Praha očima studentky z bratislavské Petržalky.…
Scénický prostor kabuki a divadlo Kabuki-za
O problémech financování a institucionalizace umělecké činnosti na příkladu historie jedné slavné divadelní budovy.
[…]
Společnost pro zlepšení divadla zanikla spolu s pádem prvního Itóova kabinetu v r. 1888, avšak od samého počátku se v ní ozývaly hlasy po novém divadle. Prvním, kdo tyto hlasy vyslyšel, byl Fukuči
Scénická dimenze v performanci: O divadle a sportu
Hledání styčných bodů mezi dvěma druhy performancí.
[…]
Lidské chování je běžně vyjádřeno ve formě performance (výkonu, provedení), zatímco korespondující kompetence je postižitelná pouze kvantitativně. To znamená, že ji můžeme podrobit zkouškám a testům, avšak ani ty nezaručují, že kompetenci v její kompletní podobě by bylo možné objektivně
Maska a tvář
Analýza Chiarelliho grotesky z hlediska životního sebescénování.
[…]
Jakkoliv je Paolo ústředním nositelem fikční scénovanosti, máme tu ještě další – v konečném důsledku nikoliv okrajové – postavy, které též nabízejí další ‘hesla’ do oné na začátku zmíněné encyklopedie scénování, v tomto případě zejména scénování klamavého.[1]
V Chiarelliho hře
Les monstres sacrés
Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.
(úryvek)
V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,
Komedianti na českém jevišti: Dědicové Šamberkovi?
Portréty F. F. Šamberka, Františka Rolanda a Saši Rašilova.
[…]
V Hilarově Gogolovi „smích a slzy“, v Holbergovi „citové a duševní odstíny“. Přestože Rašilov nedostává v divadle (a nebude tomu ani ve filmu, jak ještě uvidíme) mnoho příležitostí překročit hranice vymezené komediálními typy a charaktery, stále častěji je
Herec mezi rolí a vlastní tělesnou přítomností
V pokračování reflexe knihy Andrease Kotteho Divadelní věda. Úvod se autor tentokrát zabývá autorovým pojetím herectví, nazíraným v souvislosti se současnými tendencemi jeho vnímání
(úryvek)
Od znaku k tělu
Ve své knize Divadelní věda (Úvod) klade Andreas Kotte otázku, zda „v moderním divadle nevzniká nejsilnější účinek z diference
Synu, jenom jednou otevři ještě svoje milostidechá ústa…
Analýza inscenace Tylova dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kterou inscenoval v ostravském Národním divadle moravskoslezském Štěpán Pácl.
(úryvek)
Poté, co se činohra Národního divadla moravskoslezského rozhodla pozvat k hostování režiséra Štěpána Pácla, dala mu vybrat, na jakém titulu by rád pracoval. Pácl se rozhodl pro
Kreativní průmysly: Rozvoj kultury, nebo nová tržní totalita?
Slouží takzvané kreativní průmysly, které se zaměřují na sociálně-ekonomický potenciál kultury a umění, k jeho rozvoji, nebo se projeví jako nová tržní totalita? Dostanou se pod kontrolu všepohlcující nadvlády trhu nejrůznější projevy lidské aktivity – vedle ‘vysokého’ umění třeba i spontánní občanské akce, usilující o prosté zachování základních
…
Hluboce nahoru, vysoce dolů
Třetí část z autorova cyklu monodramat Úlety.
(úryvek)
V prázdném prostoru scény je umístěné otočné oboustranné zrcadlo na kolečkách, takže ho lze přemisťovat. Muž ho pomalu otevírá jako dveře, vstoupí, uvidí se v něm, ustoupí, zavře ho a vstoupí druhou stranou. Situace se několikrát opakuje, pak odsune zrcadlo
Divadlo i klášter: polská Reduta a její radikální reforma étosu herectví
Příspěvek poznání polských tradic rozvíjených od romantismu k moderně a dále ke Grotowskému a Staniewskému na příkladu divadelní činosti J. Osterwy a M. Limanowského ve Varšavě a Vilně v letech 1919–1939.
(úryvek)
[…]Tři meziválečné Reduty
Reduta byla otevřena ve Varšavě 29. listopadu 1919 premiérou hry S. Żeromského
Gardzienice – moje zkušenost
Za pomoci deníkových záznamů reflektujících herecký, fyzický a vokální trénink i zkoušení inscenací přibližuje autorka v jedné z kapitol své disertační práce činnost proslulého Centra divadelních aktivit W. Staniewského.
(úryvek)
[…]V Gardzienicích nikdo nedostává do rukou noty, zpěv znamená od začátku partnerství, hlasová cvičení a později písně
Od fotografie k performanci a instalaci
Příspěvek věnovaný scéničnosti a scénovanosti tzv. tableaux vivants, usilujících o zachycení „okamžiku čisté přítomnosti“, poukazuje na příbuzné vývojové tendence v inscenované fotografii i postmoderním performančním umění.
