disk

Z divadelní Vídně II

Tři letošní premiéry vídeňského Burgtheateru: Kleistův Princ Bedřich Homburský v režii Andrey Brett, Zimní cesta od Elfride Jelinek režírovaná Stefanem Bachmannem a Williamsova slavná Tramvaj do stanice Touha režiséra Dietera Giesinga.…

Mluví ‘stanislavskij’ anglicky?

Umělecké a pedagogické dílo velkého ruského divadelníka K. S. Stanislavského podnítilo vznik řady britských a amerických divadelních škol, o nichž článek podává obšírný přehled.

Tato studie si neklade za cíl prozkoumat všechny cesty, jimiž se Stanislavského myšlenky dostávaly na západ. Měla by být pouze orientační mapkou těch nejdůležitějších

Helena Modrzejewská: Hvězda dvou kontinentů

Osudy velké polské herečky z druhé poloviny 19. století, která hrála nejen v polštině, ale i v angličtině, a stala se tak skutečně herečkou Evropy i Ameriky

(úryvek)

[…]

Život mezi rodným Krakovem a farmou v Kalifornii

Helena Modrzejewská se narodila 12. října 1840 v Krakově a po

Němečtí herečtí virtuosové: od romantismu k moderně

V cyklu věnovaném vývoji evropského herectví se autor vedle romantických herců J. F. Flecka a L. Devrienta zabývá umělci, kteří začínali v 70. letech 19. století (F. Mitterwurzerem, L. Barnayem a E. Possartem ), a největší pozornost pak kromě neoromantika A. Matkowského zaměřuje na nejvýznamnějšího herce té doby

Trojice italských virtuosů druhé poloviny 19. století

Studie pojednává o slavných hercích druhé poloviny 19. století – A. Ristoriové, E. Rossim a T. Salvinim, kteří jezdili se svými postavami – především ze Shakespearových dramat – po celé Evropě, obou Amerikách, Austrálii i Egyptě. Krátce sleduje jejich uměleckou kariéru a poté se věnuje i metodám a

Les monstres sacrés

Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.

(úryvek)

V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,

Jevrejnovova apologie divadelnosti

Studie věnovaná významnému představiteli ruské divadelní moderny a jeho koncepci totální teatralizace života a panludismu.

(úryvek)

Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější

V. F. Komissarževská: herečka ‘stříbrného věku’

Studie věnovaná slavné ruské herečce z období modernismu a symbolismu, která se pokoušela paralelně s úsilím K. S. Stanislavského utvářet nový herecký styl a reformovat ruské herectví.

[…]

4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (2. část)

Literární a orální; Jungmann a Tyl. Mimus a literatura. Diderotova reforma – intelektuálové a divadlo. Literárnost a scéničnost. Dostojevskij dramatik. Dramatikové a divadlo.

(úryvek)

Literární a orální; Jungmann a Tyl

Složitost vztahů jednotlivých tendencí i samotného formování oficiální kultury dobře ukazuje vztah ideálně zakotveného a jen v Jungmannových

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (1. část)

Dva prameny divadla a herectví – mimický a literární – ve světle vzájemných vztahů divadla a kultury, divadla a dramatu, mluveného resp. psaného a improvizovaného slova.

(úryvek)

Zvolil jsem pro tyto úvahy název „Divadlo a slovo“, a nikoli třeba „Divadlo a literatura“, i když půjde také o vztah

Krejčův Lorenzaccio v Divadle za branou

Kapitola z knihy Musset et le théâtre intérieur od francouzského teatrologa se věnuje důkladnému rozboru Krejčovy inscenace ve srovnání s pojetím T.N.P. Jeana Vilara.

Perspektivy[1]

V závěrečné kapitole nepůjde v pravém slova smyslu o rozbor šesté režijní realizace [Mussetova Lorenzaccia]. Tím méně o její reklamní propagaci. Nezaměříme se

Podzimní festival 2007

Autorka referuje o nejzajímavějších inscenacích loňského podzimu v Paříži: inscenacích Christophera Marthalera, Ro-driga Garcíy a Luca Bondyho.

Prestižní kontrapunkt festivalu v Avignonu

Divadelní rok se ve Francii tradičně odehrává v rytmu dvou událostí zásadního významu: tou první je Avignonský festival (Festival d’Avignon), který se koná každý červenec ve

Německá klasika na řecký způsob: odvážit se inscenovat Goethovu Ifigenii v Euripidově městě!

Poznámky ze zkoušek Ifigenie v Tauridě, vedených předním řeckým režisérem Vasilisem Papavasiliou, doplněné rekapitulací uvádění této hry na německých scénách v průběhu 20. století.

 

(úryvek)

1. Tradice a modernost v současném řeckém divadle

Německý režisér Thomas Ostermeier, ředitel berlínské Schaubühne am Lehniner Platz, byl jedním z významných

Překladatelovy cesty k Shakespearovi

Na konkrétních příkladech (nejen z oblasti divadla, ale např. i dabingu) ukazuje autor způsob, jak respektovat danosti originálu a převést je tak, aby neztratily své funkce estetické i dramatické, a působily tedy v novém kontextu na diváka co nejvíce jako originál.

