Recenze knihy Jana Císaře Česká divadelní tradice: mýtus, nebo živá skutečnost?.…
Virtuosové
Autor: Jan Hyvnar
Edice Disk malá řada – svazek 11.
K evropskému herectví 19. a počátku 20. století.
Jednotlivé studie této monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snaží se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel …
Němečtí herečtí virtuosové: od romantismu k moderně
V cyklu věnovaném vývoji evropského herectví se autor vedle romantických herců J. F. Flecka a L. Devrienta zabývá umělci, kteří začínali v 70. letech 19. století (F. Mitterwurzerem, L. Barnayem a E. Possartem ), a největší pozornost pak kromě neoromantika A. Matkowského zaměřuje na nejvýznamnějšího herce té doby
…
Trojice italských virtuosů druhé poloviny 19. století
Studie pojednává o slavných hercích druhé poloviny 19. století – A. Ristoriové, E. Rossim a T. Salvinim, kteří jezdili se svými postavami – především ze Shakespearových dramat – po celé Evropě, obou Amerikách, Austrálii i Egyptě. Krátce sleduje jejich uměleckou kariéru a poté se věnuje i metodám a
…
Henry Irving a Ellen Terryová: herečtí prerafaelité viktoriánské doby
Herecká dráha slavného britského páru na pozadí dvou tendencí, tj. linie „Bildregie“ a linie „Wortregie“, z nichž rozvíjel Irving tu první, ale tak, aby se co nejlépe uplatnilo jeho vlastní umění i herectví jeho partnerky E. Terryové.
(úryvek)
[…]Henry Irving, vlastním jménem John Henry Brodribb, se narodil
Les monstres sacrés
Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.
(úryvek)
V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,
Divadlo i klášter: polská Reduta a její radikální reforma étosu herectví
Příspěvek poznání polských tradic rozvíjených od romantismu k moderně a dále ke Grotowskému a Staniewskému na příkladu divadelní činosti J. Osterwy a M. Limanowského ve Varšavě a Vilně v letech 1919–1939.
(úryvek)
[…]Tři meziválečné Reduty
Reduta byla otevřena ve Varšavě 29. listopadu 1919 premiérou hry S. Żeromského
Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry
Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.
(úryvek)
Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem
Jevrejnovova apologie divadelnosti
Studie věnovaná významnému představiteli ruské divadelní moderny a jeho koncepci totální teatralizace života a panludismu.
(úryvek)
Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější
V. F. Komissarževská: herečka ‘stříbrného věku’
Studie věnovaná slavné ruské herečce z období modernismu a symbolismu, která se pokoušela paralelně s úsilím K. S. Stanislavského utvářet nový herecký styl a reformovat ruské herectví.
[…]
4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů a
Dvě herecké virtuosky z dob fin de siècle (Kapitoly z dějin moderního evropského herectví 1)
Srovnání hereckého umění Sáry Bernhardtové a Eleonory Duseové – představitelek dvou nejcharakterističtějších tendencí ve vývoji herectví v období moderny nebo secese.
(úryvek)
V druhé polovině 19. století se i divadlo stalo součástí svobodného kapitalistického podnikání. Například v Anglii ztratila svůj monopol tradiční divadla Drury Lane a Covent Garden
Herectví jako antropologický experiment
Základy herectví ve fundamentální struktuře lidského chování.
(úryvek)
Herectví si většinou spojujeme s charakteristickou podvojností, která vychází ze dvou plánů, které najdeme mezi hercem a postavou, živým člověkem a fikcí, přítomností herce i jeho nepřítomností atd. J. Derrida by řekl, že slovo ‘herec’ je „indécidable“ – nerozhodnutelné, neboť
Od pojetí herectví ve studiových divadlech k dnešním otázkám
Svérázný případ polemiky s ‘velkým divadlem’, tentokrát v jeho opravdu ‘zkamenělé’ podobě, znamenala za tzv. normalizace v Československu 70. a 80. let studiová divadla. Nejen jim, ale také obecnějšímu zamyšlení nad povahou autorství v herectví věnuje autor svou pozornost tentokrát.
