[…]
Současné umění – šokování nedokonalou formou
„Často jde o podívanou, kterou chce národ sledovat, protože co svět světem stojí, těšila se podobná představení velké oblibě; když vpouštěli lvy do arény a ti se zakousávali do otroků, lidé to rádi viděli, když spolu bojovali gladiátoři, tak rovněž, i na odsouzence se chodily dívat zástupy čumilů.“[1]
Multimediální umělkyně Orlan činí v řadě kontroverzních happeningů ze svého těla materiál pro umělecké zpracování. „Jsem první umělkyní, která využívá plastickou chirurgii a přitom ji zpronevěřuje jejímu vlastnímu cíli, tedy zdokonalování a omlazování těla.“[2] Svá představení situuje do prostoru ulice a na operační sály. Některá z nich jsou přenášena do mnoha míst světa a promítána na obří plátna pro miliony diváků, kteří tak mohou sledovat chirurgické operace – rouhačské pokusy vtělit se do ikon svatých, panen či obrazů Madon. Orlan desakralizuje nejen náboženské hodnoty, ale i sám akt operace jako pronikání do intimity těla, zpřístupňuje veřejnosti tabu tělesnosti. Francouzská umělkyně podrobuje své tělo svérázným mukám, činí z něj plátno – místo dialogu s křesťanským náboženstvím i s různým chápáním statutu těla v dějinách umění. Zaměřuje se přitom zejména na barokní umění, neboť právě v baroku je tělo ambivalentní, stává se tělem zatíženým tabu a zároveň předmětem uctívání.
„Během dvaceti let své práce jsem využívala křesťanskou ikonografii období baroka. Dělala jsem to s pomocí vlastního těla a svého obrazu,“[3] a také s využitím současného diskurzu ztracené identity. Tělo je tu však především místem chirurgické virtuozity – lékaři, kteří na tváři Orlan vyřezávají prvky upomínající např. na Botticelliho díla, se na jednu stranu dopouštějí deformace, na straně druhé však mají její tváři určitou formu navrátit (citování minulého jako cesta k integraci vlastní identity?). V komentářích ke svým spektakulárním a co do jejich podstaty téměř hrůzostrašným operacím hovoří francouzská umělkyně o přechodovém rituálu, v jehož rámci získává novou identitu. V jednom z nich cituje výmluvná slova z textu Michaela Serrese: „Tato vytetovaná obluda, dvouoký hermafrodit smíšené rasy, co by nám mohla odhalit pod svou kůží?“[4] Performerka tvrdí, že nitro lze převést na vnější obraz. Je‑li tomu tak, pak tělesné umění skutečně odráží stav doby, v níž žijeme, a tělesné experimenty Orlan vypovídají mnohé o podstatě postmoderního člověka, odhalují jeho ztracenost, nemožnost pochopit sebe sama a své limity, rozvolněné kdesi mezi tím, co je vnitřním a co vnějším projektem, jakýmsi obalem dnešního virtuálního světa.
Současným uměleckým experimentům pokládajícím lidský organismus buď za stroj s vyměnitelnými součástkami, nebo za anatomický atlas zcela zbavený tabu, lze bezesporu vytýkat jejich pochybný morální status. Pravdu má sama Orlan, když ve svém Manifestu píše: „Tělesné umění je vytvářením autoportrétu v klasickém slova smyslu, ale s pomocí prostředků dostupných v dnešní době.“ Jedná se o obraz vztahu západní kultury k tělu, protože právě západní kultura vytváří nástroje a instituce, s jejichž pomocí je tělo v umění ztvárňováno (nebo snad mučeno?). Plastická chirurgie, rozvoj genetiky a eugeniky či transplantace obličeje tím, že vytvářejí jakousi novou kvalitu těla propagovaného médii, tyto nejasnosti jen prohlubují. Striktně racionální západní civilizace vytvořila model antikultury, pro niž je utrpení nepříjemné, a smrt pak představuje totální průlom, chybu přírody.
Zbavení těla svobody je důležitým aspektem umění Orlan. To v sobě nese řadu rozporů. Nebudu se zde věnovat jeho podrobné analýze, povšimnu si pouze jeho návaznosti na problematiku hry s tělesností a pokusím se je interpretovat jako svědectví o krizi etiky i estetiky. Kromě toho mě zajímá autorčin postoj k plastické chirurgii, kterou ve svých vystoupeních využívá jako nástroj. Ačkoli znesvěcuje chirurgické zákroky, tvrdí, že její práce „není namířena proti plastické chirurgii, ale proti standardům krásy, proti ideologickým diktátům, jimiž jsou i ideály krásy, které stále více poznamenávají těla žen i mužů.“[5]
[…]
[1] Rozhovor č. 3 s profesorem a plastickým chirurgem z lázeňského střediska ze dne 17. července 2006.
[2] Orlan 1996: 26.
[3] Orlan 1996: 22.
[4] Serres in Orlan 1996: 29.
[5] Serres in Orlan 1996: 26.