(úryvek)
Rád se vracím ke knize Rolanda Barthese Světlá komora a s požitkem pročítám její kapitoly, ale nikoliv proto, že bych ve
Divadelnost a/či scéničnost (Scénická událost v divadelněvědném konceptu Andrease Kotteho)
Při příležitosti vydání českého překladu knihy Theaterwissenschaft švýcarského teatrologa Andrease Kotteho zamýšlí se český editor nad jedním z hlavních pojmů Kotteho divadelněvědného konceptu: Profesor bernské univerzity dochází při svém zkoumání k podobným poznatkům jako pražští scénologové, když za základ divadelní činnosti považuje „scénickou událost“, jejíž „základní jednotky či
…
Globální divák
Zamyšlení nad důvody a druhy diváckého zájmu, který i v Česku vyvolávají přímé přenosy představení newyorské Metropolitní opery a londýnského Národního divadla.
(úryvek)
Od roku 2006 pořádá Metropolitní opera z Lincoln Centra v New Yorku přímé přenosy operních inscenací. Dnes už do více než 850 (převážně) kinosálů po
Od náznaku v japonské tradiční poezii waka ke scénám moderní haiku
O scénických prvcích v japonské poezii.
(úryvek)
Nejstarší japonská poezie a estetické principy období Heian
Japonská tradiční poezie je založena na střídání veršů o pěti a sedmi slabikách (přesněji řečeno mórách), což je rytmus, o němž Japonci odedávna věřili, že zní libě uším božstev. Nejstarší básně byly pravděpodobně
Tylovy herečky Anna Forchheimová-Rajská a Anna Kolárová-Manetínská (Žena v divadle J. K. Tyla 2)
Druhá část studie o herecké dramaturgii J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
(úryvek)
Zatímco v první části této studie jsem se zabývala postavami matek, psanými pro Magdalénu Skalnou a Magdalénu Hynkovou, nyní se dostávám k Tylovým postavám
Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti
Podnětem ke studii o problematice scéničnosti a scénování byla prof. Císařovi kniha M. Vojtěchovského a J. Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění).
(úryvek)
Marvin Carlson v Dějinách divadelních teorií mluví o „explozi teorie v posledních letech“ minulého století. Způsobila ji řada důvodů. Carlsonova
Rozbor divadelních inscenací na základě aktualizace a scénografie: čtyři hry Henrika Ibsena v režii Thomase Ostermeiera
Ostermeierovo a Pappelbaumovo pojetí Nory, Heddy Gablerové a Johna Gabriela Borkmana v berlínské Schaubühne a Stavitele Solnesse ve vídeňském Akademietheateru.
(úryvek)
Thomas Ostermeier, jeden z hlavních přestavitelů současné německé divadelní režie, vyhrazuje ve své repertoárové politice přednostní místo dramatice Henrika Ibsena. V posledních letech inscenoval čtyři dramata norského
Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)
Definice 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu.
(úryvek)
O ‘scénovaném vzdychání’
Byla jednou jedna sborovna v jisté škole. A v té sborovně jistého školního roku, v prvním pololetí, vždy v úterý o 3. a 4. hodině, sedával učitel češtiny a
Osiřelý americký sen Spaldinga Graye
Cesta amerického performera od divadelního herectví k monologickému vyprávění.
(úryvek)
Bylo to divadlo, co Spaldingovi Grayovi pomohlo zbavit se osobních nesnází. Od prvního školního představení Curious Savage (Zvědavý divoch) Johna Patricka, ve kterém po tolika žákovských neúspěších v učení exceloval, stalo se mu životním společníkem. Možná dokonce i
Psychologické souvislosti scénické tvorby
Prozatímní výsledky empirické sondy, pro niž si autor vybral Rorschachův test a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců.
(úryvek)
[…]Neurčitost / Rorschachův text
Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období
Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry
Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.
(úryvek)
Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem
Scénický New York
O scéničnosti základního ‘půdorysu’ i jednotlivých míst a staveb proslulé megapole včetně ‘scenic points’, z nichž lidé s neutuchajícím zájmem pozorují jak město samo, tak jeho život.
[…]
The High Line
Zmiňoval-li jsem se v pasáži věnované zahuštěnému manhattanskému teatrálnímu trsu rovněž o nebývalé kumulaci zdejších dopravních systémů,
Japonsko a jeho tradiční divadlo v tvorbě Emila Orlika
Portrét česko-německého kosmopolity, významného představitele japonismu v evropském výtvarném umění.
(úryvek)
Malíř a grafik Emil Orlik, přední německo‑český kosmopolita, patřil mezi umělci své doby ve střední Evropě k výjimkám díky tomu, že důkladně poznal Japonsko. Ačkoliv japonismus v evropské výtvarné kultuře kolem roku 1900 právě kulminoval, jen málokterý
Týden vody a světla
Esej věnovaná dvěma pražským výstavám: „Labyrint světla“ koncipovali v Ekotechnickém muzeu Petr Nikl a Ondřej Smeykal, Museum Kampa představilo tvorbu Václava Ciglera.
