Hra o mládí, lásce a čertech podle Dostojevského.
(úryvek)
Den první
1. Parazit
Rakitin Vida ho, svatouška! No, vylez!
Aljoša Míšo…
Rakitin Tak Aljoška nám šmíroval!
Aljoša Nešmíroval.
Rakitin Nelži! Celou dobu si nás tady potají pozoroval, co?
Aljoša Tak to není, Míšo, opravdu!
Rakitin Aljoško, ty přece vždycky mluvíš pravdu! Šmíroval nebo ne?
Aljoša Já přece nechtěl.
Rakitin Vida, jak se nám chlapeček vybarvuje! A líbilo se ti, cos viděl?
Aljoša Nelíbilo.
Rakitin Jenom se nedělej! Nemohl jsi odtrhnout oči! – Odkud vlastně jdeš?
Aljoša Byl jsem u starce.
Rakitin A copak náš svatý Zosima? Stůně? Stůně? – Aljoško, všichni svatí vymírají! Ale my jsme ještě mladí!
Aljoša Kdo byla ta žena?
Rakitin Úžasná, co říkáš?
Aljoša Kdo je to?
Rakitin Grušeňka! Nikdys ji neviděl? Každý přece zná tuhle holku!
Aljoša Ona se prodává?
Rakitin (rozesměje se) Ale! Copak se to zrodilo v té vaší hlavičce, Alexeji? Zaujala tě, že mám pravdu?
Aljoša Vůbec mě nezajímá, abys věděl!
Rakitin To se divím! A nevěřím ti to! Tahle slečinka totiž pobláznila celou tvoji rodinu! No, co koukáš? S Grušeňkou si člověk nesmí zahrávat! Je to nebezpečná mazaná kočička!
Aljoša O čem to mluvíš?
Rakitin Ty jsi takový boží prosťáček! Uvrtal ses v klášteře a zavíráš oči před světem.
Aljoša S mojí rodinou nemá ta žena nic společného!
Rakitin Opravdu? Tvůj tatíček je do ní celý zblázněný. Sbíhají se mu sliny, jak se na ni jenom podívá. A tvůj nejstarší bratříček Míťa se s ní už nějakou dobu tajně schází. Tos nevěděl?
Aljoša To není pravda! Míťa má snoubenku! Je zasnoubený s Kateřinou Ivanovnou.
Rakitin Kdyby byla mužský, řekl bych, že už má pořádné parohy!
Aljoša Kdo ti tohle napovídal?
Rakitin Znám ženské a znám Grušeňku!
Aljoša Ne, v tom určitě nemáš pravdu!
Rakitin A ty ji snad máš? Co vlastně víš? Cpeš si do hlavy samé svátosti a ve skutečnosti ani netušíš, co se děje u vás doma! Ty alibisto! Nevidíš pravdu, protože ji nechceš vidět! Jakmile se to někde mele, cítím to! Mám dobrý nos! A kdo má dobrý nos, ten cítí zločin! Zavání to u vás!
Aljoša Co to říkáš? Jaký zločin?
Rakitin Ten bude ve vaší rodině, ten zločin. Dojde k němu mezi tvými bratry a tvým bohatým tatíčkem.
Aljoša Počkej… Jak jsi na to přišel?
Rakitin I vy Karamazovi! Kouká vám to přímo z očí! A nejvíc v tom lítá tvůj bratříček Míťa! Je to hrozný chlípník! A hlupák! Takový člověk klidně vrazí kudlu i do tatíčka, nemyslíš?
Aljoša To není pravda! Míťa by nikdy nic takového –
Rakitin Copak sis ji pořádně neprohlédl? Viděl jsem, jak ti svítily oči! Věř mi: Grušeňka za to stojí!
Aljoša Míťa je zasnoubený a takovými, jako je ona, by pohrdal!
Rakitin Grušeňkou? Ba ne, hošánku! Když se někdo zamiluje do ženské, do její krásy, nebo třeba do jediné části jejího těla, opustí pro ni úplně všechno! Jestli je poctivý, začne krást, jestli je věrný, zradí! Pro takovou bude i vraždit! Třeba jí i pohrdá, ale nemůže se odtrhnout! Ale to ty ještě nechápeš!
Aljoša Já to chápu.
