disk

Komedianti na českém jevišti – V&W

Co bylo ‘vnitřním smyslem’, tématem Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, co spojovalo všechny prvky hry dvou jedinečných klaunů a autorů legendárních písní a svébytných divadelních textů?

Jan Werich (1905–1980), který měl tolik pochopení pro humor a improvizační umění Vlasty Buriana, se spolu se svým partnerem z Osvobozeného divadla 

Scény a obrazy

Scénologická analýza se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování; tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky nimž se člověk a jeho výtvory jistým způsobem jeví.

Scénologie se zabývá lidským chováním z hlediska jeho scéničnosti a scénování, tj. těmi jeho podobami, vlastnostmi a tendencemi, díky

Plzeňské kontakty

O post-postmodernismu v současné činohře aneb jak se inscenace pozvané na 18. ročník mezinárodního festivalu Divadlo vyrovnávají s dědictvím postmodernismu?
[…]

Aby divák vnímal to, co se mu divadlem předvádí jako umělecký výtvor, musí zaujmout estetický postoj. Ten vzniká jako vztah člověka a věci, kdy člověk reaguje pozitivně

Můj nejdražší příteli

Dramoleto, volně ze života Kláry Schumannové.

Osoby:

Klára Schumannová

Josefína, její studentka a pomocnice v domácnosti

Místnost se stolkem a vázou, psacím stolem, třemi krabicemi dopisů; dále tam jsou dvě křesla, pohovka. V pozadí je klavír, otočený klaviaturou od nás. Jedny dveře vedou do vedlejší místnosti; druhé dveře

Příběhy slavných italských vil

Recenze s ukázkou: Jana Máchalová a Ivan Chvatík slovem i obrazem zkoumali pojem ‘italské vily’ skrze čtivé a názorné přiblížení osudů jejich slavných obyvatel.

Vila Medici ve Fiesole vybudována v polovině 15. století. Zadavatel: Giovanni de’Medici, syn Cosima il Vecchio. Architekt: Michelozzodi Bartolomeo nebo Leone Battista Alberti. Foto

Nové pařížské scénologické inspirace

‘Měšťanská scéna sui generis’, jak ji představuje pařížský palác Jacquemart André, Descolova koncepce výstavy La Fabrique des images v muzeu Quai Branly, ‘zapeklitý naturalista’ P. H. Emerson, nová inscenace Tří sester v Comédii Française…

(úryvek)

Na ulici jako na scéně[1]

Se scénou životů obyvatel nějakého konkrétního ne zrovna

Vycpaná zvířata

Příspěvek o speciálním odvětví scénování, které představuje taxidermie, a o inspiracích, z nichž vychází Damien Hirst.

(úryvek)

Tyhle věci, protože jsou falešné,

jsou nekonečně mnohokrát blíž pravdě.

Charles Baudelaire

Co je taxidermie

Asi první, co si člověk vybaví, když se řekne taxidermie, jsou expozice vycpaných zvířat ve 

Metody subjektivního (percepčního) popisu vlastností hlasu a popisované parametry

Příspěvek ke zkoumání typologie hlasových dovedností a postupů jejich hodnocení, která by propojovala jak hlasy patologické, tak hlasy umělecké.

(úryvek)

Popis hlasu a subjektivní hodnocení hlasové kvality se stále těší velké pozornosti odborníků z různých oborů. Za účelem sumarizace poznatků o hodnocení kvalitativních vlastností hlasu byly zpracovány dostupné

Příspěvek k hlasové práci herce Eduarda Vojana (1853–1920)

Stať předkládající bohatý materiál o jednom z dominantních výrazových prostředků legendární postavy českého jeviště.

(úryvek)

[…]

Eduard Vojan nastoupil do Národního divadla roku 1888, kdy tu oslňoval největší český krasořečník staré gardy, Jakub Seifert, který měl libozvučný, pěvecky školený baryton vždy příjemného témbru a vzornou vokalizaci v duchu

Slovo na jevišti a ve filmu

Studie z roku 1937 od režiséra a teoretika meziválečného avantgardního divadla o problematice mluveného slova na českém jevišti.

(úryvek)

Prvá antinomie

Teorie, která bude odvozovat vznik řeči z výkřiku bolesti, strachu nebo radosti, bude v rozporu s teorií, jež ztotožňuje dějiny myšlení a představování s dějinami řeči. Tento

Jiří Hálek v původních hrách Činoherního klubu 60. let

Studie o vztahu hereckých možností a příležitostí, které souvisejí i se vztahem herce a konkrétního ansámblového divadla.

(úryvek)

[…]

Začátek: Smočkův Piknik

Jirka Hálek mě okamžitě upoutal svou osobností, tím, co z něj šlo, jaká silná a hlavně zajímavá osobnost z něj vycházela celou tu dobu toho

Komedianti na českém jevišti: Vlasta Burian

Komediantský typ Vlasty Buriana a zdroje jeho herectví.

(úryvek)

Vlasta Burian (1891–1962) jeví se Jindřichu Vodákovi v roce 1935 ve studii o kořenech českého komediálního herectví představitelem syntézy obou základních typů české komiky, jak je kritik vymezuje na příkladech F. F. Šamberka a Jindřicha Mošny. Díky schopnosti nemilosrdně

Hledání Věci Makropulos

V souvislosti s různým pojetím hlavní postavy Čapkova díla v různých inscenacích se autorka studie zabývá zejména žánrovým určením hry.

