disk

Svoboda tvorby a patentované myšlenky

Jak ovlivňují nově vznikající právní předpisy, v uvedeném případě ty, které se týkají softwarových patentů v oblasti informačních technologií, podmínky pro svobodnou tvorbu?
[…] Existují firmy specializované pouze na shromažďování patentů, pomocí nichž lze vydírat ostatní. Takové firmy sice vlastní softwarové patenty, ale jejich zaměstnanci jsou pouze právníci, neboť firma sama žádný software netvoří, pouze s pomocí soudních žalob vydírá ostatní. Taková firma má významnou výhodu – vzhledem k tomu, že nemá vlastní produkci, není zranitelná. I pokud má oběť vlastní patentové portfolio, nemůže ho proti vyděrači použít.

První vybrané oběti obvykle ani takové možnosti nemají, agresor totiž často začíná od nejslabších. Žaluje-li například majitele pornografického serveru, má větší naději na úspěch díky tiché podpoře veřejnosti. Je vedlejší, že podstatou sporu je patent na přenos videa po internetu a nikoli vlastní lechtivý obsah filmů. Vyhraný spor pak znamená precedens pro další spory a peníze na soud s další, tentokrát větší obětí.

Dá-li se patentovat jednoduchý postup uskutečňovaný počítačem, lze si představit i patentování postupů uskutečňovaných člověkem – vždyť počítače stvořil člověk k obrazu svému, lidské jazyky a programovací jazyky mají mnoho společného a mnoho instrukcí může stejně dobře splnit člověk i stroj. V USA takové patentované postupy označují jako „obchodní metody“, nedejme se ovšem mýlit historicky vzniklým názvem, žádná souvislost s obchodem zde vyžadována není. Patentován je tam například způsob houpání na houpačce ze strany na stranu střídavým taháním za levý a pravý provaz, příklad sice úsměvný, ale z hlediska formálních náležitostí zcela bez vady. Příslušný úředník mohl navíc plně dostát i své povinnosti hledat ‘prior art’ – pokud se snad daným způsobem nějaké dítě houpalo již dříve, nikdy možná svůj způsob houpání nepublikovalo v časopise, takže prior art nebyl nalezen. Jakkoli se nyní v Evropě může zdát absurdní patentovat si určitý způsob pohybu po jevišti, určité gesto či způsob smíchu, bylo by to jen přímočarým pokračováním obdobných absurdit z oblasti softwaru.

Již několik let probíhají v Evropské unii jednání, která by měla jasně vymezit, co patentovat lze a co nikoli. Odpůrci softwarových patentů vytrvale protestují, za nevelkého zájmu médií i veřejnosti a s vynaložením obrovského osobního úsilí. Zastánci softwarových patentů spíše vítězí a Evropa se zvolna přibližuje k situaci v USA, kde se soudní spory o softwarové patenty staly běžnou realitou.