[1] Jan Císař, Přehled dějin českého divadla I. Od počátků do roku 1862
AMU Praha 2004, viz i jednosvazkové vydání z roku 2006.
[2] Jan Císař, Přehled dějin českého divadla II. Od roku 1862 do roku 1945
AMU Praha 2004; viz i jednosvazkové vydání z roku 2006.
[3] Alice Dubská, Dvě století českého loutkářství
AMU Praha 2004.
Vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945
[4] J. K. Tyl 1808–1856–2006–2008
edice Disk – velká řada, sv. 5.
Sborník studií a proslovů věnovaných Tylovu postavení v historii českého divadla a kultury a dnešnímu stavu recepce jeho odkazu.
[5] Jan Hyvnar, O českém dramatickém herectví 20. století
edice Disk – velká řada, svazek 6.
Soubor studií zachycuje základní linii vývoje českého dramatického herectví v celém průběhu 20. století a postihuje utváření vlastní tradice uměleckého dramatického divadla, na němž se podílely významné osobnosti: od nástupu generace Jaroslava Kvapila do Národního divadla v roce 1900 s Eduardem Vojanem, Hanou Kvapilovou aj. v čele až po rok 1989, kdy končí etapa tzv. studiových nebo alternativních divadel a kdy do následujícího vývoje divadla i herectví radikálně zasáhly nové okolnosti, např. masmédia i silná komercionalizace. Doplněno bohatým fotografickým materiálem.
[6] Zuzana Sílová, DISK a generace roku 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi)
edice Disk – velká řada, sv. 2.
(Kapitolu o generačních začátcích v právě založeném divadle DISK viz Disk 7 a původní znění kapitol o J. Adamové Disk 9, 12 a 13 a o J. Pleskotovi Disk 2 a 3.)
O mimořádně silné české divadelní generaci zastoupené v knize zejména herečkou Adamovou a režisérem Pleskotem a jejích složitých osudech.
[7] Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století)
Uspořádala Zuzana Sílová, edice Disk velká řada – svazek 11.
Soubor studií Jana Císaře, Pavla Bára, Jaroslava Vostrého a Zuzany Sílové (původně průběžně uveřejňovaných v časopise Disk) navazuje na publikaci Disk a generace 1945 – O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi a tentokrát je věnován dramatickému herectví Otomara Krejči, komediálnímu a charakternímu umění Vlastimila Brodského a autorsko-herecké spolupráci Miloše Kopeckého a Miroslava Horníčka. A protože je tu herectví opět sledováno v souvislosti s vývojem moderní české režie – neboť jedno od druhého si v naší době nelze odmyslet – doplňují knihu stati věnované Jiřímu Frejkovi, E. F. Burianovi a Alfrédu Radokovi, kteří se zasloužili o kontinuitu vývoje moderního českého divadla 2. poloviny 20. století.
[8] Lenka Chválová, Tylovy herečky Magdalena Forchheimová-Skalná a Magdalena Hynková (Žena v divadle J. K. Tyla 1)
Disk 29 (září 2009)
Herecká dramaturgie J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
[9] Lenka Chválová, Tylovy herečky Anna Forchheimová-Rajská a Anna Kolárová-Manetínská (Žena v divadle J. K. Tyla 2)
Disk 30 (září 2009)
Druhá část studie o herecké dramaturgii J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
[10] Lenka Chválová, Otýlie Sklenářová-Malá: cesta na jeviště
Disk 35 (březen 2011)
Studie o velké české herečce zařazované mezi představitelky deklamačního herectví, jež ovládlo české jeviště zhruba od šedesátých do osmdesátých let 19. století.
[11] Michalik Jan, Marie Pospíšilová v Krakově
Disk 31 (březen 2010)
Článek polského divadelního historika o hostování pozoruhodné mladé české herečky (1862–1943) krátce poté, co musela v roce 1885 opustit pražské Národní divadlo.
[12] Jan Císař, Národní divadlo: souvislosti a přesahy
Disk 22 (prosinec 2007)
Vznik ideje národního divadla v Německu a její podoba v podmínkách pražského ND.
[13] Jan Císař, Národní divadlo pořád hoří
Disk 8 (červen 2004)
Idea Národního divadla a její peripetie ve světle současné provozní a umělecké praxe.
