[…]
Přízraky
Fatima veze kolečko, na něm je velká fotografie Otce a Syna.
Uchopí fotografii, překlopí kolečko a usedne na ně.
Fatima Tobě, starý, našli bratra. Poznala ho jeho žena podle kabátu.
Pohřbila ho, pomodlila se, sebrala děti a odešla k příbuzným do Ameriky.
Když odcházela, zvala i mě. Říká mi, Fatimo, budu se o tebe starat jako o sestru.
Kdybys dostala zprávy o muži a synovi, povídá, vrátíš se.
Jak bych mohla, říkám si. Jak bych vás mohla opustit? Copak jsem blázen?
(Pauza)
Pořád myslím na to, jestli by chlapec dodržel ten slib, co nám dal toho večera.
Co myslíš ty, starý? Asi ano, samozřejmě že ano, je poslušný.
Trápí mě ten chléb. Že se mi tenkrát spálil…
Sotva jsem se otočila…
(Pauza)
Není nám špatně v tomhle táboře… nám Srebreničankám…
Nemáme to daleko do Tuzly. Můžu jít k doktorovi. Můžu vás jít hledat…
Mám špatné výsledky… Cukrovka.
Proč bych vám lhala? Beztak už teď možná všecko víte…
To je jedno. Jen abych vás našla.
To je ten jediný výsledek, který mě zajímá.
(Pauza)
Osman z Bratunce, co byl s vámi, když jste utíkali ze Srebrenice, tak ten se zachránil.
Prý vás viděl naposledy, když četníci shazovali jedy.
(Pauza)
Bože, člověk nebyl stvořen, aby takhle hnil.
(Pauza)
Možná zrovna tehdy se mi poprvé zjevily obrazy…
Hned mi došlo, že už vás živé neuvidím.
Pořád se mi zjevují… I ve snu, i když bdím…
A dějí se divné věci…
Tak třeba se najednou ocitnu na nějakém místě a sama vůbec nevím jak…
Jako kdyby mě něco na rukou přeneslo… A já si toho ani nevšimnu…
Možná to bude tím, že o vás tolik přemýšlím… Je to tak zvláštní…
No, co můžu… Musím to zkoušet…
Naděje je jako vesnická fena… Co ji probudí i sebemenší šum…
(Pauza)
Víte, já o vás s nikým nemluvím.
Komu bych co povídala?
My oběti už všechny nudíme.
Ti, co by nám mohli rozumět, mají svých starostí dost.
A jiní nemají čas poslouchat.
Cítím, jak jsou stále nervóznější…
Postaví fotografii na kolečko a odejde.
Spisovatel vstane. Kontroluje, zda je opravdu živý.
Spisovatel Teto Fatimo!
Teto Fatimo!
Odejde za Fatimou.
Ecce Femina
Úřad Červeného kříže. Úředník hovoří do telefonu.
Úředník Ano, miláčku, ano. Uklidni se.
Sama přece dobře víš, že takový plat by mi v žádné jiné firmě nedali.
Ano, chápu tě. Ale pochop i ty mě.
Nemůžu přece kvůli tvým zlým snům odejít z práce.
A kromě toho se té paní, co se ti o ní zdá, snažíme pomoct. I všem ostatním ženám. Ano.
Přesně tak. Poslyš, já jsem taky unavený a kromě toho mě ještě taky bolí hlava.
Ne, mně se o těch nešťastných ženách nezdá… Přesně tak.
Málokdy se mi zdá o práci…
Ano, uklidni se, prosím tě.
A víš, co jsem ti ještě neřekl? Včera mě šéf pozval na drink.
Myslím, že pojedeme na dovolenou, jak jsme si to plánovali. Ano.
Pozval nás oba, abychom ho navštívili ve Skotsku.
To mi přece nemůžeš odmítnout. Víš, co to pro mě znamená.
Nejenom zvýšení platu, ale i povýšení…
Dobře… Ano… Ale pochop i ty mě…
Přichází Fatima. Veze kolečko s fotografií svého syna a manžela. Uchopí fotografii. Překlopí kolečko a posadí se na něj.
Úředník Počkej, je tu nějaká ženská. Říkám nějaká ženská. Jo, v kanceláři.
Zavolám ti za chvíli. Ano…
Prosím…
Fatima Můj manžel a syn se ztratili.
V červenci 1995.
Od té doby jsem o nich nic neslyšela.
Byla jsem u doktora a řekla jsem si, že se taky stavím…
Úředník Vyplnila jste formulář?
Fatima Ano. Abych řekla pravdu, v poslední době špatně vidím.
Doktor říkal cukrovka…
Úředník Nechte už toho doktora.
Vyplnila jste formulář?
Fatima (podává mu formulář)
Vyplnila jsem ho už pětkrát.
Vlastně vyplnila mi ho Sena. To je sousedka.
Bydlí o barák vedle. I ve Srebrenici jsme byly sousedky.
Pamatuju, když se vdávala, její muž…
Úředník Dobře, dobře…
Kdy byli naposledy viděni?
Fatima Říkal mi to Osman z Bratunce.
Když se dým rozplynul, už jich nebylo…
Úředník Jaký dým?
Fatima No, jak shazovali ty jedy…
Tohle se přece nemůže!
Člověk nebyl stvořen, aby takhle hnil.
Úředník Aha, tohle…
Máme i nějaká další svědectví, ale oficiálně ještě není potvrzeno nic.
Fatima Osman to říkal.
Je to pravda. Proč by lhal?
Úředník Ach ano, pravda… A co je pravda?
Chybí důkazy.
Fatima Kvůli tomu jsem tady.
Pane, ty důkazy nazývám svým mužem a synem.
Úředník Já jen říkám, že oficiálně ještě není nic potvrzeno.
Fatima Copak se to dá nějak oficiálně potvrdit?!
Úředník Bude to muset jít. Třeba pozdě, ale přece.
Podívejte se, já jsem si to všechno zaznamenal. Dám to k dispozici.
Ze všech sil pracujeme na tom, abychom všechny ztracené našli.
Jsme ve stálém kontaktu s…
Ve stálém kontaktu se všemi komisemi.
Doporučuji vám, abyste byla trpělivá.
Brzy budeme mít satelitní snímky.
S jejich pomocí můžeme s jistotou určit…
Fatima Vědecké zázraky… Jak myslíte…
Fatima odejde. Úředník zvedne telefon.
Úředník Jo, jsi to ty? Ano, miláčku, promiň. Návštěva. Ano…
Jak jim můžu pomoct?
Přesně tak. Nemůžu jim to mít za zlé…
Ano, jsou odsouzeni k tomu, aby čekali… Ale…
Ano, dobře. Poslouchám tě.
Jak můžu vědět, o kom se ti zdálo…
(Pauza)
A co já mám s tím společného?
Moje ruce jsou čisté…
Ano… Už je pryč…
Počkej, podívám se.
(Vyhlédne z okna)
Sedí před domem…
Odešla, nemůžu ji stihnout.
Nesmím opustit kancelář.
(Pauza)
Počkej!
Z budovy padá kus fasády.
Že by zemětřesení?!
Zavolám později.
[…]
