(úryvek)
Návod k použití
Následující návod k použití představuje návrh, jak by mohl postupovat samouk bez učitele. Samozřejmě, že existují i jiné možnosti, především pro ty, kdo pracují ve skupině s učitelem.
Scéna
Hvězdná noc (na zemi sem tam roztroušené
(úryvek)
Postavy
Chlapec/Pinocchio
Otec
Matka/Víla Modrovláska
Mluvící Cvrček/Duch svědomí
Pasáže z Collodiho Pinocchiových dobrodružství byly použity v překladu Jana a Marie Holických.
V Knížectví hlupanském
Na scéně sedí Otec a Matka.
Vchází Chlapec, který
(úryvek)
Osoby:
Ivan Karaul
Pluškin
Kopak
Michal
Paša
Dora
Stařena
Praskovja
Děje se kolem roku 1910 u Ivana Karaula, prokurátora v hlavním městě ruské gubernie.
První část
Prokurátor Ivan Karaul je sám. Popíjí čaj ze sklenice. Vejde Praskovja,
Osoby
Jane
Cass
Matka
Mary
Lefroy
Maryka
Romantická atmosféra.
Celá hra by měla být prodchnuta romantickou atmosférou… až do krajnosti.
Vítr, bouchání okenice, možná kapky deště…
Cvakot pletacích jehlic.
V místnosti, jakoby v naší blízkosti, slyšíme škrábání pera po papíře.
Jane
(úryvek)
[…]
4. Těsně vedle
V bytě Slávka a Marie. Marie v župánku vede Aleše dovnitř.
Marie
Osoby:
Klára Schumannová
Josefína, její studentka a pomocnice v domácnosti
Místnost se stolkem a vázou, psacím stolem, třemi krabicemi dopisů; dále tam jsou dvě křesla, pohovka. V pozadí je klavír, otočený klaviaturou od nás. Jedny dveře vedou do vedlejší místnosti; druhé dveře
(úryvek)
Část první
Obraz 1 (Prolog)
Na počátku druhé poloviny osmdesátých let.
Na posteli leží Gába, statnej pětašedesátník, prošedivělé vlasy, do půl těla svlečenej. Je noc. Obličej má nasvícený rudou hvězdou, která svítí odněkud naproti oknem na počest nějakého nejasného úspěchu. Vedle
(úryvek)
V prázdném prostoru scény je umístěné otočné oboustranné zrcadlo na kolečkách, takže ho lze přemisťovat. Muž ho pomalu otevírá jako dveře, vstoupí, uvidí se v něm, ustoupí, zavře ho a vstoupí druhou stranou. Situace se několikrát opakuje, pak odsune zrcadlo
Místnost v opuštěném mlýně.
V místnosti velký dřevěný stůl v rohu, dřevěná lavice, možná kachlová kamna. Zbytky nádobí a různých věcí.
Uprostřed, trochu nepatřičně, stojí velký klavír – křídlo.
Osoby:
Helenka
Alenka
Květa
Sylva
Děvče
Žena
Tma.
Přibližují se kroky.
Kdosi vstoupil.
S jeho vstupem se rozjasňuje jeviště.
Na jevišti není nic.
Pouze jedno velké okno a asi pětačtyřicetiletá žena, Helenka.
Kdesi stále
(úryvek)
První, komu bych tu hru rád věnoval, je ovšem Václav Kliment Klicpera, jehož Der Traum mě uřkl už začátkem osmdesátých let. Ale jsem ji dlužen i Václavu Königsmarkovi, který mé uhranutí chápal, ba sdílel a po
Osoby
Maroš Kalný, otec
Milena Kalná, matka
Nina, dcéra
Samo, syn
Bobo, eštebák (so stredoslovenským akcentom)
Dodo, eštebák (s východoslovenským akcentom)
Hlas Boží
Bursna
Martin
Hlas telefónnej manipulátorky
Hlas šéfa
Jednotlivé dialógy v hre prebiehajú prostredníctvom telefonického spojenia. Tento spôsob použitia techniky by nemal
Januš (polohlasem, jako vnitřní monolog) Pardon, promiňte prosím, takhle to vůbec nemělo začínat. Nejdřív se měl ozvat úplně jiný hlas, hlas myslitele Fortunáta Aufa, který právě přednáší svou kosmogonii. Přál bych vám ho slyšet, i sobě bych to přál, ale nemůžu si pomoct, nedovedu se
První stadium: večer po návratu
Spojené symfonické orchestry hrají směs českých národních hudebních básní. Nesmí chybět Má vlast, O rodné zemi, Praga, může se ozvat i Ta naše písnička česká, ale v dostatečně ambiciózním pojetí – s velkým počtem smyčců. Střihy by měly
[…]
Výstup 2.
Vstoupí Kryštof. Posadí se.
Kryštof Já pohřby prostě nezvládám.
Adéla Zpíval jsi krásně.
Dorotka Jako…
Adéla Jako profesionál. Tedy ne jako.
Kryštof Myslím psychicky. Prostě deprese.
Adéla Jo. Bylo to tak smutné. Tolik květin.
Kryštof Ale moc lidí
1. obraz
‘Single’ bar, večer, nově otevřený podnik ve městě, bez hostů, jen tři kamarádi, přichází Škvor.
Hrabě Vítej domů, Škvore!
Doktor Jak bylo?
Autor Jen pojďte, posaďte se. A jestli máte chvilku času (třičtvrtě hodinky, víc vás nezdržím), představte si pana profesora Jůzu. Může mu být kolem padesáti, vlasy má napůl prošedivělé a napůl prořídlé, pleť popelavou a skoro papírovou, na krku a na zápěstích plynule pokračující šedivým
Nejdřív je slyšet, jak zvíře žere: chtivě mlaská, drtí kosti v zubech, chroptí hladem po dalším soustu, odfrkuje, mručí. Zvuky jsou snímány ve velkém detailu; teprve po chvíli mohou ustoupit do pozadí, abychom rozuměli babičce.
Babička (idylicky) To nám chutná! Taky jsem měla hlad. Na vzduchu
POD TĚŠÍNSKÝM NEBEM
Myšlenka vytvořit představení o Těšíně na základě písní „barda“, který toto nevelké, avšak starobylé město na řece Olši/Olze v současnosti patrně nejvíce proslavil, je stará několik let. V roce 1994 začala Renata Putzlacher, těšínská básnířka a dramaturgyně polské scény Těšínského divadla, překládat pro polskou televizi …