(úryvek)

V nedávné době zažila česká jeviště explozi inscenací Věci Makropulos, která zčásti rozmetala názor o nesoučasnosti dramatických děl Karla Čapka. Vlnu zájmu o tuto hru bychom

Scénologie slova a Zeyerova hra o Radúzovi a Mahuleně

Na rozboru konkrétních prozodických vlastností Zeyerova textu autor ozřejmuje, jak se básnické kvality podobných textů vlastně rovnají jejich kvalitám scénickým.

(úryvek)

Básnickost a scéničnost

S povahou a možnostmi jazyka Zeyerovy hry má české divadlo potíže. Už povědomí o jejím spojení se Sukovou hudbou odvádí pozornost od hudebních či

Protentokrát zbohatnem

Gaunerská komedie se zpěvy a tanci.

(úryvek)

Část první

Obraz 1 (Prolog)

Na počátku druhé poloviny osmdesátých let.

Na posteli leží Gába, statnej pětašedesátník, prošedivělé vlasy, do půl těla svlečenej. Je noc. Obličej má nasvícený rudou hvězdou, která svítí odněkud naproti oknem na počest nějakého nejasného úspěchu. Vedle

Scénický prostor kabuki a divadlo Kabuki-za

O problémech financování a institucionalizace umělecké činnosti na příkladu historie jedné slavné divadelní budovy.
[…]

Společnost pro zlepšení divadla zanikla spolu s pádem prvního Itóova kabinetu v r. 1888, avšak od samého počátku se v ní ozývaly hlasy po novém divadle. Prvním, kdo tyto hlasy vyslyšel, byl Fukuči

Scénická dimenze v performanci: O divadle a sportu

Hledání styčných bodů mezi dvěma druhy performancí.
[…]

Lidské chování je běžně vyjádřeno ve formě performance (výkonu, provedení), zatímco korespondující kompetence je postižitelná pouze kvantitativně. To znamená, že ji můžeme podrobit zkouškám a testům, avšak ani ty nezaručují, že kompetenci v její kompletní podobě by bylo možné objektivně

Maska a tvář

Analýza Chiarelliho grotesky z hlediska životního sebescénování.
[…]

Jakkoliv je Paolo ústředním nositelem fikční scénovanosti, máme tu ještě další – v konečném důsledku nikoliv okrajové – postavy, které též nabízejí další ‘hesla’ do oné na začátku zmíněné encyklopedie scénování, v tomto případě zejména scénování klamavého.[1]

V Chiarelliho hře

Operetní revoluce?

Poválečná situace v operetě na příkladu ojedinělé inscenace tohoto žánru v případě Frimlova Krále tuláků v režii E. F. Buriana a Radokovy adaptace Lehárovy Veselé vdovy.
[…] Tehdejší oficiální názor na operetu prezentoval s patřičným ideologickým nadhledem dramatik Peter Karvaš v projevu na bratislavské konferenci divadelníků v roce

Les monstres sacrés

Další část cyklu „z dějin evropského herectví“, tentokrát o francouzských hereckých virtuosech, především o Mounet-Sullym a B. C. Coquelinovi.

(úryvek)

V roce 1940 napsal J. Cocteau hru Les monstres sacrés a titul se brzy ujal pro pojmenování hereckých virtuosů z přelomu 19. a 20. století – J. Mounet‑Sullyho,

Komedianti na českém jevišti: Dědicové Šamberkovi?

Portréty F. F. Šamberka, Františka Rolanda a Saši Rašilova.
[…]

V Hilarově Gogolovi „smích a slzy“, v Holbergovi „citové a duševní odstíny“. Přestože Rašilov nedostává v divadle (a nebude tomu ani ve filmu, jak ještě uvidíme) mnoho příležitostí překročit hranice vymezené komediálními typy a charaktery, stále častěji je

Herec mezi rolí a vlastní tělesnou přítomností

V pokračování reflexe knihy Andrease Kotteho Divadelní věda. Úvod se autor tentokrát zabývá autorovým pojetím herectví, nazíraným v souvislosti se současnými tendencemi jeho vnímání

(úryvek)

Od znaku k tělu

Ve své knize Divadelní věda (Úvod) klade Andreas Kotte otázku, zda „v moderním divadle nevzniká nejsilnější účinek z diference

Synu, jenom jednou otevři ještě svoje milostidechá ústa…

Analýza inscenace Tylova dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kterou inscenoval v ostravském Národním divadle moravskoslezském Štěpán Pácl.

(úryvek)

Poté, co se činohra Národního divadla moravskoslezského rozhodla pozvat k hostování režiséra Štěpána Pácla, dala mu vybrat, na jakém titulu by rád pracoval. Pácl se rozhodl pro

Kreativní průmysly: Rozvoj kultury, nebo nová tržní totalita?

Slouží takzvané kreativní průmysly, které se zaměřují na sociálně-ekonomický potenciál kultury a umění, k jeho rozvoji, nebo se projeví jako nová tržní totalita? Dostanou se pod kontrolu všepohlcující nadvlády trhu nejrůznější projevy lidské aktivity – vedle ‘vysokého’ umění třeba i spontánní občanské akce, usilující o prosté zachování základních

Hluboce nahoru, vysoce dolů

Třetí část z autorova cyklu monodramat Úlety.

