(úryvek)
Scénologie japonského domu a symbolické souvislosti prostoru k obývání
Všude
(úryvek)
Cesta Karla Šiktance za osobitou básnickou řečí, za skutečným básnickým vzkazem
(úryvek)
[…]Odvaha vzít za Konec
Zdá se, že v Konci
Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)
Dante podle Romea Castellucciho
Stejně jako Valérie Dréville, ani druhý přizvaný umělecký ředitel, Romeo Castellucci, není na Avignonském festivalu poprvé. Právě naopak: jeho jméno figuruje na festivalovém programu posledních deset let každoročně a je skutečně možné říct, že
Crewdsonovy scény vypadají jako vystřižené z filmů Stevena Spielberga či Davida Lynche a jsou také budovány v součinnosti tvůrčího štábu, který je mnohdy rozsáhlý tak, jako by šlo o produkci nikoliv
Snaha o vysvobození herce i diváka z divadla, divadla z područí autora či textu, příběhu z literatury a nakonec umění z umění vůbec, to jsou převažující tendence modernismu a postmoderny 20. století. Záměry vše vrátit do života, mezi živé posluchače, diváky a mezi
Scéničnost nebývá jen poklidnou podívanou, pokojným zátiším. Spíše naopak. Scéničnost v sobě obsahuje dynamiku vztahů všech přítomných sil (reprezentovaných přítomnými osobami, objekty,
(úryvek)
1. Fenomén sboru v současném divadle
V posledních letech roste zájem francouzského divadla o tematiku sboru. Zpětně je možné říct, že u zrodu tohoto fenoménu stojí jedno z čísel belgické divadelní revue Alternatives théâtrales. Tento
[…]
Antický projekt a Deutsches Theater
Pomyslné místo národního divadla má mezi berlínskými divadly právě Deutsches Theater, který leží nedaleko Friedrichstrasse v centru Berlína. Toto divadlo upoutalo pozornost svým nevšedním antickým
(úryvek)
[…]V Českých Budějovicích hrají o současném zacházení člověka s člověkem a hrají o něm tak, že vzbuzují i různé (a někdy i dost nepříjemné)
(úryvek)
Ty dva pojmy v názvu jsou polárně protikladné; ve všech úvahách o
(úryvek)
Chápeme-li divadlo jako druh scénického umění – v polemice s názorem ztotožňujícím scéničnost s divadelností a současnou všeobecnou scénovanost s totální teatralizací –, musíme si také položit otázku, co zakládá jeho specifičnost. Odpověď se zdá jednoduchá: na rozdíl od
(úryvek)
Všechno to začalo vlastně velmi nevinným, i když mírně excentrickým albem s názvem A Cindy Book. Linkovaným sešitem obsahujícím 25 snímků a jednu jizvu
(úryvek)
Když jsem se v jedné úvaze o performanci v Disku z prosince 2006 dotknul Derridovy stati o divadle krutosti (česky viz Petříček 1993: 120–131), bylo to také s úmyslem pozastavit se nad tím, jak velký filozof zasažený artaudovským pojetím divadla
(úryvek)
Na první pohled může vzbuzovat údiv, že se filozofická antropologie zabývá i hercem. Avšak mnohem podivnější je fakt, že doposud tak většinou nečinila. Herec představuje člověka. Jeden člověk ztělesňuje jiného. Něco takového
(úryvek)
Herectví si většinou spojujeme s charakteristickou podvojností, která vychází ze dvou plánů, které najdeme mezi hercem a postavou, živým člověkem a fikcí, přítomností herce i jeho nepřítomností atd. J. Derrida by řekl, že slovo ‘herec’ je „indécidable“ – nerozhodnutelné, neboť
Perspektivy[1]
V závěrečné kapitole nepůjde v pravém slova smyslu o rozbor šesté režijní realizace [Mussetova Lorenzaccia]. Tím méně o její reklamní propagaci. Nezaměříme se
Prestižní kontrapunkt festivalu v Avignonu
Divadelní rok se ve Francii tradičně odehrává v rytmu dvou událostí zásadního významu: tou první je Avignonský festival (Festival d’Avignon), který se koná každý červenec ve