[14] Petra Mertinová, Ibsen na českých jevištích v letech 1870–1918
Disk 4 (červen 2003)
[15] Jan Císař, Setkání epoch,
Disk 9 (září 2004)
O Stroupežnickém a jeho hře Naši furianti z roku 1887 na pozadí inscenace v ND 2004.
[16] Martina Kinská, Maryša jako problém dramaturgický
Disk 5 (září 2003)
O hře bratří Mrštíků z roku 1894 na pozadí královéhradecké inscenace z roku 1999.
[17] Jan Císař, Tvůrce divadelního slohu
Disk 5 (září 2003)
E. Vojan a proměna českého divadla na přelomu 19. a 20. století.
[18] Jan Hyvnar, Eduard Vojan a jeho královský odkaz
Disk 10 (prosinec 2004)
Studie zahájila cyklus věnovaný koncepcím českého herectví a jeho místu v díle významných českých režisérů a souborů ve 20. století.
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
[19] Zuzana Sílová, Komedianti na českém jevišti: Od Svobody k Zakopalovi
Disk 28 (červen 2009)
Problematika komediálního herectví a jeho vliv na utváření tradice moderního českého divadla.
[20] Zuzana Sílová, Jiráskova Lucerna jako problém dramaturgický
Disk 1 (červen 2002)
Scénické principy Jiráskovy hry z roku 1905 na pozadí inscenace v ND 2001.
[21] Jan Císař, Velké měšťanské divadlo vinohradské
Disk 23 (březen 2008)
Problematika českého činoherního umění na pozadí vývoje evropského divadla. Pokračování diskuse o tzv. ‘velké činohře’ a podmínkách k jejímu pěstování u nás – tentokrát na příkladu stoletého vývoje vinohradské scény a zejména zdejší tvorby K. H. Hilara.
[22] Klára Novotná, Vinohradská dramaturgie v době působení Karla Čapka
Disk 38 (prosinec 2011)
Čapkova dramaturgická koncepce v repertoáru Vinohrad pod vedením Jaroslava Kvapila.
[23] Hana Nováková, Karel Čapek režisér
Disk 38 (prosinec 2011)
Jak se obráží Čapkova koncepce divadla v jeho vlastních vinohradských režiích?
[24] Zuzana Sílová, Komedianti na českém jevišti 2 (Dědicové Mošnovi)
Disk 29 (září 2009)
Druhá část studie věnovaná tvůrcům moderního českého herectví: tentokrát těm umělcům, kteří se na cestě od předvádění komických typů k modernímu individuálnímu charakteru věnují především zpodobování tzv. malého člověka.
[25] Milan Šotek, Měsíc nad řekou jako problém dramaturgický
Disk 37 (září 2011)
Řekněme to rovnou, dramaturgický problém inscenace Šrámkova Měsíce nad řekou v Moravském divadle Olomouc spočívá v absenci dramaturgie. Ta se nakonec omezila právě jen na výběr textu a přípravu programu (noční můra absolventa tohoto oboru). Třebaže nechci dát průchod rozpakům ze setkání s panem režisérem Zdeňkem Černínem, který hru nakonec s olomouckým souborem nazkoušel, rozhodl jsem se vtisknout souvislejší podobu poznámkám, které vznikaly na okraj inscenace, jež měla znovuustavit Měsíc nad řekou jako text, ‘se kterým se počítá’.
[26] Jana Cindlerová, Periferie: Langerova hra o slovu a o slovo
Disk 27 (březen 2009)
Analýza dramatického a scénického účinku slova na příkla-du jednoho z nejvýznamnějších děl meziválečného českého dramatu.
[27] Jana Cindlerová, Bílá nemoc jako problém dramaturgický
Disk 39 (březen 2009)
Reflexe specifického Čapkova scénického smyslu reviduje obvyklé žánrové zařazení Bílé nemoci k dramatu chápanému především jako literární druh. Poukazuje na mimický potenciál hry vnímaný v rámci komediální tradice vedoucí od Shawa k Dürrenmattovi.