(úryvek)

První otázkou je, co je vlastně

Schlemmerovy performance v Bauhausu

Další příspěvek ke studiu performančního umění od začátku 20. století do současnosti, tentokrát o experimentech Oskara Schlemmera vycházejících z požadavku pociťování prostoru (Raumempfindung).
[…] Všechny Schlemmerovy performanční aktivity, a to od počátku jeho tvorby včetně Člověka a stroje (1924) nebo loutkové hry Dobrodružství malého hrbáče (1924) až po

Pojednání o hereckém umění

První český překlad ojedinělého pokusu o vytvoření příručky herectví pro učitele na jezuitských gymnáziích.

I.
Co je to herectví a o jeho přednostech

O přednostech herectví je zbytečné dlouze rozkládat, vždyť se mu dostává nejvyšší chvály nejen od zkušených odborníků, ale i na základě přirozeného úsudku a obecné

Franciscus Lang a jezuitské divadlo

Úvodní studie k Langově „Pojednání o hereckém umění“, věnovaná jezuitskému divadlu.

Franz Lang, narozený 7. září 1654 v bavorském městečku Aibling v rodině místního starosty a hostinského Jakoba Langa, začal jako desetiletý studovat na jezuitském gymnáziu v Mnichově. Zařadil se tak mezi statisíce jiných chlapců, kteří během prvních

Scénologie Brechtovy Krejcarové opery

Analýza Brechtova scénického smyslu na příkladu jedné z neúspěšnějších her 20. století.

Scénolog Brecht
Máme-li uvažovat o ‘praktické scénologii’ moderní doby i samotného modernismu – a bez toho jistě není možné identifikovat prameny i podoby dnešní praktické scénologie – sotva lze pominout takový fenomén, jaký představuje scénolog Brecht.

Performance: scénování přítomného zážitku

Srovnání avantgardní etapy vývoje performančního umění s jeho novým rozvojem od 70. let minulého století.

[] Pochybnosti o reálném životě vyslovovali, jak je známo, už surrealisté: úvodní slova André Bretona v Surrealistickém manifestu z roku 1924 poukazují na jeho nestálost a pomíjivost: „Tak silná je víra

Gilbert&Sullivan: Přímí předchůdci muzikálu 20. století

Studie mapuje vývoj hudebně-zábavného divadla.

Libretista a textař W. S. Gilbert a skladatel Arthur Sullivan, zakladatelé a nejznámější představitelé anglické operety, patří zároveň k nejvýraznějším osobnostem hudebně‑zábavného divadla 19. století. Anglická opereta, jejíž jsou neodmyslitelnou součástí, se vyvíjí souběžně s kontinentální operetou evropskou, avšak vykazuje jistá specifika, která

Od svátku Purim k jidiš divadlu

Historie židovského svátku, bez jehož scénických prvků by jidiš divadlo nevzniklo.

Do doby před 2500 lety, kdy nejposvátnější místo k uctívání Hospodina bylo zničeno a Židé, kteří přežili babylonské zajetí, přešli pod novou, již poněkud benevolentnější perskou velmoc, je situovaný napínavý příběh, který popisuje kniha Ester, pátá z

Zpěv těla – tanec ducha (Polské antropologické divadlo)

O vývoji a současné situaci polského ‘antropologického’ divadla.

Zdroje
Antropologické divadlo má v Polsku nesmírně bohatou tradici a každý z tvůrců, který k ní patří, si sám o sobě zaslouží pořádnou monografii. Je nemožné zachytit celý jev v krátkém náčrtu, ale vynasnažím se aspoň jej přiblížit. Nutně se

West End a současný muzikál

Stálé i nejnovější tendence: přehled repertoáru v dnešním Londýně

Za evropskou Broadway by se dal označit West End, rozsáhlá oblast v centrálním Londýně, v níž jsou soustředěny desítky divadel nabízejících nejrůznější žánry. V rámci evropského kontinentu je pak právě West End nejvýznamnějším územím, kde se ve své vrcholné

Robotické performance – Divadlo toužících strojů

O tvorbě kanadských umělců Demerse a Vorna
[…] Příkladem současného robotického umění jsou robotické instalace/performance kanadských umělců Luise Demerse a Billa Vorna. Jejich tvorba spadá do té oblasti kybernetického umění, ve které tvůrci opouštějí kybernetický prostor počítačové sítě a virtuální reality a následují analogický vývoj v oblasti vědy

Dramata pro loutky – nebo pro blázny?

Rozbor děl vídeňského loutkáře českého původu R. Teschnera, českého spisovatele J. Karáska ze Lvovic i vídeňského dramatika A. Schnitzlera a krátkých her E. G. Craiga z poměrně neznámého cyklu her pro loutky je autorovi materiálem k hledání specifičnosti loutkové hry a loutkového divadla vůbec.…

Nic nového pod sluncem? (Scéna a kultura)

Od Hrůzových scénografií z 60. let minulého století ke Kyselově scéně k přelomové Zavřelově inscenaci Dykova Dona Quijota z roku 1914 a odtud k oltářnímu triptychu a římskému vítěznému oblouku: netradiční scénická řešení a jejich zakotvenost v evropské kultuře.

Nejhorší bylo, že k tomu zámku chyběl klíč

Rozdíly mezi ‘psychologickým’ a ‘apsychologickým’ herectvím a vztah mezi ‘hominizací’ a ‘dehominizací’ člověka v souvislosti s klíčovým dílem německého romantismu, Bonaventurovými Nočními vigiliemi, z hlediska problematiky loutkovosti a loutkovitosti.…