„Co mě fascinuje, je Vermeerův upřímný, bezelstný a neskrývaně upřený pohled, sterilně čistý, jakoby zbavený vší substance, nehmotný,
Vratislav. Breslau. Wroclaw. Tři jména pro jediné město. Češi, Němci, Poláci – tři jazyky a tři kultury, které se do
Co je herecká dramaturgie a jak ji chápat v nezužující formulaci, jak ji lze uplatňovat nejen v divadelní, ale i v pedagogické praxi?[1]
Dramaturgie jako „činnost prostředkující vztah
Na počátku 90. let začínali studenti katedry alternativního a loutkového divadla
RoseLee Goldbergová ve své knize Performance Art (From Futurism to the Present), považované za bibli moderního umění, uveřejňuje (na s. 146) fotografii pařížského obecenstva, které sleduje performanci živé malby Yvese Kleina Antropometrie modrého období
Ten, kdo otevírá stránky tohoto časopisu častěji, dávno
Naděje, budoucnost příběhu spočívá v jeho schopnosti brát na sebe v nových ústech nových generací
(úryvek)
Město, které bylo
…a v neděli, kolem třetí odpoledne, šplhaly Walmannovy dcery, Eva a Marie, v bílých krajkových šatech, mávající složenými paraplíčky a přidržující si klobouky, jež
(úryvek)
[…]Letošní Tosca (režie Philips Himmelmann) ohromuje technickou dokonalostí, pohybem obrovských dekoračních prvků či dekorace jako celku (výprava Johennes Leiacker, kostýmy Horte Jara). Není náhodou,
(úryvek)
[…]„Vlastní lidské území [jeho] umění jsou ty podivné hlubiny lidského srdce, v nichž
(úryvek)
Vlivem rozvoje teorie informací a kybernetiky v kombinaci se sociální psychologií a tendencí uměnovědných oborů vyrovnat se s tehdejšími novými vlivy byly takřka od šedesátých let minulého století mnohé umělecké projevy
(úryvek)
1. Tradice a modernost v současném řeckém divadle
Německý režisér Thomas Ostermeier, ředitel berlínské Schaubühne am Lehniner Platz, byl jedním z významných
(úryvek)
První otázkou je, co je vlastně
(úryvek)
Při vzpomínce na hnutí studiových divadel 70.–80.
(úryvek)
2. Od Schillera k Brechtovi, od Brechta k Schillerovi
Když tři roky po svém návratu z exilu ve Spojených
Otázka obsažená v titulu byla jednou z nejdůležitějších, na které měl studentům 2. ročníku činoherní režie a dramaturgie DAMU pomoci hledat odpověď týdenní zájezd do Berlína.[1] Podle
Obnova silou věcnosti
Pro jasnější porozumění Grossmanovu promýšlení principů divadla a herectví bude dobré citovat z jeho studie Kafkova divadelnost?, otištěné původně v časopise Divadlo (1964, 9): „Forma je trvanlivější než obsah. Uchováváme zvyky, konvence,
Království (cosi dětského v nás)
Současná hra Lenky Lagronové Království může své potenciální inscenátory
Ottovi Šimkovi – nezapomenu
Pod estetikou zvuku si můžeme ve shodě s encyklopedickými definicemi představit naplnění obecně uznávaných a v dané společnosti, pospolitosti či klanu platných norem kvantitativního a zejména kvalitativního uspořádání vlastností zvuku. Zjednodušeně řečeno, zajímá nás
Venku mrzlo. A byla inverze. Šedivý mlžný den, v polabském Brandýse trochu prosvětlený slabou vrstvou lednového sněhu. Stál jsem doma u okna a díval se ven. Daleko se dohlédnout nedalo. Psal se začátek 90. let a
Proč psát o Štyrském, když bylo už tolik o něm napsáno, když každý jenom trochu zasvěcený člověk musí vědět, že jsou tady zásadní materiály Karla Teiga, Františka Šmejkala a Věry Linhartové, ze kterých postupně vycházejí texty a analýzy Štyrského díla
Scéna a gesamtkunstwerk
Gesamtkunstwerk svého druhu představovalo také to, co pod názvem Sternenfall neboli Chute d’étoiles (Pád hvězd) vystavil Anselm Kiefer pod monumentální
„…Gratulovali mi k mým obrazům.
Říkali, že jsou velmi dekorativní a scénografické
a že bych mohl být dobrým jevištním výtvarníkem.
