Do doby před 2500 lety, kdy nejposvátnější místo k uctívání Hospodina bylo zničeno a Židé, kteří přežili babylonské zajetí, přešli pod novou, již poněkud benevolentnější perskou velmoc, je situovaný napínavý příběh, který popisuje kniha Ester, pátá z tzv. Pěti svátečních svitků (megilot) hebrejského kánonu. Vyprávění, jehož děj se odehrává v sídle perských králů v Šůšanu, dalo vzniknout svátku Purim, který dodnes slaví 14., popřípadě 15. adaru (obvykle připadá na březen, měsíc před svátkem Pesach) Židé všech koutů světa. Tématem je tradiční boj dobra se zlem, přežití v situaci, kdy vše se zdá již ztraceno, podivuhodná záchrana božího lidu.
Biblický příběh začíná bohatou oslavou na královském dvoře perského Achašveroše (ztotožňuje se s Xerxem I. či II.). Panovník nechal na hostinu povolat také svou ženu, královnu Vašti, aby se účastníkům pochlubil jejím půvabným zjevem. Královna však odmítla přijít, král ji zapudil a na její místo se po důkladném výběru dostala židovská Ester, neteř Mordokaje, přesídleného z Jeruzaléma za pohnutých událostí babylonského exilu. Kniha říká, že král si Ester – o jejímž židovském původu však nevěděl – zamiloval nade všechny ženy. Oba mu dokonce zachránili život, když jistí členové dvora osnovali plán, jak jej zlikvidovat.
Tak jako nesčíslněkrát v dějinách, ‘bohatých’ na nejrůznější pogromy a útoky na židovské komunity, ani zde, v této relativně klidnější době, kdy se mnozí z Židů asimilovali, někteří zastávali významná místa a účastnili se společenského života, na sebe problémy nedaly dlouho čekat. Jeden z královských rádců, Haman, požadoval, aby před ním všichni královští úředníci klekali a klaněli se mu. Mordokaj tento projev úcty vzhledem ke svému náboženství, v němž je pouze Hospodin hoden takových poct, odmítl a Haman se ze msty rozhodl vyhladit nejen jeho, ale celý židovský lid. K pogromu získal i svolení panovníka, jehož přesvědčil, že jde o nebezpečný národ, který se nehodlá řídit zákony země; svou roli sehrála patrně i částka, kterou Haman slíbil vložit do královské pokladnice. Vhodné datum pro útok určil Haman pomocí vrhání losů, akkadsky pur. Odtud pochází i název svátku, spojeného s touto událostí. (Již Babyloňané předpokládali, že některé dny jsou pro jisté činnosti šťastné a jiné nepříznivé.) Datum padlo na 13. adar, což v daném případě znamenalo, že Židé mají ještě skoro celý rok na odvrácení pogromu. Mordokaj, jenž se o plánu dozvěděl, vyzval Ester, aby se za lid u krále přimluvila. Objevit se před panovníkem bez pozvání bylo nebezpečné, z textu vyplývá, že za takovou opovážlivost hrozil i nejvyšší trest. Snad zapůsobilo, že lid držel tři dny přísný půst, snad to byl Esteřin věhlasný půvab, Achašveroš k dívce vztáhl své zlaté žezlo a slíbil splnit všechna její přání. Ester nic nežádala, pouze pozvala krále a Hamana na hostinu. Druhý den se konala další hostina, na níž vyšel najevo Hamanův plán s nevinnými Židy. Rozhořčený panovník dal rádce pověsit na kůl, který zloduch, mylně se domnívaje, že nadchází jeho velký okamžik, původně určil pro Mordokaje. Mordokaj získal Hamanův dosavadní post ‘ministerského předsedy’. Jelikož ale původní výnos o útoku na židovský lid, který král podepsal, již nemohl být zrušen, byl vydán nový edikt, podle něhož se Židé mohli ozbrojit a bránit. To, že svého práva využili, dokládají seznamy pobitých nepřátel. Kniha říká, že třináctý den došlo k protiútoku a čtrnáctý den, kdy nastal klid, se stal dnem radostného hodování, pohody a příležitostí k posílání dárků. Podle samotného spisu královna s Mordokajem ustanovili dva dny Purim jako svátky závazné pro všechny Židy a jejich potomky; památka na tyto významné události nemá být nikdy zapomenuta. […]