(úryvek)
Měl jsem původně v úmyslu v jedné ‘pracovní’ sobotě stihnout dvě výstavy a spojit tak milou povinnost s něčím, co se jevilo už na první
Slovácký divadelní úkaz
Zpráva o aktuální situaci Slováckého divadla při příležitosti recenze Lipusovy inscenace nejnovější hry Lenky Lagronové Křídlo.
(úryvek)
Rozdíl není ve velikosti, ale v intenzitě.
Vždycky mám rád divadlo, které je žité.
Ta velká jsou jako zaoceánské lodi,
ne každý náklad posádce se hodí.
Menší divadla jsou čluny a
Jevrejnovova apologie divadelnosti
Studie věnovaná významnému představiteli ruské divadelní moderny a jeho koncepci totální teatralizace života a panludismu.
(úryvek)
Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější
Okamžiku, prodli jen! Z pařížských a berlínských scén 2
Druhá část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na berlínských inscenacích Jürgena Gosche (Bůh masakru v Berliner Ensemble), Michaela Thalheimera (Faust, 1. díl) a Christiana Petzolda (Osamělá cesta) v Deutsches Theateru.
(úryvek)
[…] Sezonou 2007/2008 skončilo Berndu Wilmsovi sedmileté období ve funkci intendanta berlínského Deutsches Theater. TentoTylovy herečky Magdalena Forchheimová-Skalná a Magdalena Hynková (Žena v divadle J. K. Tyla 1)
Herecká dramaturgie J. K. Tyla na příkladu analýzy klíčových postav jeho her v souvislosti s hereckými typy jejich představitelek.
(úryvek)
Na konci 19. století (od druhé poloviny 80. let) se v české dramatické literatuře a na českých jevištích událo cosi pozoruhodného. Na scénu vstoupily podivné ženské bytosti, divoké
Komedianti na českém jevišti 2 (Dědicové Mošnovi)
Druhá část studie věnovaná tvůrcům moderního českého herectví: tentokrát těm umělcům, kteří se na cestě od předvádění komických typů k modernímu individuálnímu charakteru věnují především zpodobování tzv. malého člověka.
(úryvek)
Stav, vývoj a podobu českého herectví vždy ovlivňovala a dodnes ovlivňuje dramaturgie ve smyslu výběru a skladby repertoáru
Ze sympozia do divadla
Při příležitosti sympozia věnovaného významnému divadelnímu reformátorovi „Grotowski: After – Alongside – Around – Ahead“, které v červnu 2009 pořádala Univerzita v Kentu, a při příležitosti návštěvy několika londýnských činoherních inscenací zamýšlí se autor nad odkazem „alternativních“ i „tradičních“ postupů v divadle a herectví.
(úryvek)
V úvodní diskusi
Křídlo
Nová hra současné české autorky, která se už dočkala i prvního uvedení ve Slováckém divadle Uherské Hradiště.
(úryvek)Šero.
Místnost v opuštěném mlýně.
V místnosti velký dřevěný stůl v rohu, dřevěná lavice, možná kachlová kamna. Zbytky nádobí a různých věcí.
Uprostřed, trochu nepatřičně, stojí velký klavír – křídlo.
Kultura jangčouských rezidenčních zahrad
Článek významné české sinoložky a japanoložky o čínských zahradách jako promyšlené scéně pro širokou škálu estetických vjemů
[…]
Chang-čou je proslulé svými jezery a horami, Su-čou svými městskými ulicemi a obchody a Jang-čou svými zahradami.
Čínské zahrady jsou esteticky vytříbená díla, která mají filozofickou náplň vypovídající o vztahu
Herectví jako umění: Z pařížských a berlínských scén 1
První část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na pařížských inscenací Claudelova Saténového střevíčku v Odéonu , Horváthova Kazimíra a Karolíny v Théâtre de la Ville i adaptace Dostojevského Idiota v Théâtre de Chaillot, si především klade otázku, proč a díky čemu lze významný a úspěšný proud
…
K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 3 (fikce)
Závěrečná část studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.
[…]
Histrionství[1]
Po jistém váhání zařazujeme histrionství zcela samostatně, neboť jde o specifický typ životního scénování. Specifický především tím, že je zahrnut mezi poruchy osobnosti
V. F. Komissarževská: herečka ‘stříbrného věku’
Studie věnovaná slavné ruské herečce z období modernismu a symbolismu, která se pokoušela paralelně s úsilím K. S. Stanislavského utvářet nový herecký styl a reformovat ruské herectví.
[…]
4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů a
Estetizující rebelství Karen Finleyové
Analýza performance Karen Finleyové The Return of the Chocolate-Smeared Woman upozorňuje na složitější otázky, které budí performerčin přístup k událostem, které ztvárňuje, stejně jako způsoby, které k tomu volí.
