(úryvek)
Popis hlasu a subjektivní hodnocení hlasové kvality se stále těší velké pozornosti odborníků z různých oborů. Za účelem sumarizace poznatků o hodnocení kvalitativních vlastností hlasu byly zpracovány dostupné zdroje literatury zabývající se popisem a postupy hodnocení hlasu. Citované postupy je možné – vzhledem na typizaci hlasů, kterých se jednotlivé postupy týkají – rozdělit na postupy používané k hodnocení patologických hlasů (resp. hlasů podrobujících se rehabilitaci) a postupy použité při popisu profesionálního hlasu (resp. uměleckého hlasu v užším smyslu). Doposud však nebyl stanoven obecný způsob hodnocení kvalitativních vlastností hlasu, který by slučoval všechny typy hlasu a jeho užití. Není možné předpokládat, že takový univerzální postup existuje, ale je pravděpodobné, že existuje typologie hlasových dovedností a postup jejich hodnocení, která by propojovala jak hlasy patologické, tak hlasy umělecké.
Úvod[1]
V současné době můžeme registrovat řadu odborných disciplín, které z různých hledisek a různými způsoby popisují vlastnosti lidského hlasu. Poznání z těchto disciplín využívá a zároveň rozvíjí nový vědní obor – vokologie (vocology), obor zkoumající lidský hlas s ohledem na možnosti zlepšení jeho schopností a využití (van Mersbergen M. et al. 2001; Wikipedia 2009). Vokologie svým rozsahem a zájmem sdružuje odborníky z oblasti akustiky, hlasové edukace a terapie, medicíny (foniatrie a laryngologie), fonetiky, řečové patologie a její terapie (logopedy). Všechny uvedené disciplíny popisují kvalitativní vlastnosti hlasu vlastním způsobem, který vychází z možností a metod používaných v konkrétních disciplínách. Tento článek se pokouší o kompaktnější pohled, který sdružuje většinu pohledů s hlavním důrazem na akustické vlastnosti hlasu a základní psychoakustické postupy subjektivního hodnocení hlasu.
Proč se zabývat různými způsoby hodnocení vlastností hlasu?
Percepční hodnocení vlastností hlasu je společnou a základní metodou popisu vlastností hlasu všech uvedených disciplín. Každý obor sleduje jiné parametry hlasu s ohledem na oblast svého zájmu, používá vlastní terminologii, dokonce i definuje různé druhy vlastností hlasu svým způsobem, často jinak než ostatní obory. Uvedený multioborový přístup pak vytváří následující sadu problémů v obecném přístupu k hodnocení vlastností hlasu (Carding et al. 2000):
– nedostatek standardního setu dobře definovaných termínů;
– různé deskriptivní termíny popisující různé hlasové charakteristiky;
– různé původy terminologie: estetické; fyziologické; akustické; personální;
– některé termíny jsou relativně přesně definované (např. na základě akustických a/nebo fyziologických podmínek), jiné termíny jsou jen neurčité.
Proto se autor tohoto článku domnívá, že je vhodné snažit se sumarizovat poznatky různých vokologických disciplín, hledat jejich průnik, ale také podtrhnout jejich specifičnost a odlišnost, a na základě uvedeného následně navrhnout univerzálnější pohled na percepční hodnocení vlastností hlasu (respektive percepčních vlastností souvisejících s tvorbou hlasu). Univerzálnější pohled na vlastnosti hlasu by pak umožňoval:
– dostatečný přehled popisovaných vlastností hlasu;
– identifikovat komponenty, které charakterizují vlastnosti hlasu;
– sjednotit a přiblížit se k univerzálnímu způsobu hodnocení vlastností hlasu;
– definovat způsob hodnocení jednotlivých vlastností;
– hledat vztahy mezi definovanými vlastnostmi hlasu a jinými měřícími (hodnotícími) metodami;
– možnost univerzálnějšího pohledu na příčiny vzniku jednotlivých vlastností hlasu;
– možnost komunikace mezi jednotlivými obory a intervenčními odborníky v oblasti hlasové edukace nebo terapie.
Obecnější a dobře definovaný způsob hodnocení vlastností hlasu by pak pomohl různým vokologickým odbornostem lépe definovat práci s hlasem (intervenční plánování) a následně objektivizovat sledování rozvoje (monitoring) vlastností hlasu v průběhu jeho intervence (např. při výuce nebo terapeutickém výkonu).
[1] Práce vznikla ve Výzkumném centru hudební akustiky Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.
