[…] Při hledání odpovědi na otázku, co dělá divadlo divadlem, dnes tak aktuální, je samozřejmě zcela oprávněné pohlédnout za
V polemice s německou teoretičkou E. Fischer-Lichte za širší pojem než divadelnost (Theatralität, theatricality) pokládá autor scéničnost, jejíž hlubší pochopení může vést i k přesnějšímu postižení podstaty samotného divadla.
Scénologie a urbanismus (Scénologie Ostravy 5)
Specifičnost ostravské scenerie: urbanistické zásady Camilla Sitteho, utvářející podobu nového města Přívozu, utopická představa ideálního průmyslového města Vítkovic vtělená do plánů Paula Kupelwiesera
Chceme-li při zkoumání nespecifických scénických a dramatických kvalit města Ostravy postoupit od výmluvných a názorných jednotlivostí, jakými jsou sochy v architektuře, divadelní budovy či zábavní
Harmonická koexistence zdánlivě neslučitelných způsobů chování aneb Scénologické dimenze „Hapgoodové“
Rozbor scénických možností Stoppardovy hry
Drama Toma Stopparda Hapgoodová vyšlo u nás v překladu Jaroslava Kořána v roce 1989, tedy hned rok po jeho vydání v Anglii, což lze jistě považovat za dobrou vizitku pružnosti překladatele i vydavatele (DILIA). Kdykoliv se k tomuto dramatu vracím, kladu si otázku,
Scéna a fotografie (Capa fotografuje smrt)
Analýza slavné fotografie je impulsem k zamyšlení nad fotografovou invencí spojenou se scénickým citem
[…] I vzhledem ke Capovu vlastnímu osudu emigranta (po emigraci z Německa do Francie následovala ještě emigrace z Paříže do New Yorku), který ostatně i vzhledem ke svému povolání nebyl nikde doma, nýbrž pořád