Kdo chce být hercem, nechť cvik má též v řeči.
Mluvidla nesmí se stáhnout jak v křeči.
Nevíš, kde cvičení řeči máš brát,
nechceš‑li básnická díla jím drát?
Zde k tomu účelu daktylů řada.
Pro dorost budiž v nich praktická rada:
»Místo se baviti na besedě,
uč ty se herecké abecedě!«
Zvolna ji říkej, pak rychlej a rázně,
z hlubiny vzhůru a dolů zas srázně,
hlas aby sílil a vytrval dech.
(Nechceš‑li pilen být, radš toho nech!)
Otvírej ústa, jak sluší se, řádně,
šetřiš‑li rtů svých, zní řeč tvoje fádně,
přísloví staré přec napomíná:
»Neštěstí holé je huba líná.«
Rozličné hlásky též vyslovuj různě,
kdo toho nedbá, ten přednáší hrůzně!
Chceš‑li hrát divadlo, musíš přec znát,
jak »a‑e‑i‑o‑u« rozlišovat.
Ypsilon odlišuj, nikdy však rtoma,
za zuby zůstává způsobně doma.
Úzké »l« ochotně ženou rty ven,
jasné být musí, jak slunný je den.
Souhlásky ponech jen slovům, k nimž patří,
koncovky rády se k spojce »a« bratří,
smysl tu ruší, a kazí to řeč.
Bez cviku jazyk, jak rezavý meč.
Ocelí břitkou, i lahodnou hudbou
řeč tvá nechť zdůrazní, co osob sudbou.
Slovo ti Bohem buď, s láskou mu služ,
k nadání, práci i nadšení druž.
Toužíš‑li mluviti správně a krásně,
verš ti buď hudbou a modlitbou básně,
slavíka tlukot v nich uslyšíš znít,
básníkův sen hleď jen sám také snít.
Gesta měj úměrná, neplýtvej hlasem,
dech správně rozděl, sic dojde ti časem,
odlišuj tempa, řeč vhodný měj spád,
hraješ‑li divadlo, měj je též rád.
Dobře hrát divadlo není, věř, snadné,
nestačí pěkná tvář, tělíčko vnadné,
musíš mít vlohy, když dobře chceš hrát,
divadlu s tělem i duši svou dát.
V hlubinách duší jsou poklady skryty,
ve tvářích lidských jsou zápisy vryty,
v života knize číst musí tvůj zrak,
vybírej perly a odhazuj brak.
Vroucně a pozorně, za dne neb v noci
uč se a studuj! Své já měj vždy v moci!
Tvůrčího ducha plaň ve zraku zář,
tělo měj mrštné, a výraznou tvář.
Bezvadná výslovnost! Hlas jako z kovu!
Rozumět musí být každému slovu!
Vášně své ovládej, něhu svou zjev!
Nebuď jen beránek, nebo jen lev!
Odstínů povah jsou nesmírné řady.
Máť člověk přednosti, má však i vady.
Z života herec má tvořit a brát,
uměním posvětit, pak teprv hrát.
Rozeznej, není to úkol tak snadný,
je‑li tvůj hrdina flegmatik chladný,
sanguinik prudký, jenž dost mívá vad,
melancholik, nebo cholerik snad.
Nauč se všemu, co herec má znáti,
co vše jsi povinen umění dáti!
Pamatuj, herec že cit musí mít,
nervy jak struny, a v roli své žít!
Píle jak ocel buď, vůle jak žula,
jinak jsi v divadle méně než nula.
Přemýšlej, ve hře jak žíti, jak mřít!
Vzorně hrát divadlo znamená – ‘dřít’.
