(úryvek)
Na sklonku loňského roku se na pultech českých knihkupectví objevila nová publikace Dušana Zbavitele nazvaná Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi (Praha: ExOriente, 2008). Jde o původní vědeckou monografii (převedenou z anglického originálu) z pera našeho nejpřednějšího indologa, která je určena mnohem pestřejšímu okruhu čtenářů, než by mohlo být na první pohled patrné. Abychom si ozřejmili, v čem spočívá význam této práce, nestačí její pouhé představení, nýbrž je třeba ji zasadit do širšího kontextu.
O autorovi
Dušan Zbavitel (1925) je samozřejmě autor českým čtenářům dobře známý, a tak zdánlivě není proč k této ojedinělé postavě naší indologie a orientalistiky vůbec něco dodávat. Nicméně česká kulturní veřejnost zná Zbavitele především jako autora ohromujícího množství populárně naučných prací a zejména překladů z indických jazyků (bengálštiny, sanskrtu a pálijštiny). Méně obeznámena je s jeho badatelskou činností, takže málokdo u nás ví, že Zbavitel patří k největším světovým bengalistům dvacátého století. Věhlas si získal již první knižní publikací zabývající se lidovými baladami ve východním Bengálsku, kterou v roce 1963 vydala Kolkatská univerzita. Tato práce byla naprosto průlomová, neboť jejímu autorovi se v ní podařilo prokázat autenticitu lidových balad, která byla dosud úspěšně zpochybňována. Kniha byla vřele přijata badatelskou obcí a zejména bengálskou kulturní veřejností, takže jméno Dušana Zbavitele je do dnešních dnů v Bengálsku dobře známé a vážené.
Ve vědeckém světě se Zbavitel rychle etabloval jako významný badatel a byl zván k řadě mezinárodních projektů (byl například členem redakčního týmu Dictionary of Oriental Literature a hlavním editorem svazku věnovaného jihoasijským literaturám, který vyšel v roce 1974 v Londýně). Není tedy divu, že když přední holandský indolog Jan Gonda hledal v 60. letech autory pro svůj rozsáhlý projekt History of Indian Literature, požádal o napsání svazku věnovaného bengálské literatuře právě Dušana Zbavitele. Poznamenejme při této příležitosti, že česká indologie má v této prestižní řadě ještě jedno zastoupení: autorem dílu o tamilské literatuře je Kamil Zvelebil, jenž se na rozdíl od Zbavitele rozhodl v roce 1968 k emigraci a během následujících desetiletí se z něj stal nejvýznamnější světový drávidolog (prof. Zvelebil žel v lednu tohoto roku zemřel).
Zbavitel měl všechny předpoklady zhostit se náročného úkolu s úspěchem. Bengálská literatura byla jeho odbornou specializací a na tomto poli publikoval řadu vynikajících studií; pro knihovnu Orientálního ústavu se mu podařilo během 50. a 60. let obstarat takové množství odborné literatury, jaké není dodnes k dispozici v žádné evropské knihovně; v Bengálsku měl příležitost potkat vynikající učence z odcházející a nedostižné generace bengálských vzdělanců a literátů, navíc se přátelil s největším historikem bengálské literatury Asitem Bandjopádhjájem.
Všechny tyto příznivé okolnosti dostaly vážnou trhlinu v roce 1968 a následným vynuceným odchodem Zbavitele z Orientálního ústavu v roce 1971. Naštěstí většina knihy již byla hotová, ale každý vědec si jistě dokáže představit, jak obtížné muselo být dokončovat práci bez přístupu nejen k posledním poznatkům v oboru, avšak i ke starší literatuře, neboť součástí Zbavitelova vyhazovu byl i zákaz používat knihovnu Orientálního ústavu. Přes všechny tyto překážky nakonec publikace Bengali Literature v roce 1976 vyšla v nakladatelství Otto Harrassowitz ve Wiesbadenu. Hned v následujícím roce byla oceněna vládou Západního Bengálska prestižní Thákurovou cenou jako nejlepší kniha roku o bengálské kultuře z pera nebengálského autora.
[…]