[28] Hasan Zahirović, Jugoslávští dramatikové na brněnském jevišti
Disk 42 (prosinec 2012)
Dramaturgie brněnského Národního divadla se v období 1. Československé republiky zasloužila o soustavné uvádění předních jihoslovanských dramatiků a podílela se tak na důležitém budování plodných vzájemných kulturních vztahů.
[29] Jan Hyvnar, Dramatické herectví v divadle K. H. Hilara
Disk 11 (březen 2005)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
[30] Jaromír Kazda, Karel Hugo Hilar a jevištní řeč
Disk 25 (září 2008)
Studie upozorňuje na zásadní význam auditivní a hudební stránky Hilarova inscenačního způsobu a polemizuje se s názory Jindřicha Honzla na Hilarovu práci s hercem.
[31] Jan Hyvnar, Jindřich Honzl: Od zástupového herce k herci osvobozenému
Disk 12 (červen 2005)
Pojetí herectví vycházející z teorie a praxe rané české avantgardy, ovlivněné ruským Proletkultem a generací symbolistů i českým strukturalismem.
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
[32] Jan Hyvnar, Metaforizované herectví v Burianově syntetickém divadle
Disk 13 (září 2005)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
[33] Jan Hyvnar, Herec v divadle Jiřího Frejky: od hravosti k osobnostnímu herectví
Disk 15 (březen 2006)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Jaký byl přínos významného českého režiséra pro formování moderních metod a stylu herectví?
[34] Jaromír Kazda, Borův Štěpánek
Disk 26 (prosinec 2008)
O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným před-stavitelem české divadelní režie meziválečného období.
[35] Kateřina Miholová, Tröstrova scénografie Frejkovy inscenace Shakespearova Julia Caesara z roku 1936
Disk 2 (prosinec 2002)
K vývoji české scénografie a spolupráci režiséra a scénografa v českém meziválečném divadle.
[36] Zuzana Sílová, Komedianti na českém jevišti: Hugo Haas (Mezi divadlem a filmem)
Disk 37 (září 2011)
Cesta Huga Haase z Vinohrad do Národního a odtud až do Ameriky, od divadla k filmu, od komických milovníků přes charakterní herectví k psychologickým portrétům.
[37] Zuzana Sílová, Olga Scheinpflugová a Hugo Haas
Disk 6 (prosinec 2003)
Co říká poválečná korespondence velké české herečky a velkého českého herce k dějinám českého divadla 20. století?
[38] Klára Břeňová, Terezínská prkna, co znamenala svět
Disk 40 (červen 2012)
Divadelní aktivity v terezínském ghetu.
[39] Otomar Krejča, U E. F. Buriana
Disk 3 (březen 2003)
Záznam zkušeností z herecké práce u E. F. Buriana 1945–1946 je důležitým pramenem poznání krizové poválečné etapy vývoje velkého českého režiséra i složité situace českého divadla té doby.
[40] Otomar Krejča, Herec u E. F. Buriana a Jiřího Frejky
Disk 6 (prosinec 2003)
Tentokrát se autor věnuje především práci u Frejky v poválečném Divadle na Vinohradech.
[41] Jak spolupracoval s herci Jiří Frejka
Disk 1 (červen 2002)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)
Rozhovor s herečkou J. Adamovou o její spolupráci s Frejkou v letech jejího poválečného vinohradského angažmá.
[42] Pavel Bár, Epilog Jiřího Frejky 1950–1952
Disk 25 (září 2008)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století)Poslední léta tvorby velkého českého režiséra věnovaná úsilí vypěstovat v karlínské operetě kvalitní hudební komedii.
[43] Herečka E. F. Buriana
Disk 2 (prosinec 2002)
viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)
Rozhovor Z. Sílové s herečkou Martou Kučírkovou o principech inscenační činnosti divadla E. F. Buriana v 50. letech 20. století.
[44] Iveta Davidová, Školy E. F. Buriana
Disk 42 (prosinec 2012)
Vždy znovu – a celkem třikrát – zakládal Emil František Bu-rian herecké školy, kterým dával podobu mladé umělecké dílny úzce související s programem a činností jeho divadla D.
[45] Jan Hyvnar, Hry s hercem v poválečných diskusích 1. Diskuse o režisérismu
Disk 3 (březen 2003)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Ke sporům o podobu poválečného českého divadla.