[…]
V roce 1998 uvedla Karen Finleyová svoji performanci The Return of the Chocolate-Smeared Woman.[1] Jejím základem se
Wolfgang Tillmans: Mesiáš ikonoklasmu, nebo apoštol módního sebescénování?
Otázky kladené nad Tillmansovým dílem při příležitosti jeho loňské výstavy v berlínském muzeu současného umění Hamburger Bahnhof.
(úryvek)
[…]
Můžeme se v tomto vývojovém stadiu výtvarného umění divit, že nějaký autor chce přimět diváka k aktivnímu vnímání svého díla, že mu chce naznačit, že jeho dílo má mnohem
Mýty, ságy, scéničnost
Analýza potenciální scéničnosti příběhu o Egilovi a Thorgerdě.
[…]
Mýty, ságy a pohádky jsou zhuštěnou zkušeností lidstva. Obrážejí kritické okamžiky a jejich řešení. Podobnou myšlenku můžeme najít v Jungových konceptech archetypů. Mytologická archetypičnost je velmi bohatá a při troše snahy v ní můžeme objevit i pravzory psychologických reakcí,
Komedianti na českém jevišti: Od Svobody k Zakopalovi
Problematika komediálního herectví a jeho vliv na utváření tradice moderního českého divadla.
[…]
„Když víš co, víš jak,“ pamatuje si dávná žačka konzervatoře Antonie Hegerlíková poučku Jiřího Frejky, který vedl její první kroky na profesionálním jevišti. Snad i ti, kdo právě zkoušejí Molièra, přijdou na to,
Scénické působení a zrcadlové neurony
Ve světle toho, co píše Giacomo Rizzolatti a jeho spolupracovníci o objevu tzv. zrcadlových neuronů, se potvrzují teze, ze kterých ve své Estetice dramatického umění (1931) vycházel Otakar Zich. I podle něho je pro divácké vnímání příznačné, že tu „vedle zrakové a sluchové složky vystupuje jako podstatná též
…
Zápisky české herečky (dokončení)
Pokračování vzpomínek slavné komediální herečky, autorky, překladatelky, pedagožky a divadelní podnikatelky, jejichž první část jsme otiskli v Disku 26 – prosinec 2008.
(úryvek)
VI.
Bolestná zvěsť stihla nás v červenci r. 1856. Tyl v Plzni byl na smrtelném loži a dne 12. července obdržela jsem zprávu, že den
Zbavitelovo světové dílo o bengálské literatuře
Obsáhlá recenze české verze knihy Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi.
(úryvek)
Na sklonku loňského roku se na pultech českých knihkupectví objevila nová publikace Dušana Zbavitele nazvaná Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi (Praha: ExOriente, 2008). Jde o původní vědeckou monografii (převedenou z anglického
Scénické podoby snového světa Laurie Andersonové (Krátké zamyšlení nad knihou Stories from the Nerve Bible)
Přístupy a postupy, zdroje a inspirace tvorby performerky Laurie Andersonové.
(úryvek)
Pokud jsem se v minulém článku s titulem „Příběh v performančním umění“, uveřejněném v Disku 26, věnoval právě Laurii Andersonové, performerce, která má k slovesnosti a literatuře nejblíže, a neodvolal se na její knihu Stories from Nerve
Výzva
Při příležitosti recenze knihy Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století se Jan Císař zamýšlí nad zvolenou metodou zkoumání, která spojením diachronie a synchronie nabízí a realizuje zcela jiné pohledy na zdánlivě známou fázi dějin českého divadla.
(úryvek)
Pokládám knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20.
Jev, výjev skrytý za znakem
Příspěvek ke ‘scénologii slova’ týkající se vztahů ‘obrazové’ a ‘znakové’ roviny i psané, mluvené, a myšlené (i cítěné, resp. zakoušené) podoby slova na příkladu užití čínského písma při zápisu japonských slov.
(úryvek)
Pohled na čínský znak (ideograf)[1] vede jeho uživatele k artikulaci, nikoli však izolované hlásky, ale celého
Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (2. část)
Literární a orální; Jungmann a Tyl. Mimus a literatura. Diderotova reforma – intelektuálové a divadlo. Literárnost a scéničnost. Dostojevskij dramatik. Dramatikové a divadlo.
(úryvek)
Literární a orální; Jungmann a Tyl
Složitost vztahů jednotlivých tendencí i samotného formování oficiální kultury dobře ukazuje vztah ideálně zakotveného a jen v Jungmannových
Repertoár Thomase Ostermeiera: Několik úvah a souvislostí
Vývoj berlínské Schaubühne a jejího současného uměleckého šéfa.
(úryvek) Thomas Ostermeier, jeden z předních představitelů současné evropské režie, vstoupil na scénu německého divadla na konci minulého století a to současné uvítal v čele jednoho z nejprestižnějších divadelních domů Německa, berlínské Schaubühne. S postem uměleckého ředitele této instituce přijal
K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 2 (důvody a způsoby)
Pokračování studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.
