to tiež prispelo k celkovému dojmu plnokrvného divadelného umenia. […] Človek mal dojem harmonickej zladenosti všetkých zložiek. […] Bolo to pekné predstavenie. Bolo to viac než predstavenie.“[2]

[…]


[1] „Zájem o americkou operu“, Svobodné slovo 8. 2. 1956.

[2] L. M. „Divadlo spoza Atlantiku“, Kulturný život 25. 2. 1956.