[46] Jaromír Kazda, Pivcův Jago
Disk 42 (prosinec 2012)
Připomenutí ojedinělého hereckého výkonu předního herce Národního divadla.
[47] Otomar Krejča, Co je režisérismus?
Disk 3 (březen 2003)
Ke sporům o podobu poválečného českého divadla.
[48] Otomar Krejča, Z hercových zápisků
Disk 3 (březen 2003)
Ke sporům o podobu poválečného českého divadla.
[49] Jan Hyvnar, Hry s hercem v poválečných diskusích 2. Od nového realismu k socialistickému
Disk 4 (červen 2003)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Ke sporům o podobu poválečného českého divadla.
[50] Jan Hyvnar, Stanislavského systém jako zbraň a škola
Disk 5 (září 2003)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)Recepce systému Stanislavského v českém divadle za podmínek jeho ideologizace po únoru 1948.
[51] Jan Hyvnar, Stanislavského systém jako zbraň a škola
Disk 5 (září 2003)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)O pozitivní úloze Stanislavského podnětů ve vývoji českého divadla na přelomu 50. a 60. let 20. století.
[52] Jan Císař, Od modernosti k modernosti po modernosti
Disk 11 (březen 2005)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk – velká řada, svazek 11.
České metaforické divadlo od E. F. Buriana k Alfrédu Radokovi.
[53] Pavel Bár, Operetní revoluce?
Disk 32 (červen 2010)
Poválečná situace v operetě na příkladu ojedinělé inscenace tohoto žánru v případě Frimlova Krále tuláků v režii E. F. Buriana a Radokovy adaptace Lehárovy Veselé vdovy.
[54] Pavel Bár, Divotvorný počátek muzikálu v Československu
Disk 40 (červen 2012)
O první inscenaci slavné Voskovcovy a Werichovy adaptace amerického muzikálu Finian’s Rainbow: Divotvorný hrnec.
[55] Pavel Bár, Pronikání muzikálu (První zahraniční muzikály na československých divadelních scénách na přelomu 50. a 60. let)
Disk 35 (březen 2011)
Mapování historie českého zábavněhudebního divadla se Pavel Bár věnuje na stránkách časopisu Disk pravidelně: tentokrát sleduje svéráznou ‘žánrovou transformaci’ v podmínkách ideologických tlaků, jejichž postupné zeslabování zejména od začátku 60. let minulého století mělo zásadní vliv na zdomácnění převzatého žánrového útvaru.
[56] Jaroslav Vostrý, Scéničnost a múzičnost (Od E. F. Burianova gesamtkunstwerku k dnešku)
Disk 11 (březen 2005)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk velká řada – svazek 11.
O gesamtkunstwerku a jeho české variantě: od Buriana k Radokovi a dál až k Dočolomanskému a Heřmanovi.
[57] Zuzana Sílová, O herecké dramaturgii
Disk 23 (březen 2008
(viz též in.: Je dnes ještě možné herecké umění? (Příspěvek ke scénologii herectví), edice Disk velká řada – svazek 10.)
Teoretický i potenciální praktický obsah a dosah pojmu ‘herecká dramaturgie’ na základě příkladů z historie i současnosti nejenom českého divadla.
[58] Jan Hyvnar, Radokova kritika teatrální divadelnosti a hledání intenzivní scéničnosti
Disk 16 (červen 2006)
(viz též in: J. Hyvnar, O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Studie věnovaná názorům významného českého režiséra Alfréda Radoka a jeho práci s herci.
[59] Karel Kraus, Krejčovo divadlo
Disk 39 (březen 2012)
Zasvěcenou charakteristiku tvorby předního českého diva-delníka druhé poloviny 20. století podává jeho nejbližší spolupra-covník – významný český dramaturg. Studie vychází z příspěvku pro-neseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu2011 v Městské knihovně v Praze.
[60] Jan Hyvnar, Herec v Krejčově uměleckém divadle
Disk 18 (prosinec 2006)
(viz též in: J. Hyvnar, O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)Autor rozebírá pojetí vztahu režiséra a herce, jak se projevovalo v díle velkého českého herce a režiséra 2. poloviny 20. století také v souvislosti s jeho dramaturgií.
