disk

Divadlo v paměti, paměť v divadle: teoretické aspekty vztahu

Jak široká je škála vztahů a spojitostí mezi pamětí a divadlem (dramatem)? Drama jako druh kulturní paměti, paměť jako téma divadla.

[úryvek]

Cílem tohoto příspěvku je podat možný náhled na komplikované vztahy mezi pamětí a divadlem, potažmo pamětí a dramatem. Jedním z důvodů, který může částečně osvětlit tato možná překvapivá (i když pouze zdánlivě překvapivá) spojení, je přesvědčení, že právě hledání a pochopení styčných bodů a průniků paměti a divadla (paměti a dramatu) a nejrůznějších forem jejich vzájemného působení může obohatit či prohloubit současné myšlení o (současném) divadle, nebo alespoň poukázat na určité aspekty divadelní tvorby, které se sice mohou jevit jako okrajové nebo opomíjené, zejména co se týče jejich vědomého a systematického studia, které jsou však vždy v jistém smyslu přítomné a relevantní.1

Jenom se pokusit přiblížit těmto otázkám, začít je ohledávat, popisovat je a formulovat však není vůbec jednoduché. Je to dáno jednak obrovskou rozmanitostí pojetí paměti i přístupů k ní, bohatstvím a složitostí výzkumu paměti, který je dnes do velké míry interdisciplinární a multidisciplinární, takže se realizuje jak ve vědních disciplínách přírodních (neurovědy) a přírodně-společenských (zejména kognitivní psychologie), tak v rámci humanitních oborů, jednak zvláštní povahou tohoto zkoumání, která souvisí s charakterem samotného zkoumaného předmětu (tedy paměti), jenž toto zkoumání z velké části sám i prostřednictvím dalších kognitivních (poznávacích) procesů2 umožňuje a jenž tak rozrušuje hranici mezi subjektem a objektem. V neposlední řadě je to způsobeno nesmírnou, jakoby neomezenou kapacitou paměti, která je schopna zpracovat nesčetně vjemů, obrazů, zážitků, událostí a aspektů lidské zkušenosti, jako by do sebe pojímala, v sobě utvářela, uchovávala a nepřetržitě přetvářela3 celé ničím neohraničené světy. Psycholog Milan Nakonečný konstatuje, že „vzhledem k různým druhům paměti a její fenomenální komplexnosti je uspokojivé vymezení pojmu paměti velmi obtížné“ (Nakonečný 1998: 364).

O to obtížnější se zdá být postižení specifických funkcí paměti v souvztažnosti s konkrétním oborem lidské činnosti – divadelní a dramatickou tvorbou. […]