(úryvek)
Při vzpomínce na hnutí studiových divadel 70.–80.
Grossmanovo apelativní herectví
O o režijně herecké koncepci významného českého režiséra druhé poloviny 20. století.
[…]
Obnova silou věcnosti
Pro jasnější porozumění Grossmanovu promýšlení principů divadla a herectví bude dobré citovat z jeho studie Kafkova divadelnost?, otištěné původně v časopise Divadlo (1964, 9): „Forma je trvanlivější než obsah. Uchováváme zvyky, konvence,
Herci Činoherního klubu v živlu hry
Mapování významných koncepcí českého herectví 20. století a způsobů jejich realizace je tentokrát věnováno zvláštnímu a ojedinělému fenoménu herectví souboru, který přinesl českému divadlu originální podněty zejména ve své počáteční vývojové fázi.
(úryvek)
Něco bylo ve hře
Probírám-li se vzpomínkami na inscenace Činoherního klubu, hlavně na ty zpočátku,
Herec v Krejčově uměleckém divadle
Koncepce herectví chápaného důsledně, ba tvrdošíjně jako umění – programové pojetí dialogického vztahu herce a postavy jakopředpoklad k rozvíjení osobnostního herectví – vliv dramatiky A. P. Čechova při formování inscenací jako polyfonních skladeb založených na ansámblové souhře.
[…] Krejčova koncepce herectví je ovšem umělecky náročná a zakládá se
Radokova kritika teatrální divadelnosti a hledání intenzivní scéničnosti
Studie věnovaná názorům významného českého režiséra Alfréda Radoka a jeho práci s herci.
Ve studii „Stanislavského ‘systém’ podruhé: od revoluce k evoluci“ v Disku 7 (březen 2004) jsem se jen letmo dotkl toho, jak se Alfréd Radok hlásil na počátku 60. let k dědictví Stanislavského a později dokonce …
O duchovních přesazích dramatu a divadla
Recenze Hořínkovy v mnoha ohledech pozoruhodné knihyDuchovní dimenze divadla aneb Vertikální přesahy: Hned od začátku nás Hořínek napnul mezi potřebu transcendentního duchovního přesahu a jeho transcendentální čili apriorní kritickou předzkušenost o nedobrém stavu české společnosti a divadla. Dá se snadno s touto kritickou předzkušeností souhlasit a jít spolu …
Metaforizované herectví v Burianově syntetickém divadle
Emil František Burian byl renesanční postavou meziválečného divadla, a pokud se z Hilara literáta vyklubal režisér, měl Burian za sebou v roce 1934, kdy založil divadlo D, různých řemesel nebo umění více. Byl mu dán živý a prudký temperament syntetika všeho moderního, co přinášely evropské avantgardy, a proto
Jindřich Honzl: od zástupového herce k herci osvobozenému
Pojetí herectví vycházející z teorie a praxe rané české avantgardy, ovlivněné ruským Proletkultem a generací symbolistů i českým strukturalismem
[…] Přínosem avantgard byly nepochybně četné novátorské experimenty, v nichž se kladl důraz na formální výzkumy, při kterých se vždy hodně teoretizuje, tvorba se racionalizuje a ke spolupráci se
Dramatické herectví v divadle K. H. Hilara
Části: Hilarova filosofie herectví, Hilarova umělecká ansámblovost s inverzní etikou, Tvorba možných světů.
Příchodem K. H. Hilara do Vinohradského divadla v roce 1910 se dosti podstatně změnila situace v dosavadním vývoji českého divadelního umění. Rozpoznávali to okamžitě herci, dramatici, diváci i kritici. Do klidných vod českého divadla, které
O českém dramatickém herectví 20. století
Autor: Jan Hyvnar
Edice Disk velká řada – svazek 6.
Soubor studií zachycuje základní linii vývoje českého dramatického herectví v celém průběhu 20. století a postihuje utváření vlastní tradice uměleckého dramatického divadla, na němž se podílely významné osobnosti: od nástupu generace Jaroslava Kvapila do Národního divadla v roce …