[61] Jan Hyvnar, Otomar Krejča a tradice uměleckého divadla 20. století
Disk 39 (březen 2012)
Příspěvek pronesený na sympoziu konaném k nedožitým de-vadesátinám Otomara Krejči v listopadu2011 v Městské knihovně v Praze.
[62] Zuzana Sílová, Otomar Krejča herec
Disk 18 (prosinec 2006)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk velká řada – svazek 11.)
Způsob Krejčovy herecké práce, v generaci 1945 mimořádně pozoruhodné, je v této studii analyzovaný na příkladu jeho postav z období začátků a spolupráce s E. F. Burianem a zejména s Jiřím Frejkou.
[63] Zuzana Sílová, Otomar Krejča herec (2. V národním divadle a ve filmu)
Disk 20 (červen 2007)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk velká řada – svazek 11.)
[64] Zuzana Sílová, K herectví Otomara Krejči
Disk 39 (březen 2012)
Článek analýzují několik příkladů herecké tvroby Otomara Krejči vychází z říspěvkz proneseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu 2011 v Městské knihovně v Praze.
[65] Jan Císař, Otomar Krejča – umělecký šéf a principál
Disk 39 (březen 2012)
Příspěvek pronesený na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu2011 v Městské knihovně v Praze.
[66] Helena Albertová, Od Srpnové neděle k Romeovi a Julii (Spolupráce Otomara Krejči s Josefem Svobodou v Národním divadle v Praze)
Disk 39 (březen 2012)
Studie zabývající se vzájemným vztahem výtvarníka a režiséra vychází z příspěvku proneseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám velkého českého divadelníka 21. listopadu 2011 v Malém sále Městské knihovny.
[67] Jana Patočková, O přemáhání překážek: Krejča a Svoboda v Divadle za branou
Disk 39 (březen 2012)
Studie věnovaná proměnám divadelního prostoru, v němž spolupracovali výrazné a svébytné autority českého divadla, vychází z příspěvku proneseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu 2011 v Městské knihovně.
[68] Eva Kröschlová, Svědectví spolupracovnice
Disk 39 (březen 2012)
Článek významné české pedagožky jevištního pohybu o principech spolupráce s Otomarem Krejčou na isncenacích Divadla za branou a Divadka S. K. Neumanna.
[69] Dalimil Klapka, Studentem u Otomara Krejči
Disk 39 (březen 2012)
Příspěvek pronesený na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám velkého českého divadelníka 21. listopadu 2011 v Malém sále Městské knihovny.
[70] Lumír Olšovský, Hercem u Otomara Krejči
Disk 39 (březen 2012)
Příspěvek pronesený na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám velkého českého divadelníka 21. listopadu 2011 v Malém sále Městské knihovny.
[71] Vít Vencl, S Otomarem Krejčou v Divadle za branou II
Disk 39 (březen 2012)
Studie přibližující principy Krejčovy režijní tvorby v 90. letech 20. století vychází z příspěvku proneseného na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám Otomara Krejči v listopadu 2011 Městské knihovně.
[72] Zdena Benešová, Co najdete a co nenajdete o Otomaru Krejčovi v Archivu Národního divadla
Disk 39 (březen 2012)
Příspěvek pronesený na sympoziu konaném k nedožitým devadesátinám velkého českého divadelníka 21. listopadu 2011 v Malém sále Městské knihovny.
[73] Zuzana Sílová, Pleskotova léta mládí a zrání
Disk 2 (prosinec 2002)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)Vývoj českého divadla od 40. do poloviny 50. let 20. století v zrcadle činnosti významného českého režiséra.
[74] Zuzana Sílová, Jaromír Pleskot a Národní divadlo
Disk 3 (březen 2003)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)
Vývoj Národního divadla od konce 50. do 80. let 20. století v zrcadle uměleckého osudu a činnosti významného českého režiséra.
[75] Zuzana Sílová, Jaroslava Adamová a divadlo Jana Wericha
Disk 9 (září 2004)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)Kapitola tvůrčího příběhu významné představitelky herecké generace, která výrazně ovlivnila podobu českého divadla ve druhé polovině 20. století.
[76] Zuzana Sílová, Jaroslava Adamová a MDP, 1. část
Disk 12 (červen 2005)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)
Osudy dramatické herečky v podmínkách „zábavní instituce“, v níž se v 60. letech 20. století proměnila Městská divadla pražská.
