Připomenutí ojedinělého hereckého výkonu předního herce Národního divadla.…
Jugoslávští dramatikové na brněnském jevišti
Dramaturgie brněnského Národního divadla se v období 1. Československé republiky zasloužila o soustavné uvádění předních jihoslovanských dramatiků a podílela se tak na důležitém budování plodných vzájemných kulturních vztahů.
Kdo znal Brno před několika lety, musí s podivem uznati ten veliký kus národní a umělecké práce, který se tu
Školy E. F. Buriana
Vždy znovu – a celkem třikrát – zakládal Emil František Burian herecké školy, kterým dával podobu mladé umělecké dílny úzce související s programem a činností jeho divadla D.
(úryvek)
První herecká škola
Dne 10. 11. 1939 v časopise A‑Zet vyšel inzerát, který oznamoval:
„Potřeba nových mladých sil nezatížených
Velké divadlo a potřeba odstupu
V souvislosti s mimořádnou inscenací Čechovova Ivanova, kterou v ostravském Národním divadle moravskoslezském režíroval Štěpán Pácl, autor znovu otevírá téma tzv. velkého divadla a zamýšlí se nad jeho konstitutivními rysy, které souvisejí s otázkou bezprostředního prožitku divadelního dění a odstupu.
(úryvek)
Štěpán Pácl inscenoval Ivanova v ostravském Národním
Meze a krajnosti
Nad inscenacemi Krále Leara a Enron činohry pražského ND si autor pokládá otázku hranic i možných podob současného scénování.
(úryvek)
Myslel jsem si, že poté co laskavostí a péčí Ústavu dramatické a scénické tvorby divadelní fakulty AMU vyšel soubor mých statí z tohoto časopisu věnovaný některým současným problémům
Fenomén ‘český’ muzikál
Svérázná podoba ‘českého’ či ‘pražského’ muzikálu je výsledkem proslulých, ale v současnosti specificky tržně aktualizovaných malých českých poměrů. Autoři přičítají vliv kulturní uzavřenosti minulého režimu, nedostatečné připravenosti na tento druh produkce i finančnímu a ekonomickému provozu souvisejícímu s oficiálním hodnocením úlohy tohoto druhu divadla v našem kulturním rámci.…
Bílá nemoc jako problém dramaturgický
Reflexe specifického Čapkova scénického smyslu reviduje obvyklé žánrové zařazení Bílé nemoci k dramatu chápanému především jako literární druh. Poukazuje na mimický potenciál hry vnímaný v rámci komediální tradice vedoucí od Shawa k Dürrenmattovi.
Když se Karel Čapek rozhodl ve druhé polovině třicátých let vrátit k dramatické tvorbě –
Karel Čapek režisér
Jak se obráží Čapkova koncepce divadla v jeho vlastních vinohradských režiích?
[…]
Když Karel Čapek nastupoval na podzim 1921 na popud nového uměleckého šéfa Jaroslava Kvapila do Vinohradského divadla jako dramaturg, jistě sám netušil, že na této scéně vytvoří během svého nedlouhého působení také osm nikoli bezvýznamných režií.
Vinohradská dramaturgie v době působení Karla Čapka
Čapkova dramaturgická koncepce v repertoáru Vinohrad pod vedením Jaroslava Kvapila.
[…]
Situace v době nástupu
Do divadelní sezony 1921/22 vstupuje Městské divadlo na Královských Vinohradech s novým uměleckým vedením.[1] V druhé polovině roku 1921 mimo jiné vrcholí dlouhodobé snahy o vytvoření Velké Prahy[2] (dojde k němu nakonec 1.
Mimo institucionalizované území
Na příkladech z tvorby pozoruhodných amatérských divadelních souborů Hochy Hýsly, LÁHOR/Soundsystem, Divadlo V.A.D. Kladno, Geisslers Hofcomoedianten Kuks, Divadlo DNO, Divadlo Kámen se autor zamýšlí nad vztahem amatérského divadla k oficiální kultuře.
(úryvek)
Obecně se ví a uznává, že české amatérské divadlo získalo v 70. a 80. letech minulého
Měsíc nad řekou jako problém dramaturgický
Řekněme to rovnou, dramaturgický problém inscenace Šrámkova Měsíce nad řekou v Moravském divadle Olomouc spočívá v absenci dramaturgie. Ta se nakonec omezila právě jen na výběr textu a přípravu programu (noční můra absolventa tohoto oboru). Třebaže nechci dát průchod rozpakům ze setkání s panem režisérem Zdeňkem Černínem, který …
Komedianti na českém jevišti: Hugo Haas (Mezi divadlem a filmem)
Cesta Huga Haase z Vinohrad do Národního a odtud až do Ameriky, od divadla k filmu, od komických milovníků přes charakterní herectví k psychologickým portrétům.