(úryvek)

V prázdném prostoru scény je umístěné otočné oboustranné zrcadlo na kolečkách, takže ho lze přemisťovat. Muž ho pomalu otevírá jako dveře, vstoupí, uvidí se v něm, ustoupí, zavře ho a vstoupí druhou stranou. Situace se několikrát opakuje, pak odsune zrcadlo

Vltavínky

Nová hra mladé české autorky, uvedená v loňském roce ve Studiu Beseda v královéhradeckém Klicperově divadle.

(úryvek)

1. MY NA TO MÁME! – rok 2015.

Lenka vstoupí do místnosti plné světel. Moderátor s papírem v ruce si zkouší svůj výstup, je to muž s precizním přístupem k práci,

Dvě knihy o uměleckém managementu

V edici Disk vyšla vedle dlouho očekávaného českého překladu příručky nizozemského profesora Giepa Hagoorta Umělecký management v podnikatelském stylu i publikace Daniela Hrbka Budování divadla, věnovaná jeho cestě z CD 94 do Švandova divadla.…

Gardzienice – moje zkušenost

Za pomoci deníkových záznamů reflektujících herecký, fyzický a vokální trénink i zkoušení inscenací přibližuje autorka v jedné z kapitol své disertační práce činnost proslulého Centra divadelních aktivit W. Staniewského.

(úryvek)

[…]

Gardzienicích nikdo nedostává do rukou noty, zpěv znamená od začátku partnerství, hlasová cvičení a později písně

Od fotografie k performanci a instalaci

Příspěvek věnovaný scéničnosti a scénovanosti tzv. tableaux vivants, usilujících o zachycení „okamžiku čisté přítomnosti“, poukazuje na příbuzné vývojové tendence v inscenované fotografii i postmoderním performančním umění.

(úryvek)

Rád se vracím ke knize Rolanda Barthese Světlá komora a s požitkem pročítám její kapitoly, ale nikoliv proto, že bych ve

Divadelnost a/či scéničnost (Scénická událost v divadelněvědném konceptu Andrease Kotteho)

Při příležitosti vydání českého překladu knihy Theaterwissenschaft švýcarského teatrologa Andrease Kotteho zamýšlí se český editor nad jedním z hlavních pojmů Kotteho divadelněvědného konceptu: Profesor bernské univerzity dochází při svém zkoumání k podobným poznatkům jako pražští scénologové, když za základ divadelní činnosti považuje „scénickou událost“, jejíž „základní jednotky či

Všude dobře, nejlépe tam, tam-tam

(úryvek)

Na scéně je jednoduchá postel s mosazným rámem, křeslo, malý pracovní stůl s rozházenými knihami, židle a starý cestovní kufr. Je slyšet zvuky kroků po stoupajících dřevěných schodech. Na scénu s velkým rámusem vbalancuje muž. Batoh, šálu, čepici a kabát odhodí na zem a hodí se na

Globální divák

Zamyšlení nad důvody a druhy diváckého zájmu, který i v Česku vyvolávají přímé přenosy představení newyorské Metropolitní opery a londýnského Národního divadla.

(úryvek)

Od roku 2006 pořádá Metropolitní opera z Lincoln Centra v New Yorku přímé přenosy operních inscenací. Dnes už do více než 850 (převážně) kinosálů po

Divadelní dílo ve věku všeobecné scénovanosti

Podnětem ke studii o problematice scéničnosti a scénování byla prof. Císařovi kniha M. Vojtěchovského a J. Vostrého Obraz a příběh (O scéničnosti ve výtvarném a dramatickém umění).

(úryvek)

Marvin Carlson v Dějinách divadelních teorií mluví o „explozi teorie v posledních letech“ minulého století. Způsobila ji řada důvodů. Carlsonova

Rozbor divadelních inscenací na základě aktualizace a scénografie: čtyři hry Henrika Ibsena v režii Thomase Ostermeiera

Ostermeierovo a Pappelbaumovo pojetí Nory, Heddy Gablerové a Johna Gabriela Borkmana v berlínské Schaubühne a Stavitele Solnesse ve vídeňském Akademietheateru.

(úryvek)

Thomas Ostermeier, jeden z hlavních přestavitelů současné německé divadelní režie, vyhrazuje ve své repertoárové politice přednostní místo dramatice Henrika Ibsena. V posledních letech inscenoval čtyři dramata norského

Scénování v situacích ‘běžné každodennosti’ (Ke kritériím rozlišení jeho rozmanitých kvalit)

Definice 16 polaritních kritérií sloužících k popisu nespecificky scénického lidského jednání v běžném životním provozu.

(úryvek)

O ‘scénovaném vzdychání’

Byla jednou jedna sborovna v jisté škole. A v té sborovně jistého školního roku, v prvním pololetí, vždy v úterý o 3. a 4. hodině, sedával učitel češtiny a 

Osiřelý americký sen Spaldinga Graye

Cesta amerického performera od divadelního herectví k monologickému vyprávění.

(úryvek)

Bylo to divadlo, co Spaldingovi Grayovi pomohlo zbavit se osobních nesnází. Od prvního školního představení Curious Savage (Zvědavý divoch) Johna Patricka, ve kterém po tolika žákovských neúspěších v učení exceloval, stalo se mu životním společníkem. Možná dokonce i 

Psychologické souvislosti scénické tvorby

Prozatímní výsledky empirické sondy, pro niž si autor vybral Rorschachův test a při které mohl počítat s (anonymní) účastí řady zkušených umělců, především herců.