Pochopil jsem tedy, že nepochopili vůbec nic…“
Giorgio de Chirico
Letní prázdninová škola v Kokořínském dole, někdy v 80. letech. Teplá srpnová noc. Jedna skupina účastníků měla za úkol připravit pro ostatní noční prožitkový projekt vycházející z estetiky zdejší krajiny. Rozhodli se pro divadlo. Byl jsem tam tehdy jedním z
V názvu článku se nemoc nazývaná tanec sv. Víta nebo častěji padoucnice vyskytuje samozřejmě zcela záměrně. Zajímavé je, že tuto nemoc doprovázejí příznaky obsažené v obou názvech. Nejdříve
[…] Z hlediska této problematiky zasluhují pozornost především ty inscenace Národního divadla moravskoslezkého, které souvisejí se zřetelnou tendencí k divadelnímu využití oněch fenoménů apriorní scénovanosti, které se zdají spoluurčovat současný (jakoby předem
(úryvek)
Pri práci na inscenácii Sclavi – Emigrantova píseň mňa aj mojich kolegov zaujímalo, ako skúsenosť z emigrácie zaznamenávali Slováci či Rusíni, ktorí sa do
(úryvek)
Do doby před 2500 lety, kdy nejposvátnější místo k uctívání Hospodina bylo zničeno a Židé, kteří přežili babylonské zajetí, přešli pod novou, již poněkud benevolentnější perskou velmoc, je situovaný napínavý příběh, který popisuje kniha Ester, pátá z
[…] Chceme-li vyhledat tvar jeviště, který by byl tak základní, aby byl východiskem objevů, nelze vzít za předpoklad naše divadlo a naše jeviště. Jevištěm není
„Myslím, že největší nedorozumění mezi lidmi spočívá v tom, že si myslí, že umění je nutno porozumět v logických větných souvislostech, tím povrchním způsobem, jak lidé myslí… Úkolem umění však není, aby bylo chápáno ve smyslu plného porozumění. Umění
[…] Překonávání údělu jako nezměnitelného určení života člověka vnějšími podmínkami, jako sudby vymezené a dané silami,
[…]
Prostor a čas
Spojení původních dvou míst v jednom prostoru, do kterého
Ke studiím Jacquese Derridy, které u nás vyšly, patří také snad jediná, kterou kdy napsal o divadle; má titul „Divadlo krutosti a hranice reprezentace“. [1] V ní se sofistikovaným způsobem vyrovnává s artaudovskou tradicí „divadla krutosti“ a troufám si
Ti, co v dětství poslouchali rozhlasové pohádky, si možná vzpomenou na okamžik, kdy se pokusili odklopit zadní kryt přijímače, aby zahlédli malé mluvící postavičky. Jaké to bylo zklamání! Vnitřek přístroje (to důležité, co přenos
Scéna a svět: aktéři a diváci
Mluvím o scéničnosti a pokládám ji za širší (nejenom teatrologický, příp. sociologický, ale především kulturologický) pojem
Důmyslné efekty současného divadla kabuki v divadle Kabukiza na tokijské Ginze, tokušimský čtyřdenní festival tance Awa odori či loutkové
[úryvek] […] Důraz na významový smysl inscenace ovšem předpokládá zcela nový přístup k operní dramaturgii. Není to jen vyvážený výběr titulů z různých slohových období,
[úryvek]
Cílem tohoto příspěvku je podat možný náhled na komplikované vztahy mezi pamětí a divadlem, potažmo pamětí a dramatem. Jedním z důvodů, který může částečně osvětlit tato
[…]
Nejcharakterističtějším projevem tradičního afrického umění jsou masky. Vystoupení v maskách doprovází všechny důležité slavnosti v životě mnoha Afričanů. Masky jsou především neoddělitelnou částí iniciačních slavností, při kterých
[…]
Lenka Lagronová napsala první dramatický text Nevím kudy kam roku 1988. Od té doby uplynulo 17 let a seznam jejích prací má prozatím
[…]
Od přelomu 19. a 20. století se prosazovaly snahy prosadit divadlo jako samostatné, svébytné umění: preferovala se
„Pocit, že všechno už tu vlastně bylo, je nebezpečný a může vést k hérostratovským počinům podnikaným v úsilí zničit celou minulou kulturu, představovanou nejen pokud jde o její konkrétní podoby jako cosi, co už jako takové brání vzniku čehokoli
V divadelní sezoně 2003–2004 uvedlo Divadlo Archa dvě inscenace na téma internetové komunikace: Chat – Nebezpečně snadné známosti (premiéra 15. 12. 2003) a Nickname (premiéra 15. 10. 2004). Obě inscenace vznikly v rámci dlouhodobého projektu Divadla Archa, Archa.lab. a jsou součástí
S emocemi jsou problémy. Dělají nám radost, pokud jsou příjemné, a starost, když nás trápí. V každém případě se emocím těžko bráníme. Necháváme se jimi strhnout jak ve vlastním prožívání, tak také když je sledujeme ve svém okolí.