(úryvek)
[…]
Tendenci hrát mladé milovníky střízlivě a s odstupem – tendenci souznějící s Haasovým psychofyzickým typem – je možno přičítat nástupu jevištního
Otýlie Sklenářová-Malá: cesta na jeviště
Studie o velké české herečce zařazované mezi představitelky deklamačního herectví, jež ovládlo české jeviště zhruba od šedesátých do osmdesátých let 19. století.
(úryvek)
České profesionální divadlo jako základní součást rodící se národní kultury stvořil s geniálním scénickým citem a nadlidským úsilím ve čtyřicátých letech 19. století Josef Kajetán
Komedianti na českém jevišti – V&W
Co bylo ‘vnitřním smyslem’, tématem Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, co spojovalo všechny prvky hry dvou jedinečných klaunů a autorů legendárních písní a svébytných divadelních textů?
Jan Werich (1905–1980), který měl tolik pochopení pro humor a improvizační umění Vlasty Buriana, se spolu se svým partnerem z Osvobozeného divadla
Slovo na jevišti a ve filmu
Studie z roku 1937 od režiséra a teoretika meziválečného avantgardního divadla o problematice mluveného slova na českém jevišti.
(úryvek)
Prvá antinomie
Teorie, která bude odvozovat vznik řeči z výkřiku bolesti, strachu nebo radosti, bude v rozporu s teorií, jež ztotožňuje dějiny myšlení a představování s dějinami řeči. Tento
Jiří Hálek v původních hrách Činoherního klubu 60. let
Studie o vztahu hereckých možností a příležitostí, které souvisejí i se vztahem herce a konkrétního ansámblového divadla.
(úryvek)
[…]Začátek: Smočkův Piknik
„Jirka Hálek mě okamžitě upoutal svou osobností, tím, co z něj šlo, jaká silná a hlavně zajímavá osobnost z něj vycházela celou tu dobu toho
Komedianti na českém jevišti: Vlasta Burian
Komediantský typ Vlasty Buriana a zdroje jeho herectví.
(úryvek)
Vlasta Burian (1891–1962) jeví se Jindřichu Vodákovi v roce 1935 ve studii o kořenech českého komediálního herectví představitelem syntézy obou základních typů české komiky, jak je kritik vymezuje na příkladech F. F. Šamberka a Jindřicha Mošny. Díky schopnosti nemilosrdně
Hledání Věci Makropulos
V souvislosti s různým pojetím hlavní postavy Čapkova díla v různých inscenacích se autorka studie zabývá zejména žánrovým určením hry.
(úryvek)
V nedávné době zažila česká jeviště explozi inscenací Věci Makropulos, která zčásti rozmetala názor o nesoučasnosti dramatických děl Karla Čapka. Vlnu zájmu o tuto hru bychom
Tylovy herečky Anna Forchheimová-Rajská a Anna Kolárová-Manetínská (Žena v divadle J. K. Tyla 2)
Druhá část studie o herecké dramaturgii J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
(úryvek)
Zatímco v první části této studie jsem se zabývala postavami matek, psanými pro Magdalénu Skalnou a Magdalénu Hynkovou, nyní se dostávám k Tylovým postavám
Tylovy herečky Magdalena Forchheimová-Skalná a Magdalena Hynková (Žena v divadle J. K. Tyla 1)
Herecká dramaturgie J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
(úryvek)
Na konci 19. století (od druhé poloviny 80. let) se v české dramatické literatuře a na českých jevištích událo cosi pozoruhodného. Na scénu vstoupily podivné ženské bytosti, divoké
Komedianti na českém jevišti 2 (Dědicové Mošnovi)
Druhá část studie věnovaná tvůrcům moderního českého herectví: tentokrát těm umělcům, kteří se na cestě od předvádění komických typů k modernímu individuálnímu charakteru věnují především zpodobování tzv. malého člověka.
(úryvek)
Stav, vývoj a podobu českého herectví vždy ovlivňovala a dodnes ovlivňuje dramaturgie ve smyslu výběru a skladby repertoáru
Komedianti na českém jevišti: Od Svobody k Zakopalovi
Problematika komediálního herectví a jeho vliv na utváření tradice moderního českého divadla.
