disk

Scéničnost a identita

Zpráva o události „Slavnostní večeře na počest příjezdu panovníků a jejich družin“, uskutečněné na náměstí ve Starém Bohumíně 26. srpna 2006.

[…]„Obyvatelé Starého Bohumína se rozhodli, že když jejich město slaví 750 let od první historické zmínky, měli by to rovněž náležitě oslavit, a proto spolu všichni povečeřeli v historických kostýmech na náměstí Svobody. Každá ze starobohumínských rodin zde měla svůj stůl, na kterém se to jen hemžilo kachničkami, koláčky, buchtami, kuřaty a pečeněmi. Nechybělo ani víno či sklenka něčeho ostřejšího. Není se čemu divit, v průběhu hostiny totiž mezi ně zavítala královská návštěva. […] ‘O uspořádání akce si řekli sami obyvatelé Starého Bohumína. Nápad zorganizovat netradiční společnou večeři se jim zalíbil a ihned se pustili do příprav. Na náměstí se vypravily celé rodiny. Osobně jsem velmi ráda, že Starobohumíňáci přistoupili na myšlenku, aby pobavili sami sebe. Chtělo to pořádnou dávku odvahy i odhodlání,’ uvedla předsedkyně občanského sdružení Maryška Kamila Smogová.“
Živá občanská sdružení jsou nezbytnou a nesmírně důležitou složkou každé skutečně funkční a svobodné společnosti. Jejich úsilím i prostřednictvím se daří realizovat nejrůznější druhy aktivit, na něž veřejné instituce často nemají čas, prostředky a schopnosti. Tvoří samotnou esenci živého proudění občanského života, jsou nezbytnou protiváhou kodifikovaných struktur společenského mechanismu od samosprávy až po nejvyšší ústavní činitele. Také vztahy a postoje reprezentantů politické moci k těmto formám občanské aktivity skýtají vždy velmi přesvědčivý obraz jejich představ o fungování společnosti. Od absolutní totalitní restrikce, přes snahu o manipulaci a ovládání, až po obohacující a živou koexistenci.
V Bohumíně působí již od roku 2000 občanské sdružení Maryška, které se prezentuje jako literárně-dramatický klub,záběr jeho činnosti je však podstatně širší a neomezuje se pouze na autorská čtení, literární internetový portál či výtvarný salon Maryška. Nabízí totiž v tomto průmyslovém městě také nedocenitelný filmový klub, plenérové tvůrčí dílny pro děti a dospělé a zejména po šest let multižánrový festival Léto-kruhy. Právě ten výrazně vstupuje do veřejného prostoru města, do parků, ulic a náměstí, a nabízí místo pasivního konzumentství spoluúčast a zážitek. Důležitější než tradiční plenéry profesionálních sochařů a řezbářů je zde totiž právě příležitost k aktivnímu podílu na tvořivém procesu. Pro všechny příchozí zájemce jsou zde například ve veřejném městském prostoru k dispozici dřevo i nářadí a zkušení lektoři, pod jejichž dohledem je možné se pokusit o realizování svých výtvarných představ. Tento proces, oživující zároveň městskou scenerii a vtahující kolemjdoucí účastníky, je pochopitelně daleko cennější a důležitější než striktně očekávaná ‘umělecká’ kvalita toho kterého výtvarného pokusu.
Když vznikla myšlenka na postupnou revitalizaci opomíjené městské části, jedním z prvních kroků měla být právě oslava 750 let od první zmínky o Bogunu. Vedení města včetně sponzorů zacílilo ale svůj zájem hlavně na okázalé oslavy v Novém Bohumíně a na jakoukoliv aktivitu ve Starém Bohumíně jim podle oficiálního vyjádření scházely finance a neoficiálně především vůle. V tu chvíli vstupuje na scénu sdružení Maryška, které se už se Starobohumínskými zná z předešlých akcí. V červnu 2004 přišla s dvoudenní výtvarnou akcí Maryškův salon a později s festivalem Léto-kruhy 2004, který se na konci prázdnin konal na náměstí ve Starém Bohumíně. Jeho součástí byla také výstava Paměť města, na kterou Starobohumínští aktivně zapůjčovali své soukromé exponáty. Do třetice na podzim 2004 pokračovala spolupráce výstavou Meandry.