Rakitin Ale! Že bys to chápal? Už jsi o tom tedy přemýšlel? Jsi tichá voda, Aljoško, a čert ví, co všechno už víš!
Aljoša Tak jsem to nemyslel.
Rakitin Aljoško, poslechni, víš jak ti říkáme u nás v semináři?
Aljoša Nevím.
Rakitin „Holčička!“ Protože vždycky, když se bavíme o ženských, zrudneš a zacpáváš si uši! Ale to už, jak vidím, dávno neplatí! Jsi přece Karamazov! Rod a výběr něco znamenají! Po otci jsi chlípník a po matce boží blázen! Co se třeseš?
Aljoša Vůbec se netřesu.
Rakitin Jestlipak víš, že ta potvora Grušeňka chce, abych tě k ní přived? „Já z něj tu kutnu stáhnu!“ – přesně tak to řekla!
Aljoša Vyřiď jí, že k ní nikdy nepřijdu!
Rakitin Tak se hned nečerti! Sám jsem se divil, co jí na tobě tak zajímá.
Aljoša Počkej, Míšo, chceš mi tvrdit, že můj otec a bratr Míťa se zamilovali do stejné ženy?
Rakitin No, zamilovali! Dotírají na ni svými návrhy, počestné ovšem nejsou!
Aljoša Tak to určitě není!
Rakitin Máš pravdu, Aljoško, je to mnohem horší: tvůj druhý bratříček Ivan je totiž taky celý jaksi poblázněný. A zkus uhádnout, do koho? Do Míťovy snoubenky!
Aljoša Do Kateřiny?
Rakitin Kruh se nám uzavírá! Když o tom tak přemýšlím, z toho se skutečně může vyvinout vražedný konflikt, nemyslíš?
Aljoša To je lež! Jak to můžeš tvrdit tak jistě?
Rakitin Vím to od Grušeňky. A hlavně: mám na tyhle věci nos!
Aljoša A copak máš s tou Grušeňkou ty? Asi k ní často chodíš, když všechno tak dobře víš!
Rakitin (chytne Aljošu pod krkem) Co tím chceš říct, Karamazove? Tak poslouchej, chlapečku: mě nikdo urážet nebude! Když ji navštěvuju, mám k tomu svoje důvody!!
Líza (vejde) Aljošo!
Aljoša Lise! (Aljoša s Rakitinem se od sebe odtrhnou)
Rakitin Zdravíčko, slečinko!
Líza Aljošo, Kateřina Ivanovna vám tohle posílá (významně vytahuje psaní). Naléhavě vás prosí, abyste ji navštívil, ještě dnes. Ale musíte prý určitě přijít, a ne jenom slibovat!
Aljoša Chce, abych ji navštívil? Já? A proč?
Líza To je všechno kvůli vašemu bratrovi. Prý s vámi naléhavě potřebuje mluvit.
Aljoša Viděl jsem ji jednou v životě.
Líza Ona je tak ušlechtilá a vznešená bytost! Uvažte, co teď snáší! Je to všechno hrozné, hrozné!
Aljoša Dobře, přijdu.
Líza Jste skvělý, opravdu skvělý! Vždycky jsem si to myslela a jsem ráda, že vám to teď můžu říct!
Rakitin Jste opravdu skvělý, Alexeji, skvělý!! (Obrátí se na Lízu) Slečinko, pozor na chlípníky! (Směje se a odchází)
Aljoša Lise, proč mě přivádíte do rozpaků?
Líza (najednou se rozpláče) A proč jste vy na všechno zapomněl? Když jsem byla malá, nosil jste mě v náručí a hráli jsme si spolu. Chodil jste mě učit číst. Říkal jste, že jsme už navždycky přátelé, navždycky! A teď se mě najednou bojíte, copak vás sním?
Aljoša Lise…
Líza Proč nejdete blíž ke mně, proč se mnou nemluvíte? Proč mě nechcete navštívit? Ale to vy ne, kdepak, vy se teď staráte o spásu duše! Vždyť vy se v té hloupé kutně schováváte před lidmi! I před sebou!
Aljoša Lise, slibuju, že vás navštívím, opravdu!
Líza Jsem husa a nestojím za nic! Máte docela pravdu, že nechcete chodit k takové směšné holce! (Odbelhá se s pláčem)
Aljoša Lise!!
[…]