(úryvek)
Toto pokračování[1] bude věnováno příčinám či důvodům (motivům apod.) našich životních scénických akcí, tedy rozhodně otázce ‘proč’. Budeme se jí zabývat v prvé části článku.
Dvě herecké virtuosky z dob fin de siècle (Kapitoly z dějin moderního evropského herectví 1)
Srovnání hereckého umění Sáry Bernhardtové a Eleonory Duseové – představitelek dvou nejcharakterističtějších tendencí ve vývoji herectví v období moderny nebo secese.
(úryvek)
V druhé polovině 19. století se i divadlo stalo součástí svobodného kapitalistického podnikání. Například v Anglii ztratila svůj monopol tradiční divadla Drury Lane a Covent Garden
Podoby současného dramatického divadla
Problematika aktualizace klasického textu na příkladu devíti inscenací z Paříže (Fantasio, Magická komedie a Figarova svatba v Comédii-Française), Berlína (Procitnutí jara v Berliner Ensemble, Strýček Váňa a Racek v Deutsches Theater) a Prahy (Tři sestry v Divadle na Fidlovačce, Měsíc na vsi ve Švandově divadle a Ptákovina v
…
Zápisky české herečky
Eliška Pešková (1832–1895) – originální umělecký zjev: slavná komediální herečka, autorka, překladatelka, pedagožka, divadelní podnikatelka, manželka zakladatele smíchovské scény Pavla Švandy ze Semčic, nezapře nezdolný temperament a energickou činorodost ani při líčení vlastních divadelních a životních peripetií.
(úryvek)
I.
Matinka moje měla čtrnácte let, když si ji můj
Borův Štěpánek
O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným představitelem české divadelní režie meziválečného období.
(úryvek)
Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.
K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 1 (Ohraničení pole)
Úvodní část studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.
(úryvek)
Dovolte mi na samém začátku možná nepřesně a možná příliš volně, ale přece parafrázovat jeden poměrně známý Freudův výrok: Dámy a pánové, každý z
Otázky moci v pařížských divadlech: teorie a praxe
Moc coby téma pařížských inscenací G. Cassierse a Ch. Marthalera,, ale i v podobě praktických otázek spojených s řízením a financováním kultury, jak se projevují v ministerských zásazích do francouzského divadelnictví.
(úryvek)
[…]V zákulisí: triptych mocných
Pařížské Théâtre de la Ville, kde se Triptych moci uváděl letos
Příběh v performančním umění aneb Scénická vypravěčka Laurie Andersonová
Autor pokračuje i v tomto čísle ve zkoumání principiálních rysů soudobého performančního umění (viz jeho předchozí studie v 17.–19. a 23.–25. čísle Disku) a jejich konsekvencí pro teorii i praxi soudobé scénické tvorby i scéničnosti a scénovanosti obecně.
(úryvek)
Slova Přemysla Ruta z Disku 23 o tom, že
Dvojí poetika středověkých divadelních textů jókjoku
Libreto zpěvně-recitativních her nó – jókjoku – jako svébytné literární dílo, které divadelním tvůrcům vnuká představu budoucího jevištního ztvárnění, ale pro čtenáře má hodnotu literárního textu umožňujícího vytvořit si o podobách postav, o místech, kde se dramatický příběh udál, a o dalších okolnostech vlastní představu.
(úryvek)
Poetika libreta
Japonský tradiční dům a problematika scénického prostoru (nejen v Japonsku)
Na základě názorů významného japonského režiséra Tadaši Suzukiho a s využitím důležitých informací o nespecificky scénickém uspořádání tradičního japonského obydlí dokládá autorka, jak životní prostor člověka – sakrální i profánní – fungujev Japonsku coby předobraz prostoru jevištního.
(úryvek)
Scénologie japonského domu a symbolické souvislosti prostoru k obývání
Všude
„Něco nás věčně nutí hrát nějaké staré drama“. Divadlo řeči v díle Karla Šiktance
Na analýze dramatických kvalit lyrické tvorby jednoho z nejvýznamnějších žijících českých básníků dokládá autor, jak Šiktanc vědomě a účinně pracuje s příběhem ukrytým v lyrickém textu a jak významnou roli u něj hraje užití mluvního gesta.
(úryvek)
Cesta Karla Šiktance za osobitou básnickou řečí, za skutečným básnickým vzkazem
Obřad slova v díle Josefa Topola
V souvislosti se zkoušením hry Josefa Topola Konec masopustu vznikla studie zabývající se jazykem a sdělováním, slovem jako skutečným základem scénické existence postav – tedy tématy, která se objevují v Topolových hrách od jeho prvotiny Půlnoční vítr.
