disk

Japonsko a jeho tradiční divadlo v tvorbě Emila Orlika

Portrét česko-německého kosmopolity, významného představitele japonismu v evropském výtvarném umění.

(úryvek)

Malíř a grafik Emil Orlik, přední německo‑český kosmopolita, patřil mezi umělci své doby ve střední Evropě k výjimkám díky tomu, že důkladně poznal Japonsko. Ačkoliv japonismus v evropské výtvarné kultuře kolem roku 1900 právě kulminoval, jen málokterý z umělců měl možnost poznat japonské reálie a kulturu tak všestranně jako on. Výsledkem dvou velkých cest na Dálný Východ byla řada výtvarných kreací, inspirovaných mimo jiné tradičním japonským divadlem.

Emil Orlik se narodil 21. července 1870 do rodiny bydlící na okraji pražského židovského města a umřel roku 1932 v Berlíně. Od své maturity takřka neustále cestoval. Svůj zájem dělil hlavně mezi Prahu, Mnichov a Vídeň, kde spolupracuje se slavným kabaretem Fledermaus, a Berlín, kde nakonec roku 1905 zakotvil jako profesor Školy pro grafiku a knižní umění. Sblížil se s berlínským divadelním světem, o který projevoval vřelý zájem, jak dokazuje nejen profesionální spolupráce se slavným Maxem Reinhardtem, ředitelem Deutsches Theater, pro něhož vytvářel scénické a kostýmní návrhy, ale i série podobizen a skic herců, které vznikaly často během zkoušek i při přátelských posezeních mimo divadlo, a četné návrhy divadelních plakátů.

Do Asie se poprvé vydal v roce 1900: 7. března vyplul z Janova přes Hongkong do Japonska. Na cestu zpět se vydal 23. února 1901, navštívil ještě Čínu a Indii. Žádná z dalších lokalit ale nebyla pro Orlikův vývoj tak směrodatná jako právě dlouhodobý pobyt v Japonsku. Po návratu přednášel a publikoval texty o svých tamějších dojmech a zkušenosti a nadále se vracel k námětům, které během pobytu rozpracoval. Roku 1903 věnoval většinu sil přípravě alba litografií a leptů Aus Japan. Umělecky se jednalo o jeden z jeho zatím vrcholných projektů.

Na svou druhou velkou cestu do Asie se vydal roku 1912. Nejprve navštívil Egypt, Núbii a Súdán, pak pokračoval do Číny, Koreje a Japonska, a nazpět do Evropy se vracel přes Sibiř. Témata z této cesty zúročil v dalším roce vydáním grafického alba Aus Ägypten. Roku 1921 publikoval v Mnichově album 12 leptů Die Reise nach Japan, ve kterém kombinoval výjevy z první i druhé asijské cesty. O rok později vydal další album pod stejným názvem Aus Ägypten, kde se vrátil k své cestě do Káhiry a Luxoru roku 1911.

Jeho první pohlednice s japonským námětem – nazvaná S předchutí Japonska – je ovšem z Vídně. Na obrázku, který 12. února 1900 poslal svému příteli Maxu Lehrsovi, Orlik karikuje sám sebe: zpodobuje se jako shrbený japonský stařík s tradičním účesem, v letním kimonu a se dřeváky geta. V průhledu za touto kresbou se objevuje fotografie interiéru výstavy japonského umění ve Vídni. Z pohlednice lze vyčíst humor i závažnost obklopující Orlikovu chystanou japonskou cestu. S lehkostí nakreslený oděv svědčí o tom, že jeho nositel byl již dopředu obeznámený s japonskými reáliemi. Maxu Lehrsovi poslal Orlik také další vlastnoručně vyrobenou pohlednici z Tokia 10. května 1900: vévodí jí akvarelová skica gejši z profilu. O pět měsíců později, 30. října 1900, přichází akvarelová pohlednice i Dr. Matzkemu, tentokrát z Kjóta. Znázorňuje šintoistickou bránu torii obklopenou typickými piniemi – téměř totožný motiv Orlik pak zpracuje v litografii pod názvem Před chrámem. Již v této trojici pohlednic Orlik obsáhl několik základních témat dobového japonismu, oscilujícího mezi tradiční japonskou a evropskou kulturou.

[…]