Když se obyvatelé Starého Bohumína cítí při přípravě pompézních městských oslav poněkud odstrčení, osloví předsedkyni Maryšky Kamilu Smogovou s požadavkem, aby se aspoň Létokruhy2006 konaly opět ve Starém Bohumíně. Kamila Smogová reaguje na požadavek obyvatel nabídkou kostýmované společné večeře na náměstí v den ukončení Léto-kruhů 26. srpna 2006. Kontaktují další místní občanské komunity – Klub přátel bohumínské historie, Klub vojenské historie Bohumín a Sbor dobrovolných hasičů. Od domu k domu se vydává dvojice dobrovolnic s bubínkem, která předčítá oznámení o konání akce a předává oslovené rodině informační dopis, jehož součástí je závazná přihláška k rezervaci místa na náměstí. Vše ostatní si musí zajistit sama – dopravit stůl, židle či lavice a především občerstvení, jídlo a pití pro sebe a pro případné hosty. Vítán je vlastnoručně vyrobený historický kostým či erb nebo domovní znamení. Skomírající Starý Bohumín nečekaně ožije. V rodinách probíhají debaty a spory, zda se akce účastnit, či nikoliv. Velmi často napříč generacemi. Někde zvítězí děti svými argumenty, že se nemohou nechat zahanbit ve škole před kamarády, kteří tam určitě budou, jinde babička, která se chce pochlubit svým pekařským umem, tam zase sousedská rivalita. Vše vrcholí tím, že se doma šijí kostýmy, vyrábějí fantaskní erby a pečou tradiční jídla, která mají ozdobit slavnostní tabuli. V určený den rodiny na dvoukolácích svážejí z domovů na náměstí potřebný nábytek, zdobí stoly bílými ubrusy a pokrývají je vlastním občerstvením. Většina účastníků má nejrůznější kostýmy. Stoly jsou rozmístěny tak, aby samotný střed náměstí zůstával prázdný pro historickou produkci připravenou místními občany a členy sdružení Maryška. Vnější okraje náměstí jsou vyhrazeny případným návštěvníkům z okolí a vyznačeny provazy, na nichž jsou pověšeny tematické dětské kresby. Přijíždějí postupně dva průvody – český král Přemysl Otakar II. se setkává s opolským knížetem Vladislavem v rámci inscenovaného veršovaného výjevu místní autorky Heleny Červenkové. Do takto koncipované historizující féerie se vměstná i výstup osmanské tanečnice, udělení milosti nepoctivé soukenici či neplánované královské požehnání reálnému páru současných novomanželů, kteří právě toho dne slavili v Bohumíně svou svatbu. Poté jsou vladařské dvojice i se svými průvody pohoštěny štědrými měšťany, neboť všichni se chtějí pochlubit svými domácími recepty. Co je však nejdůležitější, stále se pohybujeme ve scénické roviněna rozhraní ‘reálu’ a hry, rolí a hraní (si). Kostýmovaní bohumínští měšťané evidentně s chutí a zaujetím komunikují mezi sebou i s královskou družinou v rámci vymezeném danou rolí, někteří se dokonce pokoušejí své promluvy zveršovat, navazujíce tak na předchozí veršovaný výstup Heleny Červenkové. Slavnost pokračuje vzájemnými návštěvami rodin u sousedních stolů, postupně do původně uzavřeného a ohraničeného herního prostoru vstupují na pozvání i příchozí z jiných částí města a orientální tanečnice strhává postupně většinu účastníků k tanci. Slavnost vrcholí kolem desáté hodiny večerní roztančeným náměstím. […]