(úryvek)
[…]Odvaha vzít za Konec
Zdá se, že v Konci
Pláč
Nová hra současné české autorky, kterou se chystá uvést činohra Národního divadla v Praze.
Osoby:
Helenka
Alenka
Květa
Sylva
Děvče
Žena
Tma.
Přibližují se kroky.
Kdosi vstoupil.
S jeho vstupem se rozjasňuje jeviště.
Na jevišti není nic.
Pouze jedno velké okno a asi pětačtyřicetiletá žena, Helenka.
Kdesi stále
Tvář
Návštěva pozoruhodné výstavy „Autoportrét v českém umění 20. a 21. století“, kterou uvedla Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, se autorovi recenze stala podnětem pro uvažování o funkci vizuálního předvedení vlastní tváře v herectví, v němž materiálem, z něhož vzniká herecká postava, je neskrývané a přirozené lidské …
Opravdu jenom dobře znějící prostor?
Úvaha o akustických problémech prostoru, ve kterém se na prvním místě verbálně komunikuje.
Nejkratším příspěvkem 2. sešitu 16. svazku časopisu Paragrana z roku 2007,[1] věnovaného problematice zvukové antropologie, je na první pohled poněkud rozpačité zamyšlení Sama Auingera „Dobře znějící prostor“.[2] Ve společenství rozsáhlých, tematicky zajímavě až neobvykle orientovaných
Karel Hugo Hilar a jevištní řeč
Studie upozorňuje na zásadní význam auditivní a hudební stránky Hilarova inscenačního způsobu a polemizuje se s názory Jindřicha Honzla na Hilarovu práci s hercem.
[…]
Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)
Avignonský festival 2008
Rekapitulace vývoje a současná tvář nejslavnějšího francouzského divadelního festivalu.
[…]
Dante podle Romea Castellucciho
Stejně jako Valérie Dréville, ani druhý přizvaný umělecký ředitel, Romeo Castellucci, není na Avignonském festivalu poprvé. Právě naopak: jeho jméno figuruje na festivalovém programu posledních deset let každoročně a je skutečně možné říct, že
Gregory Crewdson – Edward Hopper inscenované fotografie?
Vztah ‘dokumentárnosti’ a scénovanosti/scéničnosti ve fotografickém umění na příkladu slavného amerického tvůrce, uvedeného pražskou Galerií Rudolfinum.
[…]
Crewdsonovy scény vypadají jako vystřižené z filmů Stevena Spielberga či Davida Lynche a jsou také budovány v součinnosti tvůrčího štábu, který je mnohdy rozsáhlý tak, jako by šlo o produkci nikoliv
Mezi mimesis a performativitou
‘Performativní obrat’ v performančním umění.
Snaha o vysvobození herce i diváka z divadla, divadla z područí autora či textu, příběhu z literatury a nakonec umění z umění vůbec, to jsou převažující tendence modernismu a postmoderny 20. století. Záměry vše vrátit do života, mezi živé posluchače, diváky a mezi
Příspěvek k chápání psychologie herectví
Autor se volně drží uměleckých a psychologických názorů významného režiséra Jiřího Frejky a také za pomoci některých novějších poznatků hledá vztahy mezi emocemi, myšlením a výrazem.
Scéničnost nebývá jen poklidnou podívanou, pokojným zátiším. Spíše naopak. Scéničnost v sobě obsahuje dynamiku vztahů všech přítomných sil (reprezentovaných přítomnými osobami, objekty,
Současná doba a dramatické herectví
Filmy předního německého režiséra Christiana Petzolda Wolfsburg a Yella představují pozoruhodné pokusy o zachycení lidského chování souvisejícího s dnešním kapitalismem a otázkami, které klade. Osvědčuje-li se při těchto pokusech mimořádným způsobem právě herectví Niny Hoss, je to tím, že je schopné ztělesnit toto chování v jeho dramatičnosti.
Nina
Sen
Přispěvatelé: výtvarný doprovod Jiří Voves
Hra s nápadem Václava Klimenta Klicpery.
(úryvek)
První, komu bych tu hru rád věnoval, je ovšem Václav Kliment Klicpera, jehož Der Traum mě uřkl už začátkem osmdesátých let. Ale jsem ji dlužen i Václavu Königsmarkovi, který mé uhranutí chápal, ba sdílel a po
Čtvrtý ročník sympozia o japonském a čínském divadle: Tradice a současnost
Ve dnech 7. a 10. března 2008 uspořádalo Centrum základního výzkumu AMU&MU a Výzkumný ústav dramatické a scénické tvorby DAMU ve spolupráci s Divadelním muzeem Cuboučiho Šójóa při Univerzitě Waseda a s Českým centrem v Tokiu již čtvrtý ročník sympozia, na němž proběhly workshopy a přednášky zaměřené mimo
…
Sbor v současném evropském divadle a Einar Schleef
O některých inscenacích významného německého divadelníka a jeho specifické koncepci.