[77] Zuzana Sílová, Jaroslava Adamová a MDP, 2. část
Disk 13 (2005)
(viz též in: Z. Sílová, Disk a generace 1945 (O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi, edice Disk – velká řada, svazek 2.)
Osudy dramatické herečky v podmínkách „zábavní instituce“, v níž se v 60. letech 20. století proměnila Městská divadla pražská.
[78] Zuzana Sílová, Vlastimil Brodský a generace 1945
Disk 22 (prosinec 2007)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk velká řada – svazek 11.)
Herecký vývoj od komediantských začátků ve Větrníku po Divadlo na Vinohradech – jako vrcholná ukázka zralé hercovy tvorby slouží ovšem příklad role v německém filmu Jakub lhář režiséra Franka Beyera z roku 1974.
[79] Pavel Bár, ‘Osvobozené herectví’: Miroslav Horníček a Miloš Kopecký (nejen) v karlínském divadle
Disk 29 (září 2009)
(viz též Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), edice Disk velká řada – svazek 11.)
Základem analýzy tradice mimu a mimování v českém divadle 20. století je spolupráce klaunské dvojice Miroslava Horníčka a Miloše Kopeckého ve hře Tvrďák, ale i v dalších inscenacích, kde spolu tito dva herci-mimové účinkovali.
[80] Jan Hyvnar, Grossmanovo apelativní herectví
Disk 21 (září 2007)
(viz též O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Studie rekapituluje východiska a vývoj spolupráce významného českého režiséra s herci od prvního působení v Divadle Na zábradlí ke Grossmanově polistopadovému návratu do jeho čela.
[81]Kateřina Miholová, Král Ubu / Ubu the King (Jarry & Grossman & Fára)
edice Disk – velká řada, svazek 4.
Studie shromaďuje a reflektuje veškeré dostupné materiály týkající se proslulé inscenace Divadla Na zábradlí z roku 1964.
[82] Kateřina Miholová, Od předmětu k metafoře
Disk 17 (září 2006)
(viz též in: K. Miholová, Král Ubu / Ubu the King (Jarry & Grossman & Fára), edice Disk – velká řada, svazek 4.)
Analýza práce s reálným předmětem ve scénografickém řešení inscenace Krále Ubu v Divadle Na zábradlí.
[83] Jaroslav Vostrý, Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi)
AMU Praha 1996
[84] Jaroslav Vostrý, Nic nového pod sluncem? (Scéna a kultura)
Disk 7 (březen 2004)
(viz též in: Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění, edice Disk – velká řada, svazek 8.)
Od Hrůzových scénografií v Činoherním klubu 60. let k Zavřelově inscenaci Zmoudření dona Quijota ve Vinohradském divadle r. 1914; o souvislostech moderního divadla s kořeny západní kultury.
[85] Jan Hyvnar, Herci Činoherního klubu v živlu hry
Disk 19 (březen 2007)
(viz též in: O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Studie se věnuje zvláštnímu fenoménu herectví souboru založeného 1965, který přinesl českému herectví originální podněty zejména ve svém prvním období 1965–1972.
[86] Jiří Cieslar, Deset hereckých střepin (Činoherní klub a český film šedesátých let)
Disk 13 (září 2005)
[87] Petra Honsová, Jiřina Třebická a její charismatické herecké postavy v Činoherním klubu 1965–1972
Disk 38 (prosinec 2011)
Osudy a herecké umění osobnosti, která v Činoherním klubu vytvořila mimo jiné nezapomenutelnou Soňu ve Zločinu a trestu.
[88] Vlasta Krautmanová, Současná sovětská dramatika v českých divadlech období tzv. normalizace
Disk 1 (červen 2002)
K české dramaturgii 70. a 80. let 20. století.
[89] Jan Hyvnar, Od pojetí herectví ve studiových divadlech k dnešním otázkám
Disk 22 (prosinec 2007)
(viz též in: J. Hyvnar, O českém dramatickém herectví 20. století, edice Disk – velká řada, svazek 6.)