Burian od svého pojetí poetického divadla, divadla-básně, odvozoval – především v Divadle D – svou divadelní tvorbu: Začínalo to už způsobem chápání literárního textu, v němž nehledal na prvém místě prvky dramatické, neboť `dramatizovat lze jenom to, co v podstatě nemá dramatické struktury a v čem přímá i …
Alexandrín vnímáme v českém literárním kontextu většinou jednak jako verš primárně překladový, a to hlavně jevištní, jednak jako typ verše orientovaného na západoevropskou, především francouzskou tvorbu. Své počátky má opravdu ve Francii. Samotného názvu `alexandrín‘ se sice začalo užívat až v 15. století, ale jeho původ je mnohem
[…] Vztah herce a režiséra, jak vidíme, tvoří základ moderního divadla i v případě `zábavní‘ instituce, jakou byla Ornestova MDP. Ve většině případů její hladké fungování zajišťovalo kultivované jevištní předvádění člověka v různých situacích: hlavní vliv přitom měla dramatická či komediální kvalita těchto situací, daných textem hry, a
Emil František Burian byl renesanční postavou meziválečného divadla, a pokud se z Hilara literáta vyklubal režisér, měl Burian za sebou v roce 1934, kdy založil divadlo D, různých řemesel nebo umění více. Byl mu dán živý a prudký temperament syntetika všeho moderního, co přinášely evropské avantgardy, a proto
[…] Tato žhavá úpornost vyznat se v sobě tvoří jádro Macháčkova zpola monologického stylu. Jde o to úplné, zanícené angažmá osobnosti ve své `veřejné samotě‘, ve svém zmateném snažení a dokonale ztěžklém rozhodování. Aniž to figurám ubírá na jejich odlišnosti, Macháček do obou rolí vstupuje s podobným vrásněním
Když se Gilles Deleuze a Felix Guattari rozhodli společně rozvíjet Lacanovou teorii schizoanalýzy a vytvořit tak Anti-Oidipa, jedno z jejich důležitých předsevzetí bylo, raději pojmy vytvářet než je přebírat. V Rozhovoru o Anti-Oidipovi tvrdí, že je k tomu vedlo vědomí určité `ortodoxnosti‘, kterou tyto pojmy během doby nabyly. …
[…] Při hledání odpovědi na otázku, co dělá divadlo divadlem, dnes tak aktuální, je samozřejmě zcela oprávněné pohlédnout za
Analýza hereckých kreací Martina Huby v Süskindově monodramatu Kontrabas hraném bratislavským Štúdiem L+S, Mariána Labudy v titulní postavě Brechtova Pana Puntily z inscenace brněnského Národního divadla a Bronislava Poloczka v Turriniho monodramatu Hotovo, konec! v Divadle Kolovrat) z pohledu režiséra těchto inscenací.…
Autor zkoumá historické kořeny i metodologické vazby vizuálních studií k příbuzným vědním disciplínám, zejména k teorii a dějinám umění, a vyslovuje i opatrnou prognózu možného vývoje těchto vztahů. Především však na třech příkladech analyzuje jednotlivé aspekty společenského působení vizuálních komunikací.…
V analýze vývoje od ‘dobře napsané hry’ k aktančnímu modelu poukazuje Gajdoš na přetrvávající upřednostňování literárního textu, spojené ve vztahu k divadlu s podřízeností ostatních složek. Volá po rozvíjení koncepce založené na tom, co už Otakar Zich nazýval dramatickou situací, a po takovém pěstování teorie dramatu, které ji …
