„Sons & Lumières“ z Paříže aneb Úvaha o lidském vnímání a kreativitě

[…] La gamme jaune (Žlutá škála; obr. 1) jednoho z největších českých malířů 20. stol. Františka Kupky vtáhla jako vstupní obraz pařížské výstavy diváka pohledem do nitra sedícího muže v houpacím křesle. Ač je to pouhý obraz, je díky Kupkově genialitě nositelem proudu velice silné energie směřující dovnitř člověka a zároveň jejím vytrysknutím z nitra v proměněné podobě. Ne náhodou je lidské oko transformátorem této energie. Zadíváme-li se do temně modrého pohledu (hlavní ohnisko obrazu) sedící postavy, ocitneme se vzápětí v silném záření žluti, která je rozvrstvena v různých intenzitách vně postavy po celé ploše obrazu. Zde se stává barva velmi ‘živým světlem’ vyzařujícím z člověka v podobě žluté škály, která vás intenzivně zasáhne.1 To, co mohu dále vyčíst z tohoto obrazu, je jasné směřování k lidskému duchu, kde naše myšlenky a věci kolem nás nabývají vyššího významu a tím i rozmanitých podob, které nebyly ve své době pro mnohé přijatelné pro svůj rozpor s vnější realitou. Ne všichni byli a stále jsou ochotni podívat se dovnitř.

Můžeme se domnívat, že abstraktní umění vzniklo právě přímou konfrontací s nitrem člověka. Silnou vůlí umělce bylo vyjádřit vnitřní svět člověka, který je souhrnem všech vnějších dojmů, ale zároveň studnicí nepoznaného Já – prostý vnějškových (reálných) tvarů a forem.

Kupkovo Nokturno z roku 1911 (obr. 2) je jasným příkladem abstraktního obrazu, který ve vás může vzbudit náladu hudební skladby. Je ovšem nutné uvést, že pro Kupku bylo spojování zvuku s barvou jen věcí obrazného vyjadřování – a nikdy také nemůžeme mluvit o přímé interpretaci hudby v jeho dílech, ať už mají název fuga či nokturno.2 V Nokturnu mi Kupka vertikální kompozicí v modré škále barev evokuje pád z podvečerního nebe do noci. Přítomný pohyb je dán vertikálním článkováním barevných tahů o různé šířce, které navozují pocit rytmu, barevných tónů, časový přechod soumraku do noci. Barvy jsou zároveň vyzařováním proměny světla v daném okamžiku. Jako pozorovatel mohu rozjímat nad touto výtvarnou kompozicí a skládat mozaiku, která bude výslednicí mého vjemu z obrazu. Pro každého z nás bude jiná. Abstrakce jako by svou zdánlivou neurčitostí nechávala nekonečný prostor pro divákovu fantazii, stejně jako hudba svou nehmotností. Ne náhodou byla hudba častou inspirací malířů při zrodu abstrakce. […]