Svérázný případ polemiky s ‘velkým divadlem’, tentokrát v jeho opravdu ‘zkamenělé’ podobě, znamenala za tzv. normalizace v Československu 70. a 80. let studiová divadla. Nejen jim, ale také obecnějšímu zamyšlení nad povahou autorství v herectví věnuje autor svou pozornost tentokrát.
[90] Jaroslav Vostrý, Od modernismu k postmoderně: expresionismus
Disk 1 (červen 2002)
Expresionistické tendence v českém divadle od 70. let u Evalda Schorma až k Petru Léblovi a Michalu Langovi.
[91] Martin Maryška, Rozšířený prostor jeviště – grafický design Divadla na provázku
Disk 40 (červen 2012)
Mysliveček, Ždímal, Stejskal, Skalník, Zavarský ad.: Studie zaměřená na tvorbu předních výtvarníků, tentokrát z hlediska programů a plakátů, které navrhovali k inscenacím legendárního brněnského divadla
[92] Jan Císař, Redukce a amplifikace
Disk 24 (červen 2008)
Problematika interpretace soustředěná na dva různé postupy, které patří k různým způsobům myšlení a vidění světa: pojmovému a obraznému. (Na příkladech inscenací Molièrova Dona Juana v pražském ND a Marivauxova Experimentu v Divadle v Dlouhé.)
[93] Jan Císař, Meze a krajnosti
Disk 40 (červen 2012)
Nad inscenacemi Krále Leara a Enron činohry pražského ND si autor pokládá otázku hranic i možných podob současného scénování.
[94] Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová, Ansámblové divadlo: činohra v Českých Budějovicích
Disk 24 (červen 2008)
Tři inscenace Jihočeského divadla režírované šéfem tamního činoherního souboru Martinem Glaserem, které úspěšně rozvíjejí model ansámblového divadla i v dnešních českých podmínkách.
[95] Jawor Maja, Gardzienice – moje zkušenost
Disk 31 (březen 2010)
Za pomoci deníkových záznamů reflektujících herecký, fyzický a vokální trénink i zkoušení inscenací přibližuje autorka v jedné z kapitol své disertační práce činnost proslulého Centra divadelních aktivit W. Staniewského.
[96] Solnceva Larisa Pavlovna, Mladí, za nimiž jsou tisíciletí
Disk 31 (březen 2010)
Nestorka ruské teatrologie se ve své reflexi vrací k legendární, mezinárodními úspěchy ověnčené inscenaci Sclavi / Emigrantova Píseň souboru Farma v jeskyni
[97] Císař Jan, Příběh dramatu
Disk 31 (březen 2010)
Recenze si všímá především způsobu, jakým se autoři nedávno vydaných Dějin české literatury 1945–1989 vyrovnávají s problematikou dramatu.
[98] Císař Jan, Shakespeare v kontextu dějin českého divadla
Disk 31 (březen 2010)
Zamyšlení nad metodou divadelní historiografie, již zvolil ve své knize České pokusy o Shakespeara Pavel Drábek
[99] Michael Prostějovský, Pavel Bár, Fenomén ‘český’ muzikál
Disk 39 (březen 2012)
Svérázná podoba ‘českého’ či ‘pražského’ muzikálu je výsledkem proslulých, ale v současnosti specificky tržně aktualizovaných malých českých poměrů. Autoři přičítají vliv kulturní uzavřenosti minulého režimu, nedostatečné připravenosti na tento druh produkce i finančnímu a ekonomickému provozu souvisejícímu s oficiálním hodnocením úlohy tohoto druhu divadla v našem kulturním rámci.
[100] Jana Machalická, Potíže se zlatým vejcem
Disk 39 (březen 2012)
Polemika s článkem Michaela Prostějovského a Pavla Bára: mnohem kritičtěji se na stav českého muzikálu dívá redaktorka kulturní rubriky Lidových novin.
[101] Jaroslav Vostrý, Velké divadlo a potřeba odstupu
Disk 41 (září 2012)
V souvislosti s mimořádnou inscenací Čechovova Ivanova, kterou v ostravském Národním divadle moravskoslezském režíroval Štěpán Pácl, autor znovu otevírá téma tzv. velkého divadla a zamýšlí se nad jeho konstitutivními rysy, které souvisejí s otázkou bezprostředního prožitku divadelního dění a odstupu.