(úryvek)

[…]

Neurčitost / Rorschachův text

Jaynes (1990) připomíná, že pro Platona byla poezie božským šílenstvím; katokoche, posedlostí Múzami. To, co v předchozím období

Herectví mediálního věku aneb Současný herec mezi simulakry

Příspěvek k diskusi o ‘osobnostním herectví’.

(úryvek)

Tématem mého příspěvku je otázka vztahu identity herce i jeho umění a fragmentarizace světa kolem něj. Jde o problém, který souvisí s našimi diskusemi o tzv. ‘osobnostním herectví’. Podnětem se mi stala četba dvou knih známého postmodernisty J. Baudrillarda, kde jsem

Scénický New York

O scéničnosti základního ‘půdorysu’ i jednotlivých míst a staveb proslulé megapole včetně ‘scenic points’, z nichž lidé s neutuchajícím zájmem pozorují jak město samo, tak jeho život.
[…]

The High Line

Zmiňoval-li jsem se v pasáži věnované zahuštěnému manhattanskému teatrálnímu trsu rovněž o nebývalé kumulaci zdejších dopravních systémů,

Japonsko a jeho tradiční divadlo v tvorbě Emila Orlika

Portrét česko-německého kosmopolity, významného představitele japonismu v evropském výtvarném umění.

(úryvek)

Malíř a grafik Emil Orlik, přední německo‑český kosmopolita, patřil mezi umělci své doby ve střední Evropě k výjimkám díky tomu, že důkladně poznal Japonsko. Ačkoliv japonismus v evropské výtvarné kultuře kolem roku 1900 právě kulminoval, jen málokterý

Týden vody a světla

Esej věnovaná dvěma pražským výstavám: „Labyrint světla“ koncipovali v Ekotechnickém muzeu Petr Nikl a Ondřej Smeykal, Museum Kampa představilo tvorbu Václava Ciglera.

(úryvek)

Měl jsem původně v úmyslu v jedné ‘pracovní’ sobotě stihnout dvě výstavy a spojit tak milou povinnost s něčím, co se jevilo už na první

Slovácký divadelní úkaz

Zpráva o aktuální situaci Slováckého divadla při příležitosti recenze Lipusovy inscenace nejnovější hry Lenky Lagronové Křídlo.

(úryvek)

Rozdíl není ve velikosti, ale v intenzitě.

Vždycky mám rád divadlo, které je žité.

Ta velká jsou jako zaoceánské lodi,

ne každý náklad posádce se hodí.

Menší divadla jsou čluny a 

Jevrejnovova apologie divadelnosti

Studie věnovaná významnému představiteli ruské divadelní moderny a jeho koncepci totální teatralizace života a panludismu.

(úryvek)

Nikolaj Nikolajevič Jevrejnov (1879–1954) byl osobností ruské divadelní moderny, kterou známe dosti povrchně. Ve 20. letech 20. století byl u nás známý spíše jako dramatik, neboť jeho nejslavnější hru Co je nejhlavnější

Okamžiku, prodli jen! Z pařížských a berlínských scén 2

Druhá část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na berlínských inscenacích Jürgena Gosche (Bůh masakru v Berliner Ensemble), Michaela Thalheimera (Faust, 1. díl) a Christiana Petzolda (Osamělá cesta) v Deutsches Theateru.

(úryvek)

[…] Sezonou 2007/2008 skončilo Berndu Wilmsovi sedmileté období ve funkci intendanta berlínského Deutsches Theater. Tento

Komedianti na českém jevišti 2 (Dědicové Mošnovi)

Druhá část studie věnovaná tvůrcům moderního českého herectví: tentokrát těm umělcům, kteří se na cestě od předvádění komických typů k modernímu individuálnímu charakteru věnují především zpodobování tzv. malého člověka.

(úryvek)

Stav, vývoj a podobu českého herectví vždy ovlivňovala a dodnes ovlivňuje dramaturgie ve smyslu výběru a skladby repertoáru 

Mimos a logos: autorský text a herecká interpretace

Nestálo a nestojí něco z toho, co tvoří podstatu mimu a mimování – a to je rozpoutání motorické aktivity a tělesné tvořivosti spojené se schopností proměny – i u pramenů psaného dramatu?

(úryvek)

Měl jsem už v tomto časopise (Disk 26 a 27) příležitost upozornit na souvislost scénologické

Ze sympozia do divadla

Při příležitosti sympozia věnovaného významnému divadelnímu reformátorovi „Grotowski: After – Alongside – Around – Ahead“, které v červnu 2009 pořádala Univerzita v Kentu, a při příležitosti návštěvy několika londýnských činoherních inscenací zamýšlí se autor nad odkazem „alternativních“ i „tradičních“ postupů v divadle a herectví.

(úryvek)

V úvodní diskusi

Hlas a pohyb. Herecká technika a herecká tvořivost

Autor: Maja Jawor
Edice Disk malá řada – svazek 8.

Zkušenosti z Gardzienic a zkoušení inscenace Farmy v jeskyni Sclavi / Emigrantova Píseň.

Deníkové záznamy, vzpomínky, zápisy cvičení a zkoušek… Ze střípků praktických zkušeností nabytých při hereckém tréninku, zaměřeném na rozvíjení hlasového a pohybového projevu, složila Maja Jawor …

Křídlo

Nová hra současné české autorky, která se už dočkala i prvního uvedení ve Slováckém divadle Uherské Hradiště.
(úryvek)Šero.

