Saši (souzvuk tlumených hlasů)
mniši (přibližují se k chýši)
Čechrá češe čechrá češe
chladivý vítr
prořídlé vlasy
podzim se hlásí
tak najednou
tak náhle je tu
podvečer sedmého dne
sedmého měsíce
mnich (čelem k publiku)
Je svátek a my jej uctíme
tancem a vším, co zní
píšťaly, harfy, bubínky
a slova, co jich známe vyslovit
Ageuta (souzvuk dvou silných hlasů)
mniši kéž dokážeme všechno rozezpívat
o to prosíme
kéž spřádaná nit zaleskne se
o to prosíme
o brokát, v nějž je vetkána
krása vysoké trávy s latami
jako rozevřená dlaň
s podzimní loutnou ještě
protkanou květy
o tóny prosíme, perlivé, šumné
mnich naznačí vykročení
jak vítr v piniích když tiše přede
tak chceme spřádat, tkát a hrát
dnes v noci
tak chceme spřádat, tkát a hrát
dnes v noci
Dříve než mnich v roli waki pronese následující doprovodná slova, ostatní mniši ustoupí stranou a usednou poblíž chýše
mnich (tlumeně) Chvilku vyčkáme na tomto místě
nenápadně se potom podíváme dovnitř
No tak, zkusme to!
Odhrnou závěs připevněný na kostře chýše. Za ním sedí hlavní postava (šite) – stařena, která vzápětí začne tichým hlasem zpívat
Saši
stařena Po ránu prázdná miska
není čím zahnat hlad
však příčí se mi jít
a jídlo někde vyžebrat
Navečer neochrání holou kůži
sporé šaty
však verše zahřát dovedou
zahřát a oblažit
Déšť květu zkázu přivodil
vybledla červeň, smrskl se list
Vítr si s vrbou pohrál
svěsila k zemi zelené pruty
Marně by člověk čekal
na návrat mládí
Po svém si jaro vítá zpěvem
stará pěnice
Podzim už nepřichází takový
jaký chodíval kdysi
stařena v tichosti stěží potlačuje slzy
Jak já jsem milovala ty jeho příchody
jak jsem jej milovala
[…]