(úryvek)
1. Fenomén sboru v současném divadle
V posledních letech roste zájem francouzského divadla o tematiku sboru. Zpětně je možné říct, že u zrodu tohoto fenoménu stojí jedno z čísel belgické divadelní revue Alternatives théâtrales. Tento
Zpráva o činohře v Berlíně
Analýza inscenací Deutsches Theater, Schaubühne am Lehniner Platz, Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz, Maxim Gorki Theater a Berliner Ensemble.
[…]
Antický projekt a Deutsches Theater
Pomyslné místo národního divadla má mezi berlínskými divadly právě Deutsches Theater, který leží nedaleko Friedrichstrasse v centru Berlína. Toto divadlo upoutalo pozornost svým nevšedním antickým
Ansámblové divadlo: činohra v Českých Budějovicích
Tři inscenace Jihočeského divadla režírované šéfem tamního činoherního souboru Martinem Glaserem, které úspěšně rozvíjejí model ansámblového divadla i v dnešních českých podmínkách.
(úryvek)
[…]V Českých Budějovicích hrají o současném zacházení člověka s člověkem a hrají o něm tak, že vzbuzují i různé (a někdy i dost nepříjemné)
Redukce a amplifikace
Problematika interpretace soustředěná na dva různé postupy, které patří k různým způsobům myšlení a vidění světa: pojmovému a obraznému. (Na příkladech inscenací Molièrova Dona Juana v pražském ND a Marivauxova Experimentu v Divadle v Dlouhé.)
(úryvek)
Ty dva pojmy v názvu jsou polárně protikladné; ve všech úvahách o
Divadlo neboli kouzlo proměny
Co zakládá specifičnost divadla mezi ostatními uměleckými druhy?
(úryvek)
Chápeme-li divadlo jako druh scénického umění – v polemice s názorem ztotožňujícím scéničnost s divadelností a současnou všeobecnou scénovanost s totální teatralizací –, musíme si také položit otázku, co zakládá jeho specifičnost. Odpověď se zdá jednoduchá: na rozdíl od
Cindy Sherman: Sebeprezentace jako obraz cesty k předpeklí
Problematika inscenované fotografie, soustředěná na otázky spojené s interpretací tvorby autorky, která patří k nejvýraznějším postavám nejenom amerického umění na přelomu století.
(úryvek)
Všechno to začalo vlastně velmi nevinným, i když mírně excentrickým albem s názvem A Cindy Book. Linkovaným sešitem obsahujícím 25 snímků a jednu jizvu
Hraní a performance
Herecká hra a sebescénování v performančním umění.
(úryvek)
Když jsem se v jedné úvaze o performanci v Disku z prosince 2006 dotknul Derridovy stati o divadle krutosti (česky viz Petříček 1993: 120–131), bylo to také s úmyslem pozastavit se nad tím, jak velký filozof zasažený artaudovským pojetím divadla
K antropologii herce
Přeložil Miroslav Petříček
Stať zakladatele filozofické antropologie o herectví jako obrazu postavení člověka ve světě.
(úryvek)
Na první pohled může vzbuzovat údiv, že se filozofická antropologie zabývá i hercem. Avšak mnohem podivnější je fakt, že doposud tak většinou nečinila. Herec představuje člověka. Jeden člověk ztělesňuje jiného. Něco takového
Herectví jako antropologický experiment
Základy herectví ve fundamentální struktuře lidského chování.
(úryvek)
Herectví si většinou spojujeme s charakteristickou podvojností, která vychází ze dvou plánů, které najdeme mezi hercem a postavou, živým člověkem a fikcí, přítomností herce i jeho nepřítomností atd. J. Derrida by řekl, že slovo ‘herec’ je „indécidable“ – nerozhodnutelné, neboť
Disk 24 (červen 2008)
Dvacáté čtvrté číslo Disku se z významné části věnuje herectví, a to také z hlediska filozofické antropologie. V té souvislosti tiskneme v překladu Miroslava Petříčka i důležitou stať jejího zakladatele Helmutha Plessnera (1892–1985), který je u nás bohužel stále velmi málo známý. Jde o jeho stať „K antropologii …
Zabudnite na očistec, alebo Hovory na účet volaného
Fraška v pěti obrazech.
Osoby
Maroš Kalný, otec
Milena Kalná, matka
Nina, dcéra
Samo, syn
Bobo, eštebák (so stredoslovenským akcentom)
Dodo, eštebák (s východoslovenským akcentom)
Hlas Boží
Bursna
Martin
Hlas telefónnej manipulátorky
Hlas šéfa
Jednotlivé dialógy v hre prebiehajú prostredníctvom telefonického spojenia. Tento spôsob použitia techniky by nemal
Krejčův Lorenzaccio v Divadle za branou
Kapitola z knihy Musset et le théâtre intérieur od francouzského teatrologa se věnuje důkladnému rozboru Krejčovy inscenace ve srovnání s pojetím T.N.P. Jeana Vilara.