Místnost v opuštěném mlýně.

V místnosti velký dřevěný stůl v rohu, dřevěná lavice, možná kachlová kamna. Zbytky nádobí a různých věcí.

Uprostřed, trochu nepatřičně, stojí velký klavír – křídlo.

Adamov: identifikace

Scénologie prostředí a vztah scéničnosti a místa jako scény pro životy jeho obyvatel na příkladu města Adamova a svébytných scénických aktivit Olgy L. Hořavové.…

Kultura jangčouských rezidenčních zahrad

Článek významné české sinoložky a japanoložky o čínských zahradách jako promyšlené scéně pro širokou škálu estetických vjemů

[…]

Chang-čou je proslulé svými jezery a horami, Su-čou svými městskými ulicemi a obchody a Jang-čou svými zahradami.

 

Čínské zahrady jsou esteticky vytříbená díla, která mají filozofickou náplň vypovídající o vztahu

Herectví jako umění: Z pařížských a berlínských scén 1

První část studie věnované ‘podobám a způsobům’ herectví, tentokrát na pařížských inscenací Claudelova Saténového střevíčku v Odéonu , Horváthova Kazimíra a Karolíny v Théâtre de la Ville i adaptace Dostojevského Idiota v Théâtre de Chaillot, si především klade otázku, proč a díky čemu lze významný a úspěšný proud

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 3 (fikce)

Závěrečná část studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

[…]

Histrionství[1]

Po jistém váhání zařazujeme histrionství zcela samostatně, neboť jde o specifický typ životního scénování. Specifický především tím, že je zahrnut mezi poruchy osobnosti

V. F. Komissarževská: herečka ‘stříbrného věku’

Studie věnovaná slavné ruské herečce z období modernismu a symbolismu, která se pokoušela paralelně s úsilím K. S. Stanislavského utvářet nový herecký styl a reformovat ruské herectví.

[…]

4. dubna 1896 debutovala na jevišti Alexandrinského divadla i Věra Komissarževská v rolích Rosy ze Sudermannovy hry Zápas motýlů

Estetizující rebelství Karen Finleyové

Analýza performance Karen Finleyové The Return of the Chocolate-Smeared Woman upozorňuje na složitější otázky, které budí performerčin přístup k událostem, které ztvárňuje, stejně jako způsoby, které k tomu volí.
[…]

V roce 1998 uvedla Karen Finleyová svoji performanci The Return of the Chocolate-Smeared Woman.[1] Jejím základem se

Mýty, ságy, scéničnost

Analýza potenciální scéničnosti příběhu o Egilovi a Thorgerdě.

[…]

Mýty, ságy a pohádky jsou zhuštěnou zkušeností lidstva. Obrážejí kritické okamžiky a jejich řešení. Podobnou myšlenku můžeme najít v Jungových konceptech archetypů. Mytologická archetypičnost je velmi bohatá a při troše snahy v ní můžeme objevit i pravzory psychologických reakcí,

Komedianti na českém jevišti: Od Svobody k Zakopalovi

Problematika komediálního herectví a jeho vliv na utváření tradice moderního českého divadla.

[…]

„Když víš co, víš jak,“ pamatuje si dávná žačka konzervatoře Antonie Hegerlíková poučku Jiřího Frejky, který vedl její první kroky na profesionálním jevišti. Snad i ti, kdo právě zkoušejí Molièra, přijdou na to,

Scénické působení a zrcadlové neurony

Ve světle toho, co píše Giacomo Rizzolatti a jeho spolupracovníci o objevu tzv. zrcadlových neuronů, se potvrzují teze, ze kterých ve své Estetice dramatického umění (1931) vycházel Otakar Zich. I podle něho je pro divácké vnímání příznačné, že tu „vedle zrakové a sluchové složky vystupuje jako podstatná též

Zápisky české herečky (dokončení)

Pokračování vzpomínek slavné komediální herečky, autorky, překladatelky, pedagožky a divadelní podnikatelky, jejichž první část jsme otiskli v Disku 26 – prosinec 2008.

(úryvek)

VI.

Bolestná zvěsť stihla nás v červenci r. 1856. Tyl v Plzni byl na smrtelném loži a dne 12. července obdržela jsem zprávu, že den

Zbavitelovo světové dílo o bengálské literatuře

Obsáhlá recenze české verze knihy Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi.

(úryvek)

Na sklonku loňského roku se na pultech českých knihkupectví objevila nová publikace Dušana Zbavitele nazvaná Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi (Praha: ExOriente, 2008). Jde o původní vědeckou monografii (převedenou z anglického

Scénické podoby snového světa Laurie Andersonové (Krátké zamyšlení nad knihou Stories from the Nerve Bible)

Přístupy a postupy, zdroje a inspirace tvorby performerky Laurie Andersonové.

(úryvek)

Pokud jsem se v minulém článku s titulem „Příběh v performančním umění“, uveřejněném v Disku 26, věnoval právě Laurii Andersonové, performerce, která má k slovesnosti a literatuře nejblíže, a neodvolal se na její knihu Stories from Nerve

Výzva

Při příležitosti recenze knihy Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století se Jan Císař zamýšlí nad zvolenou metodou zkoumání, která spojením diachronie a synchronie nabízí a realizuje zcela jiné pohledy na zdánlivě známou fázi dějin českého divadla.

(úryvek)

Pokládám knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. 

