Můžeme se domnívat, že abstraktní umění vzniklo právě přímou konfrontací s nitrem člověka. Silnou vůlí umělce bylo vyjádřit vnitřní svět člověka, který je souhrnem všech vnějších dojmů, ale zároveň studnicí nepoznaného Já – prostý vnějškových (reálných) tvarů a forem.
Kupkovo Nokturno z roku 1911 (obr. 2) je jasným příkladem abstraktního obrazu, který ve vás může vzbudit náladu hudební skladby. Je ovšem nutné uvést, že pro Kupku bylo spojování zvuku s barvou jen věcí obrazného vyjadřování – a nikdy také nemůžeme mluvit o přímé interpretaci hudby v jeho dílech, ať už mají název fuga či nokturno.2 V Nokturnu mi Kupka vertikální kompozicí v modré škále barev evokuje pád z podvečerního nebe do noci. Přítomný pohyb je dán vertikálním článkováním barevných tahů o různé šířce, které navozují pocit rytmu, barevných tónů, časový přechod soumraku do noci. Barvy jsou zároveň vyzařováním proměny světla v daném okamžiku. Jako pozorovatel mohu rozjímat nad touto výtvarnou kompozicí a skládat mozaiku, která bude výslednicí mého vjemu z obrazu. Pro každého z nás bude jiná. Abstrakce jako by svou zdánlivou neurčitostí nechávala nekonečný prostor pro divákovu fantazii, stejně jako hudba svou nehmotností. Ne náhodou byla hudba častou inspirací malířů při zrodu abstrakce. […]