Na jevišti Japonsko: záměrná i bezděčná scéničnost Země vycházejícího slunce

Důmyslné efekty současného divadla kabuki v divadle Kabukiza na tokijské Ginze, tokušimský čtyřdenní festival tance Awa odori či loutkové divadlo Awa džóruri, které předvádějí výhradně ženy, přehlídka profesionálních i amatérských souborů bubnů taiko v tradičním divadle Učikoza v malebném městečku Učiko v prefektuře Ehime na Šikoku, efektní robotická show v pavilonu Tojoty na Expu 2005 v Aiči, očišťovací obřad ve svatyni Tenmangú v Dazaifu, velkolepé letní ohňostroje s policejní organizací přesunu po jejich skončení, důmyslná kompozice zahrad císařských vil v Kjótu, dívky ve fantaskních kostýmech, které se o nedělích předvádějí v tokijské čtvrti Haradžuku, tradiční svátek světel s tisíci zapálených svíček na posvátné hoře Kója, ale i bezdomovec nacvičující tanec s tyčí pod wakajamským hradem, středoškolačky na kole, které se v družném hovoru proplétají mezi chodci na chodníku a ještě přitom stihnou psát esemesky, lázeňské městečko Kurokawa onsen na Kjúšú s lázeňskými hosty, kteří oblečeni v jukatách labužnicky obcházejí zdejší četné horké prameny, pohoří Asosan, svým tvarem zdálky připomínající ležící bohyni Kannon, vláček-couráček, který se zvolna sune po horské jednokolejce a jen nejtěsněji míjí skalní útesy i drobné domky, zaběhnutý řád tokijského centrálního rybího trhu v Cukidži, zahrada rododendronů velmi zámožného starého pana Taširóa, jenž vlastní horu nedaleko Dazaifu na Kjúšú a kohokoli rád uvítá a pohostí sklenkou domácího calpisu, či bláznivá dáma v širokém slamáku, která točíc popsanou kabelkou tlačí do vlaku kočárek plný zavazadel, svačí hamburger, dává na odiv svou naditou peněženku a vše výše uvedené mimoděk přesně charakterizuje rádoby anglickým, hrdým zvoláním: „Dzis iz e Džappán, airurando kantrí!“ Není snad tohle všechno scéničnost, případně i scénovanost? […]