Jev, výjev skrytý za znakem

Příspěvek ke ‘scénologii slova’ týkající se vztahů ‘obrazové’ a ‘znakové’ roviny i psané, mluvené, a myšlené (i cítěné, resp. zakoušené) podoby slova na příkladu užití čínského písma při zápisu japonských slov.

(úryvek)

Pohled na čínský znak (ideograf)[1] vede jeho uživatele k artikulaci, nikoli však izolované hlásky, ale celého

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (2. část)

Literární a orální; Jungmann a Tyl. Mimus a literatura. Diderotova reforma – intelektuálové a divadlo. Literárnost a scéničnost. Dostojevskij dramatik. Dramatikové a divadlo.

(úryvek)

Literární a orální; Jungmann a Tyl

Složitost vztahů jednotlivých tendencí i samotného formování oficiální kultury dobře ukazuje vztah ideálně zakotveného a jen v Jungmannových

Repertoár Thomase Ostermeiera: Několik úvah a souvislostí

Vývoj berlínské Schaubühne a jejího současného uměleckého šéfa.

(úryvek) Thomas Ostermeier, jeden z předních představitelů současné evropské režie, vstoupil na scénu německého divadla na konci minulého století a to současné uvítal v čele jednoho z nejprestižnějších divadelních domů Německa, berlínské Schaubühne. S postem uměleckého ředitele této instituce přijal

K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování 2 (důvody a způsoby)

Pokračování studie věnované nespecifickému scénování, tj. scénování v běžném životě a v běžném chování, a dílčím problémům, které s touto problematikou souvisejí.

(úryvek)

Toto pokračování[1] bude věnováno příčinám či důvodům (motivům apod.) našich životních scénických akcí, tedy rozhodně otázce ‘proč’. Budeme se jí zabývat v prvé části článku.

Dvě herecké virtuosky z dob fin de siècle (Kapitoly z dějin moderního evropského herectví 1)

Srovnání hereckého umění Sáry Bernhardtové a Eleonory Duseové – představitelek dvou nejcharakterističtějších tendencí ve vývoji herectví v období moderny nebo secese.

(úryvek)

V druhé polovině 19. století se i divadlo stalo součástí svobodného kapitalistického podnikání. Například v Anglii ztratila svůj monopol tradiční divadla Drury Lane a Covent Garden

Periferie: Langerova hra o slovu a o slovo

Analýza dramatického a scénického účinku slova na příkladu jednoho z nejvýznamnějších děl meziválečného českého dramatu.

Místo

„Co zde chcete?“ ptá se Anna na samém začátku Periferie neznámého muže, který právě bez zaklepání vstoupil do jejího bytu a tím i do života a až do jeho konce v nich

Podoby současného dramatického divadla

Problematika aktualizace klasického textu na příkladu devíti inscenací z Paříže (Fantasio, Magická komedie a Figarova svatba v Comédii-Française), Berlína (Procitnutí jara v Berliner Ensemble, Strýček Váňa a Racek v Deutsches Theater) a Prahy (Tři sestry v Divadle na Fidlovačce, Měsíc na vsi ve Švandově divadle a Ptákovina v

Zápisky české herečky

Eliška Pešková (1832–1895) – originální umělecký zjev: slavná komediální herečka, autorka, překladatelka, pedagožka, divadelní podnikatelka, manželka zakladatele smíchovské scény Pavla Švandy ze Semčic, nezapře nezdolný temperament a energickou činorodost ani při líčení vlastních divadelních a životních peripetií.

(úryvek)

I.

Matinka moje měla čtrnácte let, když si ji můj

Borův Štěpánek

O spolupráci velkého českého herce se zapomínaným představitelem české divadelní režie meziválečného období.

(úryvek)

Jan Bor (vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček), narozený v Praze 16. února 1886, pocházel po otci ze starého lhotického selského rodu, jehož předkové měli grunt mezi Hlubokou a Českými Budějovicemi už od roku 1470.

Otázky moci v pařížských divadlech: teorie a praxe

Moc coby téma pařížských inscenací G. Cassierse a Ch. Marthalera,, ale i v podobě praktických otázek spojených s řízením a financováním kultury, jak se projevují v ministerských zásazích do francouzského divadelnictví.

(úryvek)

[…]

V zákulisí: triptych mocných

Pařížské Théâtre de la Ville, kde se Triptych moci uváděl letos

Vcítění a distance

Vcítění a distance jsou přes relativně samostatný vývoj ve své podstatě jevy velmi blízké a tvoří – zejména bereme-li v potaz jejich vzájemnou vazbu – dobrý předpoklad jak pro teoretické pochopení umělecké tvorby, tak pro její vnímání.

(úryvek)

[…]

Vcítění a abstrakce

Snad se i na základě našeho

Dvojí poetika středověkých divadelních textů jókjoku

Libreto zpěvně-recitativních her nó – jókjoku – jako svébytné literární dílo, které divadelním tvůrcům vnuká představu budoucího jevištního ztvárnění, ale pro čtenáře má hodnotu literárního textu umožňujícího vytvořit si o podobách postav, o místech, kde se dramatický příběh udál, a o dalších okolnostech vlastní představu.

(úryvek)

Poetika libreta

Japonský tradiční dům a problematika scénického prostoru (nejen v Japonsku)

Na základě názorů významného japonského režiséra Tadaši Suzukiho a s využitím důležitých informací o nespecificky scénickém uspořádání tradičního japonského obydlí dokládá autorka, jak životní prostor člověka – sakrální i profánní – fungujev Japonsku coby předobraz prostoru jevištního.