Perspektivy[1]
V závěrečné kapitole nepůjde v pravém slova smyslu o rozbor šesté režijní realizace [Mussetova Lorenzaccia]. Tím méně o její reklamní propagaci. Nezaměříme se
Podzimní festival 2007
Autorka referuje o nejzajímavějších inscenacích loňského podzimu v Paříži: inscenacích Christophera Marthalera, Ro-driga Garcíy a Luca Bondyho.
Prestižní kontrapunkt festivalu v Avignonu
Divadelní rok se ve Francii tradičně odehrává v rytmu dvou událostí zásadního významu: tou první je Avignonský festival (Festival d’Avignon), který se koná každý červenec ve
Vermeerova kamera a van Eyckovo zrcadlo?
Autorova reakce na studie Davida Hockneyho a Philipa Steadmana, které propracovávají hypotézu o existenci optických přístrojů jako pomůcek k dosažení věrného obrazu reality v západoevropském malířství od poloviny 15. století.
„Co mě fascinuje, je Vermeerův upřímný, bezelstný a neskrývaně upřený pohled, sterilně čistý, jakoby zbavený vší substance, nehmotný,
Wroclaw – mikrokosmos střední Evropy
Třetí autorova sonda do scénických parametrů měst našich polských sousedů. Hlavní pozornost věnuje především velkolepé Hale století, jejíž dějiny mohou posloužit jako svérázné zrcadlo složitého vývoje střední Evropy.
Vratislav. Breslau. Wroclaw. Tři jména pro jediné město. Češi, Němci, Poláci – tři jazyky a tři kultury, které se do
O herecké dramaturgii
Teoretický i potenciální praktický obsah a dosah pojmu ‘herecká dramaturgie’ na základě příkladů z historie i současnosti nejenom českého divadla.
Co je herecká dramaturgie a jak ji chápat v nezužující formulaci, jak ji lze uplatňovat nejen v divadelní, ale i v pedagogické praxi?[1]
Dramaturgie jako „činnost prostředkující vztah
Velké měšťanské divadlo vinohradské
Problematika českého činoherního umění na pozadí vývoje evropského divadla. Pokračování diskuse o tzv. ‘velké činohře’ a podmínkách k jejímu pěstování u nás – tentokrát na příkladu stoletého vývoje vinohradské scény a zejména zdejší tvorby K. H. Hilara.
Na počátku 90. let začínali studenti katedry alternativního a loutkového divadla
Performance uměleckého postoje a životního stylu
Rekapitulace vývoje performance v ‘akčním’ a ‘živém’ umění 50. a 60. let 20. století.
RoseLee Goldbergová ve své knize Performance Art (From Futurism to the Present), považované za bibli moderního umění, uveřejňuje (na s. 146) fotografii pařížského obecenstva, které sleduje performanci živé malby Yvese Kleina Antropometrie modrého období
Scéna jako průsečík obrazu a příběhu
Studie o takových způsobech rozvíjení příběhu, které souvisejí se scénováním, v nichž se tendence příběhu k rozvíjení v čase střetává s tendencí k jeho rozvíjení v prostoru, tj. vlastně příběh (narativ) s obrazem a vyprávění v užším smyslu s předváděním.
Ten, kdo otevírá stránky tohoto časopisu častěji, dávno
Proč příběh?
Profesorská přednáška se zabývá tendencí příběhu diferencovat se v množství variant a stávat se součástí „většího příběhu“. Tato tendence se ovšem nedá odmyslet od „touhy po smyslu“, ze které vyprávění příběhů vyvěrá…
[…]
Naděje, budoucnost příběhu spočívá v jeho schopnosti brát na sebe v nových ústech nových generací
Disk 23 (březen 2008)
Přemysl Rut se ve své profesorské přednášce, konané v říjnu minulého roku na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, věnoval ‘svému’ tématu či – lépe – jednomu ze svých témat, jímž je příběh. V textu přednášky, který otiskujeme pod původním názvem „Proč příběh?“, zdůrazňuje tendenci příběhu diferencovat se v …
Gdaňské scenerie
Několik didaskalií od Baltu. Autor si všímá nespecifické scéničnosti města i textů, jež o Gdaňsku píše polský prozaik Stefan Chwin.
(úryvek)
Město, které bylo
…a v neděli, kolem třetí odpoledne, šplhaly Walmannovy dcery, Eva a Marie, v bílých krajkových šatech, mávající složenými paraplíčky a přidržující si klobouky, jež
Opera v otevřeném prostoru
O scénologii prostoru přírodních divadel v tak odlišných případech, jako je veronská Aréna, jezerní divadlo v Bregenzu a otáčivá scéna v Tampere.
(úryvek)
[…]Letošní Tosca (režie Philips Himmelmann) ohromuje technickou dokonalostí, pohybem obrovských dekoračních prvků či dekorace jako celku (výprava Johennes Leiacker, kostýmy Horte Jara). Není náhodou,