[…]
„Když víš co, víš jak,“ pamatuje si dávná žačka konzervatoře Antonie Hegerlíková poučku Jiřího Frejky, který vedl její první kroky na profesionálním jevišti. Snad i ti, kdo právě zkoušejí Molièra, přijdou na to,
Výzva
Při příležitosti recenze knihy Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století se Jan Císař zamýšlí nad zvolenou metodou zkoumání, která spojením diachronie a synchronie nabízí a realizuje zcela jiné pohledy na zdánlivě známou fázi dějin českého divadla.
(úryvek)
Pokládám knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20.
Borův Štěpánek
O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným představitelem české divadelní režie meziválečného období.
(úryvek)
Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.
Tvář
Návštěva pozoruhodné výstavy „Autoportrét v českém umění 20. a 21. století“, kterou uvedla Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, se autorovi recenze stala podnětem pro uvažování o funkci vizuálního předvedení vlastní tváře v herectví, v němž materiálem, z něhož vzniká herecká postava, je neskrývané a přirozené lidské …
Karel Hugo Hilar a jevištní řeč
Studie upozorňuje na zásadní význam auditivní a hudební stránky Hilarova inscenačního způsobu a polemizuje se s názory Jindřicha Honzla na Hilarovu práci s hercem.
[…]
Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)
Ansámblové divadlo: činohra v Českých Budějovicích
Tři inscenace Jihočeského divadla režírované šéfem tamního činoherního souboru Martinem Glaserem, které úspěšně rozvíjejí model ansámblového divadla i v dnešních českých podmínkách.
(úryvek)
[…]V Českých Budějovicích hrají o současném zacházení člověka s člověkem a hrají o něm tak, že vzbuzují i různé (a někdy i dost nepříjemné)
Redukce a amplifikace
Problematika interpretace soustředěná na dva různé postupy, které patří k různým způsobům myšlení a vidění světa: pojmovému a obraznému. (Na příkladech inscenací Molièrova Dona Juana v pražském ND a Marivauxova Experimentu v Divadle v Dlouhé.)
(úryvek)
Ty dva pojmy v názvu jsou polárně protikladné; ve všech úvahách o
Velké měšťanské divadlo vinohradské
Problematika českého činoherního umění na pozadí vývoje evropského divadla. Pokračování diskuse o tzv. ‘velké činohře’ a podmínkách k jejímu pěstování u nás – tentokrát na příkladu stoletého vývoje vinohradské scény a zejména zdejší tvorby K. H. Hilara.
Na počátku 90. let začínali studenti katedry alternativního a loutkového divadla
Vlastimil Brodský a generace 1945
Herecký vývoj od komediantských začátků ve Větrníku po Divadlo na Vinohradech – jako vrcholná ukázka zralé hercovy tvorby slouží ovšem příklad role v německém filmu Jakub lhář režiséra Franka Beyera z roku 1974.
(úryvek)
[…]„Vlastní lidské území [jeho] umění jsou ty podivné hlubiny lidského srdce, v nichž
Od pojetí herectví ve studiových divadlech k dnešním otázkám
Svérázný případ polemiky s ‘velkým divadlem’, tentokrát v jeho opravdu ‘zkamenělé’ podobě, znamenala za tzv. normalizace v Československu 70. a 80. let studiová divadla. Nejen jim, ale také obecnějšímu zamyšlení nad povahou autorství v herectví věnuje autor svou pozornost tentokrát.
(úryvek)
Při vzpomínce na hnutí studiových divadel 70.–80.
Národní divadlo: souvislosti a přesahy
Vznik ideje národního divadla v Německu a její podoba v podmínkách pražského ND.
[…] Spory o to, zda více peněz dostává opera, nebo činohra, patřily za ředitelství Šubertova tak říkajíc k ‘folklóru’ Národního divadla. Existovalo ještě mnoho jiných příčin, které bránily Národnímu divadlu, aby svou divadelní kvalitou vždycky
Grossmanovo apelativní herectví
O o režijně herecké koncepci významného českého režiséra druhé poloviny 20. století.
[…]
Obnova silou věcnosti
Pro jasnější porozumění Grossmanovu promýšlení principů divadla a herectví bude dobré citovat z jeho studie Kafkova divadelnost?, otištěné původně v časopise Divadlo (1964, 9): „Forma je trvanlivější než obsah. Uchováváme zvyky, konvence,
Otomar Krejča herec (2. V Národním divadle a ve filmu)
2. část studie o herecké tvorbě významného českého divadelníka 20. století.