(úryvek)

Scénologie japonského domu a symbolické souvislosti prostoru k obývání

Všude

Obřad slova v díle Josefa Topola

V souvislosti se zkoušením hry Josefa Topola Konec masopustu vznikla studie zabývající se jazykem a sdělováním, slovem jako skutečným základem scénické existence postav – tedy tématy, která se objevují v Topolových hrách od jeho prvotiny Půlnoční vítr.

(úryvek)

[…]

Odvaha vzít za Konec

Zdá se, že v Konci

Divadlo a slovo neboli Scénologie dramatu (1. část)

Dva prameny divadla a herectví – mimický a literární – ve světle vzájemných vztahů divadla a kultury, divadla a dramatu, mluveného resp. psaného a improvizovaného slova.

(úryvek)

Zvolil jsem pro tyto úvahy název „Divadlo a slovo“, a nikoli třeba „Divadlo a literatura“, i když půjde také o vztah

Mimesis a poiesis

Autor: Eliška Vavříková
Edice Disk malá řada – svazek 7.

Od etnoscénologického výzkumu k hereckému projevu v inscenaci Farmy v jeskyni Sclavi / Emigrantova Píseň.

„Disertační práce Elišky Vavříkové představuje současně záznam i autorčinu reflexi dlouhého procesu vznikání a tvorby dnes již legendární inscenace divadelního studia Farma v 

Pláč

Nová hra současné české autorky, kterou se chystá uvést činohra Národního divadla v Praze.

Osoby:

Helenka

Alenka

Květa

Sylva

Děvče

Žena

Tma.

Přibližují se kroky.

Kdosi vstoupil.

S jeho vstupem se rozjasňuje jeviště.

Na jevišti není nic.

Pouze jedno velké okno a asi pětačtyřicetiletá žena, Helenka.

Kdesi stále

Račte vstoupit!

Recenze věnovaná několika představením uvedeným na Wiener Festwochen 2008, především mezinárodnímu lotyšsko rusko německému projektu Väters (Otcové) a nové inscenaci Rimini Protokollu Breaking News .…

Tvář

Návštěva pozoruhodné výstavy „Autoportrét v českém umění 20. a 21. století“, kterou uvedla Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, se autorovi recenze stala podnětem pro uvažování o funkci vizuálního předvedení vlastní tváře v herectví, v němž materiálem, z něhož vzniká herecká postava, je neskrývané a přirozené lidské …

Opravdu jenom dobře znějící prostor?

Úvaha o akustických problémech prostoru, ve kterém se na prvním místě verbálně komunikuje.

Nejkratším příspěvkem 2. sešitu 16. svaz­ku časopisu Paragrana z roku 2007,[1] věnovaného problematice zvukové antropologie, je na první pohled poněkud rozpačité zamyšlení Sama Auingera „Dobře znějící prostor“.[2] Ve společenství rozsáhlých, tematicky zajímavě až neobvykle orientovaných

Karel Hugo Hilar a jevištní řeč

Studie upozorňuje na zásadní význam auditivní a hudební stránky Hilarova inscenačního způsobu a polemizuje se s názory Jindřicha Honzla na Hilarovu práci s hercem.
[…]

Honzl kritizuje, aniž uvážil objektivní příčiny, jistou nedotaženost sborové recitace v Hilarově inscenaci Svítání, ale uznává, že „silou zvuku (křik, pískání, hluky)

Epilog Jiřího Frejky 1950–1952

Poslední léta tvorby velkého českého režiséra věnovaná úsilí vypěstovat v karlínské operetě kvalitní hudební komedii.

„Být pět let vedoucím významného uměleckého tělesa je pro každého umělce, a dovolíte‑li i pro mne – víc než společenské postavení, víc než přivyknutí lidem a prostředí. Je to velký kus života a

Avignonský festival 2008

Rekapitulace vývoje a současná tvář nejslavnějšího francouzského divadelního festivalu.
[…]

Dante podle Romea Castellucciho

Stejně jako Valérie Dréville, ani druhý přizvaný umělecký ředitel, Romeo Castellucci, není na Avignonském festivalu poprvé. Právě naopak: jeho jméno figuruje na festivalovém programu posledních deset let každoročně a je skutečně možné říct, že

Gregory Crewdson – Edward Hopper inscenované fotografie?

Vztah ‘dokumentárnosti’ a scénovanosti/scéničnosti ve fotografickém umění na příkladu slavného amerického tvůrce, uvedeného pražskou Galerií Rudolfinum.
[…]

Crewdsonovy scény vypadají jako vystřižené z filmů Stevena Spielberga či Davida Lynche a jsou také budovány v součinnosti tvůrčího štábu, který je mnohdy rozsáhlý tak, jako by šlo o produkci nikoliv

Sekera jako měsíční kámen

Úvaha o ‘fikci reality a realitě fikce’.
[…] Vyvstává tak přece jen otázka, zda se také nelze setkat s případy, jež se na první pohled mohou jevit jako ‘mimesis postavená na hlavu’, totiž s případy, kdy realitou napodobujeme fikci. ‘Seškrábnutí’ části obrazu jako příčina a ne důsledek změny

Mezi mimesis a performativitou

‘Performativní obrat’ v performančním umění.

