Dorotka

[…]
Výstup 2.
Vstoupí Kryštof. Posadí se.
Kryštof Já pohřby prostě nezvládám.
Adéla Zpíval jsi krásně.
Dorotka Jako…
Adéla Jako profesionál. Tedy ne jako.
Kryštof Myslím psychicky. Prostě deprese.
Adéla Jo. Bylo to tak smutné. Tolik květin.
Kryštof Ale moc lidí nepřišlo.
Adéla Moc ne. Ale dost.
Kryštof Zazpíval jsem. Co víc může člověk udělat. Hlas se mi chvěl dojetím. Stály jste tam dole opuštěné. Jde na mě deprese.
Adéla Nebylo to poznat. Myslím ten hlas. Dej si dort. Kafe?
Kryštof Jo. A panáka. Musím to spláchnout. Farář měl opici, ne?
Adéla Ale mluvil krásně. O životě věčném. O nebi a tak.
Dorotka Že život je cesta, po které jdeme, a že na konci je nebe a to je život věčný.
Kryštof Co si ho pamatuju, nikdy tak nepil.
Adéla To je dobou. Lidi v nic nevěří, proto se trápí.
Kryštof Lidi nevěří hlavně v lásku. Ve zrození. Všude samá smrt. Samá deprese. Vy jste mladé, hezké. Musíte věřit na lásku. O čem má pak člověk zpívat. Na zdraví. Na lásku. Upřímnou soustrast.
Dorotka Zazpíváš dnes večer?
Kryštof Nevím, jestli se to hodí.
Dorotka Každé úterý zpíváš.
Adéla Táta by to tak chtěl. Postavíme scénu jako vždycky. No tak.
Kryštof No nevím.
Adéla Ale ano. Pozveme hosty. Bude to smuteční hostina na počest našeho otce.
Kryštof Tak dobře. Budu zpívat. Ale žádná deprese. (Pauza. Napije se) Chtěl jsem vám říct… něco.
Adéla Dobré zprávy?
Kryštof Jo. Vlastně nevím. Dostal jsem nabídku. Jde o zpěv.
Adéla Aha.
Kryštof Není to bůhvíco.
Adéla Nějak se začít musí. My se pak s Dorotkou budeme chlubit, žes byl u nás v podnájmu. Že tě známe. Umělec. Kariéra. A my pořád tady.
Dorotka V díře.
Kryštof Jak říkám, není to nic velkého. Prostě jen taková nabídka.
Dorotka Kde budeš zpívat?
Kryštof Jde spíše o pozici. Ale pořád lepší než tady v kostele.
Adéla Ve městě?
Kryštof Jo. Když ji přijmu, tak budu muset odjet. Tu nabídku. Učitel zpěvu. Na základce. Ale dobrý. Prostě už nějaká pozice.
Adéla Dobrý.
Dorotka A kdy odjedeš?
Kryštof Jestli ji přijmu, tak do dvou měsíců. Tu nabídku. Musím odjet do dvou měsíců. Někoho najdeme na pronájem pokoje. Někoho místo mě. Teda jestli ji přijmu.
Adéla To je jasný. Na nás se neohlížej. To už nemusí přijít.
Kryštof Zatím to promýšlím. To víte, nechci potom litovat.
Adéla Ale to člověk neví nikdy. Dopředu. Prostě na nás se neohlížej. My to tady už nějak zvládnem samy. Co, Dorotko? Příležitost nečeká.
Dorotka Jako anděl. Jako anděl. Jako anděl.
[…]