[…]
II. V Národním divadle
Do Národního divadla opakovaně zval Otomara Krejču několik let Jindřich Honzl. „Ale vždyť tady má dobrý živobytí, ne? Zůstal tady a půjdeme tam spolu,“ smál se prý vždycky na Vinohradech Frejka, když
Herci Činoherního klubu v živlu hry
Mapování významných koncepcí českého herectví 20. století a způsobů jejich realizace je tentokrát věnováno zvláštnímu a ojedinělému fenoménu herectví souboru, který přinesl českému divadlu originální podněty zejména ve své počáteční vývojové fázi.
(úryvek)
Něco bylo ve hře
Probírám-li se vzpomínkami na inscenace Činoherního klubu, hlavně na ty zpočátku,
Herec v Krejčově uměleckém divadle
Koncepce herectví chápaného důsledně, ba tvrdošíjně jako umění – programové pojetí dialogického vztahu herce a postavy jakopředpoklad k rozvíjení osobnostního herectví – vliv dramatiky A. P. Čechova při formování inscenací jako polyfonních skladeb založených na ansámblové souhře.
[…] Krejčova koncepce herectví je ovšem umělecky náročná a zakládá se
Od předmětu k metafoře
Analýza práce s reálným předmětem ve scénografickém řešení slavné inscenace Krále Ubu v Divadle Na zábradlí z roku 1964 (režie Jan Grossman, scénografie Libor Fára).
[…] Fárovo a Grossmanovo řešení je od doby vzniku srovnáváno nejčastěji se scénografií konstruktivistickou, v době pozdější je tento trend ještě nápadnější, proto
Radokova kritika teatrální divadelnosti a hledání intenzivní scéničnosti
Studie věnovaná názorům významného českého režiséra Alfréda Radoka a jeho práci s herci.
Ve studii „Stanislavského ‘systém’ podruhé: od revoluce k evoluci“ v Disku 7 (březen 2004) jsem se jen letmo dotkl toho, jak se Alfréd Radok hlásil na počátku 60. let k dědictví Stanislavského a později dokonce …
Jaroslava Adamová a MDP, 2. část
[…] Vztah herce a režiséra, jak vidíme, tvoří základ moderního divadla i v případě `zábavní‘ instituce, jakou byla Ornestova MDP. Ve většině případů její hladké fungování zajišťovalo kultivované jevištní předvádění člověka v různých situacích: hlavní vliv přitom měla dramatická či komediální kvalita těchto situací, daných textem hry, a
Metaforizované herectví v Burianově syntetickém divadle
Emil František Burian byl renesanční postavou meziválečného divadla, a pokud se z Hilara literáta vyklubal režisér, měl Burian za sebou v roce 1934, kdy založil divadlo D, různých řemesel nebo umění více. Byl mu dán živý a prudký temperament syntetika všeho moderního, co přinášely evropské avantgardy, a proto
Deset hereckých střepin: Činoherní klub a český film šedesátých let
[…] Tato žhavá úpornost vyznat se v sobě tvoří jádro Macháčkova zpola monologického stylu. Jde o to úplné, zanícené angažmá osobnosti ve své `veřejné samotě‘, ve svém zmateném snažení a dokonale ztěžklém rozhodování. Aniž to figurám ubírá na jejich odlišnosti, Macháček do obou rolí vstupuje s podobným vrásněním
Jaroslava Adamová a MDP, 1. část
Osudy dramatické herečky v podmínkách „zábavní instituce“, v niž se v 60. letech 20. století proměnila Městská divadla pražská; mj. o vztahu režiséra a herce při nevydařené spolupráci s Alfrédem Radokem
[…] Byli pro Radoka herci MDP rovnoprávnými partnery při tvorbě inscenace? Měli vůbec šanci se jimi stát?
Jindřich Honzl: od zástupového herce k herci osvobozenému
Pojetí herectví vycházející z teorie a praxe rané české avantgardy, ovlivněné ruským Proletkultem a generací symbolistů i českým strukturalismem
[…] Přínosem avantgard byly nepochybně četné novátorské experimenty, v nichž se kladl důraz na formální výzkumy, při kterých se vždy hodně teoretizuje, tvorba se racionalizuje a ke spolupráci se