Snaha o vysvobození herce i diváka z divadla, divadla z područí autora či textu, příběhu z literatury a nakonec umění z umění vůbec, to jsou převažující tendence modernismu a postmoderny 20. století. Záměry vše vrátit do života, mezi živé posluchače, diváky a mezi

Příspěvek k chápání psychologie herectví

Autor se volně drží uměleckých a psychologických názorů významného režiséra Jiřího Frejky a také za pomoci některých novějších poznatků hledá vztahy mezi emocemi, myšlením a výrazem.

Scéničnost nebývá jen poklidnou podívanou, pokojným zátiším. Spíše naopak. Scéničnost v sobě obsahuje dynamiku vztahů všech přítomných sil (reprezentovaných přítomnými osobami, objekty,

Současná doba a dramatické herectví

Filmy předního německého režiséra Christiana Petzolda Wolfsburg a Yella představují pozoruhodné pokusy o zachycení lidského chování souvisejícího s dnešním kapitalismem a otázkami, které klade. Osvědčuje-li se při těchto pokusech mimořádným způsobem právě herectví Niny Hoss, je to tím, že je schopné ztělesnit toto chování v jeho dramatičnosti.
Nina

Dopis d’Alembertovi

Autor: Jean-Jacques Rousseau
Edice Disk malá řada – svazek 6.

Slavný esej o divadle do češtiny poprvé přeložil Zdeněk Bartoš.

Dopis d’Alembertovi neboli Dopis o divadle obráží filozofovo ‘programové rozhodnutí’ opustit roli milovníka a obhájce divadla, které vyvolává v publiku nemístné vášně, a zvolit si roli jeho kritika. …

Scénologie krajiny

Autor: Josef Valenta
Edice Disk malá řada – svazek 5.

5. svazek malé řady edice Disk, doprovázený bohatým fotografickým materiálem, otvírá téma scénologie životního prostředí či životního prostoru člověka. Jak člověk uplatňuje scénický smysl při vnímání krajiny? „Scéničnost krajiny je založena na scénickém postoji či jednání člověka […]

From Drama Technique to Scenology

Author: Július Gajdoš
Edition Disk small series – volume 4.

When contemplating the development of the Western drama theory from Aristotle to modern authors, one could define it most concisely as “From Metaphysics to Technique”. That development

reached its apex in the 19th century in Freytag’s Die Technik …

Sen

Přispěvatelé: výtvarný doprovod Jiří Voves
Hra s nápadem Václava Klimenta Klicpery.

(úryvek)

První, komu bych tu hru rád věnoval, je ovšem Václav Kliment Klicpera, jehož Der Traum mě uřkl už začátkem osmdesátých let. Ale jsem ji dlužen i Václavu Königsmarkovi, který mé uhranutí chápal, ba sdílel a po

Sbor v současném evropském divadle a Einar Schleef

O některých inscenacích významného německého divadelníka a jeho specifické koncepci.

 

(úryvek)

1. Fenomén sboru v současném divadle

V posledních letech roste zájem francouzského divadla o tematiku sboru. Zpětně je možné říct, že u zrodu tohoto fenoménu stojí jedno z čísel belgické divadelní revue Alternatives théâtrales. Tento

Zpráva o činohře v Berlíně

Analýza inscenací Deutsches Theater, Schaubühne am Lehniner Platz, Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz, Maxim Gorki Theater a Berliner Ensemble.

[…]

Antický projekt a Deutsches Theater

Pomyslné místo národního divadla má mezi berlínskými divadly právě Deutsches Theater, který leží nedaleko Friedrichstrasse v centru Berlína. Toto divadlo upoutalo pozornost svým nevšedním antickým

Ansámblové divadlo: činohra v Českých Budějovicích

Tři inscenace Jihočeského divadla režírované šéfem tamního činoherního souboru Martinem Glaserem, které úspěšně rozvíjejí model ansámblového divadla i v dnešních českých podmínkách.

(úryvek)

[…]

V Českých Budějovicích hrají o současném zacházení člověka s člověkem a hrají o něm tak, že vzbuzují i různé (a někdy i dost nepříjemné)

Redukce a amplifikace

Problematika interpretace soustředěná na dva různé postupy, které patří k různým způsobům myšlení a vidění světa: pojmovému a obraznému. (Na příkladech inscenací Molièrova Dona Juana v pražském ND a Marivauxova Experimentu v Divadle v Dlouhé.)

(úryvek)

Ty dva pojmy v názvu jsou polárně protikladné; ve všech úvahách o

Divadlo neboli kouzlo proměny

Co zakládá specifičnost divadla mezi ostatními uměleckými druhy?

(úryvek)

Chápeme-li divadlo jako druh scénického umění – v polemice s názorem ztotožňujícím scéničnost s divadelností a současnou všeobecnou scénovanost s totální teatralizací –, musíme si také položit otázku, co zakládá jeho specifičnost. Odpověď se zdá jednoduchá: na rozdíl od

Cindy Sherman: Sebeprezentace jako obraz cesty k předpeklí

Problematika inscenované fotografie, soustředěná na otázky spojené s interpretací tvorby autorky, která patří k nejvýraznějším postavám nejenom amerického umění na přelomu století.

(úryvek)

Všechno to začalo vlastně velmi nevinným, i když mírně excentrickým albem s názvem A Cindy Book. Linkovaným sešitem obsahujícím 25 snímků a jednu jizvu