Kolik kroků potřebujeme k tomu, aby se řeč stala zpěvem a zpěv řečí – a obojí bytostným projevem celého člověka?…
Sen
Přispěvatelé: výtvarný doprovod Jiří Voves
Hra s nápadem Václava Klimenta Klicpery.
(úryvek)
První, komu bych tu hru rád věnoval, je ovšem Václav Kliment Klicpera, jehož Der Traum mě uřkl už začátkem osmdesátých let. Ale jsem ji dlužen i Václavu Königsmarkovi, který mé uhranutí chápal, ba sdílel a po
Proč příběh?
Profesorská přednáška se zabývá tendencí příběhu diferencovat se v množství variant a stávat se součástí „většího příběhu“. Tato tendence se ovšem nedá odmyslet od „touhy po smyslu“, ze které vyprávění příběhů vyvěrá…
[…]
Naděje, budoucnost příběhu spočívá v jeho schopnosti brát na sebe v nových ústech nových generací
Hledání řádu jako inspirace hudební tvorby
Úvaha o filozofii hudby, která vychází z pohybových zákonů vnějšího hmotného světa, nikoliv z akustického rozboru tónů či libovolných zvuků. Rozdíl je principiální: zatímco akustický názor umožňuje jakýkoliv výběr z nepřeberného zvukového komplexu, z pohybových zákonů vyplývá hudba výhradně jako jev tónový a tonální.
Ottovi Šimkovi – nezapomenu
Konec dobrý, všechno špatně
„Rozhlasová televizní hra“
Januš (polohlasem, jako vnitřní monolog) Pardon, promiňte prosím, takhle to vůbec nemělo začínat. Nejdřív se měl ozvat úplně jiný hlas, hlas myslitele Fortunáta Aufa, který právě přednáší svou kosmogonii. Přál bych vám ho slyšet, i sobě bych to přál, ale nemůžu si pomoct, nedovedu se
Druhé mládí Kašpara Junga
Rozhlasová hra o třech stadiích.
První stadium: večer po návratu
Spojené symfonické orchestry hrají směs českých národních hudebních básní. Nesmí chybět Má vlast, O rodné zemi, Praga, může se ozvat i Ta naše písnička česká, ale v dostatečně ambiciózním pojetí – s velkým počtem smyčců. Střihy by měly
Profesor a slepice
Podobenství pro rozhlas
Autor Jen pojďte, posaďte se. A jestli máte chvilku času (třičtvrtě hodinky, víc vás nezdržím), představte si pana profesora Jůzu. Může mu být kolem padesáti, vlasy má napůl prošedivělé a napůl prořídlé, pleť popelavou a skoro papírovou, na krku a na zápěstích plynule pokračující šedivým
Človlk
Rozhlasová hra
Nejdřív je slyšet, jak zvíře žere: chtivě mlaská, drtí kosti v zubech, chroptí hladem po dalším soustu, odfrkuje, mručí. Zvuky jsou snímány ve velkém detailu; teprve po chvíli mohou ustoupit do pozadí, abychom rozuměli babičce.
Babička (idylicky) To nám chutná! Taky jsem měla hlad. Na vzduchu
