Studie diskutující o různých rovinách vztahu umění a techniky od otázek historického prvenství přes jejich vzájemnou závislost až po různá úskalí grantového systému jejich financování.
O vztahu umění a techniky nalezneme bezpočet nejrůznějších retrospektivních, aktuálních i prognostických úvah, které se jej obvykle snaží vtěsnat do rádoby filozofických kategorií prostředku a cíle, formy a obsahu, základny a nadstavby, racionality a emocí, rutinního a tvůrčího, a do dalších v podstatě ‘bipolárních’, ne-li přímo ‘antagonistických’ pojmů. Ale stačí letmý pohled do běžného naučného slovníku, abychom se dočetli, že původem řecké techné má stejný význam jako latinské ars, což znamená umění, které tentýž slovník definuje coby dovednost, znalost, zručnost ve smyslu schopností získaných učením, přemýšlením a zkoumáním. O zkoumání či přesněji výzkumu se následně můžeme dočíst, že je to poznávací cílevědomá činnost směřující k odhalení vlastností, příčin a podmínek jevů probíhajících v přírodě, společnosti či dokonce vědomí. Jestli toto poznání uděláme systematickým a zformulujeme jeho jednotlivé disciplíny, definujeme již vědu jako takovou.
Opusťme však pro jistotu filozofické kategorie a podívejme se zcela pragmaticky na problém vztahu umění a techniky z pohledu výzkumníka v oboru stojícím oběma nohama pevně v racionálních vědách, nicméně svým zaměřením oslovujícím rozsáhlou oblast umění, a to v oboru hudební akustiky. Nebudeme se však zabývat hudební akustikou, do ní si tu a tam pouze odskočíme pro konkrétní argument či příklad, budeme se zabývat, přesněji řečeno budeme se snažit zabývat vztahem umění a techniky, v první řadě realitou jeho existence. Do tohoto vztahu, ostatně jak už napovídá název příspěvku, zahrneme též vědu, možná v určitém úhlu pohledu na tento vztah, nebo možná jako třetí, neopomenutelný bod, který definuje rovinu tohoto vztahu, a možná také jenom z důvodu atraktivnosti a tak trochu aktuálnosti vztahu umění a vědy, ve kterém přece peníze hrají až tu ‘první’ roli. Seřaďme ‘techniku, umění, vědu’ v abecedním pořadí, abychom nikoho neurazili, a začněme neuspořádané poznámky klasickou otázkou